MiaMahoney

MiaMahoney

Mia Mahoney

Česko

10 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 15.10.2017  21:05

    Jeden by si pomyslel, že když si pustí Koženoxichta, bude mu naservírován životopissný dokument o Benu Aflektovi, Árným Černonegrovi nebo Tetanovi Hanxovi. A ono prdlajs, místo toho se koná exkurze do texaského widlákova, kde již několik let koroduje motorová pila, kterou se rozhodlo duo Saša z Bastily a Žužulián z Mauriciu oprášit, promazat a nechat zahryznout do těl nových obětí. Je to takové obyčejné a vcelku zbytečné vaření už několikrát převařené vody s docela dobře hrající Tejlorkou a když si k tomu najdete ještě i druhotnou zábavu typu Domácí masakr napařovací žehličkou, tak to bude odsejpat a na ty tři to asi i dosáhne.

    • 12.10.2017  21:41

    Z hovna bič (natož pouta) neupleteš, ergo z uspávací, nezajímavé kingovky, která mě jako jedna z mála jeho knih nudila už před 15 lety, nemůže vzniknout kvalitní a zábavná podívaná. Nápad to není zlý, o tom žádná, ale jeho celý problém tkví v předčasné ejakulaci, nebo, chcete-li, že se zkrátka a dobře vycáká v počátku a dál už následuje jen nenápaditá, nudná, zdlouhavá vata, halušky s brynzou i bez brynzy a vy jen otráveně čekáte na konec. Ono to ale asi ani nemá šanci být něčím jiným, právě kvůli prostotě děje samotného, který by byl namísto celovečeráku fajn pouze jako dvacetiminutová povídka do sobotních Bakalářů, očesaná od halucinogenních scén a koncipovaná jenom jako zajímavý "přežívák". Víc než dvě hvězdy za sympaticky obsazený pár a z letité slabosti pro Štěpána ze mě dnes nevypadnou.

    • 1.10.2017  11:10
    Mrtvý sníh (2009)
    ***

    Kdo by si kdy pomyslel, že i céčková, stokrát omletá vyvražďovací sračka s partou lidí na horské chatě může něčím zaujmout. Pokud přežijete první půlku, kdy největším napínákem je sledování vašeho váhavého prstu, klesajícího k tlačítku ffwd, odměnou vám bude originální a bláznivě vtipné masakrování zombí nácků. Tak blbé, až tomu musím ty tři napálit.

    • 24.9.2017  22:52
    47 metrů (2017)
    ***

    Takový čtyřicetisedmimetrový down, to už je pořádná chromozomální vada... nicméně možná by si i takový lépe poradil s klecovým vězením (ostatně praxe z ústavu je praxe z ústavu), než dvě uječené, hysterické sestry, které se s nefalšovanou emerickou naivitou vydávají do rukou amatérským Rodrigům a Juanům s ještě amatérštějším vybavením. Klec i naviják jako by samy volaly "máme to za pár", ale to naše milé švice neodradí a stejně se do té kistny nechají zavřít. Chvilkové hihi haha s povinným selfíčkováním se záhy zcela neočekávaně mění v podmořský průser a sestry si to štrádují do náruče čtyřicetisedmimetrového downa, který si navíc ještě kolem svého klecového lůžka rozestavěl pár rybišek na hraní. Následuje přehlídka ynteligence obou krasavic, z nichž se jedna čirou náhodou vyzná v potápění a obě jsou -opět čirou náhodou- natolik šlank, že se protáhnou i mřížovím. Což je, vzhledem k jejich národnosti, naprostá pravděpodobnostní pičovina. Pokud jste ale schopni nad těmito a dalšími prohřešky proti logice mávnout ploutví a stisknout Čelisti, čeká vás ve finále docela napínavá podívaná s rybičkami, které postrádají onu obvyklou filmovou inteligenci svých kolegů predátorů, školených v likvidaci lidí v přísně dodržovaném pořadí "nevěřící Tomáš - marginální charakter - negr - hlavní hrdina".

    • 20.9.2017  20:41

    Perfektní dokument, pokud se chcete nasrat! Funguje to dokonale! Jinak poměrně jednostranná záležitost, kterou mohli namísto dvou slušňáků, co působí, jako by právě opustili nedělní katechismus, zvládnout podstatně lépe skuteční investigativní žurnalisti, co mají koule a nebáli by se jít na dřeň a rozmáznout to hovno Hrabišovi po xichtě daleko víc. Osobně bych uvítala trochu víc odbornosti, ale chápu, že jsou mezi námi i voliči ANO s ýkvé řepky olejné a pro ty asi dobrý... Pro představu o tom maďarském, zkurveném, zlodějském, vypočítavém, vykořisťujícím, slizkém, prolhaném (zlodějském už jsem říkala?), estébáckém, bezcharakterním zmrdovi, který to ve skutečnosti ale s naší (Agro)republikou myslí samozřejmě upřímně a ochranitelsky a do politiky vlastně vůbec nechtěl, to bohatě postačuje. Doufám, že to pár jedinců se zbytky rozumu přiměje vyhodit ve slevě koupené Vodňanské kuře a skartovat volební lístek Babitchovy koblihové strany jako první. (No dobře, jako druhý, hned po tom s třešničkami...) Čtyři už jen za to, že něco takového vzniklo. Teď jen tu naši veřejnoprávní tévé přimět, aby to před volbami tak týden v kuse vysílala v prajmtajmu...

