Sarkastic

Hezká pohádka. A ta plejáda herců. Nesmím rozhodně opomenout pana Václava Lohninského a také mě pobavil pan Stanislav Neumann. V porovnání s jinými pohádkami jsem hodně přemýšlel o výši hodnocení, ale nakonec hodnotím 5*.

Tak v tomhle případě musím souhlasit s uživatelkou KevSpa, pro mě je to také nejlepší teenagerovský seriál. Ač mi dříve také nic neříkal, časem jsem tam našel docela zajímavé témata a ne tak okatou umělost (ostatně už v samotném případě Dawsona vidíme, že v filmovém průmyslu není tak snadné prorazit a začíná od nuly). Navíc krásná píseň od Pauly Cole - I Don't Want To Wait.

Pokud se o pověst českého filmu v zahraničí musí starat kupříkladu slovinský režisér či právě v tomto případě tádžická filmařka, je to docela špatná (a smutná) vizitka pro domácí tvůrce…na druhou stranu ale také výtečná (a podle všeho i zcela zasloužená) reklama pro pražskou FAMU. Daria Kashcheeva mě navzdory všeobecně výbornému přijetí (které jsem bral raději s velkou rezervou) velmi mile překvapila. Nečekal jsem, že by mohla natočit až tak kvalitní studentský, krátkometrážní animák. Sebejistý, perfektně technicky zpracovaný (kamera, střih, zvuk hudba, samotná „živost“ animace…vše na vysoké úrovni), a přitom nijak ošizený na příběhu či emocích (film je smutný a dojemný, ale zde pouze v tom kladném slova smyslu). A skoro až odvážná absence jakéhokoliv mluveného slova v tomto případě vůbec nevadí, možná je dokonce ku prospěchu věci. Vytkl bych jedině zbytečně dlouhý poslední záběr, ovšem jinak obrovská spokojenost, a po opakovaných projekcích (jimiž účinek Dcery neslábne, ale sílí) dávám zasloužených 5*.

„Když přijdu, není doma nebo říká, že příště.“ - „Musíš je sledovat 24 hodin denně. A furt jim to připomínat. Jako ten Turek. Udělal chybu, že Milovi dlužil 30 táců. Musel jsem tam jít. Nejdřív jsem ho slušně požádal. Nakonec jsem na něj musel s nožem. Bodnul jsem ho do kolena. Bodnul jsem ho a celý koleno mu vypadlo. Často si říkám, že bych radši dělal něco jinýho.“ Jenže zatím Radovan ubližuje lidem, co neplatí, a Frankův dluh se prohlubuje…Hlavní hrdinové Frank a Tonny, okázale primitivní frajírci, si žijí vcelku bezstarostný život z prodeje drog. Ale jak se říká, s jídlem roste chuť. A divák tuší, že se těm 2 může snadno stát, že si ukrojí až příliš velký krajíc. Což se díky školácké chybě potvrdí. Film pak dostane novou šťávu, postupně nabírá solidní grády a stejně tak začne přibývat napětí. A mohlo by ho být ještě víc, kdyby divák k hlavním hrdinům cítil o něco větší sounáležitost, což není tak snadné. Naštěstí Bodnia i Mikkelsen jsou ve svých rolích dost odzbrojující. Otevřený konec navíc nabízí příslib v podobě pokračování, 1. dílu dám slušné 4*.

„Ti 2 vzadu byli hned mrtvý. Ale ti zbylí 2...na ty nikdy nezapomenu. Jak křičeli. Křičeli bolestí jako prasata. A pak…pak prostě zemřeli. A to byli takový tvrďáci, že sem se jich bál. Ale v ten moment sem přišel na to, že nebyli vůbec jiný než já. Ani náhodou. Jen překonali svůj strach, stejně jako sem ho tehdy překonal já. A právě, protože sem to udělal, tak sem vyslal signál. Vyslal sem signál, že když si se mnou bude někdo zahrávat, tak si s ním taky zahraju. A vidím, že tys tuhle zprávu ještě nevyslal. Protože tys prostě ještě nepřekonal svůj strach.“ Byl jsem na to volné pokračování zvědavý. Mads to neměl bez Kima jednoduché, přesto toho svého zkratovitého vyhula znovu vystřihl se ctí, navíc dostal opravdu hodně prostoru. Ačkoliv s mými sympatiemi k němu to bylo snad ještě komplikovanější než v jedničce, protože každý další jeho krok, který byl průserem, vyvolával palčivou otázku, jak se mohl takový jedinec vůbec dožít dospělosti. Přesto u Tonnyho dojde k jistému polidštění. Zvláště k závěru, opět velmi otevřenému. Dám ještě slabší 4*.

