Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (724)

plakát

Rychlejší než smrt (1995) 

Nikoli western, nýbrž hranej Cartoon! Aneb jak zjistíte, že jste byli zastřeleni? Nejlepší výsledky v tomto oboru poskytuje kontrola vlasního stínu. Jestliže váš stín po skončení střeleckého souboje vykazuje určité množství děrovatosti, gratulujeme, jste mrtev. Nezapomeňte se, prosím, svalit do prachu a ve vší skromnosti chcípnout. Dvě věci ale Samu Raimimu neodpustím: Že v městečku Redemption nemá filiálku firma ACME a že nikomu (ale VŮBEC NIKOMU!) nespala na hlavu šestnáctitunová kovadlina.

plakát

Panika v městečku (2009) 

Kdybych si měl vybrat filmový vesmír, ve kterém bych v žádným případě nechtěl žít, skončilo by Aubierovo "Městečko" minimálně v první pětce. Svět plastových figurek, ve kterém platí zákony absurdity nad zákony fyzikáními, zákony právními i sociálními. Svět bez logiky, ve kterém akce vyvolává zcela nepředvídatelnou reakci a celý se pohybuje na hranici mezi šílenstvím a poťouchlostí. Prožít "Městečko" je jako prožít nejděsivější a zároveň nejvtipnější noční můru. Pitomé! Prdlé! Mimózní! Extrémně blbé. Jenže ono se na to Tak Hezky Kouká! A teď mě prosím omluvte, musím vyzvednout prase z hodin piána...

plakát

Captain America: První Avenger (2011) 

Vizuálně příjemné žvatlání o ničem. Pokus o "velký příběh", kterému chybí základní prvky velkopříběhovosti a dějová cestička, která se táhne celými sto dvaceti minutami, je kostrbatá, kodrcavá a únavná. Ba co víc! V neukojené touze zvýšit drajv se Captain Hollywood rozhodl, že protáhne diváka nezáživným začátkem rovnou do nezáživného finále. Pomyslný "prostředek" filmu se nám do stopáže už nevešel, ale čert to vem. Nejspíš by byl stejně otravný jako všechno ostatní. Za největší průšvih ale považuju skutečnost, že se komiksová nadsázka ztratila v návalu zcela neúnosnýho patosu. Což je mimochodem současný syndrom i v kreslených superhrdinských sériích. Takže pro příště: Trochu srandy, drahý Ameriko.

plakát

Poklad na Stříbrném jezeře (1962) 

Typický příklad vinnetouovské filmové logiky: Padouši přijíždějí obléhat prérijní pevnůstku. Čytřicet jich přijede, sto jich je postříleno a dvěstě jich prchá z boje. (***) Indiáni útočí tak, že jezdí v kruhu kolem nepřátel, nechávají do sebe střílet a zuřivě povykují. (***) Nejgeniálnější repliku celého filmu pak pronese mladý komisař Šimanský: "Pomstím svého otce a sám při tom zahynu. Vlastníma rukama."

plakát

Whose Line Is It Anyway? (1998) (TV pořad) 

Whose line is it anyway? Aneb hravý experiment, který těží maximum z okamžitého nápadu a dělají ho lidi, pro něž "humor" není jenom slovo o pěti písmenech. Ryan a Colin jsou nepochybně overlordi jevištní improvizace. Až potud dobrý. Jenže jestli jsou Ryan s Colinem víc než výborní, pak Wayne Brady není nic jinýho než démon. Ne, hustodémon! Husto-husto-démon. Jeho schopnost vymyslet z fleku písničku, vtipně zrýmovat text a ještě na vlastní slova zatancovat, je něco, co mi hlava nebere. Některé jeho hudení výstupy jsou mnohanásobně lepší, než songy, nad kterými by libretista seděl čtrnáct dní. A když začne předvádět Jamaskej rap, člověk by smíchy pošel. Postupem času se sice v celé show začnou opakovat stále stejný vzorce, ale pořád je to královsky dobrý. (Moje nejoblíbenější disciplíny: Soundeffects a Props, jinak za hosty zatím jednoznačně vede Robin Williams) Update: Doporučuju skouknout jakýkoli díl Whose Line a poté to nejlepší z Partičky... aby si člověk na plno uvědomil, jaký jsou Giňa se Suchošem šumáci.

plakát

Všemocný (2011) 

