Sarkastic

Sarkastic

Jan D.

Česko

162 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 23 45 67 89
    • 24.5.2020  08:58

    „Tohle je Benni. Ze začátku je trochu plachá. Ale to se rychle změní.“ Benni je nevyzpytatelná, chodící časovaná bomba s problémem se ovládat. A když jí navíc někdo nedopatřením šáhne do obličeje (drsné bruslení), je schopná snad všeho. Systém neví, co dělat, a tak si Benni s dalšími průsery ničí zbývající, už dosti prořídlé možnosti, každý dílčí pokrok totiž může v mžiku vyznít do ztracena. A pak už je vcelku jedno, že se najdou i tací, kterým na ní skutečně záleží (a se ztrátou odstupu dávají vsázku nejen svou kariéru, ale dokonce i zdraví své či jejich rodiny), protože snažit se musí obě strany. Na to, že jde v případě Fingscheidt o její celovečerní hraný debut, je divák svědkem až překvapivě suverénní režie, zvlášť v případě práce s emocemi vůči hlavní hrdince (perfektní Zengel!). Nutkání separovat toho nezvladatelného spratka od ostatních je silné, stejně tak ovšem i lítost, kdy si člověk plně uvědomí, že současný stav není jen její chyba (alespoň z pohledu té empatičtější části publika). A závěr je více než výmluvný…kvalitka, dávám solidní 4*.

    • 24.5.2020  08:55

    „Pojďme lovit bobříka mlčení. Kdo vydrží déle zticha, vyhrál.“ - „Super! To se mnou máma hraje pořád!“ Ani se matce nedivím…Výběr filmu v tomto případě nebyl v mé režii, takže jsem k němu přistupoval s nulovým očekáváním. A výsledek tomu odpovídá. Po úvodu najednou divák zůstane sám s Carlem, a právě tahle postava mě bavila po celou dobu (a díky němu už vím, že za ublížení na zdraví mě může čekat domov důchodců, což se hodí znát, ehm). Jenže pak se k němu připojí Russell, a jak mě nejdřív vyhovoval jako nahrávač na Carlovy mrzuté, suché hlášky, s postupující projekcí mi tenhle malý spratek lezl na nervy čím dál víc. Díky němu a nástupu zvířat začne být film místy dost infantilní, což by až tolik nevadilo, kdyby ovšem nebyla cílová skupina tak moc neujasněná. K tomu celá řada klišé…alespoň, že si snímek stále drží solidní tempo a důraz na detaily (žába-budík, trik s naslouchátkem, „psí Luftwaffe“ atd.). Celkově ovšem až tak nadšený nejsem, dávám lepší průměr. „Vyřiďte šéfovi, že ten barák bude jeho…“ - „Fakt?“ - „Až umřu!“

    • 24.5.2020  08:47
    Na scestí (1998)
    ****

    Setkání dvou někdejších přátel po mnoha letech, z nichž jeden se vůbec nezměnil a druhý ohledně tohohle oživování minulosti neoplývá zrovna velkým nadšením, protože se již rozhodl dát starému způsobu života vale. Ale co když není tohle jeho rozhodnutí tak těžké zlomit aneb některé dveře by se už otevírat neměly…Když Ossy, chodící katastrofa, znovu vstoupí do Jimmyho života, je divákovi brzy jasné, že ti 2 spolu prožili mnohem víc, než se zdá. A zavedený, spokojený až idylický život otce od rodiny se může velmi rychle zbořit jako domeček z karet. A přestože to nejdřív nevypadá na příliš originální či poutavé drama o dávném přátelství dvou mužů, je film pojat tak, aby diváka chytil a naladil na postavy i navzdory tomu, že z toho na dálku „smrdí“ klišé. A když si k tomu přizvete ještě 2 vynikající dánské herce „v rozpuku“ (Mikkelsen i Coster-Waldau měly za sebou oba teprve pár filmů), točí se ten celovečerní debut hnedle jinak. Konec mi přišel trochu zjednodušený a pár hlušších míst též nechybělo, celkově ale dávám ještě slabší 4*.

    • 24.5.2020  08:45

    „Velevážení, račte zhlédnout naši komedii, kterak panna vdavekchtivá na jinochu nevinném loudila, aby jeho mladý život nenávratně zmařila a do jeho přízně trvale se vloudila…“ Film o těžkém údělu pošťáka, kterému se potvora postará o „zábavu“, aneb listonoška s listonošem, neměli by dát si košem! Se Zdenkem to není úplně jednoduché. Sice mu člověk fandí a lituje ho, jenže na druhou stranu si je dobře vědom toho, že si Klouček, „sketa jedna konzervatoristická“, komplikuje život naprosto zbytečně sám. Jisté ovšem je, že obsazení Javorského bylo trefou do černého, nedokážu si představit vhodnějšího představitele. A přestože mě tahle tragikomedie převážně bavila, nemůžu se ubránit dojmu, že tvůrci plně nevyužili potenciálu Čepkova umělce, scény s ním totiž patřily k nejlepším. I s přihlédnutím k dobrému konci dávám slušné 4*. „Nenaštvete se, když vám teď něco řeknu?“ - „Naštvu, ale řekni to.“ - „Ono je to všechno tak strašně prázdný, že kdybyste to myslel vážně…tak si snad musíte hodit špagát!“ - „Všechno má svůj čas…“

    • 17.5.2020  09:01
    Yesterday (2019)
    ****

    „Skvělá kytara vyžaduje skvělou píseň.“ Co dokážou udělat jeden takový výpadek a srážka…Původně jsem se chtěl podívat hlavně proto, že k tomu Richard Curtis napsal svůj nový scénář. Čekal jsem možná něco víc komediálního, přesto jsem se bavil. Yesterday je romantická pohodovka se sem tam nějakým podařeným drobným vtípkem, narážkou, pomrkáváním po divákovi, a hlavně moc příjemnou atmosférou. A samozřejmě chytlavou hudbou. A přestože nejsem fanouškem „bloody“ Sheerana, dokázal se tu docela vtipně shodit. Zápletka je možná až primitivně jednoduchá, ale…vlastně proč ne, když tak dobře funguje? Pravda, nad zákonitostmi světa „po“ člověk nesmí moc přemýšlet, protože by narazil na celou řadu trhlin a otazníků (nemluvě o následcích „proslovu“ atd.). Ale když se nad tím dokážete povznést, můžete si tuhle milou jednohubku v klidu užít. Za mě slabší 4*. „Deset let jste byl naprosto neúspěšný.“ - „Jo.“ - „A asi před měsícem bychom vás nazvali totálním selháním.“ - „No, tak bych to úplně neřekl, ale...“ - „Řekli bychom to.“

    • 17.5.2020  08:56

    „Dávej pozor! Předstírej, že stříháš, já předstírám, že zalívám. A špehuj!“ Kdepak Val, ta musí mít vše pod kontrolou, aby zaměstnavatelé byli i nadále maximálně spokojeni…Díky tématu jsem si vzpomněl na snímek Roma, který byl něčím podobný, ale to jen cca první půl hodinu, pak se film začne ubírat trochu jinou cestou. S příjezdem dcery se totiž zavedená rutina naruší a Val se s tím těžko srovnává. Předpokládá, že se dcera bude k zaměstnavatelům chovat jako služka, ta však tohle dogma nadřízený-podřízený rázně odmítá. Do toho začne krystalizovat napjatý vztah s paní domu, která ovšem nežárlí jen kvůli manželovi, ale i synovi (o dost smutnější). Na druhou stranu, najdou se i nějaké ty momenty odlehčení. A Regina Case s rolí oddané Val naprosto srostla, ani byste neměli problém uvěřit, že hraje sebe samu. Navíc máte obavy, aby to neschytala kvůli (celkem po právu) svobodomyslně se chovající dceři. A přijde i na napravování hříchů mládí…či vynahrazování si něčeho ztraceného? Film mě každopádně bavil a hodnotím solidními 4*.

    • 17.5.2020  08:54

    „Když se muž o ženu zajímá, dozví se o ní všechno za chvíli.“ - „A také až do třetího kolena?“ - „Možná…“ Film je oslavou staromládenectví a sukničkářů. Překvapivě jsem se smál docela často…ovšem většinou spíš kouzlu nechtěného. Už jen ta myšlenka „pokračování lásky“, kdy si Pivcův nestárnoucí (a nenaplněný) milovník začne postupně něco s babičkou, dcerou a následně i vnučkou, tedy stále „mladším vydáním téhož“, je celkem ujetá, to ani nemusím být členem Ligy mravnosti. A Nezvalův „cynik“, který i mimo jeden klan „občas nějakou koroptvičku vyplaší“, je mu v tomhle zdatným společníkem („Co tomu říkáš strýčku?!“ - „Mně se to líbí!“). Baví i scény s rozlícenou Kabátovou-babičkou, která ale vypadá opravdu staře oproti 6 let staršímu Pivcovi, za to patří maskérům uznání. Zbytek je místy více či spíš méně záživnou (pod)průměrnou limonádou. „A nemohlo by to počkat?“ - „A proč?“ - „No sestra tam sama jet nemůže, a já zrovna nemám čas, přítelkyně odjede asi za 10 dní.“ - „No, to by snad stačilo.“ - „No, jenomže…pak přijede druhá.“

    • 17.5.2020  08:28

    „Já nevím, ale myslím, že se to blíží.“ - „Co? Co je to za hloupé řeči?“ - „Neštěstí... myslím, že se blíží.“ - „Nedělej si s tím hlavu. Pokud nám neštěstí zaklepe na dveře, nepustíme ho dál.“ Jenže někdy neštěstí na dveře nezaklepe, prostě vstoupí…Od úvodu to vypadá zdánlivě jasně a divák možná přemýšlí nad tím, zda nejsou 2 hodiny na objasnění motivace až příliš. Ovšem tvůrci si pro publikum připravili nejen pár falešných vodítek, ale hlavně velmi nosný a zajímavý příběh. Nejdřív se sice může zdát, že tu hlavní hvězda snímku Alicia Vikander nebude mít tolik prostoru, ale to se ještě v první hodině změní a herečka toho využívá, jak se jen dá. Navíc je tu částečně i hokejové prostředí, které mě osobně potěšilo (až na tu tupou „líbačku“, ehm). Vcelku nerušící fantazijní výjevy spolu s nádhernou hudbou i kouzlením kameramana a osvětlovače mají na svědomí poměrně poutavou atmosféru, kterou naruší až určitá okolnost dějového twistu a pak už vyloženě hollywoodský (rozuměj přestřelený) konec. Jinak ovšem spokojenost a slušné 4* směr Švédsko.

    • 10.5.2020  10:01
    Joker (2019)
    *****

    „Chtěl jsem se zeptat, jestli byste nemohla požádat doktora, aby mi přidal prášky.“ - „Arthure, berete sedm druhů léků. Musí vám nějak pomáhat!“ Tak tady se někdo krapet sekl…Nejdřív jsem se trochu obával, abych podvědomě neskončil u srovnání Phoenixova ztvárnění s jeho předchůdci (Ledger, Nicholson), ale k tomu nedošlo, tenhle film není klasická komiksová adaptace, navíc se zabývá hlavně tím, co vedlo k Arthurově „přeměně“. Jak jsem čekal, jedná se o nepřetržitou (a excelentní) Phoenixovu hereckou exhibici (myšleno v tom nejlepším slova smyslu). Studie jednoho osobnostního rozkladu člověka, v jehož případě se „tak dlouho chodilo se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo“, baví a strhává. Atmosféra Gothamu (v němž se vše obrací vzhůru nohama) měla také hodně do sebe (a sociální podtón sem perfektně sedne), takže za mě slabších 5*. „O mámu se s láskou starám.“ - „Musí tě mít moc ráda za to, co pro ni děláš.“ - „Je to tak. Vždycky mi říká, abych se usmíval a tvářil se vesele. Říká, že mým posláním je rozdávat radost a smích.“

    • 10.5.2020  09:59
    Vlčí jáma (1957)
    ****

    „To všechno je závist. Ale nic jim to není platné. Robert mě má rád! Časem sama poznáš, jak mě má rád.“ A tohle prohlášení zanechalo v Janě větší stopu, než by se na první moment mohlo zdát…Vlčí jáma se může jevit jako klasický milostný trojúhelník v dobových kostýmech. Ale to by nesměly hrát ženské postavy Jiřina Šejbalová a Jana Brejchová. Ať už jde o majetnickou, sebestřednou, zlou, zapšklou, pomlouvačnou a panovačnou tetičku Kláru či mladou, naivní, obětavou a ostýchavou svěřenku Janu, obě herečky jsou ve svých rolích naprosto přesné (a je docela jedno, že mladičká „Brejška“ toho nejvíce uhraje svýma očima). Miroslav Doležal se naopak příliš projevit nemohl už z podstaty své role, jeho „podpantoflák“ a „tajtrlíček“ Bob je parodií na muže vysokého postavení. A zatímco ve skutečnosti nejistá tetička zažívá totální rozpad osobnosti, Janu čeká prozření. Její závěrečný čin se může zdát překvapivý, ale pozornější divák si všimne jasných indicií. I díky konci dávám solidní 4*. „Co ty víš?! Ty jsi všechno, co mohlo být…a nikdy nebude.“

    • 10.5.2020  09:44

    „Tak co, chutnalo ti?“ - „Zdá se mi, že mám pěkně náročný hosty.“ - „To ne, Doro. Jen jeho máma prostě vařila líp.“ - „Ne. Ona nevařila vůbec.“ Isadora má psychicky náročnou práci, zapisovat diktované dopisy všemožných obsahů se může zdát být zajímavé, ale občas trochu vysilující. A největší vzrušení je, když s kamarádkou vybírá ty, které vůbec pošle. Jenže pak jí zkříží cestu malý sirotek…Líbilo se mi, jak vůči sobě obě postavy chovaly počáteční nevraživost a teprve postupně, velmi pomalu k sobě začaly nacházet cestu, a to ještě s pořádným jiskřením a konflikty. Zároveň se tu nic nezkrášluje, ani 1 z nich se rozhodně nechová dokonale, což ovlivňuje i strach a zlost. Příběh není zrovna moc veselý, to však nijak nesnižuje jeho poutavost a zároveň také výpovědní hodnotu o chabé sociální úrovni Brazílie, jak divák pozná během cesty, ale vlastně ani nemusí jít nikam daleko, už to úvodní přelidněné nádraží (plné „postradatelných“ chudáků) je hodně vypovídající. Emocionálně mě film nezasáhl tak, abych mu přiklepl plný počet, ale ty 4* mu rád dám.

