Sarkastic

Sarkastic

Jan D.

Česko

128 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
1 2 3 4 5 21 40 60 79
    • 22.9.2018  18:45
    Kapitán (2017)
    *****

    „Takže gestapo udělilo kapitánu Heroldovi právo na několikanásobný zjednodušený vojenský soud a přebírá veškerou zodpovědnost?“ Co dokáže uniforma…trochu jsem měl obavy, aby to nebyl jen táhnoucí se černobílý evropský art. Opak byl pravdou! A černobílý obraz podívané jen přidával. Hlavní „hrdina“ se prakticky hned od převléknutí začne chovat jinak. A ono mu ani nezbude nic jiného, musí totiž řadu věcí. Snažit se všechny přesvědčit o svém postavení a nehnout u toho ani brvou. Čelit silnějším osobnostem, rozpoznávat na čí stranu se má zrovna přidat a komu věnovat přízeň (groteskní sbírání si vlastní armády). Zachovávat klid a vyčkávat do poslední chvíle (zda se problém nevyřeší sám za něj), ale přitom zvládnout i rychlá a riskantní rozhodnutí. A já jen fascinovaně sledoval, kam až je schopný zajít (psychologie hlavní postavy je napsána a zahrána skvěle). Nakonec ty 2 hodinky utečou jako voda, jedinou kaňkou je pak podivných cca posledních 10 minut (včetně závěrečných titulků)…na slabších 5* to ale ještě bude.

    • 22.9.2018  18:42
    Kráva (1992)
    ****

    Úvodní označení „dobrodružství neobyčejného života“ je trochu hořká ironie. Na Krávu se nedívá moc lehce. Na samotě, kde lišky dávají dobrou noc (pokud už to na ně nebylo moc a také radši neutekly na nějaké „pohostinnější“ místo), se opravdu žádná velká idyla nekoná. Život na konci světa je pořádně těžký a krutý. Ona kráva je středobodem života hlavního hrdiny a také prostředkem k samotnému bytí (i když ve filmu paradoxně příliš radosti neudělá, spíš naopak). Již zmíněný Adam je pak všechno, jen ne gentleman a velký myslitel (resp. se jedná o pravý opak obou). To ostatně dokládá i událost, která předchází „přijetí“ nové ženy. Díky ní Adamovi občas mezi trvale zamračenými mraky vysvitne sluníčko, ale vždy opravdu jen na chvíli, a každý takový veselejší moment je pak vykoupen něčím nepříjemným či dokonce rovnou tragédií. Postupně jsem osudem zkoušenému Adamovi začal i fandit, ačkoliv s výhradami, a protrápil se s ním až ke konci (či začátku?). Této vcelku depresivní, ale autenticky působící podívané, přiklepávám solidní 4*.

    • 22.9.2018  17:24

    „Vypadáme snad jako týpci, co tě zatknou? Nasaděj ti klepeta a odvezou tě na stanici? Na něco jsem se tě kurva zeptal!“ - „Ne.“ - „Správně. Přesně. Prostě tě zastřelíme. Je to míň papírování.“ Tvrdí chlápci na obou stranách, všichni sehraní profesionálové, kdo však koho nakonec trumfne (nebo spíš „přechčije“)? Hned úvodní (ne)podařená loupež měla říz a navnadila. Pak sice tempo polevilo, ale za prvé měl divák za úkol trochu poznat postavy (v případě Velkého Nicka i soukromí…bez čehož bych se výměnou za kratší stopáž klidně obešel, to „zlidšťování“ jistě nemuselo být tak dlouhé), za druhé se vše připravovalo na hlavní chod. A ten byl opravdu chutný, i když si na něj člověk musí nějakou tu chvíli počkat. Zinscenované „představení“ na odvedení pozornosti a pak hlavní akce. Pořádný kus filmařiny a napínavé k tomu. A přestože samotný konec se snaží být možná až příliš „chytrý“ a na efekt, čím víc o něm přemýšlím, tím jsem vlastně radši, že to nedopadlo jinak (jakože jsem se obával dávky patosu). Slušné 4* jsou pro Dokonalou loupež tak akorát.

    • 22.9.2018  17:21

    „Co…co to bylo?!“ - „Toho si nevšímejte, to je Robert. Pronásleduje mě už ze Stockholmu, to už je tak jeho zvyk, aspoň 2 rány denně po mně musí vypálit. Víte, že by mi to chybělo, kdyby si po mně jednou nestřelil?“ No, parodie…film si ze „zesměšňovaného“ nestřílí tak (moc), jak by mohl a žánr (a já jako divák) žádal. Humor obstarává spíš situační komika a pár hlášek. Naštěstí je tu v tomhle ohledu na čem stavět. Stejně tak v případě herců. Ustrašený Pešek spolu se suverénním Korbelářem jsou sehraní a zábavní. Ovšem v případě jiných se tu minimem prostoru až trestuhodně plýtvá jejich komediálním talentem, mám na mysli hlavně Filipovského, Hrušínského a Fialu (ten se sice postaral o pěknou hudbu, ale jeho štěk o 1 scéně se snad ani nedá považovat za roli). Podobně rozpačitý jsem z podivně useknutého závěru (v případě romantické linky i „případu“ samotného). Končím na slabších 4*. „Vy máte revolver?“ - „Ano, mám revolver. Totiž…“ - „A to vy jen tak střílíte oknem na ulici?“ - „Občas.“ - „Aha. Kvůli uklidnění?“ - „Kvůli uklidnění.“

    • 16.9.2018  15:27

    I navzdory slušnému hodnocení velké a milé překvapení. V jiných filmech, ve kterých se někdo vrací kvůli pohřbu rodinného příslušníka po mnoha letech do rodného města/vesnice (zkrátka rodné hroudy či spíš díry), většinou také dochází na nějaké ty kostlivce ve skříni, ale v případě Třinácté komnaty je to poněkud fatálnější. A také napínavější. Nějakou dobu to tak úplně nevypadá, všichni vítají v podstatě slavného navrátilce, převážně se rozdávají úsměvy a mezi „starousedlíky“ panuje všeobecná zvědavost. Jenže při postupném (a dost chytlavém) odhalování pravdy divákův úsměv začíná mrznout. Na povrch vyplouvají staré křivdy a vzpomínky všeho druhu. V chování vůči hlavnímu hrdinovi se začíná přitvrzovat a nakonec se z toho vyklube zatraceně solidní emocionální nálož, která směrem k závěru slušně graduje. A samotný závěr je moc hezký. I za něj posílám slabších 5* směr Nový Zéland. Jen bych ještě dodal k těm žánrům, že se opravdu nejedná o thriller a o mysteriózní film také nejde (je tu zkrátka jedno tajemství, nic víc ani míň).

    • 16.9.2018  15:21
    Katakomby (1940)
    ****

    „A vod těch dob tady musej sedět 2 úředníci přesčas, kdyby zas jednou pana ředitele napadlo se sem přijít dolů zeptat, kolikátýho bylo loni touhle dobou.“ Začátek byl v pravdě parádní. Burian prakticky okamžitě začal hláškovat jak o závod, navíc vzápětí na scénu napochodoval parťák Marvan, který mu krásně nahazoval. Jenže poté, co „nahrávač“ prakticky zmizel z děje, na to byl Burian najednou úplně sám. Což o to, komik se činil a táhl na svých bedrech celý film, jenže pozvolná rostoucí protekce přestala být tak zábavná, co chvíli se někdo povyšoval, pak zase ne, potom najednou ano, až došlo téměř k rozmělnění humoru. Úsměv mi díky Burianovi ze rtů sice nezmizel (i díky fajn hudebním vložkám se zpívajícími úředníky), ale přece jen už jsem od Friče viděl (mnohem) zábavnější kousky, tenhle bude za slušné 4*. „Budeme jmenovat novýho tajemníka.“ - „Budeme jmenovat, budeme….koho vy budete jmenovat, vy Melichare.“ - „Baltazar, smím-li prosit.“ - „Ale, král jako král, vy mně spíš připomínáte (K)kašpara.“

    • 14.9.2018  23:06

    „Je užitečné vnímat svět jako sen. Když zažíváš noční můru, tak se probudíš a zjistíš, že to byl jen sen. Svět, ve kterém žijeme, je prý přesně takový.“ Tak trochu jiná „gangsterka“. Dle indicií jsem čekal něco rozjímavějšího. A to jsem také dostal, ostatně Ghost Dog má dost pomalé tempo, na druhou stranu nuda se rozhodně nekoná. Příběh nájemného zabijáka, který cestu samuraje bere vážně a svým způsobem jím opravdu je (až tak byl Whitaker výborný). To, co dělá, dává naprosto jasný smysl jemu, ale postupně i divákovi (snad až na to kradení aut, kde tu filosofii nějak nemůžu najít). A překvapilo mě na sobě samém, že jsem se na ono precizní vraždění těšil úplně stejně jako nad předčítání z knihy (ony ty myšlenky zdaleka nejsou tak banální, jak by na první pohled mohly vypadat). A dokonce i ten hip hop spolu s faktem, že všichni gangsteři koukají na animované blbosti, do tohohle filmu tak nějak patří. A ten symbolický závěr…no, snad si to Louie přečte a konečně pochopí. Tak zas příště Jime, protentokrát to budou silné 4*.

    • 14.9.2018  23:02

    Vzhledem k tomu, že byla Hra bez pravidel natočena 4 roky po výborné Ikarii XB 1 a jen rok před ještě kvalitnějšími Nebeskými jezdci, měl jsem před zhlédnutím poměrně vysoká očekávání. Ta bohužel zůstala z velké části nenaplněna. Přitom začátek byl více než slibný. Ta nápaditost a profesionalita při úvodní loupeži mě okamžitě navnadila a předl jsem u ní jako kocour. O to víc jsem nechápal pozdější naprostý amatérismus zlodějů, který následoval záhy po ní. Jenže poté se mi přihodila podstatně zapeklitější věc. Nevěděl jsem komu fandit, resp. záporáci mi byli o dost sympatičtější než „ruce zákona“ (což nebylo, alespoň myslím, záměrem tvůrců). V případě „klaďasů“ to totiž byla co do kvality napsání postav dost mizérie. Takže ve výsledku film nad vodou drží Adamíra s Kryzánkem, postupně ale stále více Menšík (v roli možná nenápadné, ale o to lépe zahrané). A najednou je tu konec, který velmi dobře graduje, kvalitou je srovnatelný s již zmiňovaným úvodem, a já jen lituju nenaplněného potenciálu. Slabší průměr, bohužel.

    • 14.9.2018  20:54

    „Tak... se zase uvidíme večer.“ Aneb na tom, co se vám zdá, nic moc není. Tedy alespoň do chvíle, než zjistíte, že přesně to stejné se zdá i někomu jinému...O těle a duši je opravdu netradiční romantika a nejen tím nadpřirozeným prvkem (mohli by to „fantasy“ z imdb přepsat i sem, ačkoliv je pravda, že časem se bez něj film dokáže obejít). Snímek si mě získával postupně, ale každou minutou intenzivněji, vlastně jsem to s ním měl podobně jako se samotnými hrdiny, ke kterým si také musíte nalézt cestu. Jejich vzájemné oťukávání bylo humorné, smutné, ale hlavně niterné, k čemuž přispívala i vynikající melancholická atmosféra. Nejde totiž o klasickou romantickou komedii, ačkoliv takové otázky u psycholožky, předehrávání vs. držení se plánu za každou cenu, hraní karet a další situace pobaví. A poučí, od teď k pornu už jen želatinové medvídky…pochopitelně z čistě „studijních“ důvodů, ehm. A konec je možná prostinký, ale ve své jednoduchosti krásný a pasující. Tak zas jednou nadhodnotím a těch slabších 5* přiklepnu. A moc rád.

    • 14.9.2018  20:51
    Signál (2012)
    **

    Tohle natočil Řehořek? Podle scénáře Epsteina? Ve spolupráci s HBO? To jako vážně?! Neměl jsem zas nějaká přehnaná očekávání, prostě něco lehounce nadprůměrného (poněvadž zdejší hodnocení u novějších českých filmů už z principu neberu vážně), u čeho mi příjemně utečou 2 hodiny a tu a tam se zasměju. No, tak jsem se s očekáváním hrubě sekl. Jako komedie to nefunguje prakticky vůbec. Absence alespoň jediné zapamatovatelné hlášky je docela průser, i kdyby mělo jít „jen“ o tragikomedii. Párkrát jsem se usmál snad jen nad tím „nápaditým“ podplácením. Jestli to měla být satira, tak výsledek je dost banální a takřka nefunguje. Ústřední dvojka podvodníků je spíš nesympatická, naštěstí je tu alespoň Menzel a Roden, kteří sice nemají moc co hrát, ale i tak z toho mála jsou schopní něco vykřesat (škoda téměř nevyužitého Polívky). A ani technickou stránku nemůžu nijak zvlášť vyzdvihnout, těch pár vizuálních kousků je od Řehořka málo, jsem u něj prostě zvyklý na odvážnější a nápaditější práci. Celkově tedy pouhé 2*.

    • 12.9.2018  18:46
    Máš ji! (2018)
    ****

    „Cheryl Deakinsová.“ - „Chilli Cilliano.“ - „Jak jsi mě poznala?“ - „To ta kombinace konopí a Old Spice.“ Podobnému typu amerických komedií se obvykle spíš vyhýbám, ale u téhle mě zaujalo téma, tak proč neudělat pro jednou výjimku. A originální (jakkoliv jednoduchá) zápletka dělá svoje, docela by mě zajímalo, kam až opravdu zacházeli skuteční „hráči“, jimiž se film inspiroval. Tag je docela střelený, mnohdy nápaditý, sem tam nabídne i nějakou tu povedenou hlášku. Škoda jen, že krom těch opravdu vydařených zde nechybí i ty méně vtipné. Humor tu je holt krapet jednodušší (no, místy vlastně hodně), ale měl jsem štěstí, že se mi na něj podařilo docela vhodně naladit. Asi i díky příjemným hercům, Johnson hraje sympatického magora jako obvykle (což kvituju), zbytek pánského osazenstva mi byl víceméně neznámý, vyřádili se tu ovšem všichni, včetně Rennera, který na mě v humorné roli působil nejdřív trošku nepatřičně, avšak své silné scény rozhodně měl. A konec byl též vlastně docela fajn. Hodnotím slabšími, ale přece jen ještě 4*.

    • 12.9.2018  18:43
    Nekromantik (1987)
    **

    Ta společnost je tak strašně útlocitná a netolerantní, vždyť co je špatného na pozvolna rozkládajícím se milenci, hlavně, že se mají oba rádi, resp. „lásku“ obstará ten z páru, který je ještě nějakého citu či pohybu schopen…Experimentální hříčka, ze které asi ne každému bude dobře, snímek bych spíš nedoporučoval, slabším žaludkům a hlavně milovníkům zvířat pak určitě ne (leda že by z nějakého prapodivného důvodu nenáviděli králíky…a kočky, ehm). Čekal jsem, že se víc zasměju (kouzlu nechtěného), ale film končil a já se uchechtl snad jen u nabroušené lopaty (na co mačetu, že) a filmového kritika v kině. V každém případě pojem „švédská trojka“ dostává díky tomuto snímku nový rozměr. A milovníci happy endů se dokonce dočkají i hrdinova orgasmu (opravdu groteskní scéna) a soudě dle té dámy s lopatou si přijde na své i v novém „rozpoložení“. Stejně mi ale přijde, že to bylo, abych tak řekl, „mnoho hnusu pro nic“ (snad mi tu výpůjčku Shakespeare promine…no, měl by, abych si ho nešel vykopat, ehm), takže 2* jsou maximum.

    • 9.9.2018  08:33
    Upgrade (2018)
    *****

    „Máma mě učila, abych si na postižené nedovoloval.“ Úvodní půlhodinka byla velmi dobrá, ale rozhodně mě nepřipravila na to, co mělo přijít po ní. Pak totiž začne skutečná jízda. Mnohožánrová, sluší se dodat, krátkým výčtem jde o sci-fi, thriller, akčňák a černou komedii, to vše namíchané ve velmi chutném poměru. Opravdu jsem nečekal, že to bude místy při tom všem napětí i sranda. A taky mi tenhle snímek pomohl si konečně(!) uvědomit, že bych si měl do budoucna víc všímat pod kterými filmy je vlastně podepsaný Leigh Whannell (krom Upgrade mně v hlavě rezonuje Saw, Insidious či Pašerák). Což mi definitivně docvaklo při nádherně zlomyslném a temném konci, který celkový dojem posouvá ještě výš. A taky už vím, že Stem je „kámoš do nepohody“ a opravdoví frajeři při cestě za pomstou nezamykají auta, ale vozíky. Nadhodnotím, avšak přiklepávám nadšených 5*. „Znovu ovládáš svoje tělo, Greyi. Doporučuji ti, abys odstranil všechny stopy tvé přítomnosti. Tím myslím i zvratky v umyvadle.“ - „Dobře, dej mi sekundu!“ - „Sekunda už uběhla...“

    • 9.9.2018  08:13

    „Jak málo mužskýmu stačí ke štěstí. Za trochu laskavější slovo každá ženská mužskýho utáhne na vařený nudli. My jsme holt slabý pohlaví…slabý? To je slabej výraz.“ Moc hezky to pan oficiál Vavřinec Konopka shrnul…Velmi příjemná komedie, jedna z těch staromilských (dobovou atmosférou i stylizovaným jazykem). Místy možná trošičku šovinistická (nevtíravě a především neurážlivě), ovšem ve svých frcích dost často pravdivě trefná. A v neposlední řadě zábavná. Není to sice zrovna ten typ komedie, u kterého se klátíte smíchy, to byste byli na špatné adrese, ale ono to zase tak moc nevadí, protože máte potřebu se u ní stejně téměř pořád usmívat. O zbytek se už starají výborní herci, z nichž každý hraje s noblesou sobě vlastní. Pivec, Kemr, Medřická, Marvan…co jméno, to parádní výkon, i když je pravda, že Pivcův téměř neustále utrápený a nervózní Konopka přece jen nad ostatními vyčnívá. Celkově to vidím na slušné 4*.„Ráčej se posadit, neráčej stát, po práci chce se nám každýmu spát.“ - „Jéžišmarjá, vona mluví ve verších.“

    • 2.9.2018  09:02
    Vyvolený (2000)
    ****

    Přiznávám, že nebýt závěrečného pomrkávajícího odkazu v Shyamalanově Rozpolceném, dost možná bych se k Vyvolenému nikdy sám od sebe nedostal (ostatně, viděno cca 18 let po vzniku), téma mě zkrátka nikdy nijak zvlášť nepřitahovalo. Ale chystané Glass mě zajímá natolik, že zhlédnout tohle dílko je v podstatě nutnost, abych tušil, která bije. A nakonec nelituju. Jestli mě Vyvolený něčím mile překvapil prakticky od začátku, byla to umírněnost. V ději samotném, dávkování informací, uvědomování si skutečnosti ze strany hlavního hrdiny a konečně i jeho vlastním naplňování osudu. Davidova schopnost sice má své logické rezervy (jak s vodou, tak bez ní…např. takový „bench press“ na jedné straně a „škrcení“ na druhé), ale po většinu času to funguje dobře. A film je vcelku dost poutavý. A kvituju, že konec to tak hezky (ne)uzavře. Jen byla velká škoda, že jsem musel trpět toho spratka, který mě pil krev po celý film, trochu té „skleněnosti“ mohl mít i on…ehm, to jsem samozřejmě nenapsal…každopádně solidní 4*.

    • 2.9.2018  08:58

    „Slečno, já jdu ještě jednou. Já bych to vopravdu potřeboval. Ale to ne kvůli tomu, že bych jako na Vás dotíral, rozumíte, já to nedělám kvůli sobě, mně na Vás vážně nezáleží, ale…“ Už úvodní výňatky z inzerátů pobavily. Ještě vtipnější jízda mě však čekala po nich. Pavel Landovský, nesmělý, roztěkaný a buranský, tu je dokonalý, což se dá říct i o krásně nesnesitelné Zázvorkové. Lví podíl na tom určitě mají skvěle napsané dialogy, ale i řada groteskních scén (kouzelné setkání s Janičkou a potvrzenka schůzky, hledání záminek pro popovídání si o samotě, Květa snažící se dostat z „toalety“ atd.). Jen je škoda, že po 50 minutách takřka nepřetržité zábavy přichází slabá cca 10minutovka, při které film skoro vykolejí, aby ho nasadil do správných kolejí až příjezd autobusu. O to víc překvapí hořkosladký konec, jehož podobu doceňuju až s odstupem. Slabších, ale přesto 5*. „No tak já to tam teda hodím, když se Vám nelíbím, tak...“ - „Ne, to já jsem neřekla, že se mi nelíbíte!“ - „No ještě říkejte, že se Vám líbím.“ - „To já neříkám, že se mi líbíte!“

    • 26.8.2018  16:12

    „Zde je seznam vhodných míst, kam mě můžeš vzít. Pokud mě vezmeš jinam, draze za to zaplatíš. Tyto peníze jsou jen a jen na mou útratu. Pokud je použiješ pro jiné účely, např. drogy, se zlou se potážeš! Jsi povinen mě vrátit domů před 22:30. Pokud se nevrátím před 22:30, draze za to zaplatíš.“ - „Jsem rád, že je vše ujasněno.“ Sidney Hall mě přesvědčil ke zhlédnutí Christensenova Curwef. Při rozhodování, zda zkusit krátkometrážní či rovnou jeho o 2 roky mladší „prodlouženou“ verzi, jsem nakonec vsadil na těch 20 minut a vyplatilo se. Film je krátký, maximálně emocionálně úderný, dojemný, smutný i vtipný, divák je svědkem vzniku neobyčejného vztahu a krásné atmosféry (podpořené hudbou a bowlingem). 5*, takhle se mají točit krátkometrážní snímky. „Víš, co způsobuje rakovinu plic?“ - „Jo.“ - „Proč kouříš?“ - „Není to tak hrozné, jak se říká.“ - „Je.“ - „Někdy ne.“ - „Vždy. Víš, nevypadáš moc zdravě. Bereš vitamíny?“ - „Beru drogy.“ - „To není totéž.“ - „Vím.“ - „Máš holku?“ - „Ne.“ - „Proč?“ - „Já nevím.“ - „Snad proto, že nevypadáš zdravě.“

    • 26.8.2018  16:01

    „Rozvrhnout 14 tisíc hrubého na jídlo, nájem a plínky, to je dnešní brněnský funkcionalismus.“ Asi na žádný jiný český film za poslední roky jsem se netěšil víc. A přestože má očekávání byla vysoká, tenhle „laskavě-anarchistický“ film je snad ještě překonal. Nevím, jak moc záleží na tom, zda divák v Brně někdy žil či ne, já se ale bavil královsky. I když je dobré dodat, že jde hlavně o satiru. Brutálně vtipnou, politicky nekorektní a hořkou zároveň, takže někdy film krapet sklouzává do lehké deprese, ovšem vzápětí je z ní vytržen nějakou vtipnou situací. Nejvíc mě asi bavily vstupy našeho „průvodce“ (při zmínce o doplácení půlky potratu ve stravenkách jsem se svíjel v křečích smíchy), ale těch frků i z úst ostatních aktérů si divák užije dosyta (vede „laktační guerilla“). A když si k tomu připočtu ještě milé rozloučení s „jemnou“ úpravou Knockin‘ on Heaven’s Door, musím dát zcela neobjektivních 5*. „On to jako Láďa myslel tak, že některý ty matky maj těch dětí třeba i 6. Víme vo kterejch matkách je řeč…“ - „To přece víme, ale to nesmíme takhle říkat!“

    • 11.8.2018  16:38

    Tak jsem si po delší době pustil Lynche v očekávání další šílenosti, ale Zběsilost mi přišla na jeho poměry vcelku „normální“. Tedy, dějem (docela přímočarým a nijak zvlášť originálním), postavy byly švihnuté dostatečně (a právě o nich film je). Především Marietta a Peru (pokud beru v potaz ty důležitější pro „příběh“, těch vedlejších roztodivných tu je pak pochopitelně také pěkná řádka). Ladd mi svou nádhernou nesnesitelností pila krev po litrech snad od jejího prvního záběru, Dafoe byl tak perfektně slizký, že se mu podařilo vytvořit jednu z jeho nejlepších kreací vůbec, prakticky každý záběr si ukradl pro sebe, a je jen velká škoda, že si na něj divák musí tak dlouho počkat (ústřední pár pak paradoxně příliš výrazný není, ačkoliv je tu Cage docela sympaťák a Dern zase dost sexy). Film si plynul, u některých scén jsem se nejistě smál (snad to bylo účelem, i když např. „Lov bizonů“…co to sakra?!), ale nejvíc člověka zajímalo ono vyústění. A to by nesměl být Lynch, aby nezvolil velmi kontrastní závěr, že…Celkově to vidím na slušné 4*.

    • 11.8.2018  16:35

    „My za ně pášem trestnou činnost a vony takhle!“ Mix komedie a hudebního filmu, který je mnohem zábavnější, než se může na první pohled zdát. Pravda, pozornost pánské části publika se snaží získat trochu laciněji (ne že bych si přímo dělal čárky, ale těch scén, ve kterých Jaroslavě Schallerové NEvyčnívaly bradavky, by se dalo napočítat tak na prstech jedné ruky), ovšem kdo by to filmu zazlíval, že…dívčí půvab je prostě jeho nedílnou součástí, na druhou stranu, prim hrají skvěle obsazený a přesný Menzel spolu se Svěrákovými dialogy (spousta podařených hlášek a slovních výměn). Co říci k písním…texty někdy byly i vcelku nápadité, bohužel často zanikaly pod nánosem hlasitější hudby. Žádná z písniček nebyla vyloženě zapamatovatelná (krom té ústředí, která člověku spíš postupně začne lézt na nervy), víc mě ovšem zklamalo to neskrývané přezpívávání. Převážně jsem se ale bavil, takže to ještě ty slabší 4* budou. „Prý si píšete s Frankem Sinatrou.“ - „Frank mi píše. Já jsem se k tomu ještě nedostal.“

    • 4.8.2018  17:12
    Sidney Hall (2017)
    ****

    „Mám záchvaty paniky, Harolde“. - „To je dobře. To mají všichni moji klienti.“ - „Jo, ale žádný z tvých klientů není pod takovým tlakem.“ - „Žádný z mých klientů nemá takový talent. Kdybys tyhle záchvaty neměl, dělalo by mi to starost.“ - „Tentokrát je to jiné. Vidím věci. Věci, které nejsou skutečné. Třeba teď to vypadá, že nemáš kalhoty.“ - „Já je taky nemám...“ Před zhlédnutím jsem měl trošku obavy, aby to nebyla jen předělávka filmu Ten, kdo stojí v koutě, přece jen, stejný herec, „outsiderovská“, introvertní postava, která píše a je zároveň sama sebe hledající …některé motivy byly podobné, film však šel svou vlastní cestou. Už způsobem vyprávění, kdy si divák názor na některé situace a v konečném důsledku i postavy postupně upravuje, tudíž musí být neustále ve střehu, protože i zdánlivě nepodstatný moment může být jedním z důležitých střípků do skládačky života hlavní postavy. Příjemně melancholické nálady se tu ovšem člověk nakonec přece jen také dočká, jen v o něco posmutnělejší verzi. S hodnocením končím též na solidních 4*.

    • 4.8.2018  17:10
    Křižáček (2017)
    **

    Šlo o moje první filmové setkