Sarkastic

Sarkastic

Jan D.

Česko

126 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
1 2 3 4 5 20 39 58 77
    • 13.2.2018  10:13
    Maska (1994)
    ****

    „Neuvěřitelné! S takovými schopnostmi jsem superhrdina! Teď můžu bojovat proti zločinu a za mír na celém světě! Ale nejdřív...“ K Masce jsem měl trochu jiný přístup než řada zdejších uživatelů. Především, snímek jsem v dětství na rozdíl od většiny vrstevníků neviděl, nijak mě nelákal. A pak, s Carreym mám filmové zkušenosti hlavně jakožto s „charakterním“ hercem, takže jsem byl docela zvědavý na ryze komediální roli. A v očekávání trapnosti…jsem dostal pohodovou zábavu, na které jsem neshledal nic zvlášť závadného. Pochopitelně, ve chvílích, kdy Stanley nasadí masku, je to hrozná pytlovina, ale pořád vesměs vtipná a hlavně překvapivě nápaditá. Funguje i při „muzikálových“ číslech, které jsou i vcelku chytlavé. A především, Jim si dokáže scény ukrást celé pro sebe, což je jen dobře, protože s dalšími postavami potažmo jejich protagonisty to moc slavné není. A v případě Cameron Diaz…no, svou „femme fatale“ si odehrála. Čekal jsem spíš špatný film a dostal neškodnou, příjemnou, úsměvnou jednohubku, které rád přiklepnu slušné 4*.

    • 13.2.2018  09:52
    Případ SK1 (2014)
    ****

    Tomuhle se říká kvalitní evropská filmařina. Na rozdíl od mnohých jiných filmů se zde střídají linie vyšetřování a zároveň soudu, díky čemuž divák zná obžalovaného a nemá až tak moc důvodů pochybovat. Čímž ovšem nuda nenastává. Vyšetřování je komplikované, mrtvol přibývá, provázanost mezi nimi hapruje a kriminalisté chvílemi připomínají spíš uzlíčky neštěstí než suverénní tvrďáky. Což se jim promítá i do jejich osobního života. Zároveň člověk sleduje příběh morálního dilematu „ďáblových“ advokátů, kteří pochybují čím dál víc. Kruh vyšetřování i soudu se však postupně uzavírá…jistá zdejší přirovnávání k Zodiacovi od Finchera nejsou úplně vedle, mě ovšem Mistrův kus spíš zklamal, zatímco Případ SK1 dost bavil. Přesto k úplné spokojenosti mi něco bránilo. Především to byla nepřehlednost. V datech, obětech, ale po jistou dobu i podezřelých. Nemyslím si, že bylo úplně nutné stále přeskakovat od jednoho k druhému. Na druhou stranu je to má víceméně jediná výtka této poctivé francouzské kriminálce, kterou hodnotím silnými 4*.

    • 8.2.2018  16:32

    „Co z tebe bude?“ - „Buchta.“ - „Co?!“ - „Buchta. To říká máma.“ Na režisérovi Jiřím Svobodovi mě příjemně překvapuje jedna věc; viděl jsem od něj doposud 4 filmy a každý mi přijde úplně jiný. To, co všechny spojuje, je společný převládající žánr, drama. A také kvalita, se kterou na tom byly také všechny podobně, Dívka s mušlí rozhodně není výjimkou. Na úvod je třeba říct, že film je takřka konstantní depresí. Těch pár záchvěvů něčeho pozitivního vždy velmi rychle zmizí, jako by to bylo něco nepatřičného. Snové (a tolik vypovídající) Venduliny představy spolu s výbornou Hapkovou hudbou tomu jen napomáhají. Stejně jako herecké výkony většiny zúčastněných. S Vendulinou matkou snad ani nejde soucítit, jen jí opovrhovat, s dcerou je to už kapánek těžší. Na jednu stranu ji člověk upřímně lituje a chápe, na druhou kroutí hlavou nad tou umíněností a možná krásnou, ale zcela naivní, sebezničující představou. A pak přijde konec a člověk si jen posteskne nad tím, že tuší, jak by to asi pokračovalo dál. Hodnotím slušnými 4*.

    • 8.2.2018  16:09

    Nezajímám se o Vincentův život, jeho techniku malování či výtvarné umění vůbec. Spíš hledám filmy s animací odlišnou od té mainstreamové, chcete-li Walt Disneyovské/Pixarovské. Tento film mé očekávání splnil do puntíku, dokonce ho překonal. A pokud jsem se nejdřív trochu obával nudného příběhu, mrtvolných postav, brzy mě snímek vyvedl z omylu. Prostředí samozřejmě bylo statické, ale tvůrci vždy dodržovali jeho interakci s živými bytostmi (pohybem, světlem, stíny). A právě postavy působily velmi živým dojmem, jistě některé víc než jiné, někdy hlavně díky danému malíři, jindy kvůli dabérovi, nebo souhře obou (zvlášť patrné u převozníka, Adeline a dalších). U takových detailů jako odraz tváře ve vodě či zvedání se z postele jsem byl velmi překvapený propracovaností. Ale ze všeho nejvíc se mi líbily černobílé vzpomínky, dokázal bych si v podobném duchu představit celý film. „Detektivní“ příběh možná nebyl tolik nosný, ale bavil mě, ačkoliv o něj tu nešlo. A ten silný pocit melancholie na konci…velká spokojenost, dávám silné 4*.