    • 10.5.2020  09:36
    Komisařka (1967)
    ****

    „Když lidem seberete báchorky, jak jim pak řeknete, pro co se má žít?“ - „Lidé báchorky nepotřebují. Lidé potřebují pravdu, za kterou nebudou váhat umřít!“ - „Umřít? A kdy budou žít?“ Aneb je těžší tlačit dítě při porodu či zapadlé dělo z písku? Komisařka, přesvědčená komunistka, nekompromisní, nepostradatelná žena je „v tom“ a ani trochu nemá radost. Nepomáhá ani fakt, že chudá židovská rodina, které je nařízeno, aby ji u sebe nechala, se k ní zprvu nechová zrovna nejvřeleji. Může se ale vše změnit k lepšímu? Není se moc čemu divit, že tenhle sovětský film skončil v trezoru. Ačkoliv být v kůži cenzorů, víc než líčení Židů, by mi asi vadilo „nepříliš“ hrdinské zobrazování revoluce a vůbec soudruhů/rudoarmějců. Tak či onak jde o dost depresivní (zejména taková vize budoucnosti Židů), nepříjemný a místy opravdu působivý film (mě osobně nejvíc mrazilo při dětských „hrách“). Napomáhá tomu i výborná práce se zvukem a střihem. A přesto se tu najde i trocha lidskosti a naděje. Jenže revoluce zuří dál a žádá si oběti…za mě solidní 4*.

    • 3.5.2020  08:43

    „Rayi, jestli myslíte, že ten pes potvrzuje to, čemu věříte, tak se mýlíte.“ - „Nebo se mýlíte vy.“ Tak kdo se tu plete? Jde o iluzi lidské mysli či je v tom něco trochu jiného? Nevím, zda to s těmi sedativy a adrenalinem není z lékařského hlediska úplná hovadina, ale budiž, v podstatě jde o detail. Co je podstatnější, že film odkryje karty až zbytečně brzy. Pointa se tak dá odhadnout zkrátka příliš snadno. Oceňuju, že je tu stále jakási snaha diváka zviklat, nabízet mu vodítka, která ho dostanou na scestí, stejně tak kvituju solidní atmosféru, zneklidňující pocit, který film vyvolává…aby to však opravdu vyvolalo kýžený efekt, musel by být jiný konec. A nepřidá také fakt, že se film nemůže plně spolehnout na herce, zejména hlavní představitel Sam Worthington mě spíš zklamal. Tvůrce Brad Anderson není žádné režisérské ořezávátko a 4 mnou viděné předchozí žánrové snímky od něho jasně ukazují, že dokáže natočit nadprůměrný thriller, ale Roztříštění je pro mě osobně zatím jeho nejslabší film, který nemůžu ohodnotit výše než lepším průměrem.

    • 3.5.2020  08:37
    7 zabitých (1965)
    ****

    „Já stejně si myslim, že lidi jsou spíš príma než mrchy.“ - „To musíš bejt dost často zklamaná, ne?“ - „Ani ne. Já, jak mám pocit, že se někdo mění v mrchu, tak honem se zdejchnu.“ Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…Zvláštní, ale zajímavý film. Chytl mě především kvůli Jence, jejíž povaha a přístup k životu mě dráždily i bavily stejnou měrou. Stejně jako její specifická mluva, ostatně vůbec se dialogy opravdu povedly (a jejich prostřednictvím dojde i na něco k zamyšlení). A přestože jde spíš o film hořký, vážný jsem u něj nezůstal, bavilo mě např. Němcovo ucho s „průsšvihem“, a za komediální vrchol považuju perfektní pasáž s Bláhovým Otakarem Krátkým. Místy jsem sice Jenčino chování moc nepobíral (stejně jako kameramanovu libůstku v dlouhých záběrech na neoholené ženské nohy, ehm), ale nebylo to na úkor celkové záživnosti. Konec je pak poměrně dost mrazivý, avšak i symbolický zároveň. Za mě solidní 4*. „Proč jí to neřekneš?“ - „Ze zásady. Já buď vůbec nemůžu lhát, nebo musím pořád, jak si kdo vybere.“

    • 3.5.2020  08:29
    1945 (2017)
    ****

    „Ty mě nemáš moc ráda, že?“ - „Já svého syna miluji.“ - „Taky ho budu milovat.“ - „Miluješ jen ten krám.“ A ani s tou láskou ke krámu to nebylo tak vážné…Zatímco Američané shazují atomovky na Japonsko, na druhé straně světa v Maďarsku se lidé pomalu vzpamatovávají z války, v jedné vesničce se dokonce chystá svatba. Jenže ono nestačí, že je ve vísce cítit napětí kvůli přítomnosti Rusů, teď ještě přijíždí 2 cizí Židé s neznámými úmysly, a ti jsou tu ještě méně vítaní, než sovětští „osvoboditelé“…Vystavění příběhu se mi líbilo. Nejde o nic převratného, prostě jen vše funguje tak, jak má. Příjezd cizinců se totiž rovná výbuchu nálože ekrazitu, a černé svědomí místních spustí řetězec událostí. A pak přichází na řadu to nejlepší na filmu, jeho atmosféra. Parné léto jde ze snímku krásně cítit (barva by tomu možná i přidala, ale černobílý obraz se sem hodí), a když se k němu přidá ještě dusno, strach a ticho před bouří, není se co divit, že všem začnou téct nervy. Závěrečná pointa pak vyvolá tu správnou katarzi. Za mě poctivé 4* směr Maďarsko.

