UncleG

Hele, já nevím. Samozřejmě jsem zaznamenal, že se děje "cosi shnilého" kolem ústeckýho činoheráku, každopádně mám pocit, že mi tenhle dokument oči neotevřel. Přestože je jasný, na čí straně barikády autoři stojí a stáli, z jedný ani z druhý strany jsem v tomhle televizním Očerňovadle vlastně neslyšel ani jeden kloudnej argument. Natož aby bylo jasný o co konkrétního a proč se vlastně přou. Celá dokumetnární část spočívá v tom, že strejcové z radnice agesivně a nepřístupně melou nějaký nesrozumitelný byrokratický cancy a herci a členové opozice do toho agresvině a nepřístupně řvou: "Lžete! Lžete! Vy lžete!". Například hádka o vícezdrojové financování tak trochu odkopala, že členové činoheráku taky úplně nevědí, ktera bije a pletou si pojmy a dojmy. A jejich útočná a nenávistná rétorika ve stylu "šáhli jste nám na peníze, tak chcípněte, zmrdi" je imho děsivě nešťastná. Celé pásmo hejtu je pak prokládáno úryvky z kvalitativně diskutabilního benefičního večera (tzv. "hurá akce"), na kterým si zase kdekdo honil laciný body. A momentkami ze schůzek ústeckého ansáblu, kde se v zásadě jenom skuhrá a nadává vrahům z radnice. A jako divák neznalý situace jsem v celý aféře měl stejnej hokej před i po skončení lehce hysterických, neinformativních 52 minut. ... Osobní poznámka na závěr: Člověk má od přírody tendenci fandit vzbouřencům, kterejm nad hlavou vlaje černej prapor anarchie. Ale jakmile dojde na fyzickou inzultaci nějakýho trapnýho páprdy, kterej se možná provinil tím, že je jenom nehorázně blbej, tak rebelové v mejch očích automaticky ztrácej body.

Vydáme se "tam a tam" hledat bájné zvíře "to a to". Řekne si skupina imbecilů obecných, vedená královským monstribecilem, jenž se prohlašuje za vědce. Po vzoru Blair Witch projektu si namíří kamery do ksichtu, každý imbecil zvlášť po jedné infra-ksichtovce. A pak jako divoký skauti prolejzaj les v noci, podělaný až za ušima, když znenadání hejkne vejr. "Co to bylo? Co to bylo?" křičí panicky a vejraj kolem sebe do tmy. Pak náhle přeběhne po cestě veverka nebo se mezi stromy mihnou světla náklaďáku. Naši hrdinní debílci někam utíkají. Nevíme proč. Kamera se třese. "Viděli jste to?" křčí někdo. "Jako kdyby támhle za kopcem..." Ráno pak objeví bobky lenochoda třípstého a kosti z chcíplý kočky a dělají z toho věděcký závěry. A když svoje světoborný poznatky ukážkou někomu, kdo alespoň trochu rozumí bioologii, výsledek zní: "tak pardón, ale jsme přesvědčeni, že nám náš cíl unikl jen o vlásek..." Tak to sorry. Ale hrajte si dál, dětičky...

Bejvávalo... Jó, bejvávalo dobře. Pamatuju ještě časy, když každá nová manéž byla Událost s velkým U. Věc, která se prostě musela vidět. Současné manéže mě však nechávají zcela klidným, ba dokonce si je nechávám s radostí "utéct." Kvalitativní propad je totiž tak markantní, že je mi slovutného Bolečka až líto, kam nedostatkem sebereflexe sám sebe dostal. A když už v té záplavě marastu narazíte na zajímavého, vtipného hosta, častokrát se stane, že se Bolek do scény vnutí a výstup vyloženě zkazí. Au! Au! Přestože se současná úroveň tohoto dávno mrtvého pořadu pohybuje někde na pokraji zoufalství, nemůžu už z nostalgie dát míň než tři. Nezapomenutelné scény: Suchého věštění z koberce, Lenka Filipová se zkrášlovací procedurou, Boleček s parožím a italské duo v autě. :)

Průměrné televizní pohádkové béčko, které se vyznačuje především extrémně protivným, zbabělým, nedomrlým a přestárlým princem. Kterýžto by víc než lásku a testy charakteru potřeboval rozdupat na kaši stádem bizonů. Slečna princezna, která nezpívá altem, sopránem ani basem, je celkem sympaťanda a svůj herecký part zvládla s přehledem. Zatímco zbytek ansáblu často solidně šmíroval, někdy až na hranici s ochotničením. Jednoznačně oceňuju snahu přijít z kavčích hor s "jinou/fantasy" pohádkou, než jsou obvyklé papundeklové kraviny pod taktovkou Jirky Chalupy nebo obligátní "strachoviny". Za celým projektem je cítit snaha a snad i autorské nadšení, ale nezbývá než zkoušet to dál. Protože tohle se prostě v mnoha směrech šeredně nepovedlo. Možná bych tomu i ty tři hvězdice ze soucitu napařil, ale to by na konci nesměl zanít odporný závěrečný song, zpívaný tou nekrutopřísnější ostavštinou. Pyčo.

Otázka dnešního dne zní: Z jakého důvodu by se kdokoli koukal na film s názvem Žraloknádo Dvě: Druhé ? A odpověď bude pravděpodobně následující: Protože to bude ubohá příšerná spatlanina, která se při troše štěstí nebere vážně a tím, jak je to celý děsně pitomý, je to vlastně zábava. A protože těmhle formám zvrácenýho humoru celkem holduju, tak jsem se na Žraloknádo opravdu podíval. Že by se ale tenhle kousek dal považovat za skvost Béčkových braků, to se bohužel říct nedá. To, že je to utradebilně utratrapný, je zcela na místě. Ale nedokážu tomu odpustit tu příšernou nudu, kterou jsem protrpěl i za občasného Fast Forward Rewindu...

Obsah 100 minut v Palermu krátce a stručně: V nepravidelných intervalech je mnoho osob zastřeleno v autě. A tyto násilné scény jsou prokládány bezútěšným plkáním Lino Ventury o tom, že když v Itálii nejsou vhodné zákony, nedá se s mafií bojovat. Ponaučením z filmu tedy budiž skutečnost, že ať se snažíte, jak se snažíte, s Mafií nic nesvedete. Čili zas tak objevný to jako úplně není... Trochu přihlouple pak působí didaktické "vysvětlovací" scény, v nichž moudrý generál rozpráví svým podřízeným všeliká univerzální moudra, jakoby snad to byli děti školou povinné. Vrcholem humoru je pak scéna, kde se snad nějaký plukovník protiteroristické armádní jednotky ptá: "A řekněte nám, co je to vlastně prefekt...?" Všichni v místnosti poslouchají jak napjatý skauti u táboráku ... A generál odpovídá: "Víte, mládenci, prefekt je osoba, které stát vložil do rukou moc, aby ho zastupoval v boji se zločinem..." ... Žjóóóva!

A zase: "Mně se to nelíbilo, protože příběh byl moc jednoduchej." Jasně, tak příště budem v pravěku řešit záhadu zastřelenýho klenotníka v zamčeným pokoji, ne? "Dobové kostýmy neodpovídají realitě." Jasně, protože tehdá v pravěku, jak si pamatujou všichni, kdo onehdy žili, byly všechny kmeny na stejném stupni vývoje. A nemohlo se stát, že by náhodou nějaký obchodník, co cestuje po světě, mohl mít bronzové předměty, zatímco u Havranpírků ještě svištěj na kameni. ... V podstatě jediný, co mi u těchhle tří filmů chybí, je drsnější sexuálno. V momentě, kdy si Sokol odvádí zajatou Veveřici k vodopádu, nebojím se, že by si ji tam před zraky všech přihlížejících "neohnul". Čili: podřezaný prase ukázat můžem, ale že by přišla na přetřas nějaká koza, to věru ne. Nu, tyhle naučné filmy pro mládež, že?

Krystalická nuda, v níž stojatou vodu rozbředlosti a nanicovatosti nedokáže rozčeřit ta hrstka dobrých fórů. Troufám si tvrdit, že v Doylových povídkách je větší dávka humoru a nadhledu než ve téhle komediální "citaci". A to je děsnej průser...

Osobně nechápu, proč má tolik lidí se Schmidtovou pravěkou trilogií problém. Že je příběh primitivní? Inu, ono se v pravěku asi nic složitějšího neodehrávalo. Primitivní lidé řeší primitivní problémy. Těžko by někdo v dobrodružství z proutěné chýše mohl očekávat zápletku od Goldoniho, že? Přitom psycholigie neolitické mysli je tady ale vystižena na výbornou. A taková syrová bazální primitivnost je ještě podtřžena geniálním hudebním doprovodem Zdeňka Lišky. Herci byli také vybráni dobře: Havranpírko je sympaťák a Barťák se svými indiánskými rysy je dokonalej pravěkej George Clooney. Film se celkovým přístupem s ničím nemaže. Násilí na lidech i na zvířatech je řádně surové. Šarvátky působí realisticky a nevyumělkovaně - zkrátka jako když se lidi perou. Jenom toho sexuálna mohlo být trochu víc....

Herecky geniální, příběhově to však připomíná spíš vánoční speciál "Game of Thrones". Čili intriky, pletichy, podrazy a pikle podivně karikovaných pseudohistorických postaviček bez nějaké zásadní pointy nebo uspokojivého závěru. Ono totiž, že by se "onoho osudného večera" léta páně 1183 odehrálo něco dějově zajímavého nebo nedej bože historicky zlomového, to se bohužel říct nedá...