Piškotka

Neobvykle podané a věcné. Děj se zbytečně nepitval v samotných vraždách, ale odkrýval postupnou devastaci těch, co v nich byli zaangažovaní víc než je zdrávo - detektiv a novináři. Bylo víc než nutné dějovou linku sledovat, časový pohyb byl pozvolný i rychlý. Vyústění nečekané, indicie ukazovaly jasně, ale bohužel se ukázaly jako neprůkazné. Zodiac je buď stále mezi námi nebo už nežije. Divná představa. Herecké trio kvalitně vybrané, i hudební podkres.

Krásné, silné, ryzí a dojemné. Výkony obou protagonistů strhující. M. Martin znám ze seriálu Láska je láska a nevěděla jsem, že je neslyšící. Film boří mýty a klišé o světě neslyšících a nedoslýchavých, který není prost zvuků.

Taxikáře bych si mohla pouštět do nekonečna. Je výborně natočený, atmosféra autentická a Robert de Niro ve skvělé kondici. Skvěle zahrál proměnu Travise. Už už to vypadalo, že bude zápornou postavou, ale karty se zvláštním způsobem zpřeházely a vyšel z něj hrdina číslo 1. Ukázalo se, že to má v hlavě srovnané, není nijak zvláštním úchylem a že možná jen nespavost občas zvrátila pojetí o realitě. J. Foster jako opravdová Lolitka taky dobrá a Apač H. Keitel komický.

Celkem úlet, ale psychologicky velmi poutavý. Oběť se zamiluje do svého věznitele, i když jsem věřila tomu, že svou náklonnost projevuje ze zištných důvodů - aby se zachránila. Ale asi nejde se nezamilovat do Banderase. Tady mu to slušelo, dokonala ozdoba dámských ložnic. S V. Abril se dobře doplňovali.

I díky velkému procentnímu skóre mě film až tak neohromil. Driss měl až moc velké štěstí na to, kým byl. Místy film sklouzl k nepřirozené romantice (výlet letadlem, setkání s korespondenční láskou), místy jsem se pobavila. Phillippe podobný D. Hoffmanovi. Omaru Sy nelze nic vytknout. Sympatický černoch, komediální.

Co do obsahu dobré, bohužel film místy ztrácel svou hloubku. Nevyhovovala mi pozornost soustředěná na nesourodou bandu vyvrhelů a Mikovy narkoleptické příhody. Držela bych se více životopisné linie a rozvoje vztahu k okolí a Scottovi. Byl vlastně Mike gay? River Phoenix se na tu roli vyloženě hodil, má dívčí a jemné rysy.

"Zajímavosti" Olivera nazývají Amélii v kalhotech. Jistá podobnost tam sice je, ale Oliver i přes svůj nízký věk řeší vážné problémy dospělých. Je mi sympatický tím, že je jiný, zvláštní, odlišný od svých vrstevníků. Má bohatý vnitřní svět, filozofuje a opravdu miluje. Začátek filmu pojednával o typických problémech školáků, aby pak ustoupil do pozadí a fiktivním i reálným hrdinou se stal právě a jen Oliver. Vztahové problémy rodičů řešil důvtipně a do obou rodičů se dokázal vcítit. Líbila se mi diskuze s otcem jako se sobě rovným, jakoby si byli vzájemným zrcadlem. Zajímavá byla paralela pocitu na dně a volba stát se mořským biologem. Láska k Jordaně byla sice problematická, ale opětovaná. Další síla okamžiku byla zpověď Olivera, že v nemocnici nenavštívil její matku proto, aby zachránil manželství svých rodičů. Film měl britský šmrnc - pěkná hudba, krajina, kamera, pravá romantika. Z herců se mi líbil představitel Olivera a jeho otce Lloyda.

Průměrná podívaná. Více o vztazích než o sportu. Happy end se dal čekat už na začátku. Clint zahrál dobrého morouse a muže ve svých letech.

Na tento snímek jsem po prvním shlédnutí myslívala dost často. Teď, s odstupem mnoha let, se mi poštěstilo ho znovu vidět. Už to nebyla taková síla jako tehdy, kdy homosexualita a AIDS představovaly pomalu se probourávající tabu. Přesto Noci šelem představují cennou a nepřenosnou zkušenost bez ohledu na časové údobí. Už jen proto, že Cyril je reálnou postavou líčící svůj život bez příkras. Přiznává svou slabost pro kluky i holky, riskuje, bilancuje, ubližuje v situaci maximálního štěstí. Sice miluje Lauru, ale setrvává u navyklého promiskuitního života. Moc mladičká Laura věří na lásku na celý život, lítá v tom až po uši, miluje a zároveň svého milovaného trýzní. Je až neuvěřitelné, že se nenakazí. Cyril, ač se jeví v pohodě, ze všeho nejvíce se bojí bolesti a smrti. Strhující herecký výkon všech.

Beznadějné bytí dvou bratrů, jež si tajemství dětství přenášejí do svých dospělých životů. Nezdary a pády nejsou pro ně žádným překvapením, spíše předpokladem. Žijí v rámci možností. Nick se zdá v jádru dobrým člověkem a neváhá přenést vinu svého vyšinutého kamaráda z dětství na sebe. Jeho mladší bratr je typickým feťákem, který má svou závislost pod naprostou kontrolou. Bohužel péči o malého syna nezvládá. Načas nečekaným dědictvím vykoupí svou neschopnost se synovi věnovat, ale padá na dno tím, pro jakou profesní dráhu se rozhodne. Oba bratři se krátce setkají po smrti své matky. Ještě na kratší moment se jejich pohledy střetávají ve vězení. Jejich oči sdělují více než ústa. I přes svou depresivnost je Submarino silným zážitkem, protože ilustruje každodenní život, který mnohdy končí špatně. J. Cedergren opravdový herec