Sarkastic

Sarkastic

Jan D.

Česko

126 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
1 2 3 4 5 20 39 58 77
    • 22.3.2018  15:36

    „Musíš sehnat pomoc, je šílená!“ - „Není šílená, jen...neobvyklá.“ Celý úvod, který se dá směle označit za jedno z vůbec nejoriginálnějších prvních setkání páru, jsem kompletně prosmál. Následné „harmonické“ soužití, provázené neporozuměním prakticky už od začátku, však dá divákovi rychle najevo, jakým směrem příběh půjde. To stupňování konfliktů společně s prohlubující se nedůvěrou mě moc bavilo, ze střetu názorů na výchovu dítěte se podařilo vystavit velmi napínavé a mrazivé drama. Skvěle zahrané, nutno dodat (Jude sice rozhodně není prototypem ideálního otce a už vůbec ne partnera, ale vedle Miny vypadá div ne jako naprosto rozumně se chovající/smýšlející člověk). Rozuzlení sice využilo krapet samoúčelnou berličku (ve stylu poučky, že pokud je na pódiu „ona věc“, musí se z ní…), avšak to je tak jediné, co můžu tomuhle emocionálnímu nářezu vytknout. Čistě objektivně má film pouze na 4*, ovšem já si tu 1* navíc přihodím, protože se tu ryje do velmi aktuálního tématu možná až demonstrativně, ale naléhavě a rozhodně k věci.

    • 22.3.2018  15:32
    Tetička (1941)
    ****

    „Víte, že cizí dopisy se nečtou?!“ Příjemná, nenáročná, předvídatelná (jak jinak také?) komedie, u které jsem se po celou dobu sledování usmíval. Ale vyloženě vtipných scén či hlášek, u kterých bych se za břicho popadal, tu bylo až překvapivě málo. Herecké obsazení je sice kvalitní, postavy také nejsou vůbec špatně napsané, ale spíš se u nich sází na jednoduchost a v některých případech hlavně přehrávání. Což bez hluchých míst funguje jen u výtečného Ference Futuristy, suverénního tahouna (a nejzábavnějšího protagonisty) celého filmu. Humoru také moc neprospívá přespříliš sentimentu, který do filmu vhání postavy Naskové a Smolíka, má to jistě svoje opodstatnění vzhledem k hlavnímu tématu Tetičky, ovšem zábavy to prostě a jednoduše nepřidá (stejně jako přehnaný důraz na rádoby strašidelnost). Téhle Fričově staromilské veselohře, která neurazí, příjemně uteče, ale salvy smíchu nenabídne, přiklepnu ještě slabší 4*. „Vybral jsem si vás po pečlivé úvaze…a také proto, že tady nikdo jiný nebyl.“

    • 22.3.2018  15:25

    „Když to nejméně čekáš...příroda lstivě najde tvoji slabinu.“ Prý „Broskve v tísni!“…tímto děkuji nejmenované uživatelce, upřímně jsem se zasmál. Teď už ale k filmu samotnému. Neměl jsem žádná vysoká očekávání. A strach z nudy mě dlouho odrazoval. Nakonec se mé obavy ukázaly jako liché. Předně, podařilo se mi vcelku rychle adaptovat na rozvláčné tempo vyprávění, navíc podpořené místem a časem (prázdninami v slunné Itálii), kdy se dlouho zdánlivě nic nedělo. Ale opak byl pravdou. Bavilo mě sledovat to postupné, zpočátku téměř necitelné oťukávání ústřední dvojice (jen tak „mimochodem“ výborně zahrané). Přistoupil jsem na pravidla hry a vnímal čím dál větší napětí mezi oběma „zainteresovanými“. Zpočátku ze strachu z odmítnutí, pak žárlivosti a nakonec rozloučení. A film výborně vygradoval. Přišel skvělý rozhovor s otcem a následně pohled do krbu, při kterém vše viděné na diváka teprve dolehlo v plném emocionálním rozsahu. Hodnotím silnými 4*. „Co jsi dělal?“ - „Nic!“ - „Chápu...přesunul ses do rostlinného království?“

    • 22.3.2018  15:21
    Na kometě (1970)
    ****

    „Cítili jsme se zde velice spokojeně. Pomáhali jsme ze všech sil a šířili civilizaci…“ Aneb jak se spřežením plastových hrnců dinosaury zahnat na útěk. Jules Verne asi nikdy nebude můj šálek kávy, na druhou stranu, Zemanovi se podařilo mi ho přiblížit asi nejsnesitelněji, jak v mém případě vůbec šlo. Ve snímku Na kometě se hýří nápady, fantazií, všemožnými detaily (třeba takové Effovo „Ještě se mi to připálí!“), takže nuda se nekoná. Krom již zmíněného Effy se o zábavu stará také Filipovský se svými průpovídkami, nechybí něžná Vašáryová (rozhánějící konkurenci polštáři)…jen jsem nepochopil to nesmyslné a rušivé předabování hlavního páru (v případě Drbohlavové by to snad ještě šlo, ale u Třísky mě hrozně štvalo, že nedostal roli přímo on). Už jsem se tak trochu smířil s faktem, že mě asi žádný Zemanův film nechytí natolik, abych mu přiřkl 5*, na druhou stranu, pár jeho kvalitních počinů jsem již viděl, takže to budu zkoušet dál, protentokrát dávám solidní 4*. „Není to volovina, co děláme?“ - „Kterej rozkaz není volovina.“