    • 17.9.2017  22:23

    To si tak jednou sedím v regálu v obchodě s hračkami pro dospělé a krátím si čas laděním svého zádumčivě melancholického, udiveného výrazu k dokonalosti, když ke mně přistoupí dáma v letech, usměje se a řekne „tahle bude perfektní“. Ihned si představím růžovoučký pokojík v podkroví, květinové tapety, těžké závěsy plné prachu, háčkované dečky a panenky, kam se podíváš. Tahle paní zřejmě netuší, že já nejsem zrovna panenka, která její kýčovitou sbírku korunuje a nad kterou se budou její kamarádky rozplývat při čaji o páté… Jak se ale záhy ukáže, paní asi nebude včerejší, neboť po cestě domů znalecky prohlásí „s Tebou si můj Ve…noušek jistě parádně užije! Jsi perfektní dárek k jeho třicátinám!“ No a taky že ano. Následující den jsem svědkem rozzářených očiček oslavence: pořádného chlapáka s nagelovanou přehazovačkou a permanentně sadistickým výrazem. Láskyplně mě vytáhne z krabice, dá pusu dojaté mamá, kterou vzápětí vylifruje z kvartýru, abychom tak měli čas jen pro sebe. Ani se nenaděju a už jsem pojmenovaná, řádně nafouknutá a cvičím se svým novým majitelem jógu. A v tomto duchu plyne den po dni, ke spokojenosti nás obou… Jenže pak přijde den Dé. Ležím si tak srolovaná ve skříni a čekám, než se Venoušek vrátí z procházky v parku, když v tom uslyším táhlý, zmučený vzdech. Tak trošku pohnu rukou, ve které ještě zbývá krapet vzduchu a za šedým baloňákem uzřím něco strašného: sedí tam panenka, moje sestra – předchozí model, je celá záplatovaná, pokousaná, poškrábaná a svými natrženými ústy mi říká „pomsti mě“. Musím vám říct, popadne mě takový vztek, že se rozhodnu trošku to milému Venouškovi osladit. Z posledních sil, které mi v ruce ještě zbývají, obsloužím pumpičku a nafouknutá se přesunu do pokoje. Stihnu to taktak, to sadistické hovado se právě vrací. Vyjde z koupelny a zarazí se, když mě spatří. To koukáš, debile! honí se mi hlavou, ale nejspíš jsem ho zase až tak moc nevyděsila. Prostě jen pokrčí rameny, sežere pár tabletek z nočního stolku a vyfouknutou mě znovu vrazí do skříně. Naštěstí si opět nepozorovaně nechávám v ruce něco málo vzduchu, abych ho další den mohla vyděsit ještě víc. A skutečně se mi to podaří. Scénář se opakuje, k sezení si tentokrát vybírám místo přímo v obýváku a když se Véna vrátí a schová do kapsy lupu, jeho pohled spočine na mně a vidím, jak se ten triumfální výraz, se kterým přišel, mění na vyděšený škleb. Ha! A máš to! No, Venoušek se zřejmě nenechá jen tak vyděsit… Sice si první půlhodinu co chvíli sahá na hlavu a opakuje si „jsem přece už velký hoch, říkala máma…“, pak na mě ale zapomene a jde si hrát s počítačem. A jelikož mě neuklidí, mám krásný výhled na to, co na tom počítači dělá. Já už jsem teda ve svém životě něco viděla, ale řeknu vám, taková zvěrstva, jaká se míhají na obrazovce Vénova počítače, z toho se i já červenám! Největší šok ale přichází v podvečer. Všechny ty slečny, které se mému majiteli ochotně předváděly onlajn totiž nebyly jen tak ledajaké slečny. To perverzní prase se s nimi domlouvá, protože prý dnes založil vlastní bordel a shání zaměstnankyně! Tak to teda ne! Cítím, že musím zakročit, neboť jsem ohrožena! Jakmile si Venoušek dotáhne domů skutečné slečny, skončím jako moje mladší sestra a budu hnít někde ve skříni. Pěkně se mnou cloumá vztek a tak, když je se mnou ten večer Véna v nejlepším, neudržím se a kousnu ho do žaludu, přičemž vyštěknu „IČO!“ – které chci znát, abych věděla, kterou živnost mám zničit. Můj majitel si ale myslí, že jsem mu řekla „pičo“ a to se mi, vážení, stává osudnou… Venouška popadne amok a než stačím jakkoli zareagovat, cítím, jak ze mě skrz ten největší kuchyňský nůž vyprchává život. Z posledních sil vnímám, že mě Véna odváží na smradlavou skládku a zakopává mezi bezhlavé kočičky a ohořelé pejsky s vypíchnutýma očima. Umírám, vážení. Budiž mi útěchou, že moje ruka, ve které se stále drží trocha toho vzduchu, je pohřbena ledabyle a mělce tak, že na to perverzní hovado můžu z hlíny aspoň ukazovat fakáče…/ Oproti jedničce trošku posun k lepšímu, ale i tak to bylo vlekoucí se chození po chodbách a pokojích prokládané občasným pištěním, nelogickým čurákováním (dá se tento termit použít i u žen?) a sem tam nějakým tím (vcelku solidním) bubáním. Théma totálně neoriginální (překvapivě), tvůrci sami chvílemi nevědí, jak vlastně k tomu strašení přistoupit (je, kurva, ten démon v panence, v mrtvé holce, v posedlé holce, v rozpůlené paní, ve strašákovi do zelí…?!). No, asi je omniprezentní, jako divák se s tím tak nějak smiřte, moc od toho neočekávejte a na ty dvě hvězdičky to bude fungovat.

    • 16.9.2017  22:08

    Nádherně absurdní, kokotmediální dráma s dánským Landou, který toho nacistického vypatlance zahrál naprosto skvěle! Neotřelý a zajímavým způsobem maskovaný černý humor, výborně ztvárnění mukli a jeblý farář, který je napřesdržku od počátku až do konce... Rozhodně stojí za shlédnutí.

    • 14.9.2017  20:28

    Že se nic neděje náhodou? No prosím, ostatně co my víme, co se vše může dít mezi nebem a zemí. Klidně o tom točte filmy, ale kurva, to vám říkám, točte je INTELIGENTNĚ, ZAJÍMAVĚ, SKUTEČNĚ MYSTERIÓZNĚ a pro dospělé, myslící jedince. Pokud však záměrně chcete cílit na skupinu neukojených, nenapravitelných římských tyček, co roní krokodýlí slzy u čehokoli s více jak pěti sty díly a pochází z jihoamerického kontinentu nebo osob s dvojciferným ýkvé, které skočí na cokoliv seriózně a vědecky se tvářícího (stačí přece načmárat přes obrazovku pár děsně kůl čar, nesmyslně, ovšem se zcela vážným výrazem nechat hlavního hrdinu komparativně bádat nad leteckými a hvězdnými mapami, co mají ukrutně tajemnou a veledůležitou spojitost, hledat v hovně záhady a celé to místy okořenit epickou hudbou á la Cimr), úspěch je zaručen. 2:22, pro mne film s totálně promarněným potenciálem, působí amatérsky už od počátku; tak například i totálnímu laikovi v oboru aviatiky musí být jasné, že existuje něco, co se jmenuje fyzika a takové setkání letadel, kdy si dva kolosy bezmála dají křídlový hájfájf zcela bez důsledků, prostě není kua možné! Ale to přece nevadí, paní Růžena ze 4. patra, toho času stodvacetikilová milovnice zákusků, čivav, kaktusů (nejblíže k píchání, jak je schopna se dostat) a vkusných umělých květin, vzápětí dostane romantiku tak sladkou, že ji rozbolí i zubní protéza, tudíž si takové "drobnosti" ani nevšimne. Ale co my ostatní?! My se holt musíme smířit se zmateným filmem, kde nic nedává smysl, ale hlavně, že je to celé strašlivě romantické, strašlivě mysterózní a parapsychologicky to přesahuje všechny roviny a meze. Hlavně ty inteligenční.