„Menuju se Milo a sem závislej. Tak sem zas zpět. Cítím, že je čas, abych se dal dohromady, protože dnes slaví má dcera narozeniny. Bude jí 25. A já sem slíbil, že uvařím jídlo pro 45 lidí. Takže mám dost práce. Je pro mě důležitý, abychom měli povedenou oslavu. Hlavně si musím pamatovat, abych si nebral tu první dávku, pak bude vše v pořádku. Doufám, že tentokrát neklopýtnu.“ Protože Milovo klopýtnutí by mohlo mít pro jiné fatální následky…Odvážný tah obsadit vedlejší postavu z předchozích dílů do hlavní role kupodivu fungoval. Milo je natolik zajímavý, že diváka baví ho sledovat. Zvlášť, když se najednou poprvé stává dlužníkem on. Gradace děje si dává na čas, což zamrzí, ale od chvíle příchodu Poláků film dostane šťávu a nabere na obrátkách. A potěší i návrat starého známého. Každopádně Milo a jeho nepřítomný výraz při zbavování se těla je možná to nejdrsnější v celé trilogii. Ostatně celá ta chladnokrevná pasáž je chuťovka. A znovu nechybí otevřený konec. Dám solidní 4*, překvapivě jde asi o opravdu nejlepší ze všech 3 dílů.

„Proč jsi tomu chlapovi vůbec psal?!“ - „Jak říkám, kvůli práci ve škole.“ - „Žádný jiný téma tě nenapadlo?“ - „Tohle mě zajímá.“ - „Ale o sobě mu nic prozrazovat nebudeš, že ne?“ - „Ne, ne. To by nebyl ten nejlepší přístup, co?“ Jasonova fascinace je zřetelná. Zachází stále dál a odrazování jeho okolí ho nemůže zastavit. Jenže čím hlouběji se noří, tím víc je to pro něj nezdravé, a divák tuší, že může skončit špatně. Herecky je zábavné pozorovat oba hlavní protagonisty, i když pokud jde o samotné postavy, záleží na vás, jak moc uvěříte především Jasonově proměně a podlehnutí vrahově vlivu. Za mě to občas bylo na hraně. Samotný závěr je zajímavý a zároveň z něho i zamrazí. Hodnotím slušnými 4*. „Sleduju lidi velmi podrobně, když neví, že je pozoruju. Snažím se uhádnout kam mají namířeno, co si myslí, co se jim opravdu honí hlavou. Pozorováním jejich chování můžeš přijít na to jaká mají slabá místa, na to, kde jsou zranitelní, na jejich obavy. A jakmile se dostaneš do jejich mysli, máš kontrolu.“ - „Kontrolu dělat co?“ - „Cokoliv budeš chtít.“

Vcelku pohodový, příjemný film, ve které sice hraje prim spíše jeho dramatická linka, avšak sem tam se objeví i humor a odlehčení. Herci jsou velmi dobře vybráni, představitelé teenagerů nejsou otravní, Mark Ruffalo je naopak velký sympaťák, ale jinak snímek stojí hlavně na výborném herectví Julianne Moore a Annette Bening. Film nepostrádá silnější emoce a konec není úplně tak jasně čitelný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Slabší 4*, chybí mi zde více originálnější příběh a větší dávka humoru.

Kdybych byl nějaký snobský cizinec, tak bych tomu dal tak 1*. Ale já jsem Čech a dokážu plně ocenit tuhle Komedii (záměrně píšu velké "K"). Tolik filmových hlášek, které už za ta léta zlidověly a tolik hezkých českých vulgarismů (ale naprosto trefných) se snad v žádném českém filmu nenajde. Dále Polívka dokonale hrající sám sebe (myšleno jako kompliment) a Donutil, který mi na roli usedlého advokáta Ulricha sedne naprosto dokonale. K tomu ten trefný konec s Bolkovou památnou větou; tomuhle prostě musím dát plný počet (a vy ostatní snobové se probuďte, tady jde veškerý intelekt do...vy víte kam :-)).

Bezprostřední Kirsten kouřící dýmku, to chceš! Ne, na tento poněkud raritní snímek se určitě nestojí za to podívat jen kvůli těmto scénám, i když je fakt, že z hereckého hlediska Deeply stojí právě na zmiňované herečce, která je ve své roli dost jistá a přesvědčivá. Především je to však docela poutavá dvojpohádka v dramatickém balení, jejíž 2 příběhy jsou dobře provázané a nerušivě se mezi nimi přechází. A silných scén vyvolávajících odpovídající divákovy emoce tu taky není málo. Navíc příjemné mysteriózno, přestože nejde o nic thrillerového. A konec není zbytečně moc doslovný (resp. záběry kamery nahradí případná nadbytečná slova). Za mě to budou slušné 4*.