HellFire

Kdybych měl finále první série něco vyčíst, pak je to opravdu příšerné CG příšery, které kazí celkový dojem. Připadalo mi, že sleduju Rocka jako krále Škorpiona. Cringe.

Když jsem zjistil, že už je venku čtvrtá série tohohle kdysi tak zbožňovaného seriálu (a protože jsem nehodnotil jednotlivé epizody), jsem se rozhodl zhlédnout ho od začátku do konce. A na druhé zhlédnutí musím přiznat, že úvodní série jistě dostála hype, který ji obklopoval už od začátku. A vůbec se nedivím, že si Stranger Things tolik lidí zamilovalo. Ono totiž jde opravdu o skvělý počin, který ženou ke hvězdám zejména postavy, hudba a celkové kvalitní dramaturgické zpracování. O to smutnější je, kam až dokázala sklouznout třetí řada, která není ani slabým odvarem té první. Z takové první série si pamatuji hodně, i když jsem ji viděl poprvé hned po uvedení seriálu, zatímco ze druhé nevím skoro nic a třetí mi utkvěla v paměti jenom proto, že byla nesmírně špatná. Jako kdyby se tvůrci vyprdli na jakoukoliv snahu o unikátnost a vezli se na vlně oblíbenosti. Možná při druhém zhlédnutí změním názor, ale možná taky jednou vyhraju miliony v Sazce...

Tutově nejlepší díl, kdy konečně všichni spojí své síly a jde do tuhého.

Na druhé zhlédnutí se poněkud vytrácí onen pocit neznáma, o to víc si ale můžu vychutnat jiné aspekty seriálu. Co ale pořád považuji za nezvládnuté, tak je to smutnění nad smrtí Willa. Jasně, hodně postav ví nebo tuší, že není mrtvý, ale ostatním jejich smutek nejde věřit. Mimochodem, ta scéna ke konci, kdy Nancy vleze do stromu, se mi pořádně vypálila do paměti.

Rozhodně nejméně povedenou stránkou seriálu jsou prozatím ti dva malí usmrkánci-šikanisté, kteří jsou ztvárněni až moc nadnešeně. Rozhodně jsem taky postavám nevěřil, že truchlí za Willa, i když divák velmi pravděpodobně tuší, že je jeho smrt fraška.

Třetí díl nám dává konečně nahlédnout do Upside Down, i když jen na kratičkou chvíli, zároveň se v něm mihne „Demigorgon“, který je příčinou veškerých potíží. Zároveň začínáme sledovat pomalý propad Willovi matky do stavu šílenství.

Při prvním zhlédnutí jsem byl napjatý jako kšandy. Napodruhé to sice už taková bomba není, protože tajemství je dávno vyzrazeno, ale i tak další skvělá epizoda. Tvůrci se bohužel zbavili další velmi sympatické postavy. V prvním díle to byl majitel jídelny, teď zase kamarádka Nancy.

Takhle to celé začalo. První epizoda mě rozhodně zaháčkovala. Má napětí, pocit neznáma, skvělé a okamžitě sympatické postavy a celkově kvalitní produkci.

Ano, Gibson neměl po své „epizodě“ v Hollywoodu štěstí na role, ale tohle je naprosté dno. Sám Gibson je ok, ale nejsem si vůbec jistý, jestli věděl, do čeho jde, protože po filmařské stránce je Panama přímo urážející (ačkoliv při zpětném pohledu už mi začíná docházet, proč roli vzal... ve filmu se jen mihne a pak jen občas poskytne voice-over, tudíž snadné money a producenti se pak můžou ohánět tím, že v jejich filmu hraje velká hvězda). Průšvih jsem tušil už na začátku, když se v titulcích vystřídalo snad přes 10 produkčních firem. Ale až při pohledu na filmografii režiséra jsem zjistil, čím to je. Jeho filmy opravdu nemusím. A když k sobě do party seženete nešikovného střihače a vyšinutého kameramana, máte zaděláno na velké potíže. A jako bonus tady máme dva scénáristy, kteří by potřebovali přiložit do kamen, aby dokázali vymyslet lepší dějovou linku. V podstatě půlka filmu je slepá ulička a vrstvíme na sebe jednu scénu za druhou jenom proto, že scény působí rádoby cool. Co se stalo v poslední půl hodině nevím, neměl jsem sílu se dodívat.

Třetí série nabídla jak skvostné kraťasy, tak několik opravdu nepovedených.