    • 4.9.2017  21:46

    Od shlédnutí idiotského Donýho Dárka, kvůli kterému jsem si úspěšně vypěstovala averzi k filmovým králíkům (kromě králíka zabijáka střežícího jeskyni Aaaaaaargh, to dá rozum!), uplynulo pár let a nyní jsem opět dostala možnost odpovědět na otázku "jak vám dupe králik?". Tenhle zmutovaný hajzl dupe ostošest a já bych nejraději dupala taky... režisérovi po hlavě. Snesu vcelku dost zvrácené komedie, ale když se snoubí debilita už od prvních vteřin s nechutností a ještě tak neuvěřitelně nesympatickými charaktery, mám sto chutí tvůrce chytit a stáhnout z kůže. Seru vám všem nadšeným hovnotitelům na to, že to bylo myšleno jako hororová komedie! Komediálního na to nebylo nic a hororové bylo pouze ustavičné sledování hodin neúprosně odtikávajících drahocenné minuty, které mi už nikdo nevrátí, dpč. Kdybych to měla shrnout pro ty, kteří možná ještě váhají nad projekcí: vezměte si partu odpudivých kreténů ve složení Slizký úchyl s pornoknírkem, Jaderná fyzička 1 a 2, Zpruzená fetka, Škaredý puberťák, co právě objevil, že šulinka nemá jen na čůrání, Vymletý metalista a jediný normálně vypadající kamarád lapiduch, tuto partu dosaďte do naprosto o-ri-gi-nál-ní horské chaty, poblíž které jakýsi doktor Moreau vypustil zdivočelého humanoidního králíka s Roccovým pérem a velmi bohatou slovní zásobou, nechte kolem stříkat všemožné tělní tekutiny, protřepejte, zamíchejte a konzumujte nejlépe po lobotomii. Hlavně si nezapomínejte čas od času utírat sliny, měnit plínky a nerušte svým hýkavým smíchem a plácáním se do kolen ostatní obyvatele společenské místnosti. Vrchol dekadence, tenhleten Doný Dárko ryloudyd.

    • 3.9.2017  01:29
    13 (2010)
    ***

    Velice dobrý napínáč, ale co měl kurva znamenat ten náhle utnutý konec?! Kde je aspoň nějaká krátká scéna s pohledem na zoufalého Stathama po otevření tašky? Nebo na dojatou matku po převzetí balíku? Bývala bych i dala 4, ale dost mi vadilo kupříkladu to, že žádná ze scén se hrou nepřinesla nic výjimečného (byť byly opravdu napínavé, nedošlo k žádnému zvratu oproti očekávanému progresu - přitom díky několika zhrouceným postavám tam prostoru bylo víc než dost), rovněž absentuje psychologie postav - je škoda, že si divák nemá možnost vytvořit k někomu z hráčů větší vztah, snad kromě hlavního hrdiny - tudíž dostane nalajnované, komu má fandit a není mu dopřána žádná Sofiina volba; přitom stačilo tak málo. No a ten náhlý konec, to je jako utnout větu uprostřed a to se přece .

    • 31.8.2017  22:09
    7 životů (2017)
    ****

    Pozor, po následujících hřadech dost možná hopká malinkaté kužátko! Aby pondělí zmizelo si přeje asi majorita pracujících. Kdo si to ale určitě nepřeje, je sedm Sněhurek, toho času již bez jednoho trpaslíka. A přece se tak jednoho odpudivého, depresivního dne stane - Pondělí zmizí rychleji, než víkendová pařba a může tak směle začít parafráze na Deset malých černoušků... Ve filmu je poměrně velký počet děr (mimo hlavních 7), logických a proveditelnostních nonsensů, což ve finále vysvětluje absenci 5. hvězdy (byť jsem měla chvílemi cukání). Nicméně se jedná o nadprůměrný, akcí nadupaný napínáč, který mě bavil od začátku do konce. Naklonovaná Ňouma Ropáková pěkně interagovala sama se sebou v technicky velmi dobře zvládnutých scénách. Umírat si sama sobě v náručí, zatímco tomu ještě přihlížíte z několika různých úhlů, to už musí zákonitě probudit mnohočetnou poruchu osobnosti i u jinak zcela psychicky zdravého jedince. Ňouma tedy docela bez výtky, Willem Dafuq sice bez výraznějšího prostoru, ale také dobře obsazen. Hlavní nemesis, paní Hlen Zavírací, připomíná Merkelovou kříženou s kyklopem, je odporně slizká a skvěle by se vyjímala v evropském kabinetu kuriozit, osobně bych to viděla na místo mezi Junckerem a Federicou Mogherini... Název What Happened to Monday mi lahodí tak nějak víc než Seven Sisters, neboť druhá varianta mi připomíná odpornou stejnojmennou čtvrť v mém milém Londýně, kterou v současné době sžírá mor v podobě vysoké koncentrace ručníkářů a jim sekundujících lopat s poněkud větším opálením, než je standardně zdrávo. Pro českou distribuci jsme přejali název originální, byť jsme se mohli trochu víc snažit. Já bych se, vzhledem ke konceptu ve finále značně rozhozeného týdne, přikláněla třeba k názvu "Týden fpiči". A vy?

