UncleG

Velmi výrazný kandidát na titul Nejzbytečnější film všech dob. Avatar 2 je stejně relevantní jako Avatar 208 - to znamená nijak. Když je první film o tom, že pár překoná nástrahy, zlo a najde lásku, tak druhej díl nemůže být o tom, že mají děti a chrání je před stejným zlem.  Zbytečný mlácení prázdný slámy, v němž ohavnej korporát pokrytecky káže o ohavnosti korporátů...

U knižních adaptací je to vždycky těžký. A zvlášť, když je jiskra knihy ukryta ve velmi specifickém slovním humoru (Ano, teď zase machruju, že jsem to čet, což ale není žádnej velkej životní achievement...) . Proto třeba pohořely adaptace Pratchettových románů - ty filmy jsou bůhvíproč populární, ale nejsou vtipné. A proto se naštěstí nikdo nepustil do adaptace Leacockových povídek. Ačkoli bych si netroufl Evžena Bočka přirovnávat ke světovým špičkám humoristické tvorby, přece jen něco společného s nimi má - jeho knihy se nedají zfilmovat. To kouzlo je prostě jinde než v tom, že si "opilá" Eliška Balzerová otře hubu těstem. Na druhou stranu: nebylo to zdaleka tak nevkusný, jak jsem čekal, a dalo se to s jistým sebezapřením dokoukat. 2,48 hvězdy.

Hele, takhle... Do posilovny jsem chodil naposled v sedmnácti. A to do tý doby, než jsem si uvědomil, že za A) se ta energie dá využít na potřebnější než narcisistní účely a  za B) že nepotřebuju mít svaly, abych nad někým získal převahu. Kamčo, jo?! To ten bodybuilding byl u nás ještě hodně v plenkách, ale už tenkrát nám říkala trenérka, že na OBJEM se necvičí švihem. A že VŮBEC se necvičí švihem, když si nechceš něco někde urvat. A furt mi říkala, "Strejdo, už to zas táhneš setrvačností, ty vole..." Nevím, jestli ses, Kamčo, vůbec někoho ptal jak se správně cvičí. Nebo jestlis do tý posilky naběh jak divokej skaut pod Křivoklát a začal kolem sebe zuřivě mávat činkama v náhodných vzorcích. Každopádně bych byl rád, kdyby alespoň v tomto ohledu bylo jasno: Necvič švihem, Kamčo Gendermane.

Komentář z přímého přenosu pilotního dílu Místa zločinu České Budějovice. ... Hned v první minutě prvního dílu vyřkne Bárdoška typickou Budějickou větu, typickým pražským přízvujem: "A tada vážňa žala Keltavá?" (originál měl znít: A tady vážně žili Keltové?) V prudkém sledu pak následuje přehlídka scenáristické plitkosti a režijního kreténismu: 1) Policajt odvádí majitele restaurace k výlechu. Donutí ho předat podnik obsluze a odcházejí spolu pryč. Dojdou někam do pole. Tam si řeknou tři irelevantní věty a každý si jde zase po svém. 2) Jákasi svědkyně opakuje policistům poslední větu oběti - v nějakém podivném cizím jazyce. Místo toho, aby se rovnou zeptali na překlad (protože když to umí zopakovat, tak asi ví, co to znamená), musí jim význam slov rozkrýt někdo jiný až později. A to jen proto, aby ona náhodná postava mohla flexit, že pozná starokeltštinu nebo co... 3) Dvacetiletý floutek se na veřejných toaletách svěřuje jinému floutkovi, kterého v životě neviděl, se svou erektilní disfunkcí. Tak dost. Myslím, že těch zvadlejch disfunkčních údů se kolem tohodle arcidíla nahromadilo už nějak moc. Při "akční" rvačce v řece, kterou by líp natočily děti v lidové škole umění, musím přepnout. Zločin byl tenotkrát spáchán na divácích.

Připadá mi, jako by v "Prázdninách" už Tomáš Holý začal ztrácet tu svou dětskou nonšalanci a mnoho replik tlačil výrazně na sílu. To ale nic nemění na skutečnosti, že jsem tenhle kousek jako dítě zbožňoval. Dokonce to mohl být úplně první film, na kterém jsem byl v kině. Přišel mi jako nevtipnější věc všech dob a každá televizní repríza byla skoro posvátnou záležitostí. Čili myslím, že cílovou skupinu v daném prostroru a čase tohle dílko zasáhlo perfektně. Nedokážu ale posoudit, jestli by film oslovil i dnešní Fortnajtovou generaci ukňučenejch srábků, kteří by ani kýbl vody v zubech neusnesli...

"Nesmrtelný tet" a zasloužilý impotent veřejnoprávní zábavy Zelenka tentokrát vytvořil něco alespoň částečně koukatelného. Ne, není to výpravné, není to trikově náročné a jestli někdo říká dementnímu pitvoření "komedie", ten by se měl pro dobro kultury dobrovolně vymazat z povrchu zemského. Na druhou stranu má tahle umaštěná debilitka i trochu těch kvalit. Třeba mladej Prachař suverénně strčil do kapsy celou ušišlanou Bohdalku i přiblbe šmírujícího Hrušínského. Výrazným kladem tohoto díla je, že není dlouhé a nemá ambice "večerní televizní pohádky". Celkový "MEH" dojem je pro režiséra Zelenkova kalibru markantní úspěch.

Urban (haha) fantasy. Když tomu přestaneme říkat "pohádka" (protože pohádka to není) a začneme tomu říkat temná městská fantasy, může se Hodninářův učeň najedou zdát podstatně stravitelnějším soustem. A jako low cost fantasárna šmrncuntá Gaimanem a taky trochu vizuálem z Dishonored to na české prostředí nakonec vůbec nedopadlo špatně. Bavily mě herci i postavy, bavily mě kostýmy, bavila mě výprava. A některý konkrétní momenty byly naprosto skvostný - například zakletá hospoda s nevrlým Krobotem za pípou. Sice byla v příběhu úplně zbytečně, ale i tak byla výtečná. Ano, podivně slepovaný, nekoherentní dramaturgický oblouk drží pohromadě opravdu jen silou vůle. Honba za pověstným Macguffinem je bohužel to jedné, co posouvá děj dopředu...  ale na druhou stranu ty minuty odesejpají v dobrém tempu a v příběhu je několik velmi překvapivých momentů. Chtěl bych se na tenhle film dívat na štědrý večer, když se krajinou rozhostí mír a klid? Ne. Ale pořád mě baví jako fantasy flák, kterej dokáže bejt místama dost vtipnej a místama pěkně zlomyslnej.

Ačkoli se nechci zdáti být přehnaně progresivním levicově pseudointelektuálním snou-flejkem... Fakt mě příšerně sere, když je postava v pohádce definována jedinou dimenzí - vzhledem. Kuchař je tlustej, to je jeho jediná podstatná vlasnost. Lásky a porozumění dokáze dosáhnout jedině až zhubne. Protože kdo se má na ty sádelníky koukat, nebo je dokonce mít rád? A teď zalezte zpátky do svých smrdutých zaprděných děr plných dortů, klobás a špeku, vy odporná tlustá prasata...

Není zcela jisté, jestli v roce 98 už na Moravu dorazila kamerová technika, protože tohle bylo evidentně točený vydlabanou bramborou na proužky mlácený slámy. A jinak Televiznímu studiu Ostrava to zase střílí... Kanonáda prázdnoty a bezobsažnosti, nepřekvapivosti a kolosální nudy vrcholí asi nejdebilnější bitevní scénou všech dob. Pohádkou běhají psi a svazují loupežníky. Panna Márinka vystavuje z okna staré chaloupky svá poňoukadla (obě bohužel stejně rozostřená). A pak se tam děje něco, co by v jiný časoprostorový dimenzi mohlo částečně dávat smysl... Chtělo by se říct "snaha byla". Ale ona nebyla. Tak bohužel...

Hele, já fakt nemám rád, když si ve filmu nadefinujeme kouzla, která umí černokněžník sesílat, abychom následně zapomněli, že je umí, když to scénář nepotřebuje. Nebo si máme myslet, že si ty čáry zbytečně vyplencal jen kvůli flexení před zemskými červy a teď je má na tejden v cooldownu? A taky nemám rád, když se vynáší proroctví, jejichž plnění v zápětí vyšumí do vzduchoprázdna. A taky nemám rád hrudní pláty z plastu. A přízraky, co se jim říká "strašidlo". I když taunty a battlecrye "přízraka" Tomina Jeřábka byly z celýho filmu to nezábavnější...