HellFire

Čtvrtí Bažanti jsou naprosto pitomá zbytečnost, která nesahá na paty ani televizním produkcím. Nula vtipů, dementní nelogické scénky, ploché a dřevěné dialogy a produkce z ranku céčkových filmů dává dohromady film, jehož existence zdá se býti zcela zbytečná. Příkladem „vtipné scénky„ budiž situace, kdy postarší madam přijde ke kadeřníkovi a ptá se „Salon krásy?“, načež si ji jeden z hrdinů prohlédne a řekne „Pro vás je už pozdě madam.“ „Ach ne.“ „Ach ano.“ A já se válím smíchy po zemi. Geniální. Když se řekne, že film nemá žádný děj, tak si vybavím právě tuto blbost.

,Jedinečný dokument“ je v tomto případě skoro 90 minut záběrů typu „tady postavíme kameru, namíříme ji na Kajínka a necháme ho mluvit“. Žádný úvod, žádné shrnutí případu, žádné otázky, jen nekonečný dialog odsouzeného. produkční hodnota nulová.

Mandy, Color ot of Space, Pig, Renfield, The Unbearable Weight of Massive Talent a teď Dream Scenario. Nicolas Cage si umí vybírat zajímavé režiséry a svěží projekty a neustále dokazuje, že jeho herecký rejstřík je doslova neomezený. Dream Scenario je v tomhle ohledu instantní klasika na první zhlédnutí. Cage tady hraje nudného profesora, kterému se změní život ve chvíli, kdy se začne zjevovat lidem ve snech. Co se ale zprvu jeví jako dar z nebes se změní v noční můru. První polovina filmu je bez přehánění geniální. V hodně scénách jsem se smál jako blázen. Ke konci sice ubývá humoru a hraje se na vážnější notu, ale všechno drží pohromadě právě Cage. Už od první minuty mě nadchl celkový vzhled a úžasná kamera. Nevím, jestli Kristoffer Borgli pořád točí na film nebo používá filtry, ale miluju tenhle zrnitý vizuál. Co oceňuji ještě víc je práce se střihem, který povyšuje všední momenty na ty nezapomenutelné. Už teď se těším na další zhlédnutí.

I herci potřebují žrát. Takhle dopadá film sponzorovaný značkami jako Acylpyrin, Soudal (prodejny stavebních materiálů), Blue Style (cestovka), Hellmans, Baťa, Hermelín, Míša (ano, ten nanuk), Primeros, Radox, Olympus, Gumotex a mnohé další. Jednoduše řečeno totální zbytečnost. On to taky pan režisér Krajňák už nikdy ve filmu nezkusil.

Lea je příběh o ženě, která přijde jako dítě o oba rodiče, proto si ji vezmou do péče sousedi. Když ale jednoho dne přijede do vesnice muž s tím, že chce Leu za ženu, jinak sebere rodině střechu nad hlavou, otec je nucen ji prodat. Nešťastná Lea odjíždí do Německa, kde se za muže provdá. Svůj nový život ale nenávidí a dělá vše pro to, aby se svému manželovi vyhýbala. Už úvodní desetiminutovka je svou surovostí, autentičností, atmosférou a tíživou hudbou naprosto strhující a i když po odjezdu do Německa film polevuje, stále se jedná o skvělý film. Rozhodně to nejlepší, co u nás kdy vzniklo.