    • 27.8.2017  22:05

    A víte co? Já tomu tu pětku napálím, a to i přes pocitově dlouhou stopáž, tak trochu scénáristickou nevyváženost a zbytečně natahované některé scény. Bavila jsem se totiž dokonale; po dlouhé době někdo natočil akční komedošku ve stylu často přehnaných devadesátkových kousků, která není stupidní, fekální a dementně obsazená. Asi ani nemusím na pomyslný piedestal stavět jako vždy skvěle hláškujícího Samuela Motherfucking Jacksona, který si roli očividně užívá a je opět alfou i omegou celého filmu. Kupodivu mu dobře sekunduje i jinak průměrný Rájen Nicmoc Rejnolds; jejich "nenávistnomilující" chemie mezi nimi dokonale funguje a vtipné hlášky a komické situace prší se stejnou kadencí jako kulky z použitých samopalů. Sirius Black je standardně kulantním záporákem, navíc se konečně dozvídáme, co dělal těch 12 let v Azkabanu - evidentně šprtal ruštinu, neboť ji, tavaryšč Zlosyn, zvládá bravurně a jeho rusglish je tože popitchi... I Salmonelóza Hájková je zde (narozdíl od nedávné kokotiny o latinskoamerickém zlatokopském milenci) opět ve svém živlu a být jen trochu bi, určitě bych nad ní zaslintala. Pokud tvůrcům odpustím některé příliš vážné momenty, u kterých je komedie najednou tatam a rovněž přivřu oči nad circa třemi natahovanými akčními či žvanivými scénami, vychází mi z toho opravdu plná palba. Ale vlastně kecám a tou pátou hvězdou to korunuji coby rodilé Moravák čistě za "Fucking Prague!".

    • 19.8.2017  22:02

    Ubohé čurákování pseudokomického hispánce okořeněné natolik předvídatelnými situacemi a trapným přehráváním všech zúčastněných, že se vůbec nedivím kačerovi Donaldovi, že si tu sebranku nechce pustit přes hranice.

    • 14.8.2017  22:29
    Tour de doping (TV film) (2017)
    ****

    Perfektní parodie na nejslavnější cyklobuzipřehlídku depilovaných hajzlových pavouků s permanentním vlkem a v žužu dresech, ve které nechybí ani sám pan Lance "EPO" Silnopažník osobně. Ale to jsem možná neměla prozrazovat, neboť je zde sofistikovaně udržován v utajení! Každopádně super kraťas nejen pro fanoušky beranů, galusek a přerostlé zeleniny podél trasy... A jeden tematický nakonec: "Lance, we're going to name an asteroid after you." - "A steroid?"

    • 1.8.2017  22:04

    I přes fekální humor, který by jiným filmům vynesl okamžitý odpad, Movie 43 má své kouzlo, a to spočívá v originalitě. I ty ne až tak zajímavé části (basket, konec světa, leprechaun) byly podány docela solidně a zbytek komedie se nesl v duchu neotřelých a zábavných minifilmů (děti v přístrojích naprostá pecka!!!; domácí výuka jakbysmet; koule na krku s výbornou Winsletkou taky bez chybičky; první krámy sice s odpudivou Chloe, ale s humorem a finální loztomiloušká košiška taky prima...). Mezi všemi těmi ubohostmi typu Dance Flick, Date Movie, Disaster Movie, Scary Movie (kromě prvních dvou!) a nevímjakýmidalšímimůví rozhodně koukatelný počin. Wayansové, dívejte se a učte se, že i na první pohled samoúčelný a ujetý humor se dá spáchat tak, aby si divák nemusel lít po celou dobu projekce bělidlo do očí.

    • 30.7.2017  22:59

    Je to jasné. Frantíci, v současné době tedy spíš obyvatelé galského chalífátu, nemůžou řezat do muslimů, neboť ti by záhy řezali do nich, a tak odněkud vyhrabali cigány a vzali si na paškál je. Což o to, morgoši byli vcelku trefně ztvárnění, tedy pokud by se člověk vrátil v čase tak o 70 let, kdy největší hrozbou ze strany kočovných čmoudů bylo, že vám ukradnou slepici. Dnes už totiž nikdo nekočuje (proč taky, když dostanou nové byty a dávky takové, že by jim průměrný český důchodce záviděl) a vytvořili si nádherné a čisté satelity, například Chánov či District 9 (pardon, samozřejmě mám na mysli Luník), kde jejich elita (prof. Tukabel, RNDr. Jolanda, CSc. a jiní) kulturně obohacuje nás, "býle gadže more". Žabožrouti si sice umí stále sami ze sebe udělat srandu, ale přes ten nános multikulti aby jeden váhal, zda to vlastně ještě humor je, nebo je ta politická korektnost už sežrala jako ta "rakovyna pyčomore". Povinně tedy čumíme na ukázku, jak i fuj fuj Francouz se standardní dávkou pigmentu může být horší a vychcanější než romský spoluobčan, z čehož je mi na blití, humor nehumor! Sluníčkářská rodina si lže do kapsy, demagogicky si namlouvá, jak je tolerantní, jen aby si manžel/syn/soused/cigán... nepomyslel, že se jich týká to ohavné slovo začínající na "r" a končící na "asista"! Ano, je to myšleno jako humor, ale dle mého jsme tím už tak přesycení a masírovaní v reálném světě, že to málokdo z nás tak bude brát. A to je prostě taky xblití, dáni a pávové, nemůžu si pomoct. Nevím, co si kdo chtěl tímhle filmem dokázat a jestli vůbec něco, každopádně abych jen "nekrytyzovala jaj dylyno", musím říct, že se mi líbil neamerický koncept komedie. Jsem totiž přesvědčená, že kdyby se "režyje" ujal Holý Úd, byli bychom svědky konceptu "nastěhovaná cigánská rodina v luxusní vile -> malý mrdník -> větší mrdník -> postupně gradující fekální humor -> naprosto absurdně vygradovaný ultramrdník a luxusní vila na sračky". I když morgoši dělali bordel, byla jsem vděčná, že se tvůrci rozhodli tenhle koncept nesledovat a jít tak nějak svojí cestou. Vcelku potěšily i příjemné herecké výkony, byť ústřední MILFka občas až moc přehrávala a ten francouzský James Franco tam byl úplně na hovno, asi jako "ynstytut" IQ Roma Servis u nás v Česku. I když... zamyslím-li se nad tím, z tohohle prostředí by možná mohla vzejít nějaká komedie, už třeba jen proto, že na takový oxymoron jako je "IQ Roma" nenarazíte moc často. Někdo by měl asi cinknout té Tukabel a nabídnout jí roli, mohla by se pod správným vedením ještě Trošku víc blejsknout, dyk more!

