Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Romantický
  • Animovaný

Recenze (132)

plakát

Né sensei, širanai no? (2019) (seriál) 

Teda to bylo přeslazené, místy až uslintané. K „nadšení“ ze seriálu nepřispěl ani fakt, že jedné z postav, která byla zamilovaná do hlavní hrdinky, bylo v době natáčení sotva 15 let (vzhledem k tomu, že ve filmu ho kdosi vyzýval, aby zašli na drink, mělo mu být pravděpodobně daleko více). Zřejmě to, že tu děti hrály dospělé role plus řada dalších nedotažených věcí, přispěla k tomu,že mi to přišlo takové uspěchané a celé vlastně o ničem. Holka potká kluka, který se do ní zamiluje, ale ona očividně neví, co to je s někým chodit, a tak se chová podivně (lépe řečeno ho často ignoruje), jenže on je zřejmě tak trochu masochista a to její kuňkání a nezájem o něj ho zřejmě vzrušuje... tak nějak bych shrnula celý děj. Nejhorší je, že on na to vše reaguje sladkými úsměvy a typickým zabarvením hlasu, který u nás používáme pro komunikaci s hodně malými dětmi. Nic moc, ještě že to bylo krátké...uf.

plakát

Mijamoto Musaši (2014) (seriál) 

První část jsem vysloveně hltala, ale ta druhá mi už tak výjimečná nepřišla. V podstatě to bylo o hledání smyslu života samuraje, kdy je vše plné dlouhých filozofických úvah, rozmluv o „smyslu vějíře“ a záběrů na ženy, které musí trpět, protože někteří muži jsou prostě zabedněnci … a ten konec. Titulky opravdu přišly dost nečekaně, ani jsem se nestačila vzpamatovat ze souboje (které tedy uznávám, byly dobře sehrané) a už byla stmívačka. No, ještě popřemýšlím, jak to ohodnotím...a výsledek jsou silné tři hvězdičky, které však na čtvrtou nedosáhly.

plakát

Long Vacation (1996) (seriál) 

Pomalu plynoucí, uvěřitelný příběh dvou ztracených duší, které se hledaly a chvíli jim trvalo, než zjistily, že se skutečně našly. Musím uznat, že mám radši starší variantu Takuji Kimury, ale co se mu musí uznat je, že hrát umí a člověk mu toho mladíka zmítaného vášněmi se psím kukučem fakt baštil. I vedlejší postavy byly sympatické, jen tu Momoko bych někdy flákla vyždímaným hadrem po palici, ale sem tam mě i pobavila. Takže výsledkem je příjemně strávený čas u seriálu

plakát

Kichin (2009) 

Příběh netypického milostného trojúhelníku, kdy se hlavní hrdinka neustále rozhoduje mezi vysokým a roztomilým hochem, který se vrátil z Paříže a svým méně vysokým, ale dobře stavěným manželem, kterého zná od dětství a tudíž je pro ni takovou jistotou. Prostě průměrný film, kterému bych především vytkla fakt, že většina Korejců (stejně jako Japonců), má problém s výslovností cizích jazyků. Snažil se ten mladík skutečně zpívat francouzsky?... dodnes si nejsem zcela jistá, o jaký jazyk se tam jednalo.

plakát

Kuchyň samurajů (2013) 

Tak tohle byla taková slepičí polévka pro duši. Příběh, ve kterém hlavní postava výborně vaří a natolik oslní starého kuchaře, že jí přemluví, aby si vzala jeho syna. Ten však nemá zájem ani o vaření a bohužel ani o ní (ačkoliv jest to dívka roztomilá). Příjemná byla i změna, kdy má hlavní hrdinka kolem sebe samé sympatické postavy, které ji v podstatě drží palce, a tak se mohla plně soustředit na svého lehce nedospělého manžela. Ale abych mu nekřivdila, během jejich podivného soužití se k ní choval v celku dobře (když tedy přejdeme to, že ji nazýval čarodějnicí) a nijak jí neubližovat (tedy jen tou svou natvrdlostí). Pro ty, co se chtějí podívat na realistický, pomalu plynoucí snímek, bez přehnaných akčních scén, vřele doporučuji.

plakát

Itó-kun A to E (2018) 

Tak to bylo takové nemastné neslané, ani nevím, jestli bych měla zájem to sledovat v seriálové verzi, už tak se mi to někdy zdálo dost rozvláčné. Masaki Okada tu hrál dobře roli narcistického muže, který se bojí zamilovat. I postava autorky, která má strach, že je již za zenitem a přitom bojuje sama se sebou a se svými city, k muži, který ji před lety odkopl a s nímž stále udržuje podivný přátelsko - pracovní vztah, mně přišla zajímavá. Nějak mě ale neoslovily přítelkyně A – D, prostě to byly taková jelita bez výrazu (tedy pokud nepočítám výraz „mouchy snězte si mě“). Takže kvalitní tři hvězdičky.

plakát

Blame! (2017) 

Tak to byl nářez, od začátku až do konce jsem z toho nemohla odtrhnout oči. Hezká animace, zajímavý příběh o nekontrolovatelně se rozrůstajícím městě, kterému vládnou stroje, jež přestaly uznávat autoritu lidí. Úžasný hlavní málomluvný hrdina a ještě nádhernější hudba od Yoko Kanno, vždycky mě zamrazilo, když zazněl hlavní klavírní motiv. I bez romantiky se dá vystavět hezký příběh, kde se hlavně jedná o soudržnosti lidí, co přežili a podivných jedinců, kteří se rozhodli přidat na jejich stranu. No prostě zatím u mě číslo jedna mezi podobně laděnými animáči. Plný počet a to především za soundtrack.

plakát

Anego (2005) (seriál) 

Aki byl sice opravdu strašně roztomilé štěně, ale tak nevyzrálé, že se divím, že to mezi ním a Anego vůbec fungovalo a ty polibky, ty byly fakt strašné... Kromě toho mě vždycky uklidní, že jsou vyspělé země, kde je postavení žen daleko horší než u nás a více zatížené předsudky. Klady seriálu: hrdinka samu sebe neber příliš vážně. Jen na můj vkus až moc často popíjela s kolegy – divím se, že jí pak ještě zbyly peníze na nájem. Jinak má tento seriál ještě jeden speciál, ale z mého pohledu se tam nic nového neřešilo, spíš se znovu propíraly ty samé problémy. Ale možná je dobré ho zhlédnout pokud máte na konci desátého dílu pocit, že vás o něco ošidili...

plakát

Last Cinderella (2013) (seriál) 

Ze začátku jsem se náramně bavila. V prvním díle, kdy se Sakura líčila, vypadala jak Kim Kardashian, když propaguje svůj styl líčení a přitom zpívala úsek z nějaké japonské árie, jsem div nespadla smíchy pod stůl. Pak tu bil Tashibana. Ti dva mě fakt bavili, Hiroto by tu vůbec nebyl potřeba...kdyby na jeho vztahu se Sakurou bohužel nezávisela většina dílů. Jak už tu bylo řečeno, kvůli poslednímu dílu, který skončil až příliš předvídatelně (a já doufala, že konečně uvidím dorama s realistickým koncem) jsem musela klesnout až na tři hvězdičky, i když velice solidní. Jinak je to v pořadí další seriál, kde Rjóko hraje ten samý charakter – nezávislou ženu toužící po lásce (manželství), co ve volných chvílích pořád chlastá.

plakát

Messengers (1999) 

Taková pohodovka, hlavní hrdinka nebyla žádná padavka a do všeho šla z vervou. Jak si většinou ve filmech stěžuji na ženské výkony, tak tady mě pro změnu tak úplně nechytl hlavní představitel kurýra. Ale co, chvílemi jsem se i bavila, jen ta romantická linka byla trošku ošizená – nějak to v závěru nedotáhli:-))

Ovládací panel