Sarkastic

Sarkastic

Jan D.

Česko

127 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 20 39 58 77
    • 11.8.2018  16:38

    Tak jsem si po delší době pustil Lynche v očekávání další šílenosti, ale Zběsilost mi přišla na jeho poměry vcelku „normální“. Tedy, dějem (docela přímočarým a nijak zvlášť originálním), postavy byly švihnuté dostatečně (a právě o nich film je). Především Marietta a Peru (pokud beru v potaz ty důležitější pro „příběh“, těch vedlejších roztodivných tu je pak pochopitelně také pěkná řádka). Ladd mi svou nádhernou nesnesitelností pila krev po litrech snad od jejího prvního záběru, Dafoe byl tak perfektně slizký, že se mu podařilo vytvořit jednu z jeho nejlepších kreací vůbec, prakticky každý záběr si ukradl pro sebe, a je jen velká škoda, že si na něj divák musí tak dlouho počkat (ústřední pár pak paradoxně příliš výrazný není, ačkoliv je tu Cage docela sympaťák a Dern zase dost sexy). Film si plynul, u některých scén jsem se nejistě smál (snad to bylo účelem, i když např. „Lov bizonů“…co to sakra?!), ale nejvíc člověka zajímalo ono vyústění. A to by nesměl být Lynch, aby nezvolil velmi kontrastní závěr, že…Celkově to vidím na slušné 4*.

    • 11.8.2018  16:35

    „My za ně pášem trestnou činnost a vony takhle!“ Mix komedie a hudebního filmu, který je mnohem zábavnější, než se může na první pohled zdát. Pravda, pozornost pánské části publika se snaží získat trochu laciněji (ne že bych si přímo dělal čárky, ale těch scén, ve kterých Jaroslavě Schallerové NEvyčnívaly bradavky, by se dalo napočítat tak na prstech jedné ruky), ovšem kdo by to filmu zazlíval, že…dívčí půvab je prostě jeho nedílnou součástí, na druhou stranu, prim hrají skvěle obsazený a přesný Menzel spolu se Svěrákovými dialogy (spousta podařených hlášek a slovních výměn). Co říci k písním…texty někdy byly i vcelku nápadité, bohužel často zanikaly pod nánosem hlasitější hudby. Žádná z písniček nebyla vyloženě zapamatovatelná (krom té ústředí, která člověku spíš postupně začne lézt na nervy), víc mě ovšem zklamalo to neskrývané přezpívávání. Převážně jsem se ale bavil, takže to ještě ty slabší 4* budou. „Prý si píšete s Frankem Sinatrou.“ - „Frank mi píše. Já jsem se k tomu ještě nedostal.“

    • 4.8.2018  17:12
    Sidney Hall (2017)
    ****

    „Mám záchvaty paniky, Harolde“. - „To je dobře. To mají všichni moji klienti.“ - „Jo, ale žádný z tvých klientů není pod takovým tlakem.“ - „Žádný z mých klientů nemá takový talent. Kdybys tyhle záchvaty neměl, dělalo by mi to starost.“ - „Tentokrát je to jiné. Vidím věci. Věci, které nejsou skutečné. Třeba teď to vypadá, že nemáš kalhoty.“ - „Já je taky nemám...“ Před zhlédnutím jsem měl trošku obavy, aby to nebyla jen předělávka filmu Ten, kdo stojí v koutě, přece jen, stejný herec, „outsiderovská“, introvertní postava, která píše a je zároveň sama sebe hledající …některé motivy byly podobné, film však šel svou vlastní cestou. Už způsobem vyprávění, kdy si divák názor na některé situace a v konečném důsledku i postavy postupně upravuje, tudíž musí být neustále ve střehu, protože i zdánlivě nepodstatný moment může být jedním z důležitých střípků do skládačky života hlavní postavy. Příjemně melancholické nálady se tu ovšem člověk nakonec přece jen také dočká, jen v o něco posmutnělejší verzi. S hodnocením končím též na solidních 4*.

    • 4.8.2018  17:10
    Křižáček (2017)
    **

    Šlo o moje první filmové setkání s Václavem Kadrnkou, ale dost možná také poslední. Neřadím se sice k divákům, kteří mívají problémy s artovými snímky vyznačujícími se pomalým tempem či dlouhými záběry, ovšem, jak to říci…vybavuje se mi trefná replika Jana Kašpara o zvědavých invalidech, kteří vydrží hodně, ale…! Více než šnečí tempo, superdlouhé statické záběry spolu s hypnotickou atmosférou se mě nejednou pokusily dostat do říše snů. Odolal jsem, avšak jen díky mé tvrdohlavosti, která mi velí, že musím (přece!) dokoukat úplně všechno…a pak kvůli tomu jedinému pozitivnímu na tomto filmu, tedy Rodenovi. Ne že by měl moc co hrát, ale i z toho mála dokázal něco vykřesat, takže to postupné nervové zhroucení, při kterém rytíř Bořek, hledající jehlu v kupce sena, vidí svého syna ve všech a všem, se tak nějak dalo vstřebat, jakkoliv mi byla tahle postava spíš nesympatická. Obvykle chodím proti zdejšímu proudu kritizující nové české filmy, u kterých se snažím hledat hlavně pozitiva, zde to ovšem moc nejde, a proto ty slaboučké 2*.

    • 28.7.2018  16:37
    Nepřátelé (2017)
    ****

    Mezi novými westerny si už raději pečlivě vybírám, mnohdy totiž opravdu není o co stát. Mezi kladné výjimky posledních let, myslím jimi Kosti a skalp spolu s Brimstone, se zařadí i Nepřátelé. Ti začínají pěkně zhurta, na nic se nečeká a snímek se s nikým nepáře. Záhy tempo sice výrazně zpomalí, ale to už má film plnou divákovu pozornost a zájem (nebo alespoň v mém případě tomu tak bylo). Postupně se utvoří výprava, jejíž součástí být rozhodně nechcete, nikdy totiž nevíte, kdo další zrovna „zařve“. Snad i proto je divák napjatý, i když se film nikam nežene. Ostatně, není to jen o tom převést někam pár indiánů a traumatizovanou paničku, jde o cestu za smířením (sám se sebou, ostatními) a odpuštěním (sobě, jiným). O to emocionálně drsnější je pak postupný zmar…ačkoliv úplný konec byl očekávatelný, tvůrci ho naštěstí dokázali vcelku důstojně ukočírovat, podobně jako scénu v nemocnici, která byla též na hraně. Ve výsledku jsem tak nepochopil jen pasáž s útokem na lovce (na co, sakra, čekali?!). Silné 4*, velká spokojenost.

    • 28.7.2018  16:32
    Kvarteto (2017)
    ***

    „Jestli chceš, můžeš se mnou na takovou skupinu s dobrou terapeutkou.“ - „Budou tam lidi?“ Tak mě Miroslav Krobot v roli režiséra/scenáristy poprvé trošku zklamal. Ano, jeho předchozí tvůrčí díla Díra u Hanušovic či Čtvrtá hvězda měla řadu much a mušek, ale převážně jsem se u nich bavil. V Případě Kvarteta už ale smích či poutavost docela často chyběly. A já nechápu, co se stalo, zdálo se, že by vše mělo fungovat. Krobot se Smékalem znovu spolu, přítomnost hned několika herců Dejvického divadla, specifické prostředí Olomouce, částečně téma vážné hudby, postavy mně věkem nepříliš vzdálené, tím pádem i jejich řešenými problémy blízké…a přesto zbylo jen pár podařených hlášek a situací, jinak nic, co by mě nějak zvlášť bavilo (a ani s „mimózními“ dialogy bych problém neměl, pokud by měly něco víc do sebe). No, nebudu házet flintu do žita, snad příště…protentokrát slabší 3*. „A mohl by ses nám teď krátce, svými slovy představit? Hraješ na violu…?“ - „Na housle.“ - „No vidíš, přece jen jsi nám o sobě něco řekl.“

    • 21.7.2018  15:40

    „…celý život jsem měl strach. Až do té doby, kdy jsem zjistil, že umírám…tehdy jsem si uvědomil, že i když realita dokáže být hrozná a bolestivá, je to taky jediné místo, kde se slušně najíš. Protože realita je skutečná. Chápeš, co tím myslím?“ Hezká pohádka. A zdaleka nejen pro puberťáky, jak jsem si myslel před zhlédnutím, řadu narážek by snad ani pochopit nemohli. Nezastírám, taky jsem ani zdaleka nepobral úplně všechny odkazy (otázkou je, zda se to vůbec dá při jediném zhlédnutí, zvlášť když člověk nezná předlohu), ale to mi nezabránilo se dobře bavit (hlavně tím co bylo v OASIS, který byl podstatně zajímavější než „reál“, ovšem na celkovém zážitku se to až tak neprojevilo). Z filmu jsem cítil obrovské nadšení pro věc, které mě okamžitě nakazilo. „Nabušený“ zvuk a vizuál tomu jen dodaly. Mezi herci vládne Rylance, který nad všemi vyčnívá, a to i přesto, že nemá až tolik prostoru (potěší i podobně skromná přítomnost Pegga). A také na něm vše nestálo jako v Mostě špionů, takže u mě si Spielberg po předchozím zklamání reputaci vylepšil.

    • 21.7.2018  15:37
    PIKO (2010)
    ****

    Řehořek se od Proměn posunul zase o něco dál. Pravda, zprvu jsem k tomu mixu dokumentárního a hraného filmu moc důvěru neměl a zpočátku mě to snad i rušilo, ale pak se mi podařilo tento způsob nevnímat a nesoustředit se na něj. Propojení příběhů 3 různých „hrdinů“ bylo i zpracované lépe, nenásilněji než jak tomu bylo třeba právě u Proměn. A více pohledů na danou problematiku bylo jedině ku prospěchu věci, a přestože zvláštní vztah policisty a feťáka byl vůbec nejzajímavější (asi nic ve filmu mě nebavilo pozorovat více), bylo mi v podstatě jedno, kdo byl zrovna na plátně, „těšil“ jsem se na každého z nich. A režisérův způsob natáčení a technická stránka věci byly znovu výborné. Ano, mnohdy dosti (pře)stylizované (a bohužel opakující se), ale nijak zvlášť nerušící. Poněkud horší to pak bylo s hereckými výkony, se kterými to bylo trochu jako na houpačce, což platilo jak v případě postav hlavních (hodně těžký part pro Nováka, nepříliš šťastný casting v případě Königa), tak těch vedlejších. Hodnocení vidím na slušné 4*.

    • 14.7.2018  17:29

    „Kdo jsme? Když je nedokážeme ochránit? Kdo jsme?!“ Konečně! Po všech těch zklamáních a průserech posledních let přišel Krasinski a dal mi alespoň malou naději, že ne z každého hororu mně nutně musí rupnout cévka vzteky nad tou všeobjímající debilitou. V Tichém místě jsem sice nejdřív kapánek trpěl (tím, jak moc mi ti malí smradi pili krev), ale tvůrci mému trápení brzy trochu odlehčili (hihi...ehm) a dál to už byla moc „příjemná“ podívaná. Pravidlo bylo jasné, buď budete ticho, nebo končíte (to kdyby platilo i v reálu…tolik klidu…teda, to byla nadsázka…možná). A díky mistrné práci se zvukem/tichem se podařilo co chvíli šponovat napětí na maximum, a o mrazivou atmosféru či zdařilé lekačky též nebylo nouze. A alespoň pár postav se chovalo vcelku racionálně (pominu-li nápad přivést na svět uřvané fakáně, které s sebou může kdykoliv stáhnout zbytek famílie). A vůbec tam těch logických renonců (krom snad ještě „sýpky“ a faktu, že sluch „strávníků“ sem tam maličko haproval) bylo málo. Jako poděkování musím napálit 4*.

    • 14.7.2018  17:23
    7 životů (2017)
    ****

    „Koneckonců, nikomu, kdo je ochotný obětovat někoho ze své vlastní krve, se nedá plně důvěřovat.“ Tak tahle „scifárna“ mi sedla. Vytknout se jí sice dá až hanba, od impotence Úřadu účinně zasáhnout přes možnost nabourat se kamkoliv až po nesmrtelnost postav (největším „sci-fi“ je pak konec). Ale zaměřit se jen na nedostatky by byla velká škoda. Má jít o budoucnost...ale ta vypadá až nepříjemně reálně, snad o žádném výstřelku, ať už technickém či ideologickém, se nedá s jistotou říct, že tu za „pár let“ skutečně nebude. Ale pochopitelně nejvíc jde o souhru postav a opatření, bez kterých to nejde. O sestry jsem se bál, fandil jim. Užíval si napětí a atmosféru. A co říct k Noomi… maskéři jí samozřejmě pomohli, přesto dokázala vdechnout život 7 různým postavám, což by každý neutáhl, za to klobouk dolů. Vůbec je casting zajímavý, ač jde o hollywoodský film, norský režisér si přizval hned několik seveřanů a žádný z nich se neztratil (třeba takový Hagen, ten se pro role slizounů snad narodil). I přes výše zmíněné zápory končím na solidních 4*.

    • 7.7.2018  10:04
    Odnikud (2017)
    ****

    Vnímání díla je poněkud problematické. Pokud bych se měl zaměřit na jisté souvislosti, o které se režisér očividně snažil, Odnikud by u mě vcelku propadl. Ze všeho nejsmutnější by pak byl ten dovětek, který film a jeho vyznění strhává někam jinam, řekněme k dosti banální obžalobě rasismu či radikalismu. Což by byla obrovská škoda, protože krom této tendenční (a pokřivené) optiky má rozhodně co nabídnout. Především silný příběh ženy, která přišla o všechno. A v podstatě to jediné, co jí ještě dává smysl, je pomsta. Rozdělení na 3 části pak kvituju. Všechny se vydařily. Přes úvodní ztrátu a vyrovnávání se s ní přes emocionálně vypjatý soudní proces až po „dovolenou u moře“, která obsahuje solidní dávku napětí, kterou bych před zhlédnutím nečekal. A konec vyloženě překvapí, inu, Evropa, v Hollywoodu by to dopadlo dost možná jinak (nejspíš hůř, patetičtěji). Zásluhou pevného pilíře celého filmu, ano, mám na mysli strhující herectví nejmenované herečky, hodnotím ještě slušnými 4* (koho „ten podtón“ bude dráždit víc, ubere si).

