Alex333

Celý příběh se v podstatě odehrává v jedné místnosti, kde se sešli kamarádi středního věku na party. Během večeře paní domu nabídne hru: každý nechá svůj smartphone uprostřed stolu a celý večer bude číst nahlas každou přijatou zprávu a bude mít hlasitý odposlech při každém hovoru. Jenže každý má svá tajemství. Ve filmu hraje „Kvartet I“, což je dosti známým ruským většinou komediálním divadlem. Nicméně „Gromkaja svjaz“ sotva je komedií, jelikož popisuje složité vztahy a tajemný život každého z postav. O tom, že tento film vychází z italského „Naprostí cizinci“ dozvěděla jsem až po zhlédnutí ruské verze, takže nedokážu usoudit, který film je lepší. Nicméně „Gromkaja svjaz“ se mi líbila, ale řekla bych, že stejně oblíbená národem a citovaná tolikrát jako „O čjom govorjat mužčiny“ (jedna z předchozích prací „Kvartetu I“) nebude.

Mám ráda filmy, kde nikdy nevíš a ani nemáš tušení, co se stane dál a čím to všechno skončí. Tento patří k těm nejlepším. Ponuré barvy doplňují neradostný příběh. Contratiempo se těžko popisuje bez spoilerů a v podstatě skoro jakýkoliv komentář by mohl prozradit detaily filmu. Prostě doporučuji: mě zaujal už hned od začátku. Kecám: už samotná ukázka je výborná.

Nenajde se žádný Rus, který by neznal tento film: je to klasická Rjazanovská komedie, písničky ze které se doposud zpívají a každá hláška je citací. Ve filmu hrají uznávané talenty sovětského divadla a kino a dívat se na jejich práci je potěšením samo o sobě. Rjazanov virtuózně ironizuje nad životem člověka té doby: deficit všeho, špatná otevírací doba obchodů, katastrofická dopravní situace a celková chudoba národu apod. Humor je založen na situacích ze života: žádné černé nebo vulgární vtipy. Do komedie jsou zapojené i krize středního věku, zrada a čest. Film, kterému věříš, že by se to všechno mohlo doopravdy odehrát někdy dávno v Sovětském svazu.

La Dolce Vita je dlouhatánským filmem, který se jednoznačně nebude líbit těm, kdo má rád rychle se měnící barevné obrázky hollywoodských dílů. Sladký život popisuje atmosféru snobské Itálie po dvou světových válkách: jak je možné být opravdu seriózní, pokud nevíš, zda nepřijde za chvilku další tragédie? Absurd. Hra těch nejlepších herců, mladý Adriano Celentano, nádherná hudba od Nino Rota. Je to umění kvůli umění: na začátku nechápeš, co se to děje a vadí to, pak si toho začínáš užívat a najednou film končí a nechává pocit jako při loučení s kamarády.

Celý film je podivným gulášem atmosféry a kriminální situace Ruska 90. let minulého století a moderních reálií a technologií. KGB, které neexistuje už víc, jak 20 let. Hlavní postava chodí furt s výrazem „Nechápu, co se děje a snad mám být překvapená“. Navíc scéna v Chrámu Kristova vzkříšení je plnou fikcí: v křesťanských církvích a chrámech se nesedí a židle uvnitř nejsou. Herci hrají velmi průměrně, žádný úchvatný scénář. Nedoporučuji.