Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi
  • Animovaný

Recenze (286)

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

|| PG-13 || Warner Bros. || Rozpočet: $190 mil. || USA: $205 317 917 - ČR: 73 259 674 Kč - Celkem: $494 717 917 Druhá Duna konečně přináší to, s čím měla přijít už jednička, a sice epické momenty a zapamatovatelné postavy. Ani po druhém zhlédnutí jedničku nevytáhnu v hodnocení na výš jak 7/10, přičemž od průměru ji dělí hlavně kamera a režie. Dvojka už měl ale dokázala posadit na prdel, a to ne v jedné, ale hned několika včetně epického finále. Villeneuve na jednu stranu předvádí to samé, co předtím, a vlastně není důvod to nikterak měnit. Příběh už ale není takový nemastný a useknutý, konečně někam směřuje (byť bez trojky nebude uzavřen) a postavy se dále vyvíjí a jsou zajímavější. Chalamet hraje jako o život, jeho pozvolná transformace ve vůdce je zcela uvěřitelná, a o to originálnější ve spojení s roztomilou tvářičkou ukrývající nekompromisního vůdce (z Paula žádný Luke Skywallker nebude). Opět potvrdil, že dávno zvládne utáhnout nejen film, ale klidně celou sérii. Byť celkově převyšuje ostatní herce, neznamená to, že by hráli slaběji. Naopak! Takto natřískaný casting už jsem dlouho neviděl, díky čemuž i postavy s jednotkami minut na plátně jsou zapamatovatelné a zajímavé. Ze všech nejvíc strhne především "Elvis" Butler, který se úspěšně vymaňuje ze své dosud nejznámější role a ztvárňuje možná jednoho z nejlepších filmových záporáků za 5 let. A to opět v nějakých asi 3 scénách, ovšem tak epických, že se každému divákovi ihned zaryjí do paměti a chce je vidět okamžitě znovu. Tohle přesně jednička potřebovala jako sůl. Takových momentů je tu samozřejmě víc spolu s ještě o něco lepší Zimmerovou hudbou a sluncem (a pískem) zalitými záběry. Je obdivuhodné, že se Villeneuvovi i přes "komerční" casting a zřejmý tlak WB na to, aby byla Duna víc masová a tudíž mohla vydělat víc dolarů, povedlo udržet až artovou stránku, režijní postupy (pořád se tu málo mluví) a příběhové zvraty, kterých se komerční fláky bojí jako čert kříže. A i obyčejní diváci to dokáží ocenit. Stále věřím, že je ještě kam stoupat k absolutní dokonalosti, a tak s touto vzestupnou tendencí má Villeneuve velkou šanci se třetí Dunou rozsekat úplně každého a dosáhnou touženého titulu "nejepičtější sci-fi od Star Wars". "This is fucking cinema!" 90%.

plakát

Oppenheimer (2023) 

|| R || Universal || Rozpočet: $100 mil. || USA: $323 704 080 - ČR: 107 614 446 Kč - Celkem: $942 067 080 || Nolan servíruje další explozivní podívanou po všech stránkách. Ačkoliv pro někoho může být problémem prakticky výhradně ukecaná 3h stopáž a minimum momentů, které nechají diváka vydechnout. A pokud ano, záhy následuje nějaký ten výbuch. Samotný onen výbuch je tu pochopitelně jen jeden, Nolan však spolu s Murphyho Oppiem na diváka sypou jednu postapokalyptickou vizi za druhou a těch šokujících výjevů je tu dost. Než o jadernou přehlídku tu jde především o to, co by se mohlo stát, až to odpálíme a kdo z nás (USA, Německo, SSSR) bude první. A to se filmu daří presentovat skvěle, takže se divák leccos dozví. Po audiovizuální stránce je to naprosté žrádýlko, na které jsme od Nolana sice už zvyklí, mě se to ale nikdy nepřejí. Hoytemova kamera je jako vždy fantastická, a ačkoliv jsem neměl možnost shlédnout originál 70mm IMAX, 35mm verze byla slušnou retro náhradou narozdíl od digitálu, ve kterém retro napůl černobílý snímek nevynikne. Zvuk je tu pak právě to "explozivní". Hudba nejen hraje téměř v každé scéně, Ludwik však znovu odvádí precizní prácičku mixováním elektrických nástrojů s tradičními a Zimmerovi se tak po všech stránkách vyrovnává. Ze zvukových efektů možná někomu budou zase praskat bubínky, ovšem jak je u Nolana známo (Dunkirk, Tenet), je to jeho záměr uvést diváka co nejvíce do děje, a to se mu vždy daří na výbornou. Scéna s odpálením Trinity stejně jako Oppieho další vize vás prostě vydechnout, a přestože víte jako vše historicky dopadne, při sledování si nejste ničím zcela jistí. To u historických filmů nejvíce kvituji, jinak totiž sklouzávají do sterilního dokumentárního vyprávění. No a po herecké stránce jde o naprostý koncert. Murphy si zákonitě musí dojít pro Oscara a konečně dostal velkou roli, která se s ním navždy potáhne. U RDJ bych se pak nedivil aspoň za nominaci. Role ostatních jsou pak sice mnohem více upozaděny na úkor jim dvou, avšak každé herecké jméno si odbyde alespoň jednu důležitou scénu či moment, díky kterému si je budete pamatovat, že ve filmu byli. Oppenheimer je rozhodně (opět) jedním z nejlepších z Nolanových filmů, bohužel vzhledem k rozsáhlé stopáži a "ukecanému" pojetí může být pro mě menším důvodem pro opakované zhlédnutí (na rozdíl od Počátku, Interstellaru, Batmanům). Kdo ví, možná to třeba vzhledem k mé oblibě jaderných témat bude přesně naopak. Každopádně jde o silného kandidáta na film roku. 85%.

plakát

Sully: Zázrak na řece Hudson (2016) 

|| PG-13 || Warner Bros. || Rozpočet: $60 mil. || USA: $125,070,033 - ČR: 8 930 368 Kč - Celkem: $240,797,623 || Lidské emoce vyjádřené pilotem. Často sice vrtím hlavou nad tím, jak Hollywood zfilmuje každou historickou událost, mnohdy i poměrně obrzo poté, co se udála. Jenomže, když z těchto filmů vylezou neskutečné lidské dojáky, navzdory tomu, že víte, jak to celé dopadne, není nad čím remcat. Spielberg Eastwood sice servíruje poměrně rutiní polodokumentární, občas i televizní (v tom lepší smyslu) podívanou, která je ale právě protkaná těmi nejhřejivějšími lidskými momenty, na které vám stačí minimální budget. Samotná havárie bere dech ne pro své efekty, ale naprosto profesionální chování Sullyho, kopilota a letušek, kteří ve chvíli, kdy nejspíš brzo zemřou dělají vše proto, aby pravděpodobnost tragické havárie snížili na minimum. Když s tím Sully nakonec úspěšně plácne na Hudson, nedá se ubránit dojetí a pocitu sbírání čelisti ze země. Z kooperace všech přítomných se derou slzy do očí, aneb nikdo nenechá nikoho ve štychu, aby se opakovalo 9.11. Druhá půlka filmu se pak točí kolem pravého opaku lidství, kdy si korporátní společnosti vysvětlují nehodu po svém a snad více než radost z 0 obětí je trápí to potopené letadlo (a ztracené kufry pasažérů, ale o tom se nemluví). Sully se ale nenechá přechcat a k celému případu přistupuje stejně profesionálně jako při nehodě. Diváka pak dojímají scény jako volání manželce, že se asi chvilku zdrží v New Yorku, Sully žádající čistou košili, přičemž pokojská by mu nejraději věnovala celý hotel apod. Když se pak celá nehoda vysvětlí s připočtením lidského faktoru (který korporátům zřejmě schází), divák znovu slzí a tleská. A v tom momentu ho rozseká i tak banální vtip jako: "Kdybyste mohl příště udělat něco jinak, co by to bylo? Udělal bych to v červenci." 90%.

plakát

Americké graffiti (1973) 

|| PG || Universal || Rozpočet: $777 000 || USA: $115 000 000 - ČR: Neuvedeno - Celkem: $140 000 000 || Je mi jasné, proč se Američani tak rádi vracejí nostalgicky do bezstarostných 50. let. Má to totiž obrovské kouzlo a atmosféru, kterou Lucas vyvolává naprosto dokonale po všech stránkách. Sice jsem tuhle dobu neměl jak zažít, ale vyrůstal jsem na Mafii 2, tak si apoň leccos dokážu představit. Teď ale vážně - soundtrack, z nějž polovinu písniček znám (hádejte odkud) a poslouchám, nádherná barevná, chromovaná auta a tehdejší móda prostě uhrane každého od první minuty, kdo se kouzlu 50. let podvolí. A že tomu chybí pevný příběh nebo propracovanější postavy? O to tu právě jde. Jsou to teenageři, mladiství delikventi, kteří nemají žádný cíl a jen žijí z minuty na minutu, aby se každý večer mohli projíždět v hotrodech po ulicích kalifornského Modesta. Jejich životy jsou tak jen krátké a přímočaré epizodky, které mají jediný úkol - bavit. A mě baví. Sakra, tak moc bych chtěl být mezi nimi. Na první pohled se sice od padesátek v tomto mnoho nezměnilo a joyriding frčí i dnes. Jenomže tehdy to mělo styl. Styl, jak Richarda Dreyfusse, k nepoznání Rona Howarda nebo uličníka Harisona Forda. Škoda, že se od té doby Lucas navždy zavrtal do Star Wars. Pár dalších takových filmů bych si od ně z fleku dal. 85%.

plakát

Čas probuzení (1990) 

|| PG-13 || Sony || Rozpočet: $31 mil. || USA: $52 096 475 - ČR: N/A - Celkem: $52 096 475 || Kdo by to byl řekl, že má Kukaččí hnízdo neoficiální spin-off, který přitom kvalitativně nezaostává za formanovou legendou. Přesně takový je Čas probuzení, další výborný film z prostředí psychiatrické léčebny, který ale málokdo zná. Aby toho nebylo málo, příběh je inspirován skutečnou událostí, což celému filmu přidává na emocích. Byla by velká škoda prozrazovat cokoliv dál z příběhu, protože já byl dost překvapen a ze závěru přímo unešen a dojat. Kdo proto zbožňuje Kukaččí hnízdo, měl by okamžitě dát Času probuzení šanci. Williams a De Niro tu předvádí fenomenální výkony a nebýt to takové herecké kapacity, troufl bych si říct, že nejlepší své kariéry. To by ale nesměli mít na kontě tolik ještě lepších rolí. I to jen potvrzuje o jak trefný casting se jednalo. Do toho je tu ondříčkova podmanivá kamera, díky které si (stejně jako Kukačka) film odnáší českou stopu. Čas probuzení je zkrátka neprávem zapomenutý klenot. 85%.

plakát

Stanfordský vězeňský experiment (2015) 

|| R || IFC Films || Rozpočet: N/A || USA: $660 561- ČR: Neuvedeno - Celkem: $663 114 || Stanfordský vězeňský experiment ze 70. let je legenda mezi sociálními experimenty, jejichž výsledek předčil očekávání. Zde bohužel v negativním smyslu. Natočit o něm film a zachovat autenticitu samotného experimentu proto není žádná hračka. Stanfordský vězeňský experiment na to šel ale dobře a na diváka po svižném úvodu chrlí přesně ty pocity jaké vyvolává experiment reálný. Nemluvě pak o celé řadě otázek k chování vězňů a dozorců. Takové vysvětlování by bylo na dlouho a ve výsledku nemůžu nic než film ke zhlédnutí doporučit. Největší plus film nese v obsazení. Bez výtečných herců by se totiž nepodařilo vyvolat autenticitu. A to včetně Ezry, který je sice v současnosti persona non grata, zde naopak předvádí zřejmě nejlepší výkon své krátké kariéry. Podobně trefný obsazením je i Sheridan, který však zůstává v Ezrově stínu. Kdo ve stínu ani zdaleka nezůstává je zdejší "John Wayne" (Michael Angarano), který si celý film krade pro sebe a, jak se v závěru ukáže, i samotný experiment, který se Billy Crodupovi vymkne z rukou už po 2 dnech! Veškeré scény s buzerací vězňů dozorci jsou tak neskutečně deptající na nervy, že jsem měl chuť hned několikrát sám vybouchnout. Trochu škoda, že film nenabízí odpověď na otázku, proč se dozorci (a vlastně i vědci) vymkli kontrole a chovali se tak nelidsky (protože mohli?) k vězňům, zatímco oni se z počátku pouze bránili buzeraci, která ke konci zajde do opravdového extrému. Ale možná je to tak dobře. Film díky tomu totiž perfekně vrcholí a v divákovi zanechá silnou stopu a hromadu myšlenek. Bravo! 85%.

plakát

Wednesday (2022) (seriál) 

|| TV-14 || Netflix/MGM Television || Rozpočet: N/A || Konečně příjemné překvapení z nabídky Netflixu 2022. Od Wednesday jsem nečekal prakticky nic a nebýt extrémně nadšených ohlasů, úplně by mě to minulo. A to by byla strašná škoda! Wednesday je totiž velice originální, zábavný, nápaditý, skvěle zrežírovaný a napsaný seriál. Na jednu stranu sice kopíruje x populárních prvků ze všerůzných filmů a seriálů, na stranu druhou si to dělá po svém a chce se odlišit. Tim Burton si mimo jiné splnil sen a na seriálu je poznad zkušený tvůrce, byť sám o sobě nepředvede nic převratného a má na kontě daleko víc lepších, typicky "burtonovských" děl. No a pak je tu obzasení. Jenna Ortega se pro roli Wednesday jednoduše narodila a na svých ramenou nese celý seriál. Její výkon je naprosto fenomenální, originální a zábavný, díky čemuž i slabší epizody nespadají někam k průměru, ale stále si udržují úroveň. Zároveň během osmi epizod prochází pozvolným polidštěním osobnosti a každé její malé pousmání na jinak kamenné tváři zahřeje u srdce, což zúročuje hlavně finále. Příběhová stránka pak není sama o sobě nic extra originálního, ale detektivní zápletka s pátráním po mýtickém monstru je velmi nosná a připomíná třeba některé díly Harryho Pottera, kdy díky ní objevujeme okolní svět a nové postavy. Každá epizoda tak má, co nabídnout a seriálu nikdy nedojde dech. Po filmařské stránce je to lahůdka: málo CGI a když už, tak je chytře využito (Věc), hezké kulisy, kostýmy, halloweensko-vánoční atmosféra a precizní kamera a práce se světlem. Za slabší stránku považuji Elfmanovu a Baconovu hudbu, která mě nijak nenadchla, byť do burtonovského díla pasuje. Pak je tu taky poněkud slabší vedlejší obzasení Addamsovi rodiny, kde nebýt známých jmen, vůbec by v příběhu nemuseli být. To však neplatí o Enid, ředitelce, šerifovi a dalších postavách, které nejsou jen pěšáci v příběhu, ale projdou si větším či menším charakterovým vývojem. Wednesday je zkrátka dobře odvedená, poctivá práce, kde se sice na jednu stranu obávám o kvality druhé série, na straně druhé se ale nemůžu dočkat. 95%.

plakát

Blondýnka (2022) 

|| NC-17 || Netflix || Rozpočet: N/A || "And the Oscar goes to..." Ana De Armas si se svým podáním legendární Marilyn Monroe jednoznačně připisuje zlomový bod ve své dosavadní kariéře. Nikdy jsem o ní nepochyboval, že je jen hezká tvářička na ozdobu a po zhlédnutí Blondýnky o tom nemůžou pochybovat ani ostatní, ať už se jim film líbil nebo ne. Pravdou totiž je, že tak emocionální horskou dráhu nemusí zvládnout každý a po záplavě plýtkých oddechovek se toho dnešní divácí vlastně i bojí. Proto je tu z mého pohledu rating NC-17 nikoliv pro násilí a sexuální scény, ale z důvodu psychické sekané, která po 160 minutách rozseká i toho nejtvrdšího chlapa. Pokud se nestydíte u filmů plakat, (nejen) Anin výkon vás nenechá ani 10 minut vydechnout. Kromě toho jsem nemohl přehlédnout jisté paralely mezi Monroe a Armas, a vlastně jakoukoliv jinou začínající herečkou, jejíchž začátky v Hollywoodu mohly být podobně divoké i dnes jako tehdy. V podstatě jsem se tak bál o dvě herečky zároveň. Samotná Marilyn však trpí převážně dvěmi traumaty: problémy s psychicky labilní matkou a otec, kterého nikdy nespatřila. Tomu se film chce věnovat nejvíc, a proto se divák nesmí divit, že se toto téma objevuje znovu a znovu s každým posunutím příběhu. Hlavním tématem tu tak není biografie Marilyn Monroe, nýbrž pochopení vnitřního chování její skutečné osoby - Normy Jean, která pod svým alter egem zaháněla trable v zářích reflektorů a náručích spousty mužů, které je dovedly až k presidentovi. Proto se snímek zdánlivě točí stále v kruzích. Protože to tak i skutečně bylo, nic víc. Andrew Dominik si vybral motiv příběhu nejslavnější herečky všech dob správně. Chtěl se věnovat něčemu konkrétnímu, klidně i na úkor historickým přesnostem, které ostatně jsou stále zahaleny rouškou tajemství. O Monroe se tak leckdo paradoxně dozví víc, než z nějaké dokumentární minisérie. Totéž v porovnání s takovým Elvisem, kde Luherman šlapal na pozlátko a krasojízdu, až zapomínal na samotného Elvise, o němž jsme se nic nového nedozvěděli. Vše je jen o diváckém očekávání a o ochotě připustit si, že je film jiný, než očekáváme a být vděční za originalitu. Dominik snímku mimo jiné dodal unikátní režii, která (alespoň náročnějšího) diváka v pohodě uková do sedačky na bezmála 3h podívanou. Nedivil bych se, kdyby i on figuroval v Oscarové kandidátce. Nick Cave pak pro změnu dodal podmanivý soundtrack, jež ve správných scénách vyvolává znepokojení jen, aby o chvíli později dojil divákovy slzičky na maximum. Přesně tohle jsem od Blondýnky čekal (včetně polohané Armas, nebudu lhát) a nemůžu být raději. Tyhle emocionální pecky mi v současné nabídce filmů strašně chybí, a o to paradoxnější je, že jsem se ji letos dočkal na Netflixu. Tomu ale za to žádný kredit nedávám, jelikož hotový film v podstatě jen koupil kvůli problémům s nepřístupným ratingem. Palce nahoru tak směřují k Dominikovi, Armas a Pittově produkční společnosti. 90%.

plakát

Nebezpečná rychlost (1994) 

|| R || 20th Century Fox || Rozpočet: $30 mil. || USA: $121 248 145 - ČR: 5 341 513 Kč - Celkem: $350 448 145 || "Autobus, který nemůže zpomalit pod 50mph, protože by vybuchl. A hrome!" Jak je možné, že z tak laciného námětu, vylezl tak dokonalý film?! Slovem laciným myslím naprosto jednoduchý, prosťučký nápad, který nevznikne po víkendovém teambuildingu party scénáristů, ale zrodí se v hlavě u pátého piva nebo na ranní toaletě. Kumšt je z něj upéct neskutečně našlapanou, nezastavitelnou jízdu, která ani po padesáté nenudí, a ke všemu inspirovala celé generacé tvůrů od filmů až po hry. Už zdejší úvodní scéna s výbušninou ve výtahu je něco, co by 8/10 dnešním akčňákům vystačilo jako finále. Ale ne, Nebezpečná rychlost se teprve rozjíždí, představuje sakra zajímavé a dobře obsazené hrdiny a na ploše necelých 2h (i s titulky!!!) servíruje X dalších geniálních nápadů, které by opět jednotlivě postačily většině současným filmům. Reeves tu se svým Jackem navazuje na roli z Bodu zlomu (oba jsou od FBI) a asi nikdo si už nedokáže v této roli představit někoho jiného. Totéž i Bullock, kterou sice nijak zvlášť nemusím, ale její role je správně drzá a temperamentní. Pak taky Daniels, který i na malé ploše dokáže zaujmout jako "ten chytrej" a nesmím zapomenout na skvělého Hoppera, jehož fikaný padouch vždy o několik kroků dopředu na podobně omezeném prostoru jako Daniels zvládá šlapat na paty ústřední dvojici Reeves/Bullock. Aneb přísloví "dobrý film poznáš podle dobrého padoucha" málokdy platí úderněji jako tady. Taky obdivuju jak jsou dialogy nahláškované, přitom ani nahláškované (sebeparodické) být nechtějí. Jenomže ani všichni tito skvělí herci a geniální námět by nebyli nic bez Jana de Bonta, který se svými zkušenosti s filmovou kamerou dokázal v půlce 90. let vykouzlit dechberoucí podívanou s praktickými efekty, která strčí do kapsy daleko dražší akčňáky i jeho vlastní Twister a šlape na paty třeba takovému T2. Díky jeho adrenalinové režii se mi svírá zadek i ve scénách, kde autobus prostě zatáčí doleva, nic víc. Když pak scénář vrší jeden Murphyho zákon za druhým včetně aburdních scén (žena s plechovky, skok, nastupování do autobusu podvozkem, metro), nestačím se divit, smát nebo brečet radostí. Když ten autobus pak vybuchne, vždycky mě to skoro dojme, jenomže to by Nebezpečná rychlost nesměla pokračovat "bonusovou scénou" s vlakovou soupravou metra, která nemůže zastavit, protože ji někdo odpálil brzdy. Suma sumarum jsou tu 3 obří akční scény a vlastně nic víc, přesto film dokáže odvyprávět vše potřebné včetně povinné milostné linky. Já se vlastně ani nedivím, že u tragické dvojky museli sáhnout po nezastavitelné lodi, když jim jednička vše vyfoukla. Toto je dokonalý studijní materiál pro všechny scénáristy, kteří přemýšlí na psaním ryze akčního filmu. A já blbec na závěr málem zapomněl vychválit skvěle pasující soundtrack, bez kterého si film taky nedokážu předsavit. Přitom si vystačí prakticky s jediným, avšak nezapomenutelným hudebním motivem. Tohle je prostě francouzská akční klasika, jak má být. "Hlavně proboha nedělejte remake! Tohle nikdy nepřekonáte, hollywoodští sráči!" 100%.

plakát

Bod zlomu (1991) 

|| R || 20th Century Fox || Rozpočet: $24 mil. || USA: $43 218 387 - ČR: 274 155 Kč - Celkem: $83 531 958 || Tuhle 90tkovou klasiku už jsem nemohl dál přehlížet. Zálusk jsem na ni měl už dlouho a po zhlédnutí si můžu akorát tak nařezat, že jsem se na ni nepodíval daleko dřív. Je to prostě boží nářez! Pro někoho možná hloupučký příběh s typicky mladicky naivními hrdiny, ale pro mě je to jasná definice 90tkových výplachových akčňáků, na které se dá dívat pořád dokola, protože mají své kouzlo. Reeves a Swayze naprosto pasují do svých rolí a nebýt Bodu zlomu, možná bychom se nedočkali Reevese v ještě lepším filmu - Nebezpečné rychlosti. Tu největší zásluhu na kvalitě filmu má však nasvědomí Bigelow, u níž se po každém jejím filmu vždycky musím jít přesvědčit, že je žena. Obrovský klobouk dolů před jejími schopnosti v žánru akčního filmu, protože sám (její tehdejší manžel) Cameron by to nesvedl se stejný rozpočtem líp. Navíc díky stejnému roku jako T2 mi Bod zlomu ve spoustě scén připomněl takový terminátoří spin-off. Ať si ostatní slintají nad surfařskými scénami, pro mě jsou top obě scény se skokem z letadla. Takhle dobře, a reálně natočený seskok nemají ani xkrát dražší filmy (viz remake). Třešničku tomu nasadil sám Swayze, který je zkušeným parašutistou. Co se týče samotného příběhu a netradičního vztahu mezi poldou a lupičem, možná nejde o žádný zázrak (kolik ale jiných filmů funguje líp?), ale ani tomu není vlastně co vytknout. Spousta dojemných momentů, nečekané zvraty, prostě funkční scénář, jak má být. Na stará kolena (v 25) jsem rád, že jsem našel další akční klasiku, kterou si můžu pouštět pořád dokola až dokonce života. 90%.

Ovládací panel
3 body