Han_Quintet

Lehce depresivní seriál o tom, že mít ambice a materiální nadbytek není zdaleka vše. Lehká sonda do duše psychopatů a sociopatů, kteří pro osobní prospěch a úspěch ztrácí lidskost a vše co je dělá lidmi.

Neuvěřitelná píčovina(omlouvám se ale vhodnější slovo prostě neexistuje), jako film by to fungovalo suprově, jako seriál, kde v každém díle kňůčí austronauti a rodiny na zemi nad odloučením, je neuvěřitelně iritující záležitost. Nářky, fňukání, nářky, fňukání, takhle je to díl za dílem a to ještě mají takový luxus že jim z austronauti z mobilů volajří přímo domů( :D ), každopádně teď už se konečně dostávám přes tu nudu dále a už jsou v bodu kdy jim nebudou moci volat(HURÁ), ale mám prostě jen obavu, že se kňourání a fňukání přesune na emailovou korespondenci :D Zatím upřímný ODPAD --dodatek-- Měl jsem pravdu, mé obavy se plně naplnili fňukání pokračovalo po mailech až do konce.

Chcete natočit film podobných kvalit? No problemo, zvládne to každej, s chytrým telefonem a předpokládám že i v lepší kvalitě(obsahově), co k tomu stačí, stačí natočit pár pranků, jak haldíte lidi na ulici, pak je pospojovat příběhem, který fakt není nic jen lepidlo aby to drželo pohromadě a mohlo se to vydat jako film. Komediální dno, které lze ztěží považovat za film, který kde jaký tupý náctiletý pomatanec může považovat za společenskou satiru, čehož je tento film, stejně jako předešlý přímým opakem, aneb manipulací, že lidé kteří borata ihned nepošlou(v těchto kompilacích) do hajzlu, souhlasí s ubožárnami, které nepřetržitě valí z huby. Odpad

Spike Lee není režisér, ale politický agitátor, který i za cenu lži a sebeklamu tlačí svou politickou propagandu. Film se bohužel nevyhnul černošskému rasismu, který je pro Spyke Lee normálka, plivat po běloších a americké vlajce je jeho denní chléb. Nevím jak moc tohohle režiséra znáte, ale je to jeden z těch nejhlasitějších uplakánků, kteří osočuje předávání oscarů z rasismu, ale druhým šmahem ruky si běží rychle převzít cenu "Black Reel Awards", kde bez sebemenších pochyb, můžeme prohlásit, že rasistické jsou. A tak není divu, že tento poblázněný levičák a rasista líčí vietnamskou komunistickou diktaturu jako super zázračnou ekonomickou mocnost, plnou svobody, Vietnamce jako super lidi, z nichž rasisty udělala " až bělošská kulturní výměna" s USA. Buduje imaginární obraz o tom jak Afro-Američani vyhráli těm zlým USA druhou světovou válku( ve válce bylo 150 000 afroameričanů z toho 90 % jako doprovodný personál, z nichž 705 zahynulo, což tvoří přesně 0,17 % obětí kde "ti zlí běloši tvoří 99,98 % obětí na americké straně) a do toho vše sem tam blikne obrázek nějaké historické události, kde pan otrok dostal po papuli a to bez jakéhokoliv narativu, nebo naopak problikna fotka významné černošské osobnosti a vytváří to silně schizofrenní obraz jeho pomatené mysli, čímž boří i mýtus o bílých privilegiích, nebo alespoň neznám já osobně nikoho, kdo by mu bránil vystudovat a režírovat filmy :) Po třiceti minutách vypínám a dávám odpad. Těším se až se jednou naučí točit filmy a ne jen tupou prázdnou propagandu, vedle svého manipulátorského talentu má bezesporu i ten režijní.

Králem filmu odjakživa je a bude kvalitní drama, skvělý film točící se kolem osudu dvou rodin a jejich pokolení. Skvělý drama ve kterém, zůstane hořko v ústech.

Přidávám se k názoru, že všemi oslavovaný zaklínač s neuvěřitelnou mediální propagandou, tomuhle kousku sahá rozhodně nad kotníky, ale maximálně tak po pás. Velmi příjemné překvapení a neokoukané obsazení. Skvělá výprava a kostýmy a celkově velmi dobře zpracované jednotlivé charaktery postav, který nejsou tak ploché(ale dramatickou hloubku také nemají). Příběh se s největší pravděpodobností bude držet linie dobro vs zlo a kolem "pohádkově" mocného hrdiny, ale pokud mi to(to fantasy klišé) bude servírováno i v další sérii na zlatém podnose, budu se těšit.

Jedno z mála vůbec těch nejodvážnějších a nejoriginálnějších pojetí klasického Drákuly. Takhle originální a super závěr jsem nečekal, naprosto nepředvídatelné finále. Poslední díl byl trochu utahanější, ale i tak to bylo super.

Někdy je skutečně převelice těžké hodnotit film a sem tam občas si člověk musí položit otázku, má-li zvolit ze svých morálních zásad a předstírat, že šlo jen o bezvýznamný náznak nenávisti a zla a mávnout nad tím bezstarostně rukou a film si užívat. Jenže film, který je dobře natočen a podporuje myšlenku terorismu a politického vraždění, aníž by to neodsoudil si stejně nezaslouží nic jiného než odpad.

Jelikož mám rád námořní bitvy a těchto filmů je po čertech málo, tak upřímně smekám před zpracováním filmu. Zatím vůbec nejlepší film zabývající se námořními bitvami a to mi věřte, že jsem viděl fakt snad všechny. Zvláště pak oceňuji vhled do struktury velení a detailů kooperace posádky celé lodi. Ten kdo čeká nějaké hluboké drama, bude zcela jistě zklamán, protože alfou omegou jsou námořní bitvy a tak prostě není prostor pro ukazování si fotek přítelkyň, plánování budoucnosti a patosem olízané vzpomínání na ranč kde kdo vyrůstal, či flashbacky na rodinu(díky bohu!). Velmi výborně zpracovaný film, který snad z tak omezeného prostředí jako loď, moře a bitvy vytěžil maximum, aniž by se to protahovalo pasážemi nudy.

Hrdinou se člověk nerodí, ale stává, někdy se jím člověk stane je-li zahnán do kouta, jindy jenom tak, že nesvolí ze svých zásad. Nám ostatním nezbývá než si jejich hrdinství připomínat a já rozhodně děkuji za tuto připomínku, která je skutečně velmi dobře natočena a zpracována a ve které měli tu čest hrát i čeští herci. Pět hvězdiček za super film bez jakékoliv emoční ždímačky(ono samotné téma je neskutečně silné). A dále už jen wiki: Marcel Marceau (French pronunciation: ​[maʁsɛl maʁso]; born Marcel Mangel; 22 March 1923 – 22 September 2007) was a French actor and mime artist most famous for his stage persona, "Bip the Clown". He referred to mime as the "art of silence" and he performed professionally worldwide for over 60 years. As a Jewish youth, he lived in hiding and worked with the French Resistance during most of World War II, giving his first major performance to 3,000 troops after the liberation of Paris in August 1944.[3] Following the war, he studied dramatic art and mime in Paris. In 1959, he established his own pantomime school in Paris, and subsequently set up the Marceau Foundation to promote the art in the U.S. Among his various awards and honors he was made "Grand Officier de la Légion d'Honneur" (1998) and was awarded the National Order of Merit (1998) in France. He won the Emmy Award for his work on television, was elected member of the Academy of Fine Arts in Berlin and was declared a "National treasure" in Japan.[3] He was friends with Michael Jackson for nearly 20 years and Jackson said he used some of Marceau's techniques in his own dance steps.