    • 17.3.2018  10:58

    Starouš Woody točit filmy stále nezapomněl, předchozí jeho 3 snímky (zejména takový Iracionální muž) jsou toho jasným důkazem, ovšem…podobně mírné zklamání jako z Kola zázraků jsem cítil naposledy u Jasmíniných slz (cca 5 let dozadu). Po technické stránce nezbývá než zuřivě tleskat kameramanovi Storarovi ve stoje. Nad všemi těmi různorodými barvami, filtry, stíny, záblesky a já nevím, čím vším ještě, bych se mohl rozplývat dobrou chvíli. Všechno tohle pomohlo k příjemné atmosféře, stejně jako Woodyho klasická volba (nepřekvapivě) kvalitní hudby. Zklamal mě ale docela příběh. Nenudil jsem se, avšak ani necítil to správné nadšení, při kterém bych dychtil po každé další scéně. Což zamrzí i díky hercům, na které se naštěstí film spolehnout mohl. Září především „Winsletka“, která si scény vyloženě krade pro sebe. Třeba takový její „dialog“ před zrcadlem nebo naopak závěrečný pohled (tak nádherně vypovídající)…Kate prostě jede. Takže Woody, zas za rok (snad už teda u komedie). Kolo zázraků hodnotím lepším průměrem.

    • 17.3.2018  10:48

    „Neměla by ses za nás stydět jen proto, že jsme si zvolili jiný životní styl než ty.“ - „Být bezdomovcem v New Yorku se nepočítá jako životní volba.“ Téma Crettonova počinu mě před zhlédnutím snímku prakticky vůbec nezajímalo. Po filmu jsem se pídil čistě kvůli hercům. Na těch dílo pevně stojí, ti jsou hlavním důvodem proč se podívat. Nejvíc mě bavil Woody, resp. jeho postavu bych v reálu opravdu potkat nechtěl, ale zahrál ji perfektně. V těsném závěsu to pak byly neméně výborné Brie a Naomi. Pozitivní ovšem je, že se předvedli snad všichni dětští herci, což mě příjemně překvapilo. Příběh už taková pecka není, nicméně nenudil jsem se a po většinu času se zájmem sledoval, jak to (nejen) se sourozenci dopadne. Konec mě emocionálně nezasáhl, no vlastně se mnou nehnul vůbec a považuju ho za nejslabší část filmu (spolu s nezajímavými závěrečnými titulky). Crettonovi nicméně plánuju dát další šanci v podobě Dočasného domova, od kterého si i slibuji emocionálně silnější podívanou. The Glass Castle přiklepávám slušné 4*.

    • 11.3.2018  10:40
    25. Český lev (TV pořad) (2018)
    ***

    Po roční pauze jsem sebral odvahu a Lvy zapnul. A když už jsem zhlédl pořad celý, zkusím nějaké to zhodnocení. Tak předně, maximálně příjemně mě překvapila moderátorka Vinczeová. Za celý večer jsem zaznamenal přesně 1 její slabší moment, jinak to zvládla s grácií a snad budou tvůrci natolik soudní a osloví ji i pro Lvy příští. Naopak Vladivojna La Chia a její uskupení…to byl zkrátka největší trapas večera („krapet“ nedůstojné chování vůči oceněným). Nemůžu také opomenout snahy mnoha zúčastněných udělat ze Lvů politickou agitku. Nesouhlasím, že do pořadu tohohle typu něco takového patří a postupně jsem jásal nad každým, kdo prostě „jen“ normálně poděkoval či předal (nejvíc pobavili pánové Neužil s Pleslem). Jen kdyby se tak hloupě na všechno nespěchalo…Těžko se mi hodnotí samotní vítězové napříč kategoriemi, neb jsem neviděl úplně každý nominovaný snímek, ale minimálně v té hlavní, nejlepší film, nepovažuju ocenění Báby z ledu za žádný přešlap, spíš naopak. Celkově to vidím na slabý průměr, je co zlepšovat.

