miccio

Tak jsem konečně navštívila chrám požíračů popcornu, abych v něm shlédla poslední ze série Harry Potter a něco. Protože se řadím po bok jeho věrným fandům, a protože jsem četla nejen knihy, ale zejména komentáře ostatních hodnotitelů zde na ČSFD, očekávala jsem konec série nejen se smutkem, že vše tímto definitivně končí, ale zejména s hrůzou, co všechno bude ve filmu špatně. A když jsem odcházela z kina, říkala jsem si, že jsem buď nedozrála svému fyzickému věku a oslepena krásou Harryho přehlédla filmové nedostatky, nebo jsem viděla jiný film oproti těm, kdož zde jeho kvality adresují do horoucích pekel. Vezmeme to pěkně od konce: douška po devatenácti letech byla úplně v pohodě. Hercům má být cca 35 let, a na tento věk celkem vypadají. Nemyslím si, že by v tomto věku měl někdo vypadat jako vyžilá troska s trojitou bradou, pupkem a vrásky si přehazovat lopatou, aby se vám pak jejich proměna zdála O. K. Já s tím problém nemám. Nikdo v kině se tomu nesmál, včetně mě, možná i proto, že v sále nebylo moc diváků ve věku +- 13 let… Bitva s Voldym byla solidní, a hlavně delší i napínavější než v knize, kde Harry zvedne hůlku a Voldouš sebou flákne o zem. Princům příběh byl skvělý, kino ani nedutalo, ale to je silná část i v knize a s A. Rickmanem v úloze Prince se toho nedalo moc zkazit. Komické vložky byly fajn, nijak nerušily napětí, působily přiměřeně a jsem ráda, že se Ron opět vrátil do příběhu - v knize byl vždy za toho vtipného, v posledních filmech mu však náležela role opodál trapně stojícího kořena, "duchaplně" sem tam hodícího nějakou důležitou hlášku, jako že je třeba najít viteály a pod. Co mě doslova nadchlo, byl drak. Ten byl absolutně skvělej, prostě na jedničku. Scény z Komnaty nejvyšší potřeby, u Gringottových, v Tajemné komnatě, bitva profesorky McGonagallové se Snapem, opevňování Bradavic i útok Smrtijedů spolu s obry - všechny scény skvělé a opravdu povedené. Emoce byly přítomny a neochudil je ani fakt, že smrt určitých postav probíhá mimo záběr. Neoblíbila jsem si D. Yatese, mnoho bych mu v předchozích dílech dokázala vytknout, ale se zakončením sedmého roku v Bradavicích se vypořádal nadmíru povedeně, a nelze mu než poděkovat, že nás (nebo alespoň mě) nezklamal a ve finále se přeci jen vytáhl. Za pět*****. P.S. Když už jdete do kina, zkuste se najíst doma. Neznám nikoho, kdo by po dvouhodinovém filmu bez přísunu kalorií pošel hlady a mě fakt pije krev neustále čuchat smrad pražené kukuřice, chrastění rukou v papírovém kýblu, chrochtání coly z kelímků a další přidružené zvuky a čmuchy. Já vím, že to tam prodávají, tudíž si to prostě musíte koupit, ale mě je to s prominutím u pr***e! Anebo si alespoň sedněte někam, kde s tím nebudete rušit. Nejlépe mimo sál!!!!!!!!!! Za sebe i ostatní slušné diváky filmových zážitků – díky!

"Slovo dokument může být použito ve více významech. Obecně je něčím, co pravdivě zachycuje určité údaje, tvrzení či událost." Převzato z wikipedie - já bych k tomu snad dodala ještě termín "objektivní" a "nezaujatý" či "nestranný". Škoda, že O. Špátová začala točit dokument dříve, než zjistila, jak na to. Nejsem ani odpůrce ani příznivce chobotnice, respektive, jsem její příznivce V JINÉ LOKALITĚ, a jsem její odpůrce na místech jí určených. Ale o tom to není, důležité je, že dokument zcela selhal v mezích mu vymezených, namísto toho je sledem jednostranné adorace podkládané zesměšňováním oponentů. Za mě velmi špatné. (Zdůrazňuji, že mé hodnocení se netýká Jana Kaplického, jeho života a díla, nýbrž nezvládnutého filmového zpracování) Za jednu*.

Tak nějak nemůžu Davidu Yatesovi odpustit tu temnotu. Nejen dějovou, i když ta je asi nejspíš i v pořádku, ale tu obrazovou. Čumět na černošedé plátno, kde se sem tam něco mihne, mě začíná unavovat. Začínám nostalgicky vzpomínat na první dva díly, právě na ty, které byly kritizovány pro svoji doslovnost a úzkostnou soustředěnost na malého diváka. Nemůžu si pomoct, ale přestože jsem knihy četla velmi ráda (nebo spíš - právě proto), zastávám názor, že soustředěnost na menší diváky měla filmu zůstat. Tohle už přece není film pro děti, sakra. Celkově, všechny filmy v řadě teď působí dojmem dortu, který vařila kočička s pejskem. Kus toho, štipec odsud a hrst támhle toho. Divák si vybere, fanoušek remcat nebude, sérii Harryho Pottera to však neprospívá. Kdyby trilogii Pána prstenů točili tři režiséři, zanechalo by to podobnou pachuť. Jenže Pán prstenů měl štěstí. Za 70%, slabší čtyři****.