    • 23.7.2017  22:28
    Jim Jefferies: Freedumb (TV film) (2016)
    ***

    U Jima jsem zvyklá na větší grády a tady jsem si v první polovině říkala, že mu asi nějak dochází dech nebo nesvědčí výběr témat či co. Nakonec to ale vcelku pěkně vybalancoval ve druhé půlce, kdy se opět dostal k náboženství a to mu, dle mého skromného názoru, sedí asi nejvíce. Příklad s vlakem byl nejen zábavný, ale kurevsky trefný. A ten, kdo se pohoršuje nad Jimovým slovníkem, je přejpjatý pičus a měl by okamžitě vytáhnout hlavu z prdele Guth-Jarkovského, pochopit, že je 21. století a i vulgarismy jsou slova, která mnohdy dokážou vyjádřit situaci lépe, než upjatě slušné opisy. Nebo si snad poté, co vám spadne cihla na nohu, řeknete citlivě a tiše "jejda!"?... Dnes to bude za 3.5 hvězdy. Kurva.

    • 14.7.2017  22:17
    Něvesta (2017)
    *

    Ivánek a Nastěnka ryloudyd? Ani ne, spíš neskutečně hloupý nehoror. Hlavní hrdinka kandidátka věd už od pohledu; děj prostoduchý a tak děravý, že i vyžraný mozek hlavní bububáby byl v lepší kondici; zoufalé tempo, trapné kopírování stokrát ohraných amerických hororů, nesympatičtí herci, příšerný závěr a tak bych mohla pokračovat donekonečna. Místo toho sem fláknu rychlou jednu za aninevímco a ještě rychleji na celé tohle bubání ve svatebních šatech zapomenu.

    • 12.7.2017  20:38
    The Circle (2017)
    ****

    „Jakmile to jen půjde, budu první, co se nechá očipovat. Jsem digitální člověk!“ prohlásil nedávno zcela transparentně jedem kapitální mamrd (pardon, vizionář) ve svém obvyklém záchvatu akutního kokotismu, než se jal dosírat a přeměňovat na zrovna takový Circle jednu fajnovou undergroundovou společnost, ve které moje maličkost bóchala. No, tak u toho být nemusím, shodli jsme se oba, jen on o něco dřív a já už jej nestihla vzít po palici Orwellem, který se dozajista v hrobě obracel při premiéře tohoto filmu. Vážení a milí, tohle už není prdel nebo snad dystopie, nad kterou mávnete rukou, tohle je okno do blízké budoucnosti, otevřené natolik dokořán, že jím prolezete, ani nevíte jak. A ještě to provedete zcela dobrovolně a pod falešnou maskou tvorby lepšího, bezpečnějšího, transparentnějšího, pohodlnějšího a zdigitalizovaného světa. Svoboda je vedle zdraví to nejcennější, co máme, takže pokud necháme Velkého Bratra páchat na nás tyhle sviňárny, mezi tajemství a lži dosadíme rovnítko díky systematickému výplachu gůgloidních šmíráckých a naoko přátelských korporací, plných na méně přemýšlející jedince působících hesel typu „šéring is kéring“, budeme se monitorovat navzájem v přesvědčení, že pomáháme (ano, skutečně pomáháme, ale pouze několika vysoce postaveným zmrdům k ještě lepšímu korytu), pak pohrdáme svobodou a můžeme to rovnou zabalit, neb jsme jako společnost dospěli do bodu totální degenerace. Technika, stejně jako oheň, je dobrý sluha, ale zlý pán a měli bychom se začít kurva snažit, aby tím sluhou zůstala. Bohužel, nejmladší generace je otrokem digitálního světa a její neúnosné spotřební chování a pohodlnost jen vytváří závislost na technologiích a věřím, že pod příslibem zjednodušení jejich už tak jednoduchých běžných činností, nasypou Velkému Bratrovi do chřtánu veškeré své osobní údaje a kde byla technika jako sluha…! A nejsou to jen nejmladší generace, ale častokrát i jejich rodiče, u kterých se zadařilo s řádným konzumním brejnwošingem. Vyvíjejí se zbytečná, předražená zařízení a aplikace pro „chytré, moderní a pomalu bezkontaktní rodičovství“, protože věnovat se potomstvu už nefrčí, žeáno! Fejsbukové matky tlachající sračky a vyměňující si mimibazarové tipy, tatíci po příchodu z korporátu smažící onlajnovky nebo si posílající intimní fotky s kyberštětkami, fakani nonstop na tabletu provádějící bůhvíco a bůhvíským. Stezka odvahy pro ně znamená jít na hajzl, kde nedosahuje wifi, výlet s rodiči do přírody je pojem z dob fosilizace plavuní… Svět pozbývá smysl pro předávání hodnot, lidskost, vřelost a spěje k uniformnímu paskvilu, kde je empatie sprosté slovo, emoce se omezují jen na trapně okázalé vyvěšování vlajek na profilovky po teroristických útocích, ale hlavně, že kvanta pičovin se sdílejí, lajkují a posílají do cloudu. On se ale brzo ten mrak přesytí a dá nám to zpětně sežrat takovým lijákem, že se všichni sdíleči a zastánci transparentnosti a nuceného digitálního pokroku za každou cenu poserou a dobře jim nebude… Jsme otroci degenerativního systému, ať si to přiznáme, nebo ne. Už nyní nám nenápadnými kroky zaměstnavatelé diktují své ideje, které máme všichni povinnost sdílet – prázdná slova a hesla a falešné korporátní hodnoty, jako bychom sami neuměli přemýšlet a nevěděli, jak efektivně pracovat. Je děsivé, jak jsou kvalitní zaměstnanci tlačeni ke stádovitosti a nepochybuju, že by se korporace byla schopna i zdravého a šikovného pracanta zbavit pouze proto, že nemá v podpisu e-mailu některé z těch super hesel! Doba, kdy k práci a fungování v běžném životě budeme potřebovat profil na sociální síti tak, jako potřebujeme k zaměstnání bankovní účet, mě děsí a pakliže jednou nastane, balím pět švestek a odjíždím cvičit jógu a pěstovat rýži někam na Bali… Film měl pár do očí bijících děr a dějově taky mohl být trochu zajímavější a zpracovaný odvážněji, ale coby varovná ukázka toho, kam se řítíme (kořen slova řiť), je naopak výborný. Otázkou zůstává, zda v takové naivní Emerice vůbec někdo pozná, že jde o varování, a ne propagaci toho, jak senzačně vyspělá společnost jsme a jak existují firmy, kterým záleží na našem dobru nejen v práci, ale i v soukromí, protože se nám přece starají o zábavu (organizovanou), zdraví (s čipem v těle) i bydlení (ve sterilním kampusu). Bohužel jsem také čekala, že poněkud prkenná Hermelína, u které se zdálo, že se jí praktiky toho hnusného korporátu příčí, ve finále organizaci rozloží na prvočinitele, nasere „vizionářům“ na jejich mahagonové stoly a se vztyčeným prostředníčkem odejde vstříc zapadajícímu rudému circlu. Žel, namísto toho se z ní stala vypláchnutá korporátní fanatička spokojeně šérující své (ne)soukromí skrz 5 monitorů do lačného éteru tvořeného stejně postiženými jedinci. Hanksovi to hraní šlo natolik dobře a věrohodně, že jsem si na něm nemusela představovat ani ten černý rolák a lennonky. Byť by z toho šlo vytěžit více, dávám za 4 spolu se vzkazem: lidi, proberte se a vytáhněte palice z cloudu; svět je totiž pořád ještě kolem vás a neomezuje se jen na jedničky a nuly.

    • 2.7.2017  21:55

    Tak co to máme v tomto nemastném-neslaném receptu? Pár pěkných záběrů ze slunné Kalifornie, v podstatě zfilmované pětkové GéTéÁčko, zhruba tři jakš takš úsměvné vtípky na celou stopáž, to celé ve finále okořeněné Paranoidní Černou Nedělí. A to jaxi k vyššímu hovnocení nestačí.

    • 27.6.2017  22:01

    Džast enadr dej in dý ofis... Standardizované chování, dreskoud, kjůbikly v oupnspejsu, uniformní jednání, mítingy o mítinzích, koučování, performens plány, šérování wíkly ryportů, korektnost za každou cenu atd. atd. atd. a nedivím se, že z toho pár lidem totálně jebne a vymyslí plán, jak nadobro eliminovat veškeré korposračky. Kdysi jsem v podobném neosobním korporátu také pracovala, pod dohledem androgynního robota jménem Viky a nervy jsme v jejím týmu zažívali všichni - srovnatelné s účastníky Belko experimentu. Stačilo, aby se to objevilo mezi dveřmi a už nám hromadně explodovaly palice. No, raději ani nevzpomínat... A teď mě omluvte, plánuju u nás v práci letní párty a dostala jsem takový nápad na její oživení. Teď jen zjistit, kde je přístup k firemnímu rozhlasu...

    • 25.6.2017  20:42

    Milé děti, dnes vás čeká cesta do pravěku. Nikoli však s Karlem Zemanem a jeho loutkovými monstry, ale pěkně akčně na plný kule a s maximem toho, co dovolí dnešní sídžíáj. Pokud tedy máte podepsaný souhlas rodičů a potvrzení o bezinfekčnosti, můžeme zabalit svačiny, připnout k báglům ešusy a šlapem! ... Před námi se rozkládá travnatá planina s několika mrtvými, obřími vážkami rodu helicopteris americanus, z nichž některé ještě hoří. Nejspíše je ze vzduchu sundalo něco velkého a patřičně nasraného, tak si, milí výletníci, dávejte majzla a mějte oči na šťopkách, zrovna jako támhleten šnek lezoucí po tom padlém, suchém kmeni. Vidíte všichni? Dobře! Jo pozor, on to není kmen, ona je to nějaká zmutovaná strašilka! Pepíčku, ty hovado nenechavé, nehaž po tom těmi šutry a ne, Janičko, to zcela určitě není Groot! Nikdo se ani nehne, dokud ta mrcha nebude pryč, slyšeli jste?!... Dobrá, tak jdeme dál. Bacha na mokřinu před námi, pěkně všichni udělejte velký skok na ten ostrůvek támhle a přidržte se těch... parohů???!!! A kua, zpátky, zpátky, to je tatanka černobylská, hezky pomalu couvejte a moc jí nekoukejte do očí! Taaak, to je ono! Zatím máme docela štěstí, tak jdeme támhle hlouběji do džungle a držte se pěkně ve dvojicích... Cože? Co tím myslíš, Honzíku, že se ten bambus hýbe? Ty, nevymýšlej si kraviny a švihej dopředu! Tak slyšels?! Stojíš tam jak přišpendlený... A kurva! On se ten bambus fakt hýbe a to tvé přišpendlení je tak nějak doslovné... Zdrhejte, všichni hned pryč, je to chůdoarachnid mrakodrapiho a nevidí, kam šlape! Aničko, neječ a... pozdě, kuafix! No, to je teda skautský výlet jak noha x8!!! ...Fuj, to bylo o fous! Nebrečte, děcka, Honzík s Aničkou dostanou bobříka odvahy in memoriam a vy se pak můžete na sociálnínch sítích ustatusovat a usdílet xmrti: #mrtvykamaradi, #wtfvylet, #nabordoskautu2volnamista nebo tak nějak... Co to? Na co to ukazuješ, Natálko? No to se mi snad zdá, dyť to je Ludvík! Ludvo, nazdaaaaaar, kde ty se tady bereš?! Děcka, pěkně pozdravte Ludvu, to je bývalej skautskej vedoucí, který před lety záhadně zmizel. My si všichni mysleli, že tě sebrali za pedofilii a ty si tady zatím žiješ na pravěkým ostrově, no to mě poser! - Joaha, tys jim utek! No vždycky jsi v tom uměl chodit, brachu, vo tem žádná! Tak mi moc mlsně nekoukej po oddílu a radši poraď, kudy se vydat dál... Koukám, že sis tu našel jinej oddíl, vzrůstem dost připomínající děti a praktikuješ na nich bodypainting, ty šibale stará! A cože to tu máte? Obří opici, jo? No neke! Tak to chceme vidět, žejo, děcka? Tak půjdeme ještě o kousek dál i se strejdou Ludvou, on nám ukáže zajímavá žvížátka... A helemese, já už tu vopici vidím! Támhle, mezi stromy, děcka. Vidíte? A dokonce ji i slyším, něco řekla a znělo to jako "motofoko"! Podívám se dalekohledem a pak vám ho všem půjčím, nemusíte se strkat! No tyyykráááso, civím mu přímo na rozpláclej frňák, to je ale vošklivej vopičák jak hrom!... Joaha, on je to Samuel L. Jackson, sorry, děcka! No, tak asi jdeme dál, šlapem, šlapem, žádný loudání! Prokličkujeme tady mezi těmi starými kostmi a dostaneme se snad někam, kde to bude míň smrdět. Vy jste si snad všichni zaráz prdli, parchanti nevychovaný! - Cože? Ajo, tak pardón, Ludva říká, že to jsou podzemní plyny. Tak ne, aby někoho napadlo si... z a p á l i t!!! Pepíčku, NEEE!!! TY DEBILE!!! Višchni k zemi!!! Ležte klidně a nehýbejte se, ten výbuch trochu otřásl zemí, ale nic víc se neděje, není důvod k panice a ta... obří... zmutovaná... ještěrka... lezoucí... z díry... před námi... určitě nebude... nebezpečná... a strejdu Ludvu.... ožužlává... protože ho... ráda... vidí...! Jee, ale pozor, vypadá to, že nás jde něco zachránit, dívejte támhle napravo, to už není Samuel, to už je opravdový Kong a pěkně uvědoměle jde po té ještěří tlamě na nohách! Taxe pěkně dívejte, ať máte hezké vzpomínky, nakonec si opičku všichni pohladíme a půjdeme urychleně do prdele. Škoda jen, že jsme neviděli žlababu. ... Navzdory všem absurditám od samého začátku až do emerického hepyendu se jedná o příjemný akční film. Dostala jsem zdařilý vizuál, dobře vybraný soundtrack a vcelku neotravné a koukatelné herce. Na sobotní večer lehce nadprůměrná podívaná za 3,5 hvězdy.

    • 21.6.2017  20:07
    Oldboy (2013)
    ****

    V domění, že stahuju vysoce hovnocený korejský originál, nakoupila jsem na internetech tohoto Oldboje a pak se nechala nepříjemně překvapit zjištěním, že jsem stáhla nedopatřením emerický rymejk. Po prověření databáze jsem váhala, jestli má vůbec cenu zmáčknout play. A světe div se, mělo! Velice slušný thriller o milujícím otci a jeho hledání pravdy, kterou naštěstí objevil dřív, než stačila vypučet do zdegenerovaných rozměrů a o poněkud jeblém protivníkovi s nepříliš přesvědčivou, ale ve finále fungující motivací. Co na tom, že v bojových scénách opět útočí jeden, maximálně dva hajzlíci a ostatní kokotsky pózují, než na ně dojde řada..., já se bavila po celou dobu slušným akčním napínáčem a původní záměr zkouknout ťamanský origoš je ten tam.

    • 20.6.2017  21:01

    Tak takhle se tedy vyznává láska u protinožců...! Vcelku slušný film, kdy přimhouřím oko i nad těmi děsivě unylými, zpomalenými záběry a několika okecávacími scénkami. Chválím tentokrát i casting, kdy mé uši byly víceméně ušetřeny otřesné aussie angličtiny, které se obvykle vyhýbám jako farář ministrantovi staršímu 15 let. Exploit nemusí být doveden do extrémů a přece dokáže být poměrně intenzivní - stačí pár šikovných záběrů, dobře zvolená hudba, solidní herci a ve zbytku zafunguje živá představivost. A nebo prostě jen stárnu a snesu tak nějak méně.

    • 17.6.2017  21:08

    Kdo říkal, že z Jižní Emeriky musí vzejít jen sračkoidní teledebility? Tohle argentinské Pulp Fiction o tom, jakým způsobem někdy zafunguje karma; o tom, jak jsme častokrát tlačeni být otupělými oběťmi zdegenerovaného systému; o tom, jaké jsou lidi kurvy prodejné a že temperamentní jihoameričané si pod pojmem "jiskra ve vztahu" představují asi trochu něco jiného, ve mně zanechal naději, že to s tou argentinskou produkcí asi tak zlé ve finále nebude. Jasných 5.

    • 17.6.2017  17:24
    District 9 (2009)
    ****

    Evropa, 2040, libovolné město: Přišli před 20 lety na pozvání kancléřky 4. říše, frau Makrelové. Vypadali jako chudáci poznamenaní válkou, a tak jsme jim poskytli pomocnou pařátu. Dostali kapesné větší, než dostává průměrný důchodce po celoživotních dvanáctkách u pásu; zdarma střechu nad hlavou lepší, než sociálně slabé rodiny a jejich práva na kulturní odlišnosti a z toho plynoucí (ne)povinnosti jsme ochotně zakotvili i v zákonech... Jenže ono se to někde celé posralo a my se divíme, kde jsme udělali chybu. Vždyť jsme si tolik let tak pěkně koexistovali! Co na tom, že jsme museli pozměnit naše tradice, kulturu a tolerovat občas nějaký ten útok, když už jsme náhodou měli sklony být až příliš netolerantní - nakonec jsme přece vždycky vše vyřešili ku spokojenosti našich nových, byť sem tam výbušných přátel. Teď se je ale snažíme přestěhovat na vhodnější místo, protože jejich ghetta se rozrůstají neúnosným tempem, vepřové neseženete už dobrých pět let a naše ženy a dívky by opět chtěly začít nosit něco jiného, než jen pytle na odpadky. Bohužel nevíme, co s tím a rozhodně nechceme nucenou relokací nějak ublížit našim přátelům, kteří si tu prostě jen trochu víc zvykli... KURVAFIX, i ty posrané krevety v Districtu 9 se lépe asimilovaly, než výše popsané etnikum!!! Naučily se s lidmi komunikovat, stačil jim jeden vyčleněný plac, kočičí žrádlo, dokonce uměly i na práci sáhnout a rozhodně méně vybuchovaly! Tímto chci oficiálně apelovat na všechny sluníčkáře, pravdoláskaře a uprchlické vítače, aby přepsali ty své podělané bannery z Refugees welcome na Aliens welcome, když už si mermomocí chtějí hrát na samaritány, protože je zde větší šance, že takto aspoň Evropa nepůjde uplně do prdele... District 9 je parádně natočené sci-fi s originálním scénářem (zatímco se v 99% filmů o střetu s mimozemšťany bojuje o nadvládu a přežití, zde dochází k alespoň počáteční pomoci a toleranci, což je nezvyklé a rozhodně příjemné zpestření sci-fi scény). Dokumentární styl filmu taky sedne jak prdel na hrnec, obsazení perfektní (slizký Holanďan byl naprosto dokonale vybrán), celkově téměř nemám, co bych vytkla a jsem ochotna všechny větší či menší prohřešky proti logice odsunout jako marginální. Tedy pardon, chci říct vytěsnit do vlastního distriktu.

    • 16.6.2017  22:59

    Příjemné přesedlání od komerčních emerických kriminálek k vcelku naturalistické a tak nějak "jinak", natočené detektivce. Snad pomalejší, snad reálnější, snad tíživější...? Je tu něco, co neumím popsat a vlastně ani nevím, jestli chci. Španělé to umí po svém, to jsme se ostatně přesvědčili už u Mientras Duermes, REC a Contratiempo a rozhodně se teď na jejich tvorbu zkusím trochu víc zaměřit. Que Dios Nos Perdones v čele s nesourodou detektivní dvojicí Pan Ukecaný Plešoun a Španělský Klon Dustina Hoffmana dostává za 4. Nic víc k tomu dodávat není třeba.

    • 13.6.2017  19:41
    Red Nose Day Actually (TV film) (2017)
    ***

    Láska nebeská zaujímá v mém žebříčku oblíbených filmů bezkonkurenčně první místo, a to hned z několika důvodů. Domrtě vycizelované dialogy, skvostný britský humor, dokonale zkomponovaný či vybraný soundtrack, selekce britských hereckých klenotů, perfektně zvládnuté propojení jednotlivých příběhů a pro mne jako anglofilku tento film znamená navíc ještě vizuální toulky po oblíbených a často navštěvovańch lokacích a nasátí vánoční atmosféry v mém milovaném městě. Zamícháno a podáváno pravidelně před Vánoci a Mia si chrochtá blahem. Původní film je zkrátka neopakovatelný tím vším výše vyjmenovaným a právě proto jsem se téměř aspergerovsky obávala tohoto krátkého, charitativního pokračování. Jestli něco nemám ráda, pak nucené navazování na filmový či literární počin, který skončil dokonale. Pak jsem ale sebrala odvahu, vzala si papírový sáček na dýchání a stiskla Play... Kupodivu sáček zůstal nedotčen po celou dobu přehrávání a až ve finále byl málem použit na natrávený obsah žaludku při té příšerně sluníčkářské, multikulti propagandě Unicefu a jemu podobných darmožroutských neziskovek, ve kterých mizí horentní sumy rozdělené tak maximálně mezi několik hrabivých zakladatelů a tým, co má za úkol najít a natočit ta nejkukadlovitější kukadla nouplísáka afrického. Ano, bavila jsem se, zvlášť zpočátku, kdy se Britové opět projevili jako kulantní humoristé. Záhy ale křivka začala prudce klesat v přímé úměře k recyklovanosti úspěšného humoru z původního filmu. Ono se není čemu divit - vymyšlení zcela nových gagů by znamenalo brblání skalních fanoušků, že "už to není ono" a přílišná recyklovanost zase, že "tvůrci nevymysleli nic nového a pouze těží již vytěžené". V první polovině se tak podařilo mezi těmito dvěma protipóly pěkně balancovat, v té druhé už bohužel převážil nuceně návazný, šroubovaný humor. A konec to zabil úplně. 3,5 hvězdy, víceméně z nostalgie.

    • 12.6.2017  22:45
    Mumie (2017)
    **

    No tak tedy dobrá, holt budeme koukat na Čárlího Babita-Hobita, jak ve vojenském ohozu sekunduje rádobydrsné archeoagentce a hádá se s ní, jak dlouhý pobyt v Řecku jí dopřál, když spolu naposled stavěli obelisk a objevovali tajná zákoutí její hrobky. Navštívíme i pár zajímavých a vcelku rychle se střídajících lokací a dokonce zažijeme pád v letadle, které záhadně odolává gravitaci a visí tak nějak pár minut v jedné výšce, aby dopřálo hrdinům pobrat v tom chaosu padák a ujistit se pěkně po emericku, že to dobře dopadne (no pun intended, aneb pro případné rýpavé neanglofily "bez zamýšlené slovní hříčky"). Tím ale veskrze končí zajímavý počátek a dále už sledujeme žonglování s chaotickými záběry ve tmě (kameraman a střihač by zasloužili pohřbít zaživa), s nijak zvlášť zajímavým dějem, s exhumovanou hajzlpapírovou omotávkou, která své oběti mění na lacině vypadající zombíky, jež by dokázal vmžiku vyrenderovat student prvního semestru na grafárně a dokonce dojde i na nejslavnějšího schízaře, pana Jerk-it-and-Hide. Chyběl už jen canis Baskervillus, baron Práshil, Kvasimodo a (J)Erkyl Poaró. Tento výsledný splácanec je sice sem tam i koukatelný pro svoji akčnost a již zmíněné lokace, to mu nelze upřít, ale jako celek má spíš tendence nudit a rázem sklouzává mezi mnohé podobné do společného sarkofágu, který zavřete, zakopete a za pár dní ani nebudete vědět, kde se nachází.

    • 3.6.2017  23:00
    Život (2017)
    ****

    Takže co se dozvím od vás, "seriózních kritiků", tentokrát? Že sledujeme slabou kopii Vetřelce a Gravitace? Trapnou vesmírnou vyvražďovačku neoriginálním CGI monstrem? Další průměrné sci-fi drama s plytkými charaktery, logickými dírami, tuctovou hudbou a předvídatelným koncem? Tak víte co, s tím jděte zvesela do prdele, protože já, narozdíl od vás, nejsem artový ufoun hledající za každou cenu sofistikované, seriózní a průlomové dílo a s chutí jsem si Život užila. Napínavé, solidní, odsýpající, zbytečně neužvaněné (čum, Ridley, že to jde!) a s povedeným závěrem. Rozhodně jeden z lepších kousků.