Janko666

Prvoplánová brutalita nebyla tak výrazná v prvním díle, komiksové postavy nebyly v jedniče vůbec, stejně jak pokus o mafiánský epos s asijsky vypadajícím němcěm v hlavní roli. Jde vidět, že Berandal neměl původně být žádné pokračování a je škoda, že není samostatným filmem, protože, v porovnání s předchůdcem, mimo poslední zadeknakopávající půlhodinky, "kecy kecy a skutek tak trochu utek". Každopádně se jedná o silnější 3*, především díky ony "zadeknakopávající půlhodinky". I když "No, I'm done." a elektro hudba nebyly uspokojivé.

Pěkná pohádka, která by v reálném životě nemohla fungovat (nemám na mysli časové cestování, což (zatím) taky nejde), kdyby hlavní hrdinové nebyli na nějakých mňamózních drogách. Pak taky nechápu, jak se mohla z většiny mega sympatických postav stát po polovině taková banda křupanů.

Miluju ten lehký dotek melancholie. Seriálová podoba je možná o něco lepší.

Jelikož mám japonskou kulturu a jazyk moc rád, tak mě nepřikrášlený pohled na současnou japonskou společnost odrovnal.

Kenneth Branagh je nejlepší herec současnosti.

Jak natočit "epic" film na to už přišli, ale o tom jak napsat uvěřitelné, neretardované postavy a celistvý příběh neměli sebemenší ponětí.

Kdyby se Barley v posledním díle utopil ve vlastních výkalech, dal bych vyšší hodnocení.

Ještě pořád se mi nechce věřit, jak špatný to byl film. Randall Miller by měl spáchat sebevraždu a 'meričani by si měli vytáhnout hlavy z prdele. Jedna * navíc za punk a Rickmana, i když by Hilly klidně mohl být v komatu a na ději filmu by se to nijak zvlášť neprojevilo.

Do „Koyaanisqatsi“ jsem šel s jistým skepticismem. Hodinu a půl dlouhý hudební videoklip si moji pozornost může udržet maximálně na 5 minut. Vždyť ty obrázky, jakkoli budou krásné, nakonec zůstanou jen obrázky. No, je pravda, že po 10 minutách jsem dával svým předtuchám za pravdu, pak se ale kamera rozpohybovala, a my jsme s ní sjížděli hladinu jezera a následně pole hrající všemi barvami. Potom mě už film nepustil. Film obsahuje některé z nejvíce dech beroucích obrazů zachycené na filmu vůbec. Hudba Phillipa Glasse souzní s těmito vizuálními proudy. Přeloženo z jazyka Hopiů, název znamená "život vychýlen z rovnováhy", a pokouší se, a to velmi úspěšně, zobrazit všechny aspekty moderního života, obvykle v neskutečných detailech, ale také často zrychlenými záběry (noční New York je naprosto úžasný). Tyto aspekty jsou srovnávány s přírodou, s naším přirozeným prostředím, chcete-li. Obrazy jsou hypnotické, některé až nadpozemsky krásné a když film na konci zpomalil, byl jsem zklamaný, že skončil. Startující raketa uzavírá film. Jejím tragickým koncem a pádem Reggio možná odkazuje na budoucnost lidské rasy, jestli bude stále pokračovat v odklonu od přírody. Ačkoli, je „Koyaanisqatsi“ jeden z těch filmů, kde se počet jeho interpretací rovná počtu diváků.

„Stalker“ není film pro každého, ani bych neřekl, že se bude sto procentně líbit všem filmovým nadšencům, fajnšmekrům a intelektuálům. Vždyť ani po zhlédnutí si sám nejsem jistý, jestli je pro mě. Pojmenovat žánr tohoto filmu je na dlouhou diskusi. Výsledku se dopídíte asi podle toho, jak chápete význam „Zóny“, ale ve zkratce bych řekl, že se jedná o psychologické sci-fi, velice se lišící hollywoodské představě o vědecké fantastice. Sovětské/Evropské sci-fi se, jako většina Tarkovského filmů, vyznačuje metafyzickým spojením člověka a přírody, spojením Stalkera a Zóny na velice hluboké úrovni. Zóna pro něj znamená domov, naději, ale také vykoupení pro každého člověka, který je toho hoden.Hodnotit tento film je velmi těžké. Bylo tam něco, co jde milovat, ale na druhou stranu hodně, co jde bez mála nenávidět. Dokážu ocenit, že to není film, u kterého jen sedíte a pasivně se bavíte. Toto je film, který vzbuzuje, přemýšlivost a pozornost. Jsou tam scény, které mě donutily zpochybňovat mé přesvědčení o tom, co motivuje lidi k jednání, moji víru, a to, co v životě skutečně stojí za úsilí. A za to Andrejovi děkuji. Film je určitě krásně nasnímán. Díky pohybům kamery se budete cítit, jako byste byli v hodně zajímavém snu a skoro každý záběr vypadá, že by mohl být orámován a vystaven. Bohužel délka oněch záběrů, je až neúnosně dlouhá, radikální zkrácení alespoň o půl hodiny by, podle mého názoru, filmu velmi prospělo. Na druhou strany, je „Stalker“ dlouhý a matoucí. Chápu, že někteří lidé mají rádi, když jejich představivost létá při hledání smyslu uměleckých děl. Dokážu to do jisté míry ocenit. Nicméně, mám raději nějakou soudržnost a směr. Nemohl jsem se citově zainvestovat do žádné z postav, protože mi nedaly nic, čímž by si získaly moji pozornost. Jelikož jsem se nestaral o postavy, nebo chápal, co je motivuje, bylo mi, jak dopadnou tak trochu jedno. Nechápal jsem jejich jednání, nebo, to, jak mezi sebou interagovali. Když se ukázal pes, pokoušel jsem se sám interpretovat jeho význam, ale prostě mi chyběly informace, aby to dávalo jakýkoliv smysl. Jde mi o to, že bych raději měl alespoň nějaký kontext, aby bylo možné interpretovat a dopídit se smyslu toho, co jsem sledoval. Jsem si vědom, že se jedná o veledílo, které se objeví jednou za 20 let, a kromě toho mám rád filmy, které vás donutí myslet, a které si, každý může interpretovat podle svého, ale „Stalker“ byl na můj vkus příliš abstraktní.