Fenomén zásluhou fenomenálního filmového historika, nenápadného a přesto obdivuhodného muže. Tenhle pořad mě nikdy nezklame, vždy poodkryje roušku zapomenutého a úžasným způsobem nás zavede do dob "nedávno minulých", byť lehce ztracených. Vracet se časem s tak vzdělaným a pro věc zapáleným průvodcem je opravdové potěšení, příjemnou výpravou a lákavou výzvou, kterou si málokdy nechám ujít. Poděkování patří Karlu Čáslavskému, stejně jako České televizi. Za pět *****.

O tom, jak valem upadá kultura dnešní televizní tvorby, bylo řečeno i psáno mnoho. Ovšem snad nic tomu není větším svědectvím, než Horníčkovy Hovory H. O tom, o kolik inteligence, humoru, a talentu jsme od té doby přišli, je mi až smutné psát. Miroslav Horníček byl nejen geniálním partnerem Jana Wericha na prknech divadla ABC, kde spolu navázali na tradici Osvobozeného divadla, nejen geniálním vypravěčem a skvělým filozofem, glosátorem i spisovatelem, ale především laskavým a moudrým mužem oplývajícím inteligentním a hřejivě lidským humorem. Klidně bych dala hvězdiček šest, bylo-li by to možné. *****!

Divácká komedie století, jen už mírně ohraná. Za čtyři ****.

Jeden z vynikajících filmů s Vladimírem Pucholtem, který zde opravdu předvádí parádní herecký koncert. Kromě toho mě tento film do života vyzbrojil oblíbenou hláškou "... já si svůj trám najdu!". Kdo neví v které chvíli zazněl, měl by si film urychleně přehrát. :) Za pět *****!

Billy Elliot se hned po prvním zhlédnutí stal mým opravdu oblíbeným filmem, a to z mnoha důvodů. Předně, je to nádherný film plný emocí, které na vás doléhají velmi přirozeně, necítíte se k nim nuceni, nemáte z filmu pocit, že by vás chtěl emočně vydírat. Je smutný i veselý, brečet ale nejspíš budete v obou rovinách. Jamie Bell je obrovský talent, taneční i herecký. Působivá atmosféra 80. let v chudém přímořském městě, silný britský akcent, vynikající herectví i vedlejších postav - otce Gary Lewise, učitelky Julie Walters, bratra Jamie Dravena i kamaráda Michaela, kterého hraje Stuart Wells. Film tak nějak příjemně ubíhá i díky skvělému soundtracku a mým oblíbeným T-Rex. Tak dlouho jsem čekala na film, který by mě dostal do kolen, až jsem potkala Billyho Elliota, který to dokázal. Je to za velmi dlouhou dobu tak milý a lidský film, že nemám vůbec nic, co bych mu mohla vytknout. Plný počet mu náleží zcela po právu. Za 5*****!

Nechci být sentimentální, ale tohle byl seriál mého dětství (ostatně, asi jako ostatních kdo jej hodnotili) a u každého dílu jsem věrně seděla a brečela. Dodnes si pamatuju tu úvodní melodii, už u ní jsem bulila - jaksi do zásoby. A taky mám v paměti hlášku "zmatený jak Goro před Tokiem", v té době hláška dost frekventovaná. Jo, a každý chtěl mít doma neslyšitelnou píšťalku, a nakonec jí doma měl skutečně kdekdo - jak ten, co k ní měl i psa, tak ti bez hafanů. Co si pamatuju, byla oběma skupinám tak říkajíc k houvnu, i když je možné, že skupina první měla kromě píšťalky i hluché psy… Je to zhruba dvacet let zpátky, co jsem seriál viděla, a z dnešního pohledu bych ho nejspíš hodnotila jinak, přesto, i když je to neobjektivní a nefér, ale už kvůli těm vzpomínkám prostě musím dát za čtyři****.

Průměrný film, tak padesát procent, hodně mi ale vadilo, že baletku či vůbec výjimečně nadanou tanečnici hraje herečka, která nejen že tancovat moc neumí, ale i svou figurou má do baletky opravdu daleko. V tomto směru bych měla asi dodatečně přidat hodnocení u filmu Black Swan, kteréžto srovnání mě napadalo mockrát během filmu, protože Natálii Portman tu její baletku uvěřím beze zbytku, a že jí to muselo stát taky hodně odříkání. Čímž chci říct, že když už herečka bere roli, pro kterou třeba není od přírody nějak zvlášť talentovaná a je to na ní vidět, měla by udělat, co se dá, aby to divák ve filmu nepozoroval. A to se Julii Stiles nepodařilo. Za 2**.