PhoenixSwan

Heath je moje citlivé místo v srdci a vždycky bude. Od dětství byl mým oblíbeným hercem a s jeho smrtí je těžké se vyrovnat doteď. Dokument mi nic nového nepřinesl a stejně tak neřekne lidem, kteří se o něj někdy více zajímaly. Každopádně je to krásný pohled do jeho umělecké duše, která se skrývala za jeho velkým úsměvem a hezkou tváří.

Největší dík, by měl patřit jeho rodině, která poskytla video záznamy a fotky z jeho dětství, ale hlavně proto, že našli v sobě tolik síly, mluvit o jejich ztrátě. Paul Walker byl sympatický člověk už od pohledu a jeho hluboké modré oči pobláznily miliony žen po celém světě. Žil rád a žil naplno. Stále vidím jeho smrt jako obrovský error, který se neměl vůbec stát.

Kdo by Patricka neznal, že jo? Dámy si první vzpomenou na Hříšný tanec a Ducha. Pánové určitě napadne Bod zlomu či Ztracenci. Z vyprávění jeho i blízkých jsem nabyla dojmu, že toužil být hercem na úrovni Laurence Oliviera. Vážený pan herec s velkým H. Bohužel se mu to nepodařilo, ale za to se zapsal do paměti všech pár filmy, které se staly kultovními skrz nazkrz generacemi. A to je také úspěch vhodný obdivu, protože další jeho kariéra nestála za moc.

Tvář velké filmové hvězdy Marlona Branda, který měl své velké role, osobní tragédie, snahu být jiným než jeho otec, prožil vzestupy i pády. Ale také hlas člověka hledající lásku, pochopení a klid. To všechno byl Marlon Brando, jenž za svým pohrdavým člověkem skrýval citlivost, aby mu nikdo nemohl ublížit. Dokument mi změnil pohled na tohoto herce, jímž se konečně mohu dívat na jeho role, jako na lež skrývající tuhle poetickou duši.

Když se v dnešní době dostanete kombajnem přes všechny ty superhrdiny k novému snímku Guye Ritchieho, máte chuť ho obejmout. Největší výsadou filmu je geniální scénář, který nepolevil ani na minutu a držel pozornost diváka po celou dobu projekce. No a v závěsu za ním jsou herci na svých místech. Všichni víme, že Matthew McConaughey si umí roli vychutnat, ale že takhle překvapí Hugh Grant? To asi nečekal nikdo. Přes všechny ty milovníky dozrál jako víno a budu to považovat za jeho nejlepší roli. Já tleskám!

Šedá ulice Londýna skrývala tajemství. Duše bloudili po domě a nevěděli kam jít, protože jejich život byl ukončen náhle a bez varování. Pokládám si otázku, kolik mezi námi žije lidí, kteří své neukojitelné touhy skrývají za masky na svých obličejích. Proč tenhle nenápadný film, který zapůsobí, nechá v hlavě spousty nezodpovězených otazníků a při kterém mrazí až v žaludku, objevuji až teď, co mě ještě čeká a překvapí?

Někdo své problémy řeší a někdo je schovává pod podlahu, či do zdi. Jedno je ale jasné, vždy začnou zapáchat a je třeba s tím něco udělat. Vlezlost se kterou Tim Roth zahrál svojí postavu je až obdivuhodná a i když jsme viděli den předtím původní film, dala nám tato mini série něco nového k nahlédnutí.

The world is yours.

"I love the smell of napalm in the morning." Pokud hledáte zfilmovanou čistou depresi, gratuluji, právě jste ji našli. Nedoporučuje se jej pouštět při špatném psychickém rozpoložení, jelikož by následky mohly být nevratné. Preciznost a genialita Francise Forda Coppoly málem při natáčení zničila herce a i po více jak 40 letech ničí štěstí v hlavách všech diváků a mění ji na čirou zoufalost. Promyšlené tahy štětcem na filmovém plátně jsou znatelné v každé vteřině filmu, které jsou doslova nervově vysilující až do úplného konce. This is the end. My only friend, the end.

Cronenbergu, ty starej úchyle! Nešlo to řezání břitvou natočit prosím ještě více detailněji, abych se mohla více pokochat stříkající krví? Dostal jsi svému jménu a znechutil jsi mě dokonale. Ale také potěšil, protože nahý a potetovaný Viggo s ruským přízvukem se nevidí denně, že ano? Herecký um nestrannosti a kamenné tváře, mě přesvědčoval každou minutu o jeho kvalitách sahajících dále než jen k Aragornovi. Východní přísliby mě přivedli i k zajímavému herci jménem Armin Mueller-Stahl, který si vytvořil moji důvěru a i přes své činy si udržel svojí sympatickou tvář. Každý bojujeme se svým druhým já, se svou minulostí a naše činy nás dohání i po letech. Své příběhy si tetujeme na kůži a doufáme, že dobré skutky nás vysvobodí z každodenní deprese. "My name is Tatiana. My father died in the mines in my village, so he was already buried when he died. We were all buried there. Buried under the soil of Russia. That is why I left, to find a better life."