    • 7.7.2018  10:02
    Proměny (2009)
    ***

    „Viděli jste Jurský park?“ - „Příroda si vždycky najde cestu.“ Úvodní srovnávání neplodnosti s děním v Jurském parku mě docela vykolejilo, chvíli jsem si naivně myslel, že teda asi budu sledovat černou komedii, ale pak jsem se srovnal s náladou filmu a smích mě definitivně přešel. Z Proměn budete mít všechno, jen ne dobrý, uspokojivý pocit. Konstantní deprese, tíživá samota, ubíjející beznaděj…na těch jsou Proměny celé postavené. S čímž bych ostatně problém neměl, stejně jako s proplétáním příběhů jednotlivých hrdinů (nebo teda spíš trosek), i když někdy byly ty náhody už trošku na sílu. Horší je to s postavami a jejich dialogy. Bohužel je „zdobí“ přívlastky jako „nepřesvědčivé“ či „šustící papírem“. Naštěstí ne pořád, jen některé a místy, ale v daný moment vždy trošku zamrzí. Smířlivý závěr je pak kapánek jako pěst na oko…ovšem nevadí, jedná se Řehořkův debut, žádný učený z nebe nespadl. Určité, hlavně technické libůstky se naopak vydařily, za ty palec nahoru, navozovaly pocit svěží invence. Slabší průměr je tak akorát.

    • 7.7.2018  09:43

    „Cherchez la femme.“ Žádná jiná replika ani nemůže tenhle snímek vystihnout více. Ač to nějakou dobu tak úplně nevypadá (stopáž filmu je poměrně luxusní a tempo také není z nejrychlejších), jedná se o dosti vtahující záležitost. Atmosféra je parádní, napětí (budované především výtečnou hudbou) postupně přibývá. Nechybí spousta zvratů, divák podobně jako hlavní hrdina pořád neví, na čem vlastně je. A když už jsme u postav, především ústřední pár je herecky zvládnut výborně. Dunaway si se svou „ledovou královnou“ poradila s grácií, Nicholson zase jen dokazuje, jak pestrým hereckým arzenálem disponuje. Vůbec mě jeho postava bavila, frky i triky (nadchlo mě zejména pravítko). Ke konci začíná přituhovat a závěrečný Jakeův pohled je vzhledem k naznačené minulosti tak moc výmluvný…a teď už pryč ze zmíněné čtvrti a solidní 4* na cestu. „Dnes za něj byla v Mar Vista Inn sloužena mše.“ - „Zesnul před 14 dny.“ - „Co je na tom zvláštního?“ - „Před 14 dny odešel na věčnost a před týdnem koupil pozemek. To je dost neobvyklý.“

    • 7.7.2018  09:38

    „Neponižuj se, oni se bojí víc než my!“ Obrovský potenciál a možnost stát se kultovním do jisté míry hatí nevyrovnanost. Těch jak by řekl Bob „takových perfektních fórů“ (u mě vládla Vendy, neb žádná jiná žena neumí sofistikovaněji říct, že sex nebude), stejně jako vtipných situací (např. skládací romantika, táborák, flaška, vracení stromu atd.) je tam spousta, ale bohužel se tu a tam objeví i nějaká ta hlušší scéna, u které není tak úplně jasné, co tím chtěl Trojan a kolektiv říci. Ti se však, stejně jako začínající herci nebo přímo neherci (vysoká koncentrace), teprve učili. A já se i přes ty tápavé momenty převážně bavil, což mi brání jít pod slabší, nicméně přece jen ještě 4*. „Víš, to je normální, že jsi zpočátku myslel pouze na sex. Pohlavní pud je mocná čarodějka. Jako prudká horská bystřina. Krásný, strhující, skrývá v sobě velikou moc. Tok horké bystřiny využitý hydroelektrárnou se stává zdrojem elektrické energie. Dává světlo. Usnadňuje a obohacuje život. Ale když bystřina prorazí hráz, zalije pole. Zničí úrodu. Přinese neštěstí a zkázu…“

    • 30.6.2018  08:56

    „Louise.“ - „Co je?“ - „Střel do rádia.“ - „Jo.“ - „Do policejního rádia, Louise!“ Největší desperátky široko daleko…No, ta nálepka „feministická road movie“ filmu dost škodí. Snad i kvůli ní jsem se snímku dlouho vyhýbal, ačkoliv na mě v minulosti obě nejmenované dámy nesčetněkrát vykukovaly z obalu knihy Jak číst film. Nakonec jsem přece jen předsudky překonal a teď už můžu konstatovat, že mé obavy byly zbytečné. S „feminismem“ to tu nijak horké nebylo. Navíc vzhledem k typologii mužských postav se člověk ženským hrdinkám a jejich chování moc divit nemohl, já osobně jim naopak hodně fandil. I ten žánr road movie tady měl cosi do sebe, pomohl k odkrytí a také vývoji charakterů obou postav, které byly mimochodem zahrány výborně. Potěšila přítomnost i sem tam nějakého toho vtípku, ovšem divák stále více vnímal fakt, že již není cesty zpět. A přestože se dala neodvratnost konce předpokládat, nečekal jsem, že až tak. Ale ta svoboda sálající z posledních záběrů…nádhera, jedno jak moc smutná. Silné 4*, příjemné překvapení.

    • 30.6.2018  08:53
    Annihilation (2018)
    ***

    Film v mnoha ohledech podobný snímku Ex Machina, ale Annihilation ve mně vzbudil přece jen méně emocí (myšleno v kladném, ovšem i záporném slova smyslu). Na úplném počátku stálo jedno velké tajemství, které si dokázalo získat moji pozornost. Překvapila mě přítomnost napětí, a ano, to píšu i navzdory opravdu velmi pomalému tempu, což je samo o sobě docela kumšt. Postupné odkrývání souvislostí a poznávání života v neznámém světě mě bavilo. Zvlášť, když je film vizuálně i zvukově dobře zvládnutý, místy vyloženě podmanivý. Jenže, čím víc toho o životě „za oponou“ divák ví, tím má větší pocit, že to tvůrcům tak úplně nefunguje. Tu si něco odporuje, tam zase nedává smysl, což se pak v celé své nahotě ukáže v majáku a především pak po něm (to nastupuje opravdové „sci-fi“, ehm). A to mě dost mrzí. Nevím, jestli víc kvůli Natálce, které si zasloužila hodnotnější příležitost, nebo režisérovi a scenáristovi v jedné osobě, jemuž jsem fandil, Garland si však u mě reputaci spíš zhoršil, Annihilation vidím tak na lepší průměr.

    • 16.6.2018  20:25

    „Zázraky se nedějou.“ Nesouhlasím! Vyskočilova za jakýchkoliv okolností „nerozladitelná kytara“ je toho přece názorným příkladem…ale ne, tenhle úsměvný prvek nemůže být důvodem vysmívat se celému filmu. Ten mě totiž jako celek mile překvapil. Nevěřil jsem moc tomu, že by snímek s hlavní dvojicí v podání Vyskočil-Kudláčková mohl vyznívat jakkoliv naturalisticky nebo snad dokonce drsně. A ono vcelku ano. Špinavost, krutost a snaha o syrovost vyznívají docela věrohodně. Tvůrci si dali záležet na tom, aby na diváka dýchala doba z prakticky každého záběru a příliš vedle nemířili, ani zdařilým castingem, neb rozhodně nejde jen o výše zmíněný ústřední pár. Nechybí ani trocha mystiky v podobě zvláštní lahvičky a třeba takové hraní kostek v tomhle filmu nabývá úplně jiných rozměrů (nemluvě o tom, že představitel kata asi ani nemohl být lépe vybrán). A konec je nenásilně otevřený. Za mě to budou slušné 4*, čekal jsem podstatně méně. „Málo dobrýho pro nás v tomhle zmrvenym světě, Magdalenko…měj se dobře.“

    • 16.6.2018  20:23

    „Vždycky děláš dvě věci najednou.“ - „To abys věděla, že tě miluju.“ Tak takovouhle „lásku“ asi raději nebrat, na druhou stranu lepší než hnít ve vězení…ne? Na rovinu, film mě vždycky odrazoval. Ano, důvodem byl stejnojmenný seriálový „hybrid“ z kanadské produkce, který mě nikdy příliš nebavil, ačkoliv uznávám, že jsem mu moc příležitostí nedal. V případě jeho filmového předchůdce jsem se však po mnoha letech přece jen osmělil a v žádném případě nelituju. Pravda, hledání si cesty k hlavní hrdince nebylo zrovna jednoduché, protože mi byla od počátku dost nesympatická, ale to se během filmu hodně změnilo (naštěstí, stejně jako v případě jejího milého, který mě svou zvědavostí též dlouho štval). Mile mě překvapila úroveň akce, výborná atmosféra, napětí a schopnost mě zcela vtáhnout do děje prakticky už od první akce v terénu a obdržení „dárku od strýčka“. Samotnou kapitolou je skvělý Reno-čistič Viktor jakožto předznamenání pozdějšího Léona, škoda jen, že nedostal větší prostor. Celkově mi to dává solidní 4*.

    • 27.5.2018  08:12

    „Člověk dospívá v životě třikrát. A pokaždé při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech.“ Už úvod spolu s variací pro záchodovou mísu a bidet mě pobavil. A smál jsem se i dál, ačkoliv film je krom komedie i satirou tepající do dobových nešvarů. Neřeší se jen práce, ale vůbec život stárnoucího muže, ať už jde o neporozumění dětem („Vidíš! Bez podprsenky!“ - „Ale jen od pondělka do čtvrtka.“ - „V pátek ne?“ - „V pátek nemaj matematiku.“), starost o rodiče („Podívej, náš Boba je tady. Přines ti kytičku.“ - „Absolutně jedna. Z nás tří budu mít nejmenší rakev.“ - „Má radost.“) či problém s potencí („Tuším, že si uříznu ostudu. A jak řekla Anděla, nakonec těm holkám ještě ublížím. Bohouši, musíš!“). Podobných frků je tam spousta, škoda jen, že některým postavám se dává až příliš prostoru i na úkor vtipnosti (bratr, manželka), což film ve výsledku stojí 1*. „Myslím, že řešení je komplexní. Oni zkrátka dostanou odměnu za to, že si v pracovní době zašoustali.“ - „Právnicky je to ovšem v naprostém pořádku.“

    • 27.5.2018  08:10
    Gauneři (1992)
    ****

    „Neměkni mi tady. Nic nevědí. Vědí hovno. Neublíží ti. Jsi zkurvenej drsňák. Uvěří ti každý zkurvený slovo, protože jsi supertvrdej.“ Po dřívějších 3 zkušenostech s Tarantinem jsem o jeho tvorbu ztratil zájem. Po dlouhé době se ve mně přece jen něco zlomilo a rozhodl jsem se o „restart“. A co jiného si na úvod vybrat než jeho celovečerní prvotinu. Škoda, že jsem to neudělal už dávno a nedal pro naše první filmové setkání přednost právě tomuhle dílu. Už úvodní „vatová“ debata o významu písničky Like a Virgin a spropitném pro servírky mě slušně rozesmála. Pak se děj přenesl do opuštěného skladu, kde všem tekly nervy, jeden podezříval druhého a nikdo nevěděl, co se vlastně stalo (anebo ne?) a já se přistihl, že mě to zatraceně baví, a skládání si v hlavě, kdo je vlastně kým, mi přišlo velmi osvěžující. Navíc se podařilo i obsazení, nejvíc se mi zamlouvali Roth a Buscemi. O to víc mě zamrzel vyloženě špatný konec, „přiznání“ i „rozstřel“ se hrubě nepodařily. Přesto Gaunery, které hodnotím silnými 4*, vidím jako důvod pokračovat v „restartu“.

    • 19.5.2018  16:17
    Smrt ve tmě (2016)
    ***

    „Není blbý okrást slepýho?“ - „I když je slepej, neznamená to, že je to svatoušek.“ Ach ty berušky…Od filmu jsem čekal asi až příliš. Téma slibuje originální podívanou a v některých ohledech tomu tak skutečně je, ale obvyklý žánrový neduh, tedy, že postavy se chovají hloupě a při jejich čím dál drsnějších zraněních dál pokračují jako po lehkém škrábnutí, zůstal zachován (u válečného veterána byste těm překonaným ranám snad i věřili, u spratků, z nich každý váží 50 kilo i s postelí, to jde podstatně hůře). Což je velká škoda, protože Smrt ve tmě má i řadu kladů. Po technické stránce se rozhodně nejedná o žádné béčko, nechybí napětí a atmosféra také dlouho funguje parádně. Nejzajímavější mi však přišlo divákovo morální dilema. Komu vlastně fandit? Onen „záporák“ (byl jím vůbec?) mi totiž až do momentu prozrazení jeho sklepního tajemství byl sympatičtější (dá-li se to tak říct), avšak vlastně i po něm jsem zlodějíčkům přál zasloužený trest. Finále budí rozpaky, ale jednou to zřejmě nestačilo…lepší průměr, ke 4* moc nechybělo.

    • 19.5.2018  16:10
    25. hodina (2002)
    ****

    Režisérovu tvorbu s výjimkou Spojence nakoukanou nemám, nicméně film se objevil v mém hledáčku kvůli Edwardovi. A sice mě čekala překážka v podobě přečkání úvodních titulků, které patří k nejméně záživným, co jsem kdy viděl, každopádně to, co se odehrávalo po nich, bylo poutavé dost. Tvůrci nabízí divákovi pohled na muže, kterému zbývá den, než ho zavřou na 7 let, a je zajímavé uvažovat nad tím, jak by tento čas člověk využil, kdyby byl v jeho kůži. Norton hraje výborně a dvojice kamarádů v podání Hoffmana a Peppera ho zdařile doplňují a rozhodně nejsou jen do počtu, jejich osudy a charaktery mě dost zajímaly (na rozdíl od 2 ženských postav, naprosto nevýrazných a nezajímavých). Příběh bavil (akcentovaný útok na Dvojčata docení spíš Američané), samotný konec mě už tolik nevzal, snad i proto, že ho „použil“ i jeden nejmenovaný seriál s pohřebáky. Filmu nechybí řada vypjatých emocionálních scén, nejvíc mě dostaly ty s „dialogem“ před zrcadlem a také přátelskou „výpomocí“. I díky nim končím s hodnocením na solidních 4*.

    • 12.5.2018  13:35

    „Přestaň jí podlézat. Ať udělá první krok ona.“ - „To by vykročila s mačetou.“ Dejte si velký pozor na staré Číňanky, které se rády pletou nefungujících rodinných vztahů! Musím přiznat, že jsem na film začal koukat s očekáváním průseru, ale nakonec mě Freaky Friday docela dost mile překvapil. Ano, byla to spíš rodinná/teenagerovská komedie, což není žánr, který bych zrovna vyhledával, ale tento fakt snímku ve výsledku na vtipu překvapivě neubral. Pravda, sem tam se nějaká ta hlušší/trapnější scéna najde, stejně tak klišé spolu s pro tento typ filmu typickým „povinným“ dojímáním, na druhou stranu ze zápletky se podařilo vyždímat opravu hodně. A vše zastřešují výborné herecké výkony Curtis a Lohan, obě se hlavně po výměně rolí opravdu předvedly, a vlastně ani nevím, která mě nadchla víc (podotýkám, že nejsem fanouškem ani jedné z hereček). K tomu nechybí pohodová, příjemná atmosféra stejně jako hudba. Vidím to na slušné 4*. „Moc se mi vaše kniha líbila. Dokonce jsem ji celou přečetla.“ - „Alespoň jedna z nás...“

    • 12.5.2018  13:33
    Vyšší moc (2014)
    ****

    „Jsme na dovolený, nebudeme si to kazit. Tohle už je za námi. Přišla lavina, vyděsilo nás to, ale nic se nestalo. V pořádku?“ - „Ano.“ Tak ne. Selhání muže, „hlavy“ rodiny, je v tomhle filmu totiž až příliš fatální. Neschopnost přiznat slabost postupně narůstá od obludných rozměrů. Počínající lehké dusno se mění v těžké, atmosféra houstne. Třeba takové stupňování trapnosti při posezení s přáteli byla dost síla. Ale i přes všechnu tu hořkost jsem se musel smát, jak moc trapně mi jako pozorovateli bylo, naštěstí zcela záměrně. Snímek není jen sondou do rozkladu vztahu, ale též výpovědí o mužích a ženách současné společnosti, jak dokresluje i výpověď na konci komentáře. Škoda podivného závěru, ten jakoby ani nepatřil ke zbytku filmu. Celkově dávám silné 4*. „Ale nemáš někdy strach, že tě opustí, že zůstaneš sama?“ - „Jo, člověk má strach, že zůstane sám. Ale mám kolem sebe spoustu jiných lidí, co pro mě hodně znamenají. Nemám jen manžela a děti. Nemůžu si budovat sebevědomí jen na tom, že jsem něčí žena nebo matka.“

    • 4.5.2018  09:59

    Od filmu jsem příliš nečekal, ale o to víc mile mě překvapil. Tím, že si tvůrci „dovolili“ vůbec nezařadit do příběhu pasáž výcviku, která v podobných žánrových filmech málokdy absentuje, dost riskovali, přece jen hrozilo, že si divák nestačí vytvořit k hlavním postavám dostatek sympatií (a od čeho jiného ty úvodní „kempy“ bývají, že), ale mně osobně to kupodivu nechybělo a irským hrdinným obráncům jsem fandil i tak. I když „titulovat“ je takhle hned od začátku se příliš nedalo, protože to byla spíš vyjukaná, mladá ucha. Ta ovšem ukázala, že se nebojí. A možná v porovnání s jinými žánrovkami tolik neoslní, ale mně ta válečná vřava a akce přišla vcelku zdařilá. Všudypřítomný písek, prach, náboje, mrtvoly, smrt a nebezpečí tu cítit rozhodně byly. A co se týče konce, vzhledem k inspiraci skutečností to asi jinak udělat nešlo, ale na rovinu, třeba v ruském válečném filmu by to teda takhle nedopadlo, ehm…podobně jako v případě naivního „gesta“ vůči nadřízenému (nebo pak jeho následné reakce). I přesto hodnotím slušnými 4*, bavil jsem se.

    • 4.5.2018  09:55

    „Říhnutí je neslušné. Neslušné je zakázané. Zakázané je tajemné. A tajemné je láska.“ Místy i vcelku zábavný, ale povětšinou vážný a místy vyloženě depresivní náhled do života obyvatel jednoho „avantgardního“ ústavu pro alkoholiky. K herecky výborně obsazeným svěřenců „léčebny“ jsem si dokázal rychle najít vztah, ačkoliv ke Kňažkově postavě jsem místy neměl úplně pochopení a jeho rebelující tendence mi občas přišly trochu zbytečné. Hrušínského despotický ošetřovatel sice působil téměř démonicky, ale jeho systém koleček v podstatě příliš neznamenal, neb to nebylo o boji s personálem, ale se sebou samým. Nejsilnější pasáží pro mě bylo „vykloktávání“, nejslabší pak Lexovo tendenční „prozření“ ke konci filmu. Celkově to vidím na solidní 4*. „A co budete dělat?“ - „Človek má dve možnosti. Buď usiluje o anti-inštitúcii, a stane sa kacírom, alebo je vo svojom odpore sám a stane sa z neho mučeník.“ - „A co vy?“ - „Ja? Ja sa ožením!“ - „To je třetí možnost?“ - „Ne, to je ta druhá. Bude z něj mučedník.“

    • 28.4.2018  16:35

    „Dobře, můžete teď zastavit, jestli chcete. Protože, věřte mi,..odteď je to nářez.“ No, tohle tvrzení Barrymu tak úplně odsouhlasit nemůžu, taková pecka to zase nebyla. Nicméně, bavil jsem se. Barry Seal je dvouhodinová pohodová oddechovka, která sice člověku hladinu adrenalinu v krvi příliš nezvýší, ale za to moc příjemně uteče. Atmosféra je příjemná, sem tam se najde i něco k zasmání, ačkoliv těch vtípků jsem čekal přece jen kapánek víc. Film doslova visí na Tomově postavě a vůbec jeho hereckém výkonu, zas 1 z těch jeho sympatických pohodářů, kterým se dá jen těžko nefandit. Škoda jen, že má hlavní hrdina všechno až příliš krásně nalajnované, a strach o něj může mít jen naprosto paranoidní divák. A protože jsem prozatím stále neměl tu čest se seriálem Narcos, budu se muset vyhnout i případné polemice nad vhodností doplnění Escobarova příběhu. Hodnotím slabšími 4*. „Barry?“ - „No?“ - „Roscoe to vyhrabal na dvorku. Všude jsou poházené bankovky.“ - „Ráno to shrabu.“ - „3x víc jsem našla v krbu.“

    • 28.4.2018  16:26
    Veteráni (2009)
    ****

    „Jestli to musíš vědět...nejsem ženatý.“ - „Není divu. Vypadáš jak sračka.“ - „Je to tak špatné?“ - „Ne...ještě horší.“ Člověk by řekl, že půjde zas jen o jednu z mnoha severských tragikomedií. A měl by pravdu, protože přesně tímhle Veteráni jsou. Jenže je nutné hned doplnit, že o jednu z mnoha vysoce kvalitních severských tragikomedií. Což mě příliš nešokovalo, poněvadž se to dalo čekat. Čím mě ovšem Veteráni velmi mile překvapili, že dokázali zábavným způsobem zapojit i žánr road movie, se kterým obyčejně mívám problém. A nuda se u cestování na fotbalový zápas v podání bandy svérázných starců a jednoho (nejen generačně) nesourodého dua outsiderů rozhodně nedostavila, ba naopak. Navíc jsem se několikrát od srdce zasmál, protože scén typu „profesionálního přepadení“ je ve filmu hned několik a dobře vyvažují ty spíš smutné. A rozepisovat se nějak víc o tom, že jsem nemohl z Laury Christensen spustit oči kdykoliv se objevila na scéně, nejspíš nemá cenu…ehm, ale je fajn, že jen o ní to ani zdaleka není. I proto dávám solidní 4*.

    • 21.4.2018  16:05

    „Pravda je prostá. Náramek byl odnesen během přechodné ztráty kontroly nad svou osobou známé jako schizofrenie, ale lidově označované jako hypnóza.“ Ze spolupráce dvojice Leisen-Sturges jsem viděl již Jejího milionáře a některé společné znaky jsem pociťoval i u tohoto filmu, ačkoliv Remeber the Night rozhodně nebylo tak bláznivé, těch vtípků bylo asi také méně, na druhou stranu chyběly i ty vyloženě hluché. Ústřední pár byl vybrán každopádně dobře, chemie funguje jak má (čehož Wilder využil i v pozdější Pojistce smrti), a Stanwyck je neodolatelná (když trousí ironické poznámky, tlačí krávu blíž k dojiči, prokazuje orientační nesmysl či se zrovna snaží narvat do korzetu). Remember the Night je velmi příjemná a úsměvná komedie (ačkoliv přívlastek „vánoční“ mi zrovna u tohoto snímku přijde dost zaměnitelný), která mě ovšem zanechala trošku rozpačitého z konce, který bych u filmu podobného ražení příliš nečekal. Celkově to budou slušné 4*. „Ano, prosím?“ - „Je šéf doma?“ - „Je tu, ale není doma.“

    • 21.4.2018  15:54
    James White (2015)
    ****

    „Bylo mi 10. Chci jet na dovolenou jako dospělý.“ - „Aha, jako dospělý. Dospělý bez peněz, bez práce, bez bydlení.“ - „O čem to mluvíš? Mám peníze.“ - „To pojištění není nijak závratné.“ - „Jen říkám, že potřebuju vypadnout. Musím odtud vypadnout.“ - „To se shodneme. Musíš dospět a vypadnout z mého gauče.“ Zcela zásadní u tohoto filmu je budování si vztahu diváka s problémovým Jamesem. Se sympatiemi k jeho chování je to složité, v podstatě jako na houpačce, každou chvíli jinak. Na jednu stranu ho chápete, litujete a fandíte mu, na druhou jen těžko snášíte, jak se s tou či onou situací vyrovnává, kdy ubližuje sám sobě a všem ostatním kolem (což je ještě umocněno jeho značnou impulzivností…i když třeba reakci na přehrávání svatebního videa jsem se vůbec nedivil). Tak či onak, je skvěle zahraný (stejně jako jeho matka) a bavilo mě si na něj pozvolna přetvářet názor. Navíc tu je úmyslně „nepříjemná“ kamera, která navozuje větší autenticitu, stísněnost a napomáhá ještě k větší divákově zúčastněnosti. Vidím to na solidní 4*.

<< předchozí 1 2 3 4 20 39 58 77
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace