s.e.p.p

Svěrák vždycky byl úplně někde jinde než většina současných českých tvůrců. I tento jeho snímek snese ta nejpřísnější světová měřítka, což ještě více vyniká na velkém plátně. Akumulátor je navíc takovým hořkosladkým testamentem uvolněné první poloviny devadesátých let. Jen škoda, že tahle nálada nevydržela déle.

Hlavní hrdina je nesympatický a z velké části si za své problémy může sám svým neasertivním chováním. Potvora není zase až taková potvora a její démonizace skrz pohledy do kamery je laciná. Myslím, že celkově film vyznívá trochu jinak než tvůrce zamýšlel. I přesto (nebo snad díky tomu) je celkem vtipným a občas trefným vztahovým pojednáním.

Námět je super, Boschovy malby by mohly sloužit jako bezedná studnice nápadů pro mysteriózní žánr. V podání pánů Hudského a Stracha se ale tahle premisa mění v noční můru. Scénář je přehnaně komplikovaný a rozbíhá se do zbytečného množství linek, což se pak projevuje v násilném lepení a vsouvání scén do míst, kde naprosto nemají co dělat. I když se všechny nitky nakonec spojují v jednom konci, ta cesta k němu je strašně kostrbatá, nelogická a nevěrohodná. Strach to navíc režijně těžce nezvládá, má nulový smysl pro atmosféru, napětí či jakoukoliv gradaci. To jakým způsobem používá hudbu, kameru nebo vede herce, kteří jsou většinou jinak velmi schopní, je nepochopitelné, a dělá to z Labyrintu téměř nekoukatelnou frašku. První sérii jsem se sebezapřením zvládl, druhou už nedám.