UncleG

Tak tenhle pořad mě skoro stál život. Málem jsem se totiž smíchy udusil při představování nejvidlákovštějšího americkýho sportu - vystřelování kovadliny. Střelným prachem. Do výšky... Ha!

Syrovost a dokumentární realističnost Sicaria je v rámci hollywoodského akčního žánru úžasná a úctyhodná. Opravu málokdy se mi stalo, že by mě při přestřelce zamrazilo. Strach, reálná hrozba smrti, pocit skutečného nebezpečí a psychické nepohodlí ze skutečnosti, že někdo někoho odprásknul, to se v mainstreamu nikdy nenosilo. Del Toro navíc působí jako cisterna naplněná charismatem, která v každé scéně monstrózně (ovšem v tichosti) exploduje... Přestože tenhle borec ve filmu řekne přesně tři a půl věty, dokázal suverénně ovládnout veškerý prostor, který dostal. Prvotní nadšení ovšem trochu kalí skutečnost, že se děj postupem času nerozjíždí, ale kouskováním do uzavřených odtržitých epizodek od poloviny stopáže těžce ztrácí drajv. To bych ještě dokázal svým způsobem přehlédnout. Největší záse"K" ale vidím v Emily Blunt. Ta sice umí zahrát holku, kterou dělí už jen jedna střevní chřipka od vysněných pětačtyřiceti kil, ovšem na dramatickou roli tohoto formátu je prostě krátká.

Myslím, že Zlatá Malina pro Halinu Ostružinovou (BlackBerry) za Catwoman byl přehmat. Jestli si za něco zasloužila ocenění antitalent roku, pak rozhodně za Temnej příliv. Její Žralokoložka se na mým osobním shitometru zařadila do top fajfky toho nejhoršího šmírování.

"Jak zbytečné, drahý watsone!"... Sherlockova sebesodomie. Podívaná zřejmě určená už jenom skalnímu fandomu nevyzrálých děvčátek - současné teen generaci Cumberbatchových fangirls, ve kterých mimochodem překvapivě silně rezonuje téma "radikálního feminismu". Dějově se jedná o bezpříkladnou splácaninu (ostentativně pohrdající "Čechovovou puškou"), které když definitivně dojde dech, začne se "vymlouvat" na drogové výpary. To, že se v příběhu objeví několik odkazů na Doylovy klasické povídky, už vážně ničemu nepomůže.

Pohádka o trošku přestárlém "mladém" princi, který je často k zemi sražen tíživým přívalem vladařské zodpovědnosti. Naštěstí trochu přestárlá "mladá" čarodějka dokáže namíchat ten správný lektvar, aby prince zbavila duševní poruchy a navíc získala jeho srdce. Společně s trůnem. To už se rozumí tak nějak samo sebou. Tahle studiová komedie obsahuje extrémně vtipné hlody, Ondru Vetchýho v klasické formě a navíc sexy čarodějnici. Co víc si přát? Snad jenom kočku na ledviny...

Jubilejní šestistý šedesátý šestý komentář věnuji s láskou Martinu Kabátovi a jeho boji s mocí nepozemskou. Dospělému a lidskému příběhu v pohádkových kulisách. Nepohádce, která kromě vynikajích vtipů obsahuje taky hodně k zamyšlení. Ano, Drda se dá vykládat tendenčně, ale jako autor je především humanista. ... "Zpitomět lidi, udělat z nich zbabělý, ustrašený zvířata..." Takhle to peklo válí, co svět světem stojí! A je docela jedno, jestli se v tom pekle zdraví Heil, nebo Práci čest.

Tak žalostně nevtipná a křečovitá "komedie", že mi bylo toho Sandlera skoro až líto. Aneb: Laskavý humor o rodinných hodnotách se nedá dělat tak, že dvacet lidí sedí u stolu... Někdo řekne "činka je od slova palančinka, protože se z talíře musí zvedat" a nato se všichni správně po svazácku zasmějí. Pak přichází nový vtip typu "už jsem dlouho nejezdil na kole, možná proto jsem přibral pár kilo"... Následovaná další salvou svazáckého smíchu... Pak někdo řekne nějaké životní moudro jako: "Víš, Petře, že v našem kolektivu jsi vždy vítán." A posouváme se o scénu dál, kde se opakuje úplně to samý. Mimochodem, když jsme u toho dokoláče, račte si, laskaví diváci, povšimnout, že celým filmem donekonečna cirkulujou asi čtyři stejný "vtipy" pořád dokola. Zásadním záserem je ovšem skutečnost, že tyhle "jakože vtipy" nebyly vtipný ani napoprvý. A tak se postupem času stávají spíš trýznivým bumerangem, který se vrací, kdykoli měl pan scénárista potřebu připomenout nám, jakej že je kabrňák. Upřimně si nedokážu představit jedince, který se u tohohle filmu od plic zasmál. A jestli někdo takovej existuje, pak ho nesmírně lituju...

Chápu, že někomu vadí Jirka Mádl s tím jeho vošoustím ksichtem (Sorry, Jiří, jinak se to prostě nazvat nedá). Chápu, že někomu vadí Boleček, co hraje už jen tak na čtvrt svýho alkoholem nasáklýho zadku a jakoby se neustále rozhlížel, jestli už mu nesou honorář. Chápu, že někomu vadí Epstein, kterej snad v životě nenapsal dobrej scénář. Já mám ale pocit, že se Svatojánskej věnec tak nějak divně poved. Bavila mě derivující princezna, bavili mě tři potrhlí nápadníci (obzvlášť schizofrenik, co byl z jedný strany Burianův polní maršálek a z druhý strany Karel Gott), bavil mě Vondráčkův pocitvej komoří ... I ten Liška, kterej byl tentokrát trochu mimo svůj typecast koktajícího pablba. Hovadina s morem na konci se sice vůbec nehodila do jinak veselý a bezstarostný pohádky, ale jak říkám: Vánoce mi nezkazíte!

Byl bych ještě ochoten mávnout svým kouzelným prutem nad skutečností, že je Dešťová Víla k uzoufání nudná, klišovitá kaše bez špetky nápadu. Za hranici nekoukatelnosti ji ovšem posouvá obsazení. Nevím, v jakým dřevníku vyhrabali polínko jménem Jakub Gottwald... Nejzásadnější problém ale nastává, když Aneta Krejčíková vypadá jako prima holka, co hraje nafoukanou čůzu, zatímco Vica Kerekes je od pohledu nafoukaná čůza, co se "snaží zahrát" prima holku. Škoda...

Milý Jirko Strachu, vím, že jsem Tě často kritizoval za seriálovou produkci. Často jsem Ti vyčítal lacinou televizní béčkovost, nereálné vzahy mezi postavami, dialogy beze smyslu, točení podle debilních scénářů... ba i ten nedostek napětí někdy přišel na přetřas. Věř mi, že jsem to nepsal s nenávistí v srdci, ale proto, že Tě mám vlastně rád a stále věřím v Tvoje režisérské schopnosti. Milý Jirko (a teď se dostáváme k věci), dovol mi, abych se Ti z hloubi duše omluvil. Hřebejkův seriál o kriminálce z Plzně - toť festival nefunkčnosti, bídy a naprosté tvůřčí impotence. S překvapením zjišťuji, že Hřebejk nedokáže natočit akci, aby vypadala akčně. S překvapením zjišťuji, že Hřebejk nedokáže vést herce k lepším než podprůměrným výkonům. S překvapením zjišťuji, že se tu nikdo ani nesnaží o náznak napětí. Je to seriál tak neskutečně lajdácký, mdlý a "nijaký", až jsem překvapen, jak moc mě to vlastně překvapilo. Být to Hřebejkova prvotina, pak by nejspíš záhy skončil režírováním silvestrovských estrád s dechovkou. Scéna s injekcí ve výtahu a následná "honička po střechách" z prvního dílu by se měla promítat na filmařských školách jako odstrašující příklad!