UncleG

Záhada Blair Witch 2 - aneb jak se dá zkazit jedna filmová legenda. Víc k tomu neřeknu, musel bych bejt sprostej jak dlaždič.

Projekt, který nemohl produkovat nikdo jiný než jůesármy, si svou bezostyšnou a prvoplánovitou propagandou nezadá s ruskými bláboly obdobného ražení. Každá druhá věta by se dala dešifrovat jako "I want you for uncle Sam!" Já se za to na nikoho nezlobím, nebyl to první ani poslední film na společenskou objednávku. Jenže ta propaganda z toho nesmí crčet všema dírama.

Představte si, že jste právě shlédli velmi, velmi nudný film. Představte si ty dlouhé minuty, které jste strávili civěním na pohybující se placaté postavičky, čas bez známky zajímavého děje nebo dokonce vzrušení. Možná jste při tom cítili slabé cukání v palci nad ovladačem, ale bůhví proč jste to nevypli ...a spánek taky nikde... mučivé minuty mají délku hodin a půlhodina se podobá věčnosti, v níž ztracené duše hledají cestu k věčnému odpočinku. Uf! No jednou to osvobození přijít muselo, takže vaše filmová kalvárie po nekonečné době přece jen skončí. Bylo to nesnesitelné? Tak si tu dobu zkuste vynásobit dvěma. A voila! Gratulujeme, právě máte za sebou Arsena Lupina - zloděje gentlemana.

Cvrček a housličky je jeden z nejroztomilejších animáků. Ten malej prcek je tak "ňufací", až skoro k sežrání. A v tom vidím vlastně hlavní nebezpečí tvorby pro děti: odmalička nám vrážej klíny do hlavy a my až v dospělosti zjistíme, že kreslené postavičky nemají s realitou pranic společného. Pamatuju si to jako dneska. Spolubydlící přinesl na kolej cvrčky domácí, že je bude jako chovat. A nejenom že ani jeden z nich neměl housličky, ale taky to byli protivný, neustále řvoucí, nesnesitelný hnusný bastardi. ...Žerou se navzájem... A smrděj! Tak! Pane Miler, slyšíte?

Známější spíš pod názvem "Krtek a vagína". Při prvním shlédnutí jsem měl pocit, že mě šálí zrak. Pak jsem se ale ujistil, že vidím správně... Že nejsem obětí přeludu, jak jsem si původně namlouval. A začal jsem vážně přemýšlet na tím, zda se pan Miler definitivně nepomátl na rozumu. Tenhle díl se ihned po odvysílání na televizních obrazovkách stal přímo legendou. A kdo tehdá neviděl, jak se krtek rýpe paní králíkové v *tentononc*, ten jakoby nežil. Nu, rozdýchal jsem to, rozdýchal. Ale celoživotní jizva ve mě zůstala.

Jeden z mála českých "erotických" animáků, a hned v pojetí Zdeňka Smetany. Naštěstí se stále držíme v mantinelech slušnosti. Smetana nekazil vkus dětem a v tomto filmečku ho nekazí ani dospělým. I když chlupaté je to ...jejda.

"Čórtův hrád! Tam strašá! JOJ, tam s-t-r-a-š-á!" Geniální komedie, která pokaždé dokonale ukojí mojí zálibu v obskurnosti. Přiznám se, že Tóma Hluchoněmec je pro mě srdcová postava, nejlepší padoušský sidekick všech dob! To jeho sofistikované špehovací zařízení a naprosto neodolatelný způsob přesunu po lese ve mě vzbudí záchvaty smíchu, jen co si na něj vzpomenu - ani ho nemusím vidět. Když připočtu ještě nadměrnou porci nesmrtelných vejšplechtů a závěrečné dramatické vyvrcholení, vychází mi jeden z nejzábavnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Lipský byl neskutečnej frajer!

Joe patří společně s "Hradem v Karpatech" a "Adélou" do Velký trojky mých srdečních komedií... a vlastně ani nevím, který z těch filmů mám radši. Asi zrovna ten, který jsem viděl naposled. Každopádně panu Lipskýmu patří nebetyčnej dík a uctivá poklona vyseknutá až k zemi za všechny tři filmy natočené s grácií, noblesou a dokonalým smyslem pro humor. Kdybych pak měl vybrat jeden, který by byl mýmu hertzi nejblíž, přece jen bych asi hrábnul po Limonádníkovi. Hlinomaz jako pan Grimpo a Kopecký vulgo Hogo Fogo jsou zkrátka neodolatelní a samotný film pak obsahuje největší koncentraci nesmrtelných hlášek na centimetr čtvereční. Korunu už tak dokonalému vyprávění nasazuje závěrečná pasáž , v níž padouchy i hrdiny nesvede k usmíření rodinné pouto, nýbrž neviditelná ruka trhu. Takže nezapomeňte: "Co je dobré pro Kolaloku, je dobré i pro zákon!"

Rozvážné vyprávění několika propletených dějových linií, netradiční humor, úsměvná nadsázka a realistické šarvátky …to všechno dělá z Ichiho film, na který se můžu kouknout opakovaně a pokaždé mě dobře pobaví. Z jednotlivých příběhů mi přišla nejlepší story komplikovaného a nejednoznačného ronina Hattoriho. Trošku mi ale nedochází časté srovnávání tohohle snímku s Kill Billem. Ano, v obou filmech se seká mečem a v obou filmech stříká krev. Ale tím (podle mě) veškerá podobnost končí. Ichi je vyloženě lyrická "příběhovka“, v níž sice mají japonské kruťárny své místo, ale sekání oudů a prýštění tekutin nehraje v tomhle bijáku zas tak zásadní roli. Kdo od soubojů čeká nějaké vyumělkované choreografické orgie, ten bude zklamán. Boje na život a na smrt se nesou v duchu realistické syrovosti. Šmik! Sek! A je po všem Žádné skákání po střechách, složité kryty, stovky výpadů, švihy do prázdna, žádná akrobacie nebo přetlačování mečů. Hrdinové máchají katanami s maximální úsporou. A já s maximální potěchou dávám krvavejch "pět ran do klobouku.“

"Čoveče, to je divnej film. Vůbec nevím vo čom to bylo. Akorát vím, že se mi to líbilo." Komentoval onehdá spolubydla z koleje. Tento film je adaptace sci-fi románu "Piknik u cesty" od bratří Strugackých. Takže ti, kdo "tápou, o čem to vlastně bylo", nechť si přečtou knihu a ta jim určitě dopomůže k pochopení určitých nezbytných souvislostí.