    • 3.5.2020  08:23
    Lovci (1996)
    ****

    „Eriku, poslouchej mě. Nemáme tu závažný zločiny, na jaký byls zvyklej ze Stockholmu. Musíme tu mít dobrý vztahy s lidma a pracovat s nima.“ Ale vysvětlujte to tvrdohlavému poctivci, který se navíc do problémů řítí po hlavě…Erik se vrací z hlavního města do rodné hroudy skrz pohřeb otce. Rozhodne se v tomhle vidlákově zůstat a nastoupit do řad místní police. Divák si je však velmi rychle vědom, že společnost, do které se dostal, není zrovna plná raketových inženýrů. A počáteční vřelé úsměvy spolu s poplácáváním po zádech se mohou hodně rychle změnit, zvlášť, když se začne strkat nos do věcí, které byly dosud velkoryse tolerovány a přehlíženy. Čím víc Erik kope do vosího hnízda, tím víc je divák nervóznější. Prakticky všichni mu hází klacky pod nohy, přitvrzuje se a atmosféra houstne. Divákova zúčastněnost se navíc posiluje čím dál větším odporem vůči vidlákům, jakože těch 5 slizounů bylo naprosto přesných. Z konce se sice dle mého dalo vyždímat trochu víc, ale jinak spokojenost a solidní 4* navrch.

    • 26.4.2020  09:36
    Drahokam (2019)
    ****

    Tak teď zpětně jsem rád, že mi bratři režiséři zkřížili cestu už předchozím snímkem Dobrý časy. Tušil jsem tedy, co můžu čekat, a z velké části to i dostal. Podobně jako v Dobrých časech tu nechybí solidní tempo (i navzdory úvodu s Etiopií, která vyvolala trochu obavy, ale ty brzy odezněly), napětí či adrenalin. Dokonce i ústřední představitelé mají společné to, že ať už tam Pattinsona či tady Sandlera vůbec nevyhledávám, oba mě nakonec mile překvapili. Zde je hlavní hrdina také pořád pod tlakem, ale za situaci si může z podstatně větší části sám. Rád se předvádí, příliš rozumu nepobral (za to naivity spoustu), a tak se pořád vrhá do dalších průserů. A tím, že někomu stále lže a něco slibuje, si komplikuje život ještě víc. Ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…Dále film klade důraz na nervózní postavy, vyhrocené dialogy a soundtrack, který velkou měrou dotváří atmosféru. Konec mě možná až tolik nepřekvapil, ale to mu neubírá na kvalitě. Od bratrského dua bych se na něco dalšího rád podíval i v budoucnu, Drahokam bude za slušné 4*.

    • 26.4.2020  09:28
    V pasti (TV seriál) (2016)
    ****

    „Chtějí slyšet pravdu.“ - „Dobře. Máme 4 těla...vlastně 3, protože jedno jsme ztratili. Jsme vydáni na milost počasí a máme málo lidí. Naše vybavení je staré, škoda mluvit. I auto jsem si musel půjčit. Toto chtějí slyšet?“ Zapadákov, kde musí policie řešit tak maximálně zakázané parkování, by si nejspíš dál žil klidně, kdyby se nenašlo tělo…Trapped je výtečná severská kriminálka s perfektní zasněženou, ledovou, temnou, dusnou atmosférou, krásnou, ale drsnou islandskou přírodou (vládne nekonečná vánice) a nabručeným medvědem jakožto hlavním detektivem. Na konci 1. série sice mají jisté postavy víc štěstí než rozumu, ale pořád jde o kvalitní zakončení. Druhá řada je už „jen“ slušnou kriminálkou. Původní atmosféra se (i díky ztrátě izolace) z větší části vytratila, Andri působí spíš jako hodný medvídek, jeho dcera je ještě tupější než dřív (ano, jde to) a soustředěný vrah má najednou ke konci jeden zkrat za druhým…Po výborné 1. sérii bych s „pětkou“ neváhal, ale s přihlédnutím k 2. řadě už to bohužel nejde, celkově tedy „pouze“ solidní 4*.

    • 26.4.2020  09:25

    „Honza mě opravdu nemiloval. Byla jsem přesvědčená, že je to proto, že jsem jediná z celé třídy neměla prošívanou bundu.“ A bez „cool“ prošívané bundy to prostě nejde…Je mi záhadou, že mně film tak dlouho unikal. Napraveno. Je to kovaná hořká tragikomedie, která má řadu zábavných, stejně jako smutných scén, navrch i docela zvláštní, poetickou atmosféru (skvěle propojenou s hudbou), škoda však, že jen místy. Jinak je to hodně o hercích a postavách. Zdaleka největší hvězdou je Franciszek Pieczka, jehož naturel a vůbec ztvárnění tvrdohlavého, dominantního muže („Řek sem mat, tak je to mat!“) vyniká v každé scéně. Ale bavilo mě i „trdlo“ Ivany Chýlkové (nejvíc jsem se zasmál u jejího „krasobruslení“), stejně jako řada dalších méně či více trhlých postaviček. O to víc zamrzí, že filmu postupně ztrácí tempo. Závěrečné „uzavření kruhu“ se mi ovšem líbilo, celkově dám slušné 4*. „Ale já potřebuju sanitku!“ - „Pořád taky volali sanitku, ale vůbec nepřijela. A tak mladá Popenková rodila doma.“ - „Ježišmarja!“ - „Ale to dítě to myslím přežilo…“

    • 26.4.2020  09:23

    „V New Yorku žije 8 milionu lidí, ale když jsme byli spolu, přišli jsme si jak na vlastním ostrově.“ - „Ale New York je ostrov.“ - „Já se tady snažím rozprašovat kouzelný prášek!“ - „Moc se omlouvám. Povídejte a rozprašujte.“ A že to bylo nějakého rozprašování…Film nenudí, ale na to, jak je dlouhý, toho zase tolik nenabízí. Ne že by bylo až tak moc cítit, že jde o Nortonovu režijní prvotinu, ale převážně pohodová atmosféra a místy podařené scény trochu táhne dolů až nechtěně úsměvná předvídatelnost spolu s malou účastí humoru. Nebo u mě byla až moc vysoká očekávání. Pořád to sice docela funguje jako snímek o mužském přátelství, do kterého vstoupí žena, avšak na můj vkus tam bylo toho sentimentu až moc. A tak hlavní důvod, proč se na film podívat, je malá, ale podařená role pro Miloše Formana (kterého budí zrovna, když se mu zdálo o matčiných klobásách!). Celkově pouze lepší 3*. „Povězte mi upřímně. Kdybych vám řekl, že vás miluju, a že kvůli vám všechno hodím za hlavu, co byste odpověděla?“ - „Dobrou noc, Paulie.“

    • 19.4.2020  08:53
    1917 (2019)
    ****

    „Když neuspějete, bude to masakr. Přijdeme o dvě jednotky, 1600 mužů včetně vašeho bratra. Myslíte, že to stihnete?“ - „Ano, pane.“ - „Nějaké otázky?“ - „Ne, pane.“ Jak je tahle extrémně důležitá mise nebezpečná se však ukáže až posléze…Řemeslná stránka je perfektní, Sam Mendes si s řadou scén opravdu vyhrál, dokáže díky tomu diváka velmi rychle přenést více než 100 let nazpátek a udržet ho tam po celou projekci. Jeho budování stísněné, napínavé atmosféry (a to jak za plného světla, tak třeba při výtečné noční, osvětlené pasáži) funguje takřka dokonale. Výsledný zmar, smutek, ale i vědomí velké statečnosti a sebeobětování jsou působivé…potud mám jen slova chvály. Problém ovšem je, že i přes velký důraz na detaily a dobovou věrohodnost se řada momentů stane obětí „hollywoodštiny“. Takže pár postav je takřka nesmrtelných, neunavitelných, jisté scény zas krapet přepálené (ale též bych radši poslouchal dojemnou píseň, než se staral o to, že mi někdo může skočit do zad, ehm). Za to 1* strhnu, jinak velká spokojenost.

    • 19.4.2020  08:49

    „Marashi...přichází těžký časy. Nebojuj se mnou. Nejsme jen přátelé. Jsme rodina. A rodina je nejdůležitější věc v životě.“ Jenže někomu to trvá pochopit déle. A protistrana na nic čekat nehodlá…aneb nenažranost se nevyplácí! Režiséra snímku neznám, takže jsem vůbec nevěděl, co čekat. Výsledek je řekněme ucházející. Jižní vítr patří mezi typické zástupce tzv. testosteronových filmů, tedy snímků, které jsou plné rychlých, „nabušených“ aut, „macho frajerů“ a jejich drsných řečí, nekompromisních, slizkých mafiánů, krvavých „nakládaček“/přestřelek a samozřejmě krásných (jak jinak než tupých) žen. To vše v evropském (srbském) hávu se solidním tempem a veskrze přímočarým dějem, který alespoň nenudí. Po celou dobu sledování jsem se však nedokázal zbavit dojmu, že se dívám na poměrně tuctovou kriminálku, jakkoliv efektně natočenou. Podobné je pak i vyznění konce, i když ta cigareta asi chutnala dobře…celkově hodnotím lepším průměrem. „Ty chceš krást auta a bojíš se rychlý jízdy?“ - „Tý se nebojím. Bojím se tebe!“

    • 19.4.2020  08:45

    „Maličko jsem si s vámi pohrál, promiňte.“ - „Vydáváte se rád za někoho jiného. Mám pro vás návrh.“ Od režiséra se mi doposud nic vidět nepodařilo, tak jsem byl zvědavý. A až překvapivě dobře jsem se bavil. První cca hodina je jednoduše super. Tak zdařilá hra s publikem a jeho očekáváním (divák pochybuje o hlavním hrdinovi a není si jistý, co přijde v dalším okamžiku) se nevidí zase tak často. To, co zpočátku vypadá docela jasně, se totiž komplikuje. I žánrově to není jen drama, nechybí totiž také prvky krimi, romantiky či komedie, dle toho je proměnlivá i atmosféra. Jakože humor se dostaví prakticky hned s příjezdem k rodičům (výborné posezení u jídla). Navíc Pinon a Dana tvoří dobrý pár. Po zmiňované hodině se bohužel jedna linka upozadí což mě trošku mrzelo, ale špetka napětí a tajemství to divákovi docela slušně vynahrazují. Až na pár hlušších míst v druhé polovině (hlavně veřejné vystoupení autorů se nepovedlo) si film drží nadprůměrnou kvalitu až do fajnového konce. Celkově to vidím na solidní 4*.

    • 19.4.2020  08:34
    Pod sluncem (1998)
    ****

    „Osamělý sedlák, 39 let, s autem, hledá mladou ženu jako hospodyni.“ - „Můžete ještě jednou a trochu pomaleji?“ I tenhle film je pomalý, ubíhá si svým tempem při poměrně velkorysé stopáži. Přitom mě nestačil nudit ani chvilku. Hlavnímu (výborně zahranému) hrdinovi, nesmělému, dobrotivému, ale dost jednoduchému sedlákovi, fandíte a doufáte, že se na něj konečně usměje štěstí. A díky žárlivému „kamarádovi“, frajerovi, který si jako jediný Švéd potřásl rukou s Presleym, se vše jen komplikuje (podobně jako knězi, co „mlčí jako hrob“). Nesmělé sbližování Olofa a Ellen mě bavilo, od ranní „romantiky“ se společným vylíváním moči z nočníků přes „kultivované“ stolování (vypouštění plynů při jídle potom, co jste viděli useknutí hlavy vašemu obědu, člověku příliš nepřidá) až po ty niternější, čistě romantické chvilky. Navíc, švédský slunovrat zaručuje téměř pořád světlo, a tenhle film je díky výtečné kameře doslova zalitý sluncem, které hřeje. Pravda, vývoj není zrovna dramatický či nepředvídatelný, ale na slušné 4* to stačí.

    • 12.4.2020  08:49
    Král (2019)
    ****

    „Nevíte, co se s vámi stane. Čeká vás nejsvětější milost, nejstrašnější utrpení. Budete postupně sloužit mně, vzpurnému synovi, kterého jste zatracovali. Ale teď na vás bude dohlížet úplně jiný král.“ Amen. Když se ukáže, že ten mladý prostopášník je panovník s dobrými úmysly, vypadá to s Anglií docela nadějně. Jenže náhle musí činit rozhodnutí, které dělat nechce, a vládnout jinak, než si sám předsevzal… Podobný typ filmů už spíš míjím, ale tentokrát jsem udělal výjimku a vyplatilo se, jde o kvalitní žánrovku. Spíš než oslavné tažení, blyštivá brnění, vyumělkované šermířské souboje, vzletné myšlenky a ctnostné skutky vás tu čeká špína, bláto, chaos, upocenost, zákulisní hrátky, nejistota, nedůvěra, bezčasé dobývání, nesmyslné ztráty a oběti. Chalamet a Harris byli přesní, Pattison zas správně slizký. Film je navíc poměrně komorní, scény typu rozhovoru s princeznou či výslechu mu jen prospívají. Konec byl také fajn, takže za mě to budou solidní 4*. „Jsem tu, protože jsi můj přítel.“ - „Král nemá přátele. Král má jen následovníky a nepřátele.“

    • 12.4.2020  08:39

    „Vystěhovali tě z tvý špeluňky.“ - „Jo?“ - „Jo. Zabavili tvý věci. Obrazy jsou uložený v soudní úschovně.“ - „Měl jsem radši umřít.“ - „No, to by bylo ideální. Ale chtít, aby v tvým životě bylo něco rozumný...neumřels, nic si nepamatuješ a seš otravnej dědek. Pěkná vyhlídka!“ Gastón Duprat se 2 roky po Váženém občanovi režijně i scenáristicky osamostatnil. Snímek se pohybuje na hranici komedie, dramatu a sociální satiry, avšak ani k 1 z žánrů významně neinklinuje. Film tak staví hlavně na ústřední dvojce, z nichž Renzo svým svérázným přístupem k životu, „modernizaci“ či vedení žáků zpočátku zaujme, ale pak si mnohdy protiřečí. Naladit se na něj dost dobře nejde, přes těch jeho pár sympatických rebelských kousků jsem ho spíš nechápal. Takže když přišlo na dojemnější chvíle, nebyl jsem emocionálně tam, kde mě tvůrce potřeboval mít. A onu „pointu“ jsem čekal, jakkoliv skomírajícímu tempu dodala novou šťávu. I to „zaprodání“ spolu s „odklizením“ se nějak velkoryse přešlo. Oproti Váženému občanovi pár kroků zpět, za mě lepší průměr.

    • 12.4.2020  08:31

    „Je dobře, že seš zas zpět. Zrovna jsem nakoupil. Najíš se se mnou? Pak si můžeme pustit film, nebo tak něco. Jestli chceš.“ - „Taky se chci dívat na film.“ - „Na to musíš ještě trochu vyrůst…“ Režisér mě zaujal už o 4 roky mladším snímkem Who am I, ale Poslední mlčení je tematicky, žánrově, tempem, cílovou skupinou i vyzněním někde jinde. Už „jetý“ vyšetřovatel (výborný Blomberg), který vstoupí do pokoje mrtvé dívky a přímo před její matkou začne s úsměvem na rtech skládat dceřinu Rubikovu kostku, naznačí, že postavy budou divné, což platí i pro rovněž výtečné zahrané duo viníků v podání Möhringa/Thomsena. Mimo slušné atmosféry, řemeslné kvality, špetky humoru (vyjma vyšetřovatele se o něj stará i těhotná policistka) nechybí též něco k zamyšlení (Jak je to se zlem ukrytým hluboko v nás? Co kromě tužby cítí pedofil?) a povedený, hodně zneklidňující, nehollywoodský konec. Za mě solidní 4*. „Minule byl u vás nějaký pán. Byl to příbuzný?“ - „Ne. Byl to přítel. Dlouho jsem ho neviděl. Proto jsem mu poslal zprávu.“ - „A dostal ji?“ - „Ano.“

    • 12.4.2020  08:27

    „Hanku, cítíš někdy zlo? Já jo. Cítím zlo.“ Spoléhat na další lidi, když společně najdete balík peněz, je velký risk. A když jde navíc o 2 dost labilní jedince, můžete počítat s problémy…Tenhle poměrně nenápadně se tvářící film má cosi do sebe. Líbilo se mi, jak proti sobě režisér staví 2 jednoduché burany (Thornton je nejvýraznější postavou) a inteligentního, spořádaného manžela očekávajícího nový přírůstek do rodiny. Divák totiž od začátku automaticky sympatizuje s Hankem a jeho manželkou Sarah, jenže jejich postupné, čím dál víc akcentované bezskrupulózní chování mu začne tohle fandění až nepříjemně komplikovat. Najednou je otázka morálky a svědomí zatraceně palčivá. Paranoia, nervozita postav začne narůstat, chyby se kupí, každým dalším krokem se něco podělá a zkomplikuje. A ke konci se dostaví i solidní dávka napětí. Hořký závěr pak vše hezky zastřešuje, ale stále tu zbývá poněkud nedořešená otázka svědomí, podobně jako několik opomíjených detailů (např. příčina smrti svědka, otisky prstů atd.). Celkově dávám slušné 4*.

    • 5.4.2020  10:36
    Vlastníci (2019)
    *****

    „Pardon, jenom vteřinku, já se omlouvám, ale kdo tady ještě má klíče od našeho bytu?“ Jediný český film za poslední rok, u kterého jsem tušil, že mě nezklame, což potvrdil. A Havelka u svého celovečerního debutu zaválel. Scénář, vedení herců, smysl pro správné časování, samotná zábavnost frků…vše funguje a dohromady tvoří brilantní konverzačku, u které jsem se smál hodně a často. Jistě, krom vypointovaných dialogů na tom mají lví podíl herci. Namátkou Lábusovo buranské, cynické hovado, všetečná drbna Havlové, Melíšková jakožto osina v zadku dbající na právní náležitosti, Tomicová, které nejsou cizí křesťansko-židovské hodnoty, fakt strašný zabiják Malého se službami svých firem (repetitivní, přesto fungující, vč. zpomalené scény), Novotného primitivní vyžírka…a samozřejmě Trojanův jediný, ale o to vtipnější hlod. Vše je čím dál víc vyhrocené, mrazivé a na hraně, nicméně jediná vyložená kaňka na celém filmu je ta (až zbytečně moc naivní) věc s podpisy. Jinak obrovská spokojenost a slabších 5* navrch.

    • 5.4.2020  10:18
    Žena (2017)
    ****

    „Chtěl bych poblahopřát i vám, Joan. Myslím, že lidé manželku nedoceňují.“ - „Já svou ženu doceňuju. Hodně ji oceňuju.“ - „Tak jsem to nemyslel. Myslel jsem zbytek světa.“ A právě na tom zbytku světa někdy záleží nejvíc…Z výrazů tváře a gest manželky je divákovi jasné, že tu něco nehraje. Ale ono ve filmu nejde ani o to znát pravdu. Spíš je to o tom, jak se s ní popasují hlavní hrdinové. Protože dostat cenu z rukou švédského krále a vyslechnout si potlesk plného sálu může být pěkné, ale na jednoho to už může být příliš. To pak můžou ven vyplout dobře (a léta) skrývané emoce. A tady se dostávám k tomu nejlepšímu na snímku, hereckým výkonům stárnoucích manželů. Pryce je výtečný, ale Close zvládá své pocity vyjadřovat ještě o něco lépe (a dočkala se za to alespoň toho Zlatého glóbu). Také mě bavilo, jak řada scén začne svůj pravý smysl dostávat až postupně (jako třeba takové zdánlivě nepodstatné radostné skákání na posteli). A závěr (který přišel v pravý čas) se také povedl, ona postava nezklamala. Celkově solidní 4*.

<< předchozí 1 2 3 4 23 45 67 89