Nevybavuji si, kdy naposledy jsem viděl dramatický hollywoodský vysokorozpočtový film s tolika známými tvůrci zapojenými do různých aspektů produkce, který by totálně selhával po všech stránkách. Začínáme scénou někde z Ruska, kdy si Russell Crowe hraje na zachránce rukojmích a musí přitom obelstít ruskou armádu. Z handheld kamery se mi dělá zle, střih jakoby měl na svědomí student gymnázia, titulky zase školák druhého stupně, který přičuchnul ke grafice. Najednou to celé končí a sledujeme Meg Ryan a Davida Morse kdesi v džungli, kde se snaží vybudovat přehradu. Jenže jediné co dostaneme je depresivní hádka, ze které mě bolí hlava. Kameraman a střihač opět řádí a já si chystám kýbl. Všichni neustále řvou a já už se předkláním. Až po dvaceti minutách je jasné, že tohle bude další z těch „vyjednavačských“ thrillerů a mě se se dělá fakt nevolno. A když si představím, že budu muset sledovat přehrávající Meg Ryan, jakožto se snaží předstírat, že ji účast na tomhle projektu baví, vrhám svůj oběd obloukem přesně do cíle. Mé pocity sdílelo hodně diváků, protože při nabobtnalém rozpočtu 65 milionů USD (někde uvádí 80) film prodělal trenky i s gumou. Z kin dal taktak 62 milionů. Meg Ryan dostala dokonce na ruku 15 milionů! Při pohledu na její filmografii po roce 2000 mohl být tohle poslední film, kde jí někdo odklepl tak šílený honorář.

Kdyby se to uchopilo za lepší konec, mohla z toho být dobrá komedie. Takhle to byla jen neškodná blbost. Jediní De Niro a Hathaway byli OK, zbytek hereckého obsazení jako kdyby vůbec nevěděl, co dělá. Hathaway hraje moderní mamču-podnikatelku, která nemá čas ani na to, aby si pořádně vytřela zadek, takže když přijde do její firmy De Niro jako stážista v důchodu s dlouholetými zkušenostmi, pomalu jí začne docházet, že pro ni může být přínosný. Pro nenáročné diváky zaneprázdněné životem, kteří si potřebují jednou za čas odpočinout a vypnout mozek je to vlastně ideálka. Bohužel logika si tady bere dovolenou, takže náročnější divák si nejspíš bude klepat na čelo. Spoust scén je úplně zbytečných, chybí jakýkoliv humor a jediné pozitivum byla asi minutová scéna, kdy De Niro vzpomínal, jak pracoval ve stejné budově, kde teď sídlí firma Hathaway. Naopak fat, že De Niro kývnul na tuhle roli mi nenechal spát. Taková legenda a tady je ponížen na bodrého staříka, který musí hrát po boku hereckých prken. How mighty have fallen.

Jednoho dne zmizne vatikánská dívka a nikdo neví, kdo ji unesl a proč. No nakonec za to samozřejmě může Vatikán, protože zdejší náboženští „fanatici“ samozřejmě nejsou žádní andílci. Co taky čekat od kultu (náboženství), který má svůj vlastní stát uvnitř státu odstřižený od zbytku světa s vlastními zákony? To se pak všechno krásně zamete pod koberec. Série jako taková je bohužel hodně utahaná, mohla být kratší minimálně o jednu epizodu. Spousta věcí a událostí se neustále omílá dokola, aby se stopáž natáhla co nejvíc. Nakonec teda vyšlo najevo, že ji zneužíval nějaký kněží, takže to chtěl Vatikán ututlat. To přece všichni víme, že kněží jsou staří prasáci.

Píše se rok 1999 a Saša Gedeon natočil svůj nejlepší film, načež se nad ním slehla zem. A je to obrovská škoda, protože Návrat idiota je brilantní filmařské řemeslo s vynikajícím hereckým obsazením. Kamera je opravdu pomalá nebo až statická a nechává hercům hodně času na předvedení skvělého výkonu. Pavel Liška zde v podstatě debutoval a okamžitě se zařadil mezi top české herce. Netuším, jak moc je film inspirován knihou Dostojevského, ale na takový film můžu být jako český divák patřičně hrdý. O to víc s přihlédnutím k srágorám, co se točí dnes, o 25 let později.

Čtvrtý kameňák by měl být uveden jako příklad ve slovníku pod hesly jako: debilita, sračka, pitomost, zhovadilost, pokleslá zábava, retardovanost... a mnohé další. Jestli na tohle šly peníze z fondu české kinematografie, tak chci požádat o vrácení mé části daní. Všichni přítomní by se měli za svou účast na této „akci“ omlouvat na každém kroku. Kdo dokáže sledovat tuhle „věc“ po celou stopáž, přežije mučení.