Yuri69

Tak naivní scénář se jen tak nevidí. Devadesátkové braky jako Nahota na prodej (1993) mu v tomto ohledu nejsou vzdálené. Sociálně-ekonomická "sýrová" dějová linka ční naprosto mimo osu filmu. Jedna zvězda za závěrečnou konfrontaci hlavního záporáka.

Produkce na úrovni, neokoukaná architektura béton brut a zřejmá chuť udělat něco jiného. Největší nedobrotou jsou dialogy, které jsou tak šíleně umělé, že to muselo bít do očí už na papíru. Čert vem nelogičnosti, tohle nešlo překousnout. PS: nejvíc futu káry (pokud jsem dobře koukal) jsou tedy Citroën Xantia, 90s BMW 7, nebo Smart Roadster...

Nic. Není tam nic čeho se chytit. To nic nevylepší agresivně zmatený střih doplněný všudypřítomným blikáním všeho možného. Chtěl jsem festivalový mindfuck, ale dostal jsem nic.

Vizuální stránka je dokonalost.

Realisticky podaný obraz rutiny a bezvýchodnosti. Filmové ztvárnění používá prostředky jako - 100% statických a veskze dlouhých záběrů, naprosté minimum hudby i dialogů, repetice, vystupující zvuky (výtah!), gradace díky zachycení malicherných detailů, atd. Hutná stopáž zachycuje tři dny života hlavní postavy. Vyznění sráží závěr, který nezapadá do nastavených očekávání a celého poselství. Namísto tak dramatického činu, jako je vražda, by postačilo cokoli civilnějšího.

Kdepak, tohle není vzkříšení giallao. Sice tu máme nějaké prvky skládající poctu italským filmům s vrahouem v kožené rukavici, ale jinak jde o honbu za psychotickým vrahem, který si hraje s policií à la Sedm (1995). Giallo vraždy nejsou aranžované do "mrtvých obrazů", vrah nemá touhu psát vzkazy policii, taxidermy k Itálii nesedí, atd. Protstě tohle není žluťárna, ale obyčejné krimi. Navíc nadužívané cool CGI efekty celkem bijou do očí.

Co když ultranásilí není jen doménou futuristické Británie vzdálené clockwork budoucnosti, ale může se rozjet i mezi kolegy z obyčejné kanceláře? Párkrát to vyjde a už není cesty zpět... Krom inspirace v Mechanický pomeranč (1971), kdy v tomto případě se za pokrokem a budoucností skrývá pouze stereotyp a frustrce. Proto se nabízí snadná zkratka v podobě nahodilého násilí. V průběhu stupňujících se zločinů problesknou i psychotické výjevy řádění Pata Batemana (Americké psycho (2000)). Ovšem stále jde mixováním násilí, akce se sociálním podtextem o poliziotteschi. PS: Vždy, když se objeví hlavní hudební motiv, tak si divák může být jistý, že se začnou dít věci.

K politické potažmo sociální satiře lze přistoupit různým způsobem. Míra konfrontace a agresivity je ve srovnání například s Česká soda (seriál) (1993) na naprosto jíném levelu. Brutálně zběsilé tempo chrlící ječící postavy zasazené do zbědovaného prostředí devadesátkové opuštěné vojenské základy jednou se samopalem, tu s hořícím hákenkojcem, jednou znásilňující stařenu. Prvoplánové násilí a jiné extrémní prvky mají ale stále jasně daný účel a rámec - snaží se upozornit na témata sjednoceného Německa. Jasná volba pro milovníky TikTok tempa a Mistra Uda. Spoiler: Top highlight záběr je zřejmě fanaticky mumlající Udo navlečený do kněžského hábitu, jež se se samopalem v ruce řítí lesem v nazi UAZu. [LFŠ 2022]

Námět je jednoznačně neokoukaný a zapadá do konceptu alternativního pohledu na realitu, který podporuje výrazný (dobový) vizuál. Repetetivní hudební smyčka spolu se sexuálním násilím úspěšně vybudují solidně hutnou atmosféru. Slibný rozjezd ale rychle vezme za své díky neuvěřitelně stupidnímu chování všech postav a neúměrnému protahování již tak nudných akčních/soubojových sekvencí. Levné gore efekty celkový obraz, bohužel, nezvrátí. Sestříhat na 15 min a rázem by šlo o úderný počin. [LFŠ 2022]

Strickland už s Takové krásné šaty (2018) ukázal, že zaujmout vizuálem umí. Zde v nastoleném trendu pokračuje a navíc dokáže výborně pracovat se zvukovou stárnkou - ať již opakující se hudební sekvence nebo řev "gastronomie". Jinak se pracuje s dmýchaným zlem protkaným značně absurdními scénami (nakupování) i kapkou exploitačního body horroru. [KVIFF 2022]