(Spoiler) "Tak to ne!" křičel jsem v závěru filmu a škrtil promítače. "Já chci špatnej konec! Tohle mělo mít špatnej konec! Dyť to tím závěrem úplně zkazili! Dejte tam tu cívku se špatným koncem, nebo se neznám!" Jenže ještě téhož večera mi došlo, že Limitless vlastně MÁ špatnej konec. Možná ten nejhorší. Protože hlavní geroj Eddie není víc než hnusná bezcharakterní svině, která se neštítí riskovat životy svých blízkých a schopnosti využitelné pro dobro lidstva používá pouze a výhradně k vlastnímu prospěchu. Takže jeho osobní "Hepáč" je vlastně ta nejstudenější sprcha. 80 % Limitless je zajímavé sci-fko o utahující se smyčce a umně balancuje na hraně mezi fantasmagorií a sociální sondou.

plakát

Sbohem, baby (2007) 

Gone, Baby dokazuje, že Ben Affleck by měl s konečnou platností raději zůstat za kamerou a jeho bráška Casey by se měl vrátit zpátky do popelnice, kde ho vyhrabali. Jinak jde o celkem příjemnej film s opravdu těžkým dilematem v závěru a trpčím než trpčejším "Happyendem". Nasolil bych i čtyři punkty, ale to by musela Michelle Monaghan dostat trošku větší prostor a její hereckej projev by se nesměl omezovat na "táhnu se jak smrad za hlavním hrdinou".

plakát

Princezny (2005) 

"Budeš po něm chtít peníze?" "Dneska ne, dneska jsme ze Princezny." Příjemně koukatelný emocionálně-vyděračský kalkul o dvou holkách žijících na dně společnosti. Svou přepálenou vypjatostí a mnoha uslzenými bulvami si Princezny nezadají s kdejakým Íránským trhákem - co na tom, že v našem filmu neustále někdo brečí, hlavně, že cinkne zas nějaký ten fesťákový vavřín, že? A přestože by se obsah vyprávění dal shrnout do jedné věty rozivté, nepřišel mi celý biják jako špatný pokoukání. Zásluhu na tom určitě mají obě hlavní představitelky, který jsou ve svý nekonečný skormoucenosti opravdu přesvědčivý. Ferdnando navíc nepodceňuje diváka a používá zvlátní filmařský tempo, ve kterým jsem se okamžitě zabydlel a ani se mi po těch 113 minutách nechtělo odejít.

plakát

Show Jana Krause (2010) (TV pořad) 

Přestože Krausovu show nesleduju, přichomejt jsem se k dílu s Lukášem Pavláskem a stala se věc nevídaná: Pavlásek svým osobitým humorem Krause rozložil na prvočísla... a následovala úžasná podívaná, v níž se někdejší mistr břitkosti zoufale pokoušel "o humor". Zatímco Pavlásek byl vtipný tak nějak samovolně, z Krause padala jedna trapná křeč za druhou. Jinak jsem z onoho dílu získal pocit, že pan "velechytrej" už dávno vyčerpal své zásoby originality a jede jenom na půl plynu, občas s vyhozeným kvaltem.

plakát

Tři životy (2007) (TV film) 

Než začne příště Jirka Strach dělat na dalším filmu, měl by se napřed posadit, vydejchat se a pak se ptát sám sebe: točím pohádku nebo soft porno? Věřím, že by se mu jednou mohla povést dobrá pohádka a nepochybuju o tom, že softporno by zmáknul výtečný. Ale nechápu, proč točit softpornovou pohádku. Už jaksi z principu mi uchází podstata takového počinu. Netvrdím, že pohádky mají být nutně "krásné a nevinné", nebo že se by se mi protivil pohled na macatou prdýlku kovářovic Anduly, ale v případě Tří životů jde jen a pouze o prvoplánovou zbytečnost. Úvodní hromadná soulož ve sklepení hradu je rozhodně největším "What The Fuck" momentem v dějinách české pohádky. Co mi ale vadilo nejvíc, je absence jakéhokoli citu mezi ústřední mileneckou dvojicí. Příklad: Nás pár leží za kuropění na břehu jezera, ona se vzbouzí, líbne svého milého na holé tělo u bradavky a tváří se, jakoby chtěla říct: "Já včera myslela, že mě roztrhneš, ty draku." A pak se jde nahá vykoupat. Zkrátka je tam sex, ale není tam romance. A konkrétně u pohádky bych to chtěl obráceně...

Reklama

Reklama