Sarkastic

Z části dost možná pravdivý dokument, na fotbal sice nechodím, ale na podobné (i když ne tak „kvalitní“) typy fanoušků se mi poštěstilo narazit i na hokeji. Ale některé jejich rozhovory či reakce nejsou tak úplně věrohodné (spíš přehnané), přece jenom přítomnost kamery byla jaksi nepřehlédnutelná. K tomu nutno přičíst některá nudnější místa, ať už měla vypovídat o čemkoliv, a moje hodnocení se tak zastavilo na 3*.

Jsem moc rád, že po Zkažené mládeži dokázal Ilmar Raag natočit film úplně o něčem jiném a znovu se mi velmi trefil do vkusu. Zmíněná Klass je sice o level výš, ale Estonka v Paříži má také o dost jinou atmosféru. Vztah odlišných stárnoucích žen se pohybuje od konfliktů k hřejivým a pohodovým pasážím. K plnému počtu mi chybí trocha prostříhání, tempo je velmi pozvolné a stějně tak se mohlo více přitlačit na pilu. Na druhou stranu by pak asi musely jít pryč ty příjemné chvilky. Raag mě každopádně začal hodně zajímat a budu ho do budoucna bedlivě pozorovat.

Popravdě řečeno, před zhlédnutím filmu jsem čekal podstatně depresivnější a bezvýchodnější dílo. Hlavní hrdinka sice měla (zřejmě) 2 práce, přesto mě překvapilo, že dokázala prakticky sama finančně zajistit 4 potomky (chudoba, nedostatek zde rozhodně přítomny nebyly). A v pravdě idylická mi připadala i všechna ta setkání rodinky, kdy sice bylo cítit dusno, ale ne až tak moc (to až později). Britský vězeňský/soudní systém mně zas přišel hodně benevolentní, když někomu projde pašování drog bez většího postihu („chvilková“ komunikace přes sklo). A díky tomu, že děj není moc dramatický, líbivé záběry (doprovázení krásnou Nymanovou hudbou) nezpůsobují katarzi, nýbrž jsou skoro kýčovité (stejně jako konec). A tuto nevyrovnanost zachraňují jen výborné herecké výkony (hlavně představitelka matky). Celkově tedy pouze průměr, mírné zklamání.

Po stylové stránce jsem se nestačil divit. S panem režisérem sice už nějaké zkušenosti mám, ale to, jak se výrazově projevil zde, mi docela vyrazilo dech (a třeba takhle „vymazlenou“ mizanscénu“ jsem neviděl už ani nepamatuju). Provokativní a ironický děj (stejné přívlastky se dají použít i na dialogy) však postupně paradoxně upadal do stereotypu; přijde 1 sexuální výjev, obecenstvo ve filmu (a naopak v kině) se nad ním ukájí, poté následuje obhajoba a trest, a tak stále dokola. Takže jsem se i při vší té vizuální potravě místy prostě nudil. Proto pouze lepší 3*, přestože jde po některých stránkách o velmi zajímavé dílo.

Zpočátku mě to nebavilo. Jeden podivín blábolající o hvězdných kapelách, bez humoru a něčeho, co by mě dokázalo vtáhnout do děje. Ale po „seznamovacím“ koncertě mě to chytlo, konečně jsem začal Terrimu a pak i jeho „dětem“ fandit. To nadšení ohledně vedení obchodu, nově objeveného stylu a později prosazování „svých koní“ s ním prostě začnete sdílet, i kdybyste nechtěli. Tedy…uznávám, že pokud není prezentovaná hudba vaším šálkem kávy, možná z vás to nadšení brzy opadne, pakliže k vám vůbec dorazí. Škoda, že je snímek pouze dramatem (trestuhodné nevyužití Dylana!), ale beru to, když teda jde o ten životopisný film… Na druhou stranu jsou Good Vibrations zajímavou časovou sondou do nelehké doby na neklidném místě (ale přece jenom mi to nedá…v tehdejším Belfastu jako neměli záchranky?!). Celkově bych to viděl vzhledem k nějakým těm muškám na slabší 4*, každopádně těm, kteří proti punku nic nemají, ho myslím můžu doporučit. „Vítězství není vždycky to, co si ostatní představují.“

Na poněkud rozvleklém začátku jsem měl pochyby, ale Peter mě jich brzy zbavil. Není to sice Pán prstenů, ale víc než hrdě nese jeho odkaz. A mnohdy jsem se cítil tak, že zrovna sleduju jeden z jeho regulérních dílů. Příběh, postavy, atmosféra, o technické a vizuální stránce nemluvě, ze všeho na mě LOTR dýchal. Avšak raději dodávám, že předlohu jsem nečetl, což možná také udělalo svoje (dle některých reakcí bych šel s hodnocením asi níž...no, možná). Takhle za úvod strhávám půl hvězdy, ale slabší plný počet si v mých očích Hobit rozhodně zaslouží a jsem zvědavý, jak na mě zapůsobí další díly, tenhle mile překvapil.

Někteří komentující vyčítají filmu nereálnost, že by něco takového přece nemohli té malé holce uvěřit. Ale mohli, a to dost snadno. Jde o to, že lidé bohužel věří tomu, čemu chtějí. A pak jde zdravý rozum stranou; jak by si přece mohla naše nevinná holčička, která jistě nepřišla s ničím nevhodným do styku (vždyť se jí přece plně věnujeme, že?), takhle vymýšlet, lhát? Vždyť je to naše dokonalé sluníčko…takže pojďme uspořádat na toho pedofilního učitele hon! To by vám řekla většina dnešních rodičů, kteří nemají ohledně svého milovaného potomka takřka žádnou soudnost. A pak stačí jen jedna (ne)důvěřivá ředitelka školky (která má na muže beztak alergii; navíc, je přirozené, aby nějaký chlap mohl mít tak dobrý vztah k dětem a oni k němu?) a je oheň na střeše. Ale dost obhajování uvěřitelnosti zápletky, zpátky k filmu jako takovému. Jeho velkou zbraní je přirozenost. Divákovi nepřipadá, že by si to tvůrci vymysleli. Vyjma scény v kostele, kdy bych čekal, že si Lucase ostatní chlapi před kostelem podají, jsem nenašel další, které by mi nezapadala do přirozeného vývoje. Navíc od 15. minuty se postupně začne sesouvat lavina, hlavního hrdinu zasypávat a divák mu okamžitě začne fandit, soucítit s ním, a to samozřejmě až do úplného konce (nejsilnější je v tomhle ohledu zřejmě scéna v obchoďáku, kdy tam člověk touží naběhnout a ty zmetky skopat na hromadu). A ukončení filmu mě překvapilo. Jednoznačně jsem čekal něco tvrdšího, ale tenhle závěr má, čím víc o něm přemýšlím, něco do sebe, možná je skutečně (nej)lepším řešením. Zkrátka ztracená důvěra se těžko obnovuje a pošpiněný jedinec jím pro okolí zůstává dál, tohle „ponaučení“ si z filmu odnáším já. Takže ve výsledku, přes sem tam nějakou drobnost, kterou bych snímku vytkl, to bude plný počet.

„Vypadá to, že tu nikdo není.“ - „Možná jen spí.“ Svoji zápletkou může film lehce připomínat nejednu vyvřažďovačku, ale Houbaření jde svoji vlastní cestou a pohrává si s divákovým očekáváním. Mix satiry, černé tragikomedie a prvků thrilleru/hororu je zabalený do hávu svérázné absurdity. Pokud tedy někdo očekává, že bude brečet smíchy či si naopak hryzat nehty napětím, je na špatné adrese. Divák se spíš po většinu času škodolibě usmívá (nebo alespoň u mě tomu tak bylo) a čeká, co z toho vyleze (přičemž nasává prapodivnou atmosféru vhodně podporovanou hudbou). A že hodně zvláštní konec lze asi jen těžko odhadnout (nebo naopak lehce, podle toho, kam očekáváte, že se příběh vyvine), v každém případě si díky němu viděné trochu přehodnotíte. Pár detailů mě rušilo (nevyužitého chlápka od hovnocucu, „projev“ mužů v zeleném a tleskání novinářů jsem moc nepobral), jinak se mi však film podařilo vcelku užít a hodnotím ho slabšími 4*. „Vypadá to na pěkně hluboký les. Ale kdo ví.“ - „Žádné hluboké lesy tu nejsou!“

Se sebezapřením a dlouhým odkládáním jsem se rozhodl doplnit si filmové vzdělání…ehm, checht, no alespoň už konečně budu tušit, až zas někdo bude něco přirovnávat právě k tomuhle. Nerad to přiznávám, ale v očekávání toho nejtěžšího hnoje se mi překvapivě dostalo „jen“ podprůměru. Prakticky až do pasáže s vosím hnízdem (skoro hodinu a půl!) jsem až na pár dementních detailů neměl s filmem větší problém. Sice mě zrovna nestrhl, ale vyloženě nuda ani „nasírárna“ to taky nebyla. Ale od tohoto výše zmíněného momentu šel snímek nepěkně rychlým tempem do háje. Udržím se a nebudu spoilerovat scénami, které mě naštvaly, zklamaly či nechtěně rozesmály (i když vzhledem k počtu hodnocení jsem stejně asi jediný, kdo to do teď ještě neviděl, ehm), ovšem pokud za hlavního viníka označím směšnou „teenagerovskou romantiku“, asi nikoho nešokuju. Konec nečekaně také nepřekvapí. Připouštím ale, že kdybych četl knihu, asi by mě film bavil víc. Možná. Nicméně po jedničce plánuju zkusit i druhý díl, takže film v mých očích vlastně uspěl.

„Co to máme na skle za sajrajt?“ - „Popel z požáru.“ - „A sem mě vezeš?“ - „Nebudeš platit nájem.“ - „Než ten dům shoří, nebo pak?“ Nerudný, zahořklý, sarkastický, starý spisovatel upoutaný na vozík je převezen na poklidné místo, kde si má po celé léto „užívat veget“. Což v jeho podání znamená pít od rána do večera jeho oblíbený alkoholický nápoj. Jenže od této kratochvíle ho náhle začnou rušit sousedky od vedle…Prosluněná, nesmírně pohodová věc. Nestrhne dynamickým tempem, nápaditým dějem či geniálními fóry (jestli něco z toho čekáte, jste na špatné adrese), přesto po celou dobu baví, příjemně utíká, má své vtipné momenty a v neposlední řadě „zahřeje“. Ano, sentiment samozřejmě nechybí, a čím méně Monte trousí kousavé komentáře, tím více prostoru je pak právě pro dojímání, nikdy to však nepřekročí hranici, za kterou by to divákovi lezlo krkem. Očekávatelný vývoj (stejně jako předvídatelný konec) těžko někoho překvapí, ale na to musíte přistoupit už od samého začátku. V rámci žánru to vidím na slušné 4*.