    • 11.3.2018  10:12

    „Poslechni, co myslíš, svede něco ten Syrový?“ - „Syrový je náš Žižka!“ Měl jsem trochu obavy, zda film nebude příliš tendenční. Ale v podstatě krom 2 průpovídek z úst (koho jiného než?) Rudolfa Deyla o Španělské válce a Rusku vs. Západu se podařilo tvůrcům udržet „neutrální“. A komu nevoní zobrazování německé části obyvatelstva v pohraničí nepříliš růžovými barvami, měl by se snímku asi raději vyhnout. Tak či onak, problematiku soužití Čechů a Němců v problematickém místě a době se myslím podařilo vystihnout více než zdařile, kladným postavám máte důvod naplno fandit (mým favoritem byl jednoznačně Effa). Překvapivě nejvíc to snímku kazí podivná jazyková stránka, kdy se dost zmateně střídá čeština s němčinou bez nějakého zřejmějšího důvodu. I přes tuhle kaňku jsou to ovšem solidní 4* a pro mě připomínka, že bych se měl poznávání filmové tvorby Jiřího Weisse věnovat více. „Lidi ve vesnici se už docela zbláznili. Dneska někdo postřelil Sychru.“ - „On není mrtvej?!“ - „Honzíčku!“ - „Nejsem Honzíček, jsem Hans!“

    • 10.3.2018  10:23
    Zátiší (2013)
    *****

    „Nechtěl byste, aby ho poznali Vaše děti, jeho vnuci? Nikdy není příliš pozdě. Vím, že je už mrtvý, ale ...“ Málo co mě dokáže potěšit tak moc jako objev nenápadného, malého filmu, který si mě dokáže emocionálně zcela získat. Zátiší je nádherně vyvážená tragikomedie. Humor, smutek, dojetí…vše v té správné míře. Film je morbidní, smutný, málomluvný (a přitom tolik říkající), úsměvný i příjemně ubíhající. A v případě Marsana skvěle zahraný. Ten si celý film hravě vystačí s minimalistickým a přitom tak přesným výkonem. Jeho samotářský podivín dělající „jen“ svou práci, z úcty k nebožtíkům vymýšlející smuteční řeči, lepící si fotky „klientů“ do alba, maximálně systematický a svázaný pravidly (vnitřními i vnějšími), jejichž porušení je nemyslitelné (ten úsměv „před“…tak moc jsem mu rozuměl). Emocionální dopad po závěrečné klapce byl pak v mém případě drtivý, proto rád nadhodnotím slabšími 5*. „Nikdy jsem je neslyšel mluvit, když spolu seděli na lavičce. To je to, co bychom chtěli všichni, že? Ženu, se kterou se dá mlčet.“

    • 10.3.2018  10:20
    Trestanec (2017)
    ****

    „Otázkou je, co uděláš, když se tady chceš plácat s náma ostatníma, protože naše ochrana není jen tak. Nic tady není zadarmo. Všichni v tom jedou, ať jsou s námi nebo ne.“ Od Trestance jsem si nesliboval zbytečně moc, a snad i proto u mě ani nedošlo na nějaká nenaplněná očekávání. Naprosto klíčové je u tohoto filmu si položit zásadní otázku; dokážete hlavní postavě uvěřit proměnu ze spořádaného, nekonfliktního a nijak zvlášť „nabušeného“ finančníka na bezskrupulózní, (v rámci přežití?) všehoschopné hovado s tahem buldozeru? Pokud je vaše odpověď záporná, filmu se asi raději vyhněte. V tomhle ohledu působí tématem opravdu velmi podobný Blok 99 mnohem uvěřitelněji (a také podstatně přímočařeji). Já však na pravidla hry přistoupil a film si převážně užil. I přes to krapet problémové obsazení Nikolaje, který vás možná o své buldočí zarputilosti zcela nepřesvědčí, ale sympatie a potřebu mu fandit vyvolá spolehlivě. Hodnotím slušnými 4*. „Bojovníkova nejsmrtonosnější zbraň...je jeho mysl. Vítej do rodiny, bratře.“

    • 3.3.2018  18:37

    „Lidé občas zapomínají, že hokej je hra. Ta loterie jménem nájezd…to je prostě život.“ Dokument precizní a komplexní. Shrnuje snad vše podstatné a přidává spoustu zajímavostí navíc. Nebojí se věnovat velkorysou část stopáže studii geopolitických souvislostí (snímek ani zdaleka není věnován pouze našinci), ať už jde o vývoj v Č(SS)R, NHL či právě „Turnaji století“. Sešla se tu celá řada různorodých osobností (často přímých účastníků turnaje) díky čemuž dochází k zhodnocení „věci“ z obou stran, jakože promluvy Američanů a Kanaďanů byly hodně zajímavé (nejvíc bavil Fleury, který si nebral servítky a přitom zněl objektivně). A bonus? Oku lahodící zrestaurované záběry. Vytknout můžu snad jen detaily, vývoj v ČSSR podle mě stačilo zrekapitulovat jen jednou, a ocenil bych promluvy více ruských osobností (tehdejších hráčů), ale možná je i Yashinova účast v tomhle dokumentu malým zázrakem. Slabších, ale zasloužených 5*. „Vím, co budu mít napsané na hrobě. Zde leží Marc Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy.“

    • 3.3.2018  18:20

    „Tož chceš?“ - „A jsou to poctivý peníze?“ - „Jaký se zrovna tisknou.“ Konec (civilizovaného) světa. Přesně tam zamíří zoufalá matka s 2 kluky po tom, co přijdou o otce. Divák se sám sebe musí ptát, proč zrovna tam? Snad kvůli naivní představě, že tu zapomenou, začnou znovu a najdou naději na nový, hezký život. Na který to ovšem opravdu nevypadá. Kdepak jsou ty zářivé zítřky plné radostného budování naší poválečné vlasti. Kam jen kamera dohlédne, tam jsou pouze všudypřítomné pozůstatky nedávno skončené války. Všude jen zničené věci, budovy, nevybuchlé miny, bláto, zima, nehostinnost, nevlídnost, dokonce ještě německé ženy, které musí za trest sázet stromky. A v lesích číhá nebezpečí v podobě stále bojujících fanatiků…ideální prostředí pro dobrodružství 2 mladých chlapců, tedy především toho staršího (výborný Dlouhý). Ačkoliv nejvíc mě zajímala Macháčkova osudem zkoušená postava (jedno, že jsem mu stejně jako hlavní hrdina co chvíli nerozuměl) a fajn byl také neustále se „vracející“ Kodet. Celkově dávám solidní 4*.

    • 3.3.2018  18:12

    „Nevyjádřila jsem se dobře. Nemám ve zvyku příliš mluvit s lidmi.“ - „Berte to jako šťastnou okolnost, jelikož hovořit s lidmi je velice riskantní. Nicméně, voláte vy mně, tak to riziko budete muset podstoupit.“ Virgil mě bavil prakticky od prvního okamžiku. Jeho sofistikované chování, „fajnšmekrovské“ kochání se životní sbírkou, záliba…ehm, spíš úchylka v rukavicích, no zkrátka asociální podivín, kterému jsem prostě nemohl nefandit. A spolu s ním jsem se snažil odhalit to velké tajemství, prožíval jeho první (a řádně složitý) romantický vztah a…najednou přišel konec, já byl plný emocí a měl tak strašně zvláštní pocit, který ve mně dozníval ještě nějaký ten den po zhlédnutí. No ne nadarmo se říká, že chceš-li udělat ze starého muže blázna…Silné 4*, moc povedený film (zejména sázka na Morriconeho se znovu nepřekvapivě vyplatila) a českého diváka navíc potěší malá reklama na Prahu. „Lamberte, jste ženatý?“ - „Ano, téměř třicet let.“ - „Jaké to je žít se ženou?“ - „Jako účastnit se aukce. Nikdy nevíte, jestli vaše nabídka bude ta nejvyšší.“

    • 3.3.2018  18:01

    „Nebuď nechutnej.“ - „Říká kluk, co zrovna lozil jazykem v krku vlastní mámě.“ Možná mě ty zdejší komentáře hlásající, že dvojka je ještě lepší, namlsaly až moc. Jednička se mi líbila víc. Na druhou stranu, oba díly jsou si opravdu hodně podobné. Znovu se sází na jednoduchý, vulgární humor se spoustou sexuálních narážek. Těch kvalitních je tu zhruba stejně, bohužel přibylo i těch spíš trapných či vyloženě fekálních (spojených většinou s postavou Eliase). Ale stále jsem se převážně bavil, užíval si všechny ty hlášky, absurdní situace (vládne Randalovo shrnutí trilogie Pána prstenů), rytí do rasismu, resp. politické korektnosti, spoustu trefných životních postřehů a nakonec i ten dojemný konec (s návratem do „starých“ kolejí). Protentokrát to budou slušné 4*. „Ale manželství jde proti naší primární potřebě.“ - „Bejt milovanej?“ - „Šoustat, jak jen to jde! Šířit svoje sémě a rozmnožovat druh. Všechno je jen propaganda, abychom se brali, měli děti a drželi ekonomiku v chodu. Manželství je základ státu.“ - „Jsi tak chytrá holka.“

    • 24.2.2018  11:18

    „Je maminka opilá, táto?“ - „Ne, ne. Má jen trochu migrénu. Malou migrénu de Chardonnay.“ Po filmu V Bruggách jsem nad McDonaghem zlomil hůl. V přesvědčení, že navždy. Ale jeho nový počin mě nakonec svým tématem zlákal. A takovou pecku jsem věru nečekal! Ten film jde až na dřeň. Jak ve scénách „odlehčených“, tak těch ryze vážných. Černý, neotřelý humor byl skvělý, vyšetřování si udržovalo slušnou hladinku napětí a ani žádné emoční vydírání skrz traumata postav se nekonalo. Mildred totiž jednoduše fandit musíte, a to ne nutně jen pro to, co se jí stalo, ale hlavně kvůli tomu, jak se s ničím a nikým neštve. Třeba po takové přednášce „ctihodnému Otci“, kterého si namazala na chleba (a mluvila mi z duše), jsem měl chuť začít tleskat ve stoje (příklad za všechny). Pravda, snímek má trošku slabinu v podobě konce, který není tak výborný jako zbytek filmu, ale ta otevřenost mi vůbec nevadila. Možná lehce nadhodnotím, ale slabší plný počet rád dám. „Ty billboardy ti ji nevrátí, Mildred.“ - „To ani mrdání devatenáctky, Charlie.“

    • 24.2.2018  11:14
    Řezníci (2003)
    ****

    „Půjdeš večer ven?“- „Ne, bolí mě břicho. Nechci už dnes vidět lidi!“ - „Tak to nechoď do mrazáku.“ Další švihnutý film v podání Anderse Thomase Jensena. Nutno podotknout, že moje očekávání byla v podstatě naplněna, v některých ohledech snad i překročena. Ve srovnání s 3 dalšími režisérovými filmy, které jsem měl tu čest vidět, tne Jensen do „živého“ asi nejvíc, protože danou problematiku dlouho (pochopitelně, že jen naoko…nebo ne?) vydává za něco v podstatě normálního, jen mírně nemorálního či eticky lehce problematického, no zkrátka záležitost pro fajnšmekry..a při čtení některých zdejších komentářů se zdá, že tím u leckoho přestřelil. Já mu to ovšem „žral“. Ta nadsázka mi přišla přesně na hraně. A je jen velká škoda, že ji Svend v jistý moment definitivně překročil, protože oba zvrhlíci měli mé velké sympatie. Řezníci jsou prolezlí černočerným, morbidním humorem, který nesedne každému, já se však bavil a hodnotím solidními 4*. „Omlouvám se, nemám tu uklizeno. Vloupali se mi sem.“ - „Kdy!?“ - „Nevím, před pár lety.“

    • 17.2.2018  16:32

    „Tak Vám řeknu, Mistře, nikdo si nedovede představit, co to je za fušku ta Vaše práce. To radši operuju ledvinu nebo žlučník.“ První povídka Čintamani a ptáci byla takový lehký nadprůměr. Slyšet Šmerala nebo Jiráskovou překládat z angličtiny překvapí, ale jde tu o něco jiného, totiž honbu za získáním koberce. Vzrůstající sběratelská posedlost stejně jako ošetřování při „přípravě“ byly fajn, ale nejvíc mě bavil celý ten „nehlučně“ provedený čin, který si pro sebe ukradl Hlinomazův „profesionál“. Druhá povídka Příběhy sňatkového podvodníka se mi líbila ještě o něco víc. Zábavný byl již zástup zhrzených na policii, ovšem pořádnou šťávu to dostane až s příchodem Sovákova světáckého houslisty, jeho vztah s policistou mě moc bavil. Celkově ani 1 z povídek nebyla kdovíjak narvaná fóry, ale zvláště druhá z nich byla úsměvná a pohodová. Hodnotím solidními 4*. „Všechno zaplať, protože já si potrpím na pořádek. Ono je to poznat hned na ksichtě člověku, víte? Když nemáte dluhy, tak se můžete klidně každému podívat do očí.“

    • 17.2.2018  16:25
    Love song (2013)
    ****

    „Jakou hudbu máš v mobilu?“ - „Svoje písničky ti nepustím, je tam až moc osobních a zahanbujících věcí.“ - „To v mém taky. Podle playlistu můžeš říct o člověku hodně věcí.“ - „Já vím, proto se toho tak bojím.“ - „Tak jdeme na to?“ - „Jasně, jdeme na to!“ Že tento snímek, který mě chytl prakticky hned od scény s „přiděláváním hudebního doprovodu“, natočil režisér Once, jsem zjistil až po zhlédnutí. A příjemně mě překvapuje, jak je atmosférou v porovnání s výše zmíněným na jednu stranu stejný a přitom tak odlišný. Není tak procítěný a smutný, Begin Again má však v sobě tu a tam i nějaký ten humor, spoustu pohodové hudby a nenucených rozhovorů. Sázet může i na velmi sympatický ústřední pár, jehož vývoj se mi moc líbil. Stejně jako všechny ty nahrávky na různých místech, nebo třeba jen takové disco klubové poslouchání si vlastní hudby ve sluchátkách. „Titulkový“ konec bych snad i oželel, ale budiž, ke zbytku filmu (resp. naturelu 1 z postav) se docela hodí. Emočním dopadem se film Once rovnat nemůže, ale silné 4* mu rád dám.

    • 13.2.2018  10:39

    „Váš otec si myslí, že lidé budou volit někoho hluchého?“ - „A proč ne. Když už zvolili debila…“ Snímek se snaží o určitou míru nekorektnosti a nabourávání předsudků (nejen) ohledně hluchoněmých lidí, takže se tu divák setká s extrémy od zprostředkovávaného setkání u sexuologa(?) až po emocionální otcovo „naslouchání“ dceři. A v tom právě tkví největší síla, ale zároveň i slabina filmu. Dokud jde jen o humor, není moc co řešit, vtipy vesměs fungují (i když je nutné si uvědomit, že hlavní hrdinka teprve vstupuje do puberty), nechybí pohodová atmosféra. Ovšem jak přijde na dojímání, film se pohybuje na tenkém ledě, přičemž se občas udrží přesně na hraně (procítěný zpěv s „překladem“), jindy je již za ní (směrem ke konci stále víc, ze závěrečných pohlednic mi bylo skoro až na zvracení a ten zbytečný příklon k Hollywoodu jsem nepobral). Celkový dojem mi vychází na slušné 4*. „Kdo to je?“ - „Grégoire.“ - „Neříkej, že jsi s ním spala!“ - „To ti neřeknu.“ - „A co Kamel?“ - „Rozešli jsme se včera před matikou.“ - „A tenhle?“ - „Ten byl po matice.“

    • 13.2.2018  10:22

    „Obvykle takovéto věci nedělám. Na tento dům a vše, co tu vidíte, jsem si vydělal poctivě.“ - „Věřím vám. Také nedělám takovéto věci.“ - „Nepochybuji o tom.“ Ruka ruku myje aneb současné (nejen) Rumunsko? Český název Zkouška dospělosti je významově mnohoznačnější. V podstatě ani nejde tolik o maturitu dcery (mimochodem pěkně rozmazleného, nevděčného a nesympatického spratka), ale hlavně chování hlavního hrdiny. Jeho styky a skutky se snaží být s každým zadobře, navíc zajistit dceruščinu zářnou budoucnost mimo tuhle „díru“, ale už zdaleka ne náhodné útoky v úvodu divákovi naznačí, že Romea zrovna klid nečeká. A poté, co se doktorovi začne hroutit svět na všech frontách (ostatně ani „staré, dobré“ Rumunsko už není to, co bývalo), atmosféra zhoustne a film je sice stále depresivnější, ale i poutavější. Proto možná trošku zamrzí otevřený závěr, ale zas to není nic, kvůli čemu bych si trhal vlasy. Zkouška dospělosti sice kvalit 4 měsíců, 3 týdnů, 2 dnů nedosahuje, ale pořád je to zatraceně dobrá podívaná za silné 4*.

    • 13.2.2018  10:13
    Maska (1994)
    ****

    „Neuvěřitelné! S takovými schopnostmi jsem superhrdina! Teď můžu bojovat proti zločinu a za mír na celém světě! Ale nejdřív...“ K Masce jsem měl trochu jiný přístup než řada zdejších uživatelů. Především, snímek jsem v dětství na rozdíl od většiny vrstevníků neviděl, nijak mě nelákal. A pak, s Carreym mám filmové zkušenosti hlavně jakožto s „charakterním“ hercem, takže jsem byl docela zvědavý na ryze komediální roli. A v očekávání trapnosti…jsem dostal pohodovou zábavu, na které jsem neshledal nic zvlášť závadného. Pochopitelně, ve chvílích, kdy Stanley nasadí masku, je to hrozná pytlovina, ale pořád vesměs vtipná a hlavně překvapivě nápaditá. Funguje i při „muzikálových“ číslech, které jsou i vcelku chytlavé. A především, Jim si dokáže scény ukrást celé pro sebe, což je jen dobře, protože s dalšími postavami potažmo jejich protagonisty to moc slavné není. A v případě Cameron Diaz…no, svou „femme fatale“ si odehrála. Čekal jsem spíš špatný film a dostal neškodnou, příjemnou, úsměvnou jednohubku, které rád přiklepnu slušné 4*.

    • 13.2.2018  09:52
    Případ SK1 (2014)
    ****

    Tomuhle se říká kvalitní evropská filmařina. Na rozdíl od mnohých jiných filmů se zde střídají linie vyšetřování a zároveň soudu, díky čemuž divák zná obžalovaného a nemá až tak moc důvodů pochybovat. Čímž ovšem nuda nenastává. Vyšetřování je komplikované, mrtvol přibývá, provázanost mezi nimi hapruje a kriminalisté chvílemi připomínají spíš uzlíčky neštěstí než suverénní tvrďáky. Což se jim promítá i do jejich osobního života. Zároveň člověk sleduje příběh morálního dilematu „ďáblových“ advokátů, kteří pochybují čím dál víc. Kruh vyšetřování i soudu se však postupně uzavírá…jistá zdejší přirovnávání k Zodiacovi od Finchera nejsou úplně vedle, mě ovšem Mistrův kus spíš zklamal, zatímco Případ SK1 dost bavil. Přesto k úplné spokojenosti mi něco bránilo. Především to byla nepřehlednost. V datech, obětech, ale po jistou dobu i podezřelých. Nemyslím si, že bylo úplně nutné stále přeskakovat od jednoho k druhému. Na druhou stranu je to má víceméně jediná výtka této poctivé francouzské kriminálce, kterou hodnotím silnými 4*.

    • 8.2.2018  16:32

    „Co z tebe bude?“ - „Buchta.“ - „Co?!“ - „Buchta. To říká máma.“ Na režisérovi Jiřím Svobodovi mě příjemně překvapuje jedna věc; viděl jsem od něj doposud 4 filmy a každý mi přijde úplně jiný. To, co všechny spojuje, je společný převládající žánr, drama. A také kvalita, se kterou na tom byly také všechny podobně, Dívka s mušlí rozhodně není výjimkou. Na úvod je třeba říct, že film je takřka konstantní depresí. Těch pár záchvěvů něčeho pozitivního vždy velmi rychle zmizí, jako by to bylo něco nepatřičného. Snové (a tolik vypovídající) Venduliny představy spolu s výbornou Hapkovou hudbou tomu jen napomáhají. Stejně jako herecké výkony většiny zúčastněných. S Vendulinou matkou snad ani nejde soucítit, jen jí opovrhovat, s dcerou je to už kapánek těžší. Na jednu stranu ji člověk upřímně lituje a chápe, na druhou kroutí hlavou nad tou umíněností a možná krásnou, ale zcela naivní, sebezničující představou. A pak přijde konec a člověk si jen posteskne nad tím, že tuší, jak by to asi pokračovalo dál. Hodnotím slušnými 4*.

    • 8.2.2018  16:09

    Nezajímám se o Vincentův život, jeho techniku malování či výtvarné umění vůbec. Spíš hledám filmy s animací odlišnou od té mainstreamové, chcete-li Walt Disneyovské/Pixarovské. Tento film mé očekávání splnil do puntíku, dokonce ho překonal. A pokud jsem se nejdřív trochu obával nudného příběhu, mrtvolných postav, brzy mě snímek vyvedl z omylu. Prostředí samozřejmě bylo statické, ale tvůrci vždy dodržovali jeho interakci s živými bytostmi (pohybem, světlem, stíny). A právě postavy působily velmi živým dojmem, jistě některé víc než jiné, někdy hlavně díky danému malíři, jindy kvůli dabérovi, nebo souhře obou (zvlášť patrné u převozníka, Adeline a dalších). U takových detailů jako odraz tváře ve vodě či zvedání se z postele jsem byl velmi překvapený propracovaností. Ale ze všeho nejvíc se mi líbily černobílé vzpomínky, dokázal bych si v podobném duchu představit celý film. „Detektivní“ příběh možná nebyl tolik nosný, ale bavil mě, ačkoliv o něj tu nešlo. A ten silný pocit melancholie na konci…velká spokojenost, dávám silné 4*.

    • 8.2.2018  16:06
    Uteč (2017)
    ***

    „Nejsou rasisti.“ - „No dobře.“ - „Řekla bych ti to. Nebrala bych tě tam. Zamysli se nad tím.“ Už od úvodu si film buduje výbornou atmosféru. Těšil jsem se na každý další záběr, postupně vzrůstá napětí, lekačky fungují a divák začíná být stejně zneklidněný jako hlavní hrdina. Poté přijde jeho kruté prozření a člověk čeká, jak tohle dopadne. A pak následuje posledních cca 15 minut (vše začíná směšně epickou hudbou) a film jde do háje, kompletně a se vším všudy. Totiž to, co přijde, by mohlo být absolutním vrcholem hororové parodie, u které bych se řezal smíchy, ale u filmu, který se celou dobu bral víceméně vážně, působí něco takového maximálně trapně, amatérský, klišoidně a nechtěně vtipně. Pokusím se ubránit spoilerům (krom jemného rýpnutí si, že „kusem textilie nad hypnózou nevyzraješ, brouku“), ovšem při zpětném přehrání si chování „určitých“ postav zjistíte, že jejich jednání nedává ale vůbec žádný smysl. Nebo toho chci po hororu až příliš. Vidím to na lepší průměr, pokud vás nenaštve poslední čtvrthodinka jako mě, možná přihodíte.

    • 8.2.2018  16:03

    „Dostal jsem strach, že mi má lež vynese něco horšího než rány. Ale později jsem si uvědomil, že to byl jediný způsob jak s nimi mluvit. Skromnost byla u nich zbabělostí, drzost byla chlapská.“ Přežil jsem svou smrt staví na trochu jiném typu hlavního hrdiny. Odvaha a vůle žít by se dala považovat za v podstatě samozřejmost, ale on má tu výhodu, že je ve výborné fyzické kondici a věří, že právě díky ní má šanci přežít („…díval jsem se na cestu do koncentráku jako na těžké utkání“). A divák mu pak i fandí, jak kdyby byl zrovna v ringu. Zejména při těch scénách, kdy mu hrozí bezprostřední smrt. Když nosí pytle, hází chleba či třeba zrovna tahá kamen do schodů (nejdelší, ale možná i nejpoutavější pasáž filmu společně s výslechem). Ale jak sám přiznává, nedostal by se tam, kde je, bez pomoci kamarádů…jakože vedlejší postavy byly neméně zajímavé, nejvíc mě zaujal Menšík. 5* nedávám čistě z jediného důvodu; ten národně-politický podtext je bohužel až příliš citelný a tvoří tak jedinou kaňku na jinak výborném filmu.

    • 3.2.2018  16:29

    „Bez obav, tobě se nic nestane. Ty jen musíš zůstat klidný. Řekl jsem to co nejrychleji. Doufám, že jsem tě nezdržel dlouho.“ Po předchozích 2 filmových zkušenostech s režisérem jsem čekal, že podívaná bude tak nějak „mimo“. Jenže tentokrát mi příliš nesedla. Ale popořadě. Pomalé budování příběhu a poznávání postav mě nijak nenudilo, spíš naopak. A ta Martinova prohlubující se citová „fixovanost“, vzrůstající časové nároky a jeho postupná „proměna“ mě dost bavily (Keohganova postava je správně děsivá a slizká). Jenže pak přišel první stupeň „trestu“ a film jakoby sám sebe začal trumfovat ve své absurditě, zvrhlosti a řekněme „mimóznosti“. Předhánění se sourozenců v „užitečnosti“, otcův dialog ve škole, matčin návrh v posteli…a vše korunuje posezení v obýváku s „ententýky“, to mě přepadl skoro hysterický záchvat smíchu nad tou koňskou dávkou trapnosti (a konec to věru moc nevylepšil). Pouhý průměr. Doufám, že Lanthimos si příště spraví reputaci a přijde s podivností co do kvality srovnatelné se Špičákem a Humrem.

    • 3.2.2018  16:26

    Aneb když se člověku během pár dní zhroutí celý svět a nastalá zoufalá situace si žádá čin stejného ražení… Susanne Bier se s tím jednoduše neštve. Druhá šance je silně emocionální dílo, které jde místy na dřeň a rozhodně se nebojí přitlačit na pilu. Díky tomu střídá jedna extrémnější situace druhou a ne úplně každému to asi sedne. Já s tím větší problém neměl. Samozřejmě je to o tom začít fandit hlavnímu hrdinovi a snažit se ho pochopit (u mě splněno obojí). Jeho rozhodnutí je totiž zoufalé a absurdní…ovšem na druhou stranu ani zdaleka ne nepochopitelné, ba naopak. Navíc je film celkově výborně herecky zvládnutý, takže některé činy postav člověk snadněji přijme. V podstatě jediné, co mi na filmu vadilo, bylo Simonovo „procitnutí“, které mi příliš věrohodné nepřišlo a od tohoto momentu to už nebylo ono. Každopádně mi, po Oscarem oceněném Lepším světě, jenž mě k mému nemilému překvapení zklamal, Susanne Bier dokázala, že má i nadále smysl zajímat se o její nové filmy. Druhé šanci přiklepávám solidní 4*.

    • 3.2.2018  16:13

    „Nevšiml sis ničeho?“ - „Je léto, teplo a všichni trochu víc smrdíme, ne?“ Od filmu jsem měl jen ta nejvyšší očekávání. Španělští tvůrci jsou totiž v mých očích velkým příslibem do budoucna. Nadějí, že tu a tam se ještě dá natočit kvalitní (krimi) thriller, a to i v dnešní době. A Que Dios nos perdone tohle splňuje do puntíku. To, že je film chytlavý, chvílemi solidně napínavý a dobře ukončený je jedna věc. Druhá je ta, jakou hlavní dvojici se podařilo přenést na plátno, to jsou skutečně parťáci k pohledání. Vznětlivý rapl a koktavý asociál sice na pohled působí nesourodě, ale sehraně, často si vystačí jen s všeříkajícími výměnami pohledů. Díky (nejen) jejich chemii film navíc obsahuje slušnou porci humoru, a pro mě je vždycky nesmírně osvěžující, když se můžu u kriminálního thrilleru od srdce zasmát něčemu (záměrně!) vtipnému. I když na depresi také dojde…slabší, ale zasloužený plný počet směr Španělsko (jen tak dál, pěkně prosím). „Představ si, že...že ho máš před sebou. Co bys udělal?“ - „Vždyť víš, co bych udělal. Co bys udělal ty?“

    • 3.2.2018  16:10
    Mr. Church (2016)
    ****

    „Nepotřebujeme chlapa a určitě nepotřebujeme kuchaře.“ - „Moje sestra říká, že každá žena potřebuje muže. Někdy více než jednoho.“ Hlavním důvodem ke zhlédnutí pro mě byl Eddie Murphy. Nezklamal mě. A to, k mému překvapení, v podstatě vážné roli, nebo jistě „serióznější“ než z jakých ho mám zapamatovaného. Mr. Church však není vyloženě smutný, je i dojemný, úsměvný, vtipný a pohodový. V mnoha směrech bych film označil za takový ten typický „feel-good movie“. Barvité vaření (naštěstí pro mě jsem film sledoval najedený) a příjemný hudba tomu výrazně napomohly. A nejvíc už výše zmíněný Eddie. O čitelnosti vývoje příběhu se asi není potřeba příliš rozepisovat, nic neočekávaného se nestane. Problémem ovšem je, že vyprávění nevybočí ani trošičku a vše, co je předem nalajnované, se také stane, takže se člověk dočká i nejednoho klišé (důraz na jisté hodnoty také zřejmě nikoho nepřekvapí). Což je velká škoda. Film mi příjemně utekl, ale na víc než slušné 4* to nebude.

1 2 3 4 5 20 39 58 77
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace