Němi

Paul W.S. Anderson je režisér (podle mě) k smíchu. Přesto tahle špatná verze Michaela Baye dokázala natočit film, který mám i přes jeho chyby rád. Resident Evil pro mě byl nejdříve skvělá hra, u které jsem trávil kdysi dávno noci a pak film, který mě vlastně i přivedl k zombie žánru. Pořád ještě mě mrzí, že se film vůbec nedrží hry a má i úplně jinou atmosféru. Postavy jsou, jak se na žánr sluší, ploché až hanba, jenže hrají je typicky přesní ksichti, tudíž se jim dá i nějak tak důvěřovat. Akce je na snímku to nejlepší a ještě je podpořena vynikající hudbou, na které se podílel můj oblíbenec Marilyn Manson. U žánru zombie trošku nešťastně zvolený posuv od hororu k akci naplno ukazuje svoje chyby. Ze zombies, jakkoliv skvěle provedených, nejde až tak strach, slouží spíš jen jako paňáčci na odstřel. Tou hlavní sviní je tu Inteligentní počítač ovládající celý komplex, ve kterém se nachází záchrané komando, ke kterému se dostane Milla. Zatímco A.I. likviduje lidi s krvavým stylem, oni se můžou zaměřit jen na klavesnice... Převážně evropská produkce se pak podepsala na mizerných CGI efektech, celkově to ale je koukatelné a místy i díky svému tempu vyloženě zábavné. Jen už to není Hororové béčko, jak nám ho nabízel Romero, ale akční béčko se zombíky a to je trošku škoda.

Remake Romerovi legendární klasiky, který se velmi drží předlohy, přesto se vydal vlastní cestou... Největší změnou, patrnou už během prvních scén filmu, je atmosféra. Těžká, depresivní, potemnělá nálada originálu z roku '68 je zde nahrazena akcí. Někomu se to bude zamlouvat, dle mého to je ale největší mínus jinak "kvalitního B-filmu". Romero dokázal navodit stísněný pocit už úvodní scénou na hřbitově, u Saviniho si na to budeme muset počkat až do závěrečné dvacetiminutovky... Postavy prodělaly během dekády proměnu. Některé více - z Barbary je akční hrdinka podobná Mille Jovovich, některé méně - Tom je pořád nevýrazný klučík. Celkově ale šla jejich už tak průměrná prokreslenost do háje. Nejlépe dopadla postava Bena, která může děkovat obrovskému charisma Tonyho Todda. Uspěchanou proměnu Barbary z plačící dívky v neohroženou vražedkyni už o něco méně zachraňuje Patricia Tallman, pořád to ale zvládá a oni dva jsou jediní, které si asi zapamatujete. Zbytek jsou jen figurky ztvárněné (pod)průměrnými herci. Například z tak skvěle protivné a slizké postavy Harryho Coopera je zde prostě už jen dement. Za těch 22 let, které jsou mezi snímky, se nejvíce hnuly asi maskérské možnosti. Zombíci už nejsou jen vybledlé mátohy (tedy ne všichni), někteří i hnijou před očima. Jen škoda, že Savini nezvládl první část filmu, která je bez atmosféry a zajímavých postav vcelku nezajímavá. Dění začíná houstnout až ve chvíli, kdy dojde k nehodě na pumpě. Pak teprve scény začnou mít nějaký spád. Režisér, kupodivu, na konci také dává najevo větší opovržení lidstvem, než původně Romero. Scény, kde lidé pro zábavu střílí do zavěšených zombie nebo s nimi bojují v ohradách dnes díky zpravodajství, které nám běžně ukazuje podobné záběry z válčících zemí působí velmi mrazivě. Přesto všechno se ale na film příjemně kouká. Bát se u něho asi nebudete, ale jako zábavné béčko funguje pořád dobře.

Ač mám podobné raritky rád, tak tohle je prostě špatné. Ať se snažím sebevíc, nic než rok vzniku na tomhle filmu zajímavého nevidím. Už jen představa Monstra jako v kožichu oblečeného neandrtálce je hrozná. Díky bohu (a v mnohém geniálnímu Jamesi Whaleovi) za vynikající verzi z roku 1931 a její ještě o třídu lepšímu pokračování z roku 1935, se skvělým Monstrem Borise Karloffa. Zatímco Whale výtvor doktora Frankensteina vidí jako vyvrhlíka, kterého nespravedlivě pronásleduje lidská omezenost, taky je to skutečně jen Monstrum.

Po předešlém "Dawn of the Dead" z roku '78 se Romero lehce navrací ke stylu své prvotiny "Night of the Living Dead" a na kvalitě filmu to je poznat. Témeř celý film neopustíme podzemní základnu, což hodnotím jako největší plus oproti předešlému nepovedenému dílku. Ve snaze zaměřit se co nejvíce na postavy se dokonce režisér pustil i do experimentu a natočil "zombie film bez zombie". Ten vyšel jen napůl, ale snahu ocenit musím. Díky průměrnému provedení postav ve filmu a jejich hlavní roli v ději se tak dočkáme spíše psychologického dramatu (v rámci žánru, samozřejmě) než hororu, čemuž neprospívá i minimální přitomnost děsivých scén. Přesto to nakonec ale až tak nevadí, protože Romero dokáže vybudovat nějaké to napětí i tak. Co mi ale vadilo nejvíce, je snaha zombíkům přisoudit nějakou inteligenci a schopnost učit se, kterou Romero ještě více rozvinul ve svých nejnovějších kouscích. Přeci jen, zombies děsí hlavně proto, že to jsou nemyslící stroje, které touží jen žrát (tedy zabíjet). Tak to i Romero zamýšlel jako "sociální kritiku" nemyslící společnosti, jak často tvrdí a pak touhle snahou popírá sám sebe... Pozitivní na snímku je, že občas dokáže navodit atmosféru úzkosti a strachu a tady je asi největší posun oproti "Úsvitu". Ani ty postavy a jejich konflikty (armáda versus vědci) nejsou úplně špatné a nezajímavé, jen si je prostě těžko zapamatujete. Opět - nebýt vynikajícího "Night of the Living Dead", tenhle film bych přešel bez výraznějšího povšimnutí.

Po 10ti letech se strýček Romero vrátil k zombies a natočil něco, co má naprosto odlišnou atmosféru jeho mistrovského kousku "Night of the Living Dead" z roku '68. Neskutečně nudná, natahovaná slátanina (139 minut), která utíká hůře než Romerovi zombíci. Těžko říci, co je ta nejhlavnější příčina tohoto úpadku. Hrozní herci? Hrozný scénář? Příšerná muzika? (Ta je to nejděsivější na celém filmu). Druhořadá režie? Jakákoliv atmosféra zde chybí, snímek není ani strašidelný nebo děsivý, naopak pokusy o vtipy končí neskutečně trapně a do takového filmu snad ani v takové míře nepatří. To, co skvěle fungovalo v předešlém filmu - stoupající napětí a ponorka - je zde znehodnoceno neustálým přesouváním se mezi venkovními lokacemi a tak i režisér přichází o své největší eso. Herci jsou ke všemu nesympatičtí a lepší psychologii najdete i v českých soap operách. Film minimálně zachraňují některé akčnější chvilky, těch je tu ovšem minimum. Nebýt úcty k režisérovi a jeho předešlému filmu, šel bych i pod dvě hvězdy.

Hororová klasika nejklasičtější... Legenda, která odstartovala mnou velmi oblíbený žánr zombie hororů... A dnes místy neskutečně zdlouhavý a nudný film. Ale jen místy! Romero věděl kudy se vydat a tak je film víc než slasherem psychologickým terorem. Namísto bezmyšlenkové krutosti zombies používá jako prvek strachu především lidi, kteří dokáží být v mezních situacích jen sobecky smýšlející zvěří, která se řídí hlavně pudem vlastní sebezáchovy. Živé mrtvé si můžeme nahradit jakoukoliv jinou hrozbou, v první řadě tu jde o skupinu rozdilných lidí zavřených na malém prostoru. Romero vytvořil hraniční situaci, která je dodnes nejpoužívanější hororová berlička a která se používá i mimo filmové médium samotné - VyVolení, Big brother... Děj je tedy velmi prostý, o to ale co se týká "vcítění se" účinnější. Každý někdy přemýšlel nad tím, co by dělal kdyby... a jistě to nebyly příjemné myšlenky. Romero dokáže zabrnkat na ty nejniternější nitky strachu a za to si film, i přes své zestárnutí, občasnou nudu a nijak vyjímečně napsané postavy zaslouží maximální hodnocení. - - - [Doporučuji shlédnout raději černobílou verzi, než kolorovanou] - - - They're coming to get you, Barbara!

Těžko na Ratatouille najít něco, co by zavánělo jen malou nedokonalostí. Kdybych ale musel, řekl bych jen, že Linguini mi nebyl až tak sympatický, jak mohl být. Toť ale vše... Ratatouille má úžasného hrdinu Remyho, kterému nelze od prvních záběrů nedržet palce. A když pak začnou ty jeho pacičky poprvé během zběsilého útěku z kuchyně kmitat kolem polévky, tak se nelze než neusmívat. Silný příběh se nedrží žádné zaběhnuté šablony a tak ani "záporák" Ego a dočasný majitel restaurace Skinner nejsou těmi, proti kterým se bojuje. Bojuje se proti předsudkům. A tak nesledujeme figurky, které jen musí dojít z bodu A do bodu B, ale krysu, která si chce splnit sen a vařit, smolaře, co hledá kousek respektu a starého pána, který si ještě nečekaně zavzpomíná na dětství. Dojemný animák, který dokáže vytěžit city z napohled obyčejných scén, nechce hurónsky rozesmát, jen chce navodit pohodu, a to se mu na jedničku daří.

Terminator I. & II. > Terminator III. > 90% soucasnych akcnich filmu.

Želvy se vrátily. A velmi příjemně. Temnější kabát a počítačová animace Želvákům velmi sluší. Přesto, že výraz "nízkorozpočtový animák" zní skoro hororově, je provedení opravdu dobré. Karikaturování lidí alá Úžasňákovi je asi ta nejlepší cesta, jakou se Munroe mohl vydat a zelenáči v ní vypadají lépe než kdykoliv předtím. Co pokulhává je příběh, který prostě bez Trhače nemá to potřebné grády. Charizmatický hlas a postava Patricka Stewarta sice táhne co se dá, ale jeho monstra jsou až moc kýčovitá. Trošku mě mrzelo upozadění Michalangela a Donatela, bratrský konflikt (a hlavně jejich souboj!) Rafaela a Leonarda ale dost vynahrazuje. Děj sice s námahou udrží pozornost, co ale bere dech je provedení soubojů. Mezi současnými CGI animáky jsou Želvy vyjímečné svou potemnělou atmosférou. A tak by to mělo být.

Dětská láska, kterou jsem si nyní opětovným shlédnutím trošku pokazil (Přesto, že mám do jisté míry dětskou naivitu seriálů rád - třeba Willy Fog na cestě kolem světa). Pocit nostalgie ale většinu nešvarů seriálu zahlazuje a tak si nelze než neužívat Trhače, Kranga, Třísky a všech želváků, které jsem si ale pamatoval trošičku jinak a tak mě dnes už víc těší celovečerák z roku 2007, který se nese přeci jen v trošku temnějším duchu. Kdo seriál nezná z mládí, asi mu už dnes nic neřekne, pro mě to ale jsou užasná dětská dobrodružství u TV, spousty komiksů, samolepek a plastových figurek, které většinou ještě mám někde schované... Ale už si s nima nehraju, fakt...! :)