    • 8.2.2018  16:06
    Uteč (2017)
    ***

    „Nejsou rasisti.“ - „No dobře.“ - „Řekla bych ti to. Nebrala bych tě tam. Zamysli se nad tím.“ Už od úvodu si film buduje výbornou atmosféru. Těšil jsem se na každý další záběr, postupně vzrůstá napětí, lekačky fungují a divák začíná být stejně zneklidněný jako hlavní hrdina. Poté přijde jeho kruté prozření a člověk čeká, jak tohle dopadne. A pak následuje posledních cca 15 minut (vše začíná směšně epickou hudbou) a film jde do háje, kompletně a se vším všudy. Totiž to, co přijde, by mohlo být absolutním vrcholem hororové parodie, u které bych se řezal smíchy, ale u filmu, který se celou dobu bral víceméně vážně, působí něco takového maximálně trapně, amatérský, klišoidně a nechtěně vtipně. Pokusím se ubránit spoilerům (krom jemného rýpnutí si, že „kusem textilie nad hypnózou nevyzraješ, brouku“), ovšem při zpětném přehrání si chování „určitých“ postav zjistíte, že jejich jednání nedává ale vůbec žádný smysl. Nebo toho chci po hororu až příliš. Vidím to na lepší průměr, pokud vás nenaštve poslední čtvrthodinka jako mě, možná přihodíte.

    • 8.2.2018  16:03

    „Dostal jsem strach, že mi má lež vynese něco horšího než rány. Ale později jsem si uvědomil, že to byl jediný způsob jak s nimi mluvit. Skromnost byla u nich zbabělostí, drzost byla chlapská.“ Přežil jsem svou smrt staví na trochu jiném typu hlavního hrdiny. Odvaha a vůle žít by se dala považovat za v podstatě samozřejmost, ale on má tu výhodu, že je ve výborné fyzické kondici a věří, že právě díky ní má šanci přežít („…díval jsem se na cestu do koncentráku jako na těžké utkání“). A divák mu pak i fandí, jak kdyby byl zrovna v ringu. Zejména při těch scénách, kdy mu hrozí bezprostřední smrt. Když nosí pytle, hází chleba či třeba zrovna tahá kamen do schodů (nejdelší, ale možná i nejpoutavější pasáž filmu společně s výslechem). Ale jak sám přiznává, nedostal by se tam, kde je, bez pomoci kamarádů…jakože vedlejší postavy byly neméně zajímavé, nejvíc mě zaujal Menšík. 5* nedávám čistě z jediného důvodu; ten národně-politický podtext je bohužel až příliš citelný a tvoří tak jedinou kaňku na jinak výborném filmu.

    • 3.2.2018  16:29

    „Bez obav, tobě se nic nestane. Ty jen musíš zůstat klidný. Řekl jsem to co nejrychleji. Doufám, že jsem tě nezdržel dlouho.“ Po předchozích 2 filmových zkušenostech s režisérem jsem čekal, že podívaná bude tak nějak „mimo“. Jenže tentokrát mi příliš nesedla. Ale popořadě. Pomalé budování příběhu a poznávání postav mě nijak nenudilo, spíš naopak. A ta Martinova prohlubující se citová „fixovanost“, vzrůstající časové nároky a jeho postupná „proměna“ mě dost bavily (Keohganova postava je správně děsivá a slizká). Jenže pak přišel první stupeň „trestu“ a film jakoby sám sebe začal trumfovat ve své absurditě, zvrhlosti a řekněme „mimóznosti“. Předhánění se sourozenců v „užitečnosti“, otcův dialog ve škole, matčin návrh v posteli…a vše korunuje posezení v obýváku s „ententýky“, to mě přepadl skoro hysterický záchvat smíchu nad tou koňskou dávkou trapnosti (a konec to věru moc nevylepšil). Pouhý průměr. Doufám, že Lanthimos si příště spraví reputaci a přijde s podivností co do kvality srovnatelné se Špičákem a Humrem.

    • 3.2.2018  16:26

    Aneb když se člověku během pár dní zhroutí celý svět a nastalá zoufalá situace si žádá čin stejného ražení… Susanne Bier se s tím jednoduše neštve. Druhá šance je silně emocionální dílo, které jde místy na dřeň a rozhodně se nebojí přitlačit na pilu. Díky tomu střídá jedna extrémnější situace druhou a ne úplně každému to asi sedne. Já s tím větší problém neměl. Samozřejmě je to o tom začít fandit hlavnímu hrdinovi a snažit se ho pochopit (u mě splněno obojí). Jeho rozhodnutí je totiž zoufalé a absurdní…ovšem na druhou stranu ani zdaleka ne nepochopitelné, ba naopak. Navíc je film celkově výborně herecky zvládnutý, takže některé činy postav člověk snadněji přijme. V podstatě jediné, co mi na filmu vadilo, bylo Simonovo „procitnutí“, které mi příliš věrohodné nepřišlo a od tohoto momentu to už nebylo ono. Každopádně mi, po Oscarem oceněném Lepším světě, jenž mě k mému nemilému překvapení zklamal, Susanne Bier dokázala, že má i nadále smysl zajímat se o její nové filmy. Druhé šanci přiklepávám solidní 4*.

    • 3.2.2018  16:13

    „Nevšiml sis ničeho?“ - „Je léto, teplo a všichni trochu víc smrdíme, ne?“ Od filmu jsem měl jen ta nejvyšší očekávání. Španělští tvůrci jsou totiž v mých očích velkým příslibem do budoucna. Nadějí, že tu a tam se ještě dá natočit kvalitní (krimi) thriller, a to i v dnešní době. A Que Dios nos perdone tohle splňuje do puntíku. To, že je film chytlavý, chvílemi solidně napínavý a dobře ukončený je jedna věc. Druhá je ta, jakou hlavní dvojici se podařilo přenést na plátno, to jsou skutečně parťáci k pohledání. Vznětlivý rapl a koktavý asociál sice na pohled působí nesourodě, ale sehraně, často si vystačí jen s všeříkajícími výměnami pohledů. Díky (nejen) jejich chemii film navíc obsahuje slušnou porci humoru, a pro mě je vždycky nesmírně osvěžující, když se můžu u kriminálního thrilleru od srdce zasmát něčemu (záměrně!) vtipnému. I když na depresi také dojde…slabší, ale zasloužený plný počet směr Španělsko (jen tak dál, pěkně prosím). „Představ si, že...že ho máš před sebou. Co bys udělal?“ - „Vždyť víš, co bych udělal. Co bys udělal ty?“

    • 3.2.2018  16:10
    Mr. Church (2016)
    ****

    „Nepotřebujeme chlapa a určitě nepotřebujeme kuchaře.“ - „Moje sestra říká, že každá žena potřebuje muže. Někdy více než jednoho.“ Hlavním důvodem ke zhlédnutí pro mě byl Eddie Murphy. Nezklamal mě. A to, k mému překvapení, v podstatě vážné roli, nebo jistě „serióznější“ než z jakých ho mám zapamatovaného. Mr. Church však není vyloženě smutný, je i dojemný, úsměvný, vtipný a pohodový. V mnoha směrech bych film označil za takový ten typický „feel-good movie“. Barvité vaření (naštěstí pro mě jsem film sledoval najedený) a příjemný hudba tomu výrazně napomohly. A nejvíc už výše zmíněný Eddie. O čitelnosti vývoje příběhu se asi není potřeba příliš rozepisovat, nic neočekávaného se nestane. Problémem ovšem je, že vyprávění nevybočí ani trošičku a vše, co je předem nalajnované, se také stane, takže se člověk dočká i nejednoho klišé (důraz na jisté hodnoty také zřejmě nikoho nepřekvapí). Což je velká škoda. Film mi příjemně utekl, ale na víc než slušné 4* to nebude.

    • 27.1.2018  17:22

    „Stojí tu, že jsi neonacista. Vážně jsi? Na první pohled to člověka nenapadne.“ Když to jediné, na čem v životě skutečně záleží, je jablečný koláč…Netradiční podívaná. Už jen ten nápad koncentrovat na 1 místo naivního faráře, otráveného neonacistu, arabského zloděje a otylého alkoholika se ukázal již po chvíli jako velmi neotřelý a zábavný. Ačkoliv…s Jensenem a především jeho hodně černým humorem to není tak úplně jednoduché. Místy přijde s geniálními fóry, někdy je hodně na hraně, sem tam se mu podaří dostat až za ni a člověk se už nesměje. Avšak na rozdíl od Blikajících světel a O kuřatech a lidech se mu zde podařilo zůstat po většinu času u těch kvalitních, absurdních fórů. Snad s výjimkou scény s neonacisty (oproti takovému sestřelování „návštěvníků“ jabloně, to bylo přesně na hraně vtipu a mrazení zároveň). A konec mě opravdu překvapil…a kupodivu nepůsobil jako pěst na oko, ba naopak, velmi se mi líbil. Dávám silné 4*. „Proč radši nepřepadne jednu banku?“ - „Khalid se politicky angažuje. Přepadává jenom nadnárodní firmy.“

    • 27.1.2018  17:19
    Blok 99 (2017)
    ****

    „Nápravné zařízení Redleaf je věznice s maximální ostrahou. Já ale preferuji jiný výraz. Takový, díky kterému si uděláte jasnější obrázek. Věznice s minimální svobodou. Když budete dělat potíže, vaše minimální svoboda se ještě zmenší. Na tak malou, až bude skoro mikroskopická. Rozumíte mi?“ Stejně jako v předešlém Kosti a skalp si Zahler jede to své pomalé tempo, zas má k dispozici vcelku velkorysou stopáž, a přesto mě nestačil ani na chvilku začít nudit. Člověk tak může v klidu poznat hlavního hrdinu a začít mu fandit, a alespoň trošičku se naladí na následné čekání ve vězení. Ačkoliv ve své podstatě je to jen past na diváka, protože Bradleymu brzy začne docházet to, čeho má zdánlivě ze všeho nejvíc…čas. Vaughna mám spojeného s jiným typem rolí a upřímně řečeno i kvalitami. Tady jsem ho však opravdu „žral“. A maximálně jeho postavě fandil, protože peklo, které zažívá, se stále víc stupňuje. Pak najednou přijde telefonát a už je vše jasné…Zahler znovu nekompromisní a vyžívající se v brutalitě. A já ho zas odměním solidními 4*.

    • 27.1.2018  17:11

    „Marcel Vignon, Paříž. Známý také jako Kocour. Jako kocour se vrhne na svou kořist. A pak se prostě vytratí rychlostí světla. Momentálně má ovšem vrchol své kariéry za sebou…“ Hned úvod mě rozesmál. A usmíval jsem se dál, na scénu totiž nastoupil Sellers s parádní noblesou a jeho kreace mě po celou dobu bavily. Jedno, zda šlo zrovna o Otce, četníka („Karabiniéři!“) či režiséra (v této „poloze“ byl asi nejvtipnější a nejrozpustilejší). Nebyl však na vše sám, Mature, Balsam a řada jiných v menších rolích (včetně libového frku samotného režiséra) mu zdatně sekundovali. Při honičce v kouři to začalo vypadat na nezvládnutý dojezd, naštěstí pak přišel soud a bylo zas lépe. Režiséra jsem měl dosud spojeného s kovanými dramaty, zřejmě si budu muset na jeho tvorbu posvítit víc. Tentokrát to bude za silné 4*. „Vaše ctihodnosti, prosím o smilování. Všichni tito lidé jsou nevinní. Byli opojeni, omámeni. Ale ne zlatem. Ne bohatstvím. Ale slabostí lidského ducha. Mají být potrestáni za touhu nasytit hladovou duši?“ - „Ano, odveďte je.“

    • 27.1.2018  17:09
    Bába z ledu (2017)
    ****

    „Proč mu dovolujete hrát tyhle idiotský hry?“ - „On se nás neptá.“ Ten spratek mě neuvěřitelně vytáčel. Naštěstí záměrně. Ale právě jeho dějová linka, která se ostatně linula bok po boku s tou babiččinou, mě bavila nejvíc. A při jeho proměně kupodivu nedošlo na „tu“ scénu, skoro bych se vsadil, že v hollywoodské obdobě by na ni jistě přišla řada (naproti tomu zde bylo setkání u kotle a vnukovo skoro až děsivé „Ale já je nepotřebuju!“, které jsem mu věřil až do morku kostí). A to spojení osamělé vdovy s klubem otužilců v čele s Broňou bylo osvěžující, a jakkoliv působilo zvláštně, v kontextu děje to je až překvapivě přirozené. A vůbec ty výkony ve vodě budily respekt, možná u takového vyhlášeného otužilce typu Nového to tolik nepřekvapí, ale v případě Krónerové určitě. Ačkoliv za vrcholy filmu považuju „pohodové“ rodinné obědy, ty jsem kompletně celé prosmál. Podobně jako scénu s „lubrikantem“ nebo pasáže se správně nesnesitelnou Vilhelmovou. Slámův standard za solidní 4*. „Já to vezmu fénem, třeba se to vysuší.“

    • 20.1.2018  09:45
    Jakub lhář (1974)
    ****

    „Nejsou snad mraky z bavlněných klubek?“ Tahle dotčená otázka malé, důvěřivé holčičky vypovídá o filmu takřka maximálně. Celý snímek je o dětské důvěřivosti, ovšem nejen ze strany malé dívenky, ale, a to především, ze strany dospělých obyvatel židovského ghetta. Všichni s ohledem na malou jiskru naděje rádi podlehnou bludu a začnou věřit Jakubovi, který začne trousit milosrdné lži jak na běžícím pásu prakticky komukoliv, kdo ho k tomu vyzve. Protože právě tenhle záblesk možnosti záchrany ze strany armády SSSR je pro mnohé tím jediným, co je drží při životě (a to doslova, viz dialog s profesorem). Fakt, že se to Jakubovi nutně musí vymknout z rukou, je pochopitelně zřejmý. A ty pohledy na hlavní mužskou postavu po zjištění…mrazí z nich. A jakože jsem měl původně docela velký strach z předabování Brodského, nakonec jsem si po nějaké chvíli zvykl. Sice mi jeho hlas chyběl, ale na výborném hereckém výkonu se to jakoby ani neprojevilo. Hodnotím slušnými 4*. „Nikomu ani slovo!“ - „Znáš mě.“ - „A to je to, čeho se bojím.“

    • 20.1.2018  09:42

    „To jste mi moc pomohla. To se penězma nedá zaplatit.“ - „Ale dá…40 korun to dělá.“ Podle mnohých zdejších komentářů jsem čekal Svěrákovo totální selhání, ale to se naštěstí nekonalo. Obecná škola to ale pochopitelně není. Už jen proto, že film nemá Igora Hnízda. Tříska tu sice (v jiné roli) nechybí, ale spolu s Kaiserem, největší hvězdou snímku, má zoufale málo prostoru (na rozdíl od těch, na kterých film staví, ačkoliv spíš selhávají). Potěší ale přítomnost herců DJC v pidiroličkách. Co ovšem nezvládají dospěláci, naštěstí slušně zachraňují dětští herci, snad jen postava Edy nemusela být až tak moc bojácná. Poetika dětství na válečném venkově tu spíš jen problikává (v těch momentech je film opravdu příjemný), humorem se též víc šetří, ale sem tam se člověk opravdu od srdce zasměje. Pro mě osobně asi nejslabší Svěrákův film ze všech mnou zatím viděných, přesto pořád ještě lehký nadprůměr. „Kam jde s tím batohem?“ - „Co? Nestarej se, stačí, že viděl, jak tady krademe…teda prosvětlujeme!“

    • 13.1.2018  10:55
    Učitelka (2007)
    ****

    „Ullo, myslím, že potřebuješ muže…“ Velmi svérázná podívaná. Neměl jsem k tomu mixu žánrů důvěru, ale kupodivu ano, Učitelka je tragikomedie, horor, sci-fi a rodinný/dětský film dohromady, a přitom to všechno pospolu krásně funguje. Zaujal mě už ten skutečně impozantní nástup na scénu. Jak na zem (slepice), tak přímo do třídy (pobavil mě hlavně hysterický smích). Paprika Steen je výborná a zdatně jí sekundují i děti. Ty nejsou naštěstí přemoudřelé příliš, jak to občas bývává na denním pořádku v jiných žánrovkách, jejich uvědomělost je snesitelná. Hned v několika scénách se podařilo tvůrcům rozžehnout i nějakou tu jiskru nefalšovaného napětí, humor tu též rozhodně nechybí. Konec sice předvídatelný je, ale zrovna u tohoto filmu to myslím nijak zvlášť nevadí. Nějak takhle mohla (měla) vypadat „naše“ Vlčí bouda. Kdyby se nebrala smrtelně vážně. A nebyla tak moc špatná…Učitelce každopádně přiklepávám slušné 4*. „Tam, odkud pocházím, je to na denním pořádku. Najdeš si muže, máš s ním děti a pak ho sežereš.“

    • 13.1.2018  10:40

    „Zpověď na lačno-lepší než šípkový té!“ O existenci Ztracené tváře stejně jako jejího tvůrce Pavla Hobla jsem neměl dosud potuchy. Napraveno. Jestli se film na něco opravdu může spolehnout, tak je to výtečný Brodský, výborně obsazený a snad ještě lépe hrající. Dále je to Fred Delmare a jeho neokoukaný, netypický kukuč. Nesmím zapomenout ani další herce v úsměvných roličkách (Brejchová, Effa, Schránil a další). No a v neposlední řadě nemálo komických situací a trefných frků. Postupně se však (opravdu netuším proč) z této odlehčené a vcelku sofistikované sci-fi komedie stává nepříliš vtipná mravokárná satira (na což mě snad měl připravit ten titulek s „traktátem o vlastnostech člověka“, asi…). A „korunuje“ to konec s „tváří“ (který odporuje všemu dosud viděnému, sci-fi nebo ne). A to je velká škoda, protože po dlouho dobu jsem se bavil více než solidně. Dávám ještě slabší 4*, škoda té „změny kurzu“. „Chcete ji?“ - „Prosím?“ - „Jestli se s ní chcete vyspat.“ - „Ne, ne, já neberu honoráře v naturáliích.“

    • 9.1.2018  18:09
    matka! (2017)
    ***

    Ze zjevných důvodů jsme se vyhnul už Noemu obloukem. A měl jsem to asi udělat i u Matky!…když mě tolik lákalo podívat se na nového Aronofského dílo! Ale pěkně popořadě. Zpočátku mě film velmi bavil. Ačkoliv s hlavní hrdinkou jsem bojoval. Na jednu stranu jsem jí rozuměl, na nezvané hosty, kteří pod různými záminkami nechtěli odejít, a jejich drzost spolu s absurditou chování se stupňovala, bych reagoval podobně. Jenže ta její neustálá, místy dost neopodstatněná úzkostlivost byla dost otravná. A když si k tomu člověk dodá fakt, že ona je introvertka, ještě k tomu hodně majetnická, a manžílek je silným extrovertem milující společnost…a pak je tu to „dvojí čtení“. Dobrovolně přiznávám, že se mi na film touto optikou dívat pranic nechtělo, ačkoliv mě k tomu Darren (do)nutil. Znepokojivá atmosféra byla místy dost fajn, Javier sedící, soustředěně hledící byl výborný, ale čím dál větší „fantasmagorie“ na plátně mě stále víc ubíjela. A konec vyloženě minul. A tak mi zbyly jen dosti rozporuplné dojmy, proto hodnotím pouze průměrem.

    • 9.1.2018  18:02
    Závrať (1962)
    ****

    „Umíš líbat…“ - „Vrozený nadání.“ Z té minimálně tematické „trilogie“, kterou spolu Kachyňa s Procházkou natočili na toto téma, jsem ještě neviděl Trápení, ale už jen soudě dle Vysoké zdi k tomu tito pánové měli co říct. Generační střet mladé dívky a staršího muže působí ze všeho nejvíc uvěřitelně. Mezi tou zamilovanou, stydlivou dospívající slečnou a starým, záletným mládencem lze dost zřetelně cítit jiskření. Ne hned, zpočátku je to jednostranné, vřelé city chová jen Božka, navíc je zmatená, sama si není úplně jistá tím, co cítí. Dusné, letní dny, kdy má hlavní ženská hrdinka prázdniny, spoustu času a v podstatě neustále vyčkává každého příjezdu Gábova náklaďáku, k tomu všemu jen přispívají. Ale co když se karta obrátí…musím zmínit alespoň nádhernou scénu u dveří. To nevyřčené, ale tolik citelné dilema, výměna všeříkajících pohledů…i proto se na snímek stojí za to podívat. V kontextu Kachyňovy tvorby vnímám Závrať sice jako jeden z těch spíše slabších filmů (a Vysoká zeď mě též zasáhla víc), ale stále se jedná o slušný nadprůměr.

    • 4.1.2018  15:54

    „Není těžké přivést muže k vrcholu. Stačí, když ho strčí někam, kde je těsno a vlhko a pak to opakuje.“ Po filmu Hledám Amy jsem na Kevina zcela zanevřel. Po letech jsem se však rozhodl dát mu další šanci a zkusit jeho prvotinu. Nevím proč, ale k mému překvapení jsem si Clerks neobyčejně užil. Humor zde je krapet jednoduší, hodně vulgární a plný sexuálních narážek, ale ve Smithově podání maximálně funguje, a já se při sledování co chvíli „řezal“ smíchy. A když už snímku začala trošku docházet šťáva, přišlo dění na toaletách a film zase bavil naplno. Fajn byla i animovaná pasáž, nechyběly prvky jako debata o Hvězdě smrti, „koulování“ pro fajnšmekry, hokej s Ďábly, nějaká ta „moudra“ (trochu jsem se v tom sám poznal) a pozor, dokonce i toho Jaye jsem nějak vydýchal. Prozatím dávám silné 4*, třeba v budoucnu ještě přihodím, každopádně jsem navnaděný na barevné pokračování. „Jeden chlápek odmítal zaplatit pokutu za pozdní vrácení filmu. Říkal, že obchod byl včera 2 hodiny zavřenej. Zrušil jsem mu kartu!“ - „Šokující zneužití moci.“

    • 4.1.2018  15:51

    „Zníš jako tvůj přítel. Proč nech poldům a cvokařům. My jen hledáme příčinu smrti. Nic víc, nic míň.“ Od samotného úvodu mě to strašně moc chytlo. Vyšetřování na místě činu a hned poté přenesení děje do márnice. Tandemu otce se synem, kteří se evidentně baví svou prací, přijde na pracovní „stůl“ Jane Doe a divák s nadšením očekává každý další znepokojivý detail, který hlavní hrdinové při ohledávání zjistí. Atmosféra je maximálně poutavá, napínavá, mrazivá. Pak ovšem přijde zlom a celé se to zvrhne v docela obyčejnou…potíž je zkrátka v tom, že obecně mívám problém s filmy, které se berou vážně a přitom nějakým způsobem porušují svá vlastní nastolená pravidla. V případě tohoto filmu mi však přijde, že snad ani žádné mantinely nebyly, stát a porušit se prostě mohlo cokoliv bez ohledu na to, co dílko dodržovalo/tvrdilo třeba ještě před malou chvíli. Tudíž jsem postupně o dění začal ztrácet zájem a závěr mi pak přišel už vyloženě k smíchu. Strašná škoda, film vypadal tak nadějně…takhle to ovšem bude pouze lepší průměr.

    • 1.1.2018  18:56
    Dunkerk (2017)
    *****

    Převeliká očekávání…byla naplněna! Dunkirk předvádí válečné peklo trochu jinak. Ale výborně. S výjimkou pilotů, kteří se snaží sestřelit každého nepřátelského letouna dřív, než shodí další smrtící bomby, nejde o válčení v pravém slova smyslu…to, co zoufale prchající angličtí vojáci svádí, je boj o holý život. A je jedno, zda zrovna utíkají z obklíčeného města, stojí (jateční) fronty na pláži, marně se snaží ve vodě připlavat k pevnému, nepotápějícímu se a hořícím olejem neobklopeného bodu či se tlačí ve stísněných lodích. Ty jsou zde maximálně symbolické; představují svobodu, přežití, na druhé straně ale také uvěznění a smrt. A zdejší výtky na odosobnění? Se mnou to po emocionální stránce házelo pořádně. A nemusel jsem toho o hlavních hrdinech moc vědět (no dobře, uznávám, o Murphyho postavě bych snesl kapánek víc informací). A dojemný konec…či vlastně začátek? U žádného z 8 mnou viděných Nolanových filmů jsem s hodnocením neklesl pod 4*, ale teprve potřetí to bude plná palba. Snad i to vypovídá něco o kvalitě tohoto snímku.

    • 1.1.2018  18:35
    Naděje (1963)
    ****

    „Jak můžeš spát s takovým blbcem?“ - „Já s ním nespím!“ - „Ale spíš.“ - „No a co?!“ Vše v tomto dílku se točí kolem (bez) naděje. Někdo tvrdí, že umírá jako poslední…v tomto filmu se naděje opakovaně vrací a vytrácí, to podle toho, zda se hlavní mužská postava Lucin zpije pod obraz nebo ne. A častěji spíš ano. Na Lucina je dost smutný pohled. Stal se z něj člověk, který veškeré peníze utratí za lihoviny, a když už nic nemá, snaží se mámit po ostatních. Nebo přímo krást. Divák však vidí, že to v jádru není špatný člověk. To poznává i hlavní ženská hrdinka Magdalena, která je i přes časté pánské návštěvy až hrozivě osamělá a její strach ze samoty (znásobený jejím osobním neštěstím) je to, co ji tíží nejvíc. Magdalena vidí v Lucinovi dobro, myslí si, že ho může zachránit a tím i sama najít štěstí. Jenže lze ho takto dosáhnout? Přiznám se, že konec se mi dost líbil. A docela mě překvapil. Stejně jako herectví Hegerové. Na rozdíl od Hrušínského, to už je prostě jistota. Na oba herce se film každopádně může plně spolehnout. Hodnotím solidními 4*.

    • 1.1.2018  18:20
    Thelma (2017)
    ****

    Různorodé recenze a hodnocení mě lákaly. A už jen takový detail jako nezvykle (skoro až nepříjemně) pomalý nájezd kamery na Thelmu v úvodu naznačoval, že film asi nepůjde vyšlapanými cestičkami. Což mi snímek potvrzoval po celou svoji dobu. Člověk si velmi rychle najde vztah k hlavní hrdince, vnímá společně s ní její nejistotu, ostych, ale zároveň také studiem na vysoké škole získanou svobodu. A když si k tomu člověk přidá její rodiče, sympatie k Thelmě ani nemohly být vyšší. S tím souvisely i výčitky svědomí vyvolávané výchovou manipulátora v podobě papínka. Jenže pak se začnou dít věci…a krom výborného hereckého výkonu hlavní protagonistky si člověk může plnými doušky vychutnávat působivou atmosféru a slušnou porci napětí. Navíc je tu pořád přítomná ta otázka; jsou to, co vidíme, jen představy/upravené vzpomínky či naopak pravda? K závěru mě už ale snímek pomalu přestával bavit, „přemisťování“ se totiž náhle rozšířilo i o další „jevy“ a mé nadšení takřka opadlo. Za většinu filmu dám ještě slušné 4*.

    • 1.1.2018  18:17
    71 (2014)
    ****

    „Neopouštím zemi, tak se nemáš čeho bát.“ Začíná to jako klasický válečný film. Několik bažantů prochází tvrdým výcvikem, aby byli připraveni na boj. Naše parta borců ale s žádnou válečnou vřavou nepočítá, těší se na cvičení v Německu. Místo toho nakonec zůstávají „doma“, čeká je mise někde v Severním Irsku…a tam začíná krutá realita. Najednou stojí proti někomu, kdo válčí z přesvědčení a s pořádnou dávkou nenávisti. Film působí dost realisticky a civilně. Už kvůli hlavnímu hrdinovi, který rozhodně není ten typ, co za sebou nechává desítky mrtvol. Sice vydrží hodně, ale má strach, přímé konfrontaci se vyhýbá, působí zkrátka jako obyčejný kluk „od vedle“. Spolu s ním vnímáme velmi stísněnou atmosféru všech těch uliček, které mohou skýtat úkryt stejně jako smrt. Všude číhá nebezpečí a hlavní hrdina spolu s publikem žije v nejistotě, zda ho ten člověk, se který zrovna mluví, nesejme třeba hned za dalším rohem. Vše pak umocňuje minimalistická, ale o to působivější hudba. Potěšil i (ne) uspokojivý konec. Celkově silné 4*.

    • 30.12.2017  18:08
    Elle (2016)
    ****

    Verhoevenova tvorba mě asi nikdy nepřestane bavit. Přesto od Černé knihy jsem měl trochu obavy, jestli se už tak trochu nejednalo o jeho filmové rozloučení. Snímkem Elle však moji domněnku, k mému milému překvapení, vyvrátil. Psát o tom, že jde o velmi svéráznou podívanou, ve které znovu nechybí všechny režisérovy libůstky, je asi zbytečné. Už ten mix komorního dramatu, mysteriózního thrilleru a zlomyslné, lehounce dráždivé vztahové tragikomedie dělá svoje. Díky pestré paletě motivů mě sledování filmu opravdu bavilo. Vztah se synem, postupné odkrývání minulosti, stále otrlejší „ozvěny“ znásilnění, cynické pozorování propletence vztahů, absurdní situace, chvilky napětí, sem tam erotické dusno. To vše tam je v různých dávkách, no a v popředí této směsice Isabelle Huppert, která s naprostým přehledem zvládá…leccos (do dnešního dne jsem s ní prakticky nic neviděl, což bych i rád napravil, na druhou stranu díky zkušenosti s Pianistkou už tuším, co od ní můžu očekávat). Solidní 4*, staré prase Verhoeven stále umí.

    • 30.12.2017  18:03

    „Promiňte, pane, zde se nesmí střílet. Pušku nutno odložiti v šatně.“ Parodie v pravém slova smyslu. Už úvodní „podobnost úmyslná a čistě záměrná“ (oponující drtivé většině filmů) cosi naznačí a parodické motivy začnou vystupovat hned záhy. Všechna ta pateticky procítěná zvolání („Elén!“ - „René!“ - „Vy zde?“ - „Ano…já zde!“), u nichž se snad ani nelze min. usmívat, přičemž asi nejlépe je „prodávají“ Nový s Vítovou (troufám si tvrdit, že jde o její možná vůbec nejlepší film). A těch všemožných frků a narážek...navíc se tvůrci nebojí přidat sem tam i něco z vyloženě černohumorného soudku („Zapomněla jsem, že nás Klára slyší…“). Velmi baví i výborné texty písní, do nichž je radost se zaposlouchat („Co to dupe, kdo to je, že nám nedá pokoje…“). A od úprku ze svatby se přeřadí na ještě vyšší obrátky a z dílka se stává parodie takřka dokonalá…až na tu odpornou (ovšem asi i nezbytnou) prorežimní tečku. I přes ni sázím silné 4*. „Telefon.“ - „Odpusťte, pane, že nesu bílý koupelnový. Halový mahagonový leštěný je v opravě, prosím.“

    • 26.12.2017  17:57

    „Solipsismus se píše jen s jedním L, doktore.“ Taková milá filmová překvapení mám nejraději! Tím spíš, že se jedná v podstatě o nenápadný, krátkometrážní snímek. Voormanův problém je děsivý, mrazivý, zlomyslný, cynický…ale samozřejmě ze všeho nejvíc třeskutě zábavný. Na poli pouhých cca 13 minut je maximálně efektivní, stačí vystavět fungující příběh s neméně zvládnutým, zneklidňujícím závěrem, a prakticky co věta, to zábavná narážka. A ten „vězňův“ téměř neustále přítomný šibalský, poťouchlý úsměv…skvělý casting, a to jak v případě Toma Hollandera, nudícího se Boha, který tráví svůj čas hledáním pobavení v lidech, tak v osobě Martina Freemana, těžko si představit lepšího představitele průměrného, nevěřícího a racionálně (přízemně) smýšlejícího psychiatra. A nechybí ani trocha toho zeměpisu (pobaví nejen v Belgii)…Milerád nadhodnotím a přiklepávám 5*. „Já jsem Bůh od chvíle, co tuto profesi vykonávám.“ - „Chápu. Co vlastně ta vaše profese obnáší?“ - „Neustálá údržba. Především.“

    • 26.12.2017  17:43

    „Na svatýho Mikuláše, hoďte párky do guláše! Párky mi tu neberte, děti už mě…!“ Moje očekávání byla vzhledem k pověsti, která dvojku provázela takřka na každém kroku, docela vysoká. A po zhlédnutí musím konstatovat, že byla z převážné části naplněna. S rozjezdem to vypadalo jako minule, snad i to tempo bylo o něco svižnější. Dvojka má ovšem výhodu v zápletce. Ta je sice hrozně jednoduchá až triviální, ovšem funguje výborně. Nápad s tím, že anděl s čertem se dostanou na zem zrovna v období Mikuláše, možná není z nejoriginálnějších, ale zpracován byl více než zdařile. Film se zase může naplno spolehnout na pevné základy, na nichž stál již díl první; sehrané duo Trojan – Dvořák (kteří řádí snad ještě víc), hodně humoru, spoustu narážek a pohodovou atmosféru. Možná až moc, protože konec už působí krapet nataženě, ale není to zas nic, z čeho bych si rval vlasy. Znovu za 4*. „Říkám ti, Matko Boží, ten svatej Petr je nafoukanej! Od tý doby co mu v Římě postavili ten velkej barák s kupolí…“ - „Kopulí!“ - „No, s tou taky!“

1 2 3 4 5 20 39 58 77
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace