Jinny

Nebudu tu rozebírat technickou stránku filmu - je skvělá, Spielberg pořád umí akční scény a vizuál je překrásný. Můžeme popojet? Srdce filmu je jeden typický americký kluk, který (tak jako většina lidí v jeho době) před realitou utíká do světa, který je barevnější, odvázanější a můžete v něm každou chvíli být někdo jiný. Velmi dobře funguje spojení s dívkou jeho srdce, které rychlostí vývoje odpovídá jejich mládí a jejich odcizené době. I nápad se třemi klíči ke splnění úkolu a závěrečná zkouška se do filmu hodily jak p...l na nočník. První věc, co film sráží, jsou záporáci. Ne že by neměli osobnost, ale Nolan Sorrento nedostal příležitost opravdu někomu uškodit a jeho podřízená, která by skutečně měla na to někomu ublížit, má příliš málo prostoru. Druhá věc je nevyužité zpracování tématu, které je... příliš plakátové. Spielberg z námětu mohl udělat klasiku, ale jezdí příliš po povrchu na to, aby tenhle film byl něco víc než geekovská jízda.

Uvolněná dobrodružná komedie, která si na nic nehraje. Ví přesně, čím chce být a dělá to dobře - a právě té nadsázky a toho, že postavy jsou prezentované jako figurky, ale sám film se do toho faktu laskavým způsobem naváží, si vážím nejvíc. Na rozdíl od spousty jiných soudobých dobrodružných filmů Jumanji chápe důvod, proč se diváci rozhodli jít právě na tenhle druh filmu. Výlet do džungle, který si stejně jako u prvního Jumanji nebudu mít problém zopakovat.

Ano, pointu jsem znala, i když tohle je ve skutečnosti moje první vcelku viděná verze Vraždy v Orient expresu a tak hodnocení trochu nadsadím. Nikdo nepřinesl na stříbrné plátno tolik klasiky jako Kenneth Branagh a ani tentokrát nezklamal. Všechny aspekty filmu jsou poctivé jako jednička na desetilibrovce a sám Branagh je skvělý Poirot - excentrický, inteligentní a o něco méně okatě roztomilý než David Suchet. Divadelní odhalení na závěr mi svým pojetím nesedlo, Poirotova závěrečná reakce ovšem ano.

50 % Tohle mohla být zábavná akční jízda s parádním vizuálem a dvěma pistolemi vyzbrojenou rošťenkou v hlavní roli. Bohužel je výsledný produkt vizuálně nezajímavý, působí dost chudě, a co se týče příběhu, dělá naprosto stejnou chybu jako Assassin's Creed - příběh o organizaci snažící se pomocí nadpřirozených artefaktů ovládnout svět bere smrtelně vážně. Tomb Raider je typický produkt hollywoodského běžící pásu na každou aspoň trochu známou značku. Ten konec naznačující, že od teď to teda konečně bude sranda, je hřebíček do rakve.

Zvláštní, černohumorný a velmi lidský biopic. Tonya Hardingová je "white trash", mluví sprostě, nechá se mlátit manželem a při tom všem se zoufale snaží uspět v tom jediném, v čem je dobrá. Není to žádná extra sympatická filmová hrdinka, ale jak ostatně dokazuje i konec, je to velká bojovnice. Margot Robbie je skvělá a díky tomu, že trochu ubrala na vzhledu, vynikne její nasazení a schopnost prožívat emoce. Jednoznačně můžu film doporučit nejenom sportovním fanouškům, ale i těm, kdo ocení dramata všedního dne.

Guillermova fetišistická mezidruhová love story... má především přepálenou stopáž. Příběh je prostý a předvídatelný a je to víceméně jednohubka a natáhnout stopáž na dvě hodiny logicky přineslo hodně zbytečných scén. Stylizace padesátých let je krásná, ale neukotvuje příběh tak, jak bych si představovala. Vidíme politické a sociální pozadí, ale to je až na nějaké třetí koleji, ačkoliv ta americko-sovětská podzápletka mohla vést do mnohem zajímavějších míst. Stejně jako kouzelné schopnosti našeho téměř půvabného vodního monstra. Michal Shannon je jako záporák skvělý, ale bylo by fajn, kdyby přece jenom dostal příležitost dodat charakteru větší nuance.

Nemylte se, i přes téma kapitalismu jde tahle minisérie pevně ve stopách Pýchy a předsudku a Jany Eyrové. I tady k sobě ústřední pár od začátku cítí silnou vazbu, ale zároveň jsou tak trochu sociálně retardovaní a jejich zázemí je naopak rozděluje. Ačkoliv je hlavní hrdinka zahraná dobře (a přesně), je to Richard Armitage, kdo si krade scény pro sebe. Za ten soustředěný výkon, výmluvné pohledy na Margaret a seveřanský přízvuk v kombinaci se sametovým hlasem si zasloužil každou libru.

Nepříliš nápaditá adaptace typické Kingovské novely. 1922 je původně příběh ve stylu řecké tragédie, příběh, který nezačíná pro hlavní postavu dobře a bude jenom hůř, příběh o fatálním rozhodnutí hlavní postavy a bizardních ranách osudu, které ho následují. Adaptace tohle nedokázala dobře prodat, i když povinné dějové prostocviky splnila. Místo aby se soustředila na to, co měla v příběhu zdůraznit, drží se příliš otrocky předlohy, aniž by byla stejně úderná. Hororové elementy zrovna tak nebyly pojaté jako něco, co zrovna tak dobře můžou být jenom halušky hlavní postavy. Suma sumárum tři kukuřičné klasy tenhle film získává na výpravu a výkon Thomase Janea.

Obrazově působivé akční sci-fi, které má sympatické hrdiny a typický Bessonovský nadhled. Bohužel ale nemá přidanou hodnotu ani překvapivé zvraty a vyčpí ve stylu "přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel". Možná to chtělo zajímavější představitele dvou hlavních rolí, možná trochu serióznější pojetí. Každopádně se jedná spíš o oddechový film na víkendový večer než povinnost pro fanoušky žánru.

Že je Coco animák o rodinných hodnotách, to asi nikoho nepřekvapí. Zpracování tématu ale už určitě ano. Nemluvím ani tak o originální inspiraci mexickým svátkem mrtvých a výletu do záhrobí, které je vizuálně překrásné. Jde o neinfantilní poselství o rodinné dynamice, vzpomínkách na mrtvé a fakt, že vzpomínky na mrtvé nemusejí nutně vést k pláči. Právě kvůli poslednímu bodu bych film doporučila spíš dětem starším devíti let, které ho už budou schopné pobrat. Coco je pro mě jeden z nejpovedenějších animáků za poslední roky a třebaže je těžké nebýt na konci filmů citově pohnutý, Coco nikdy nesklouzne do takové té brutální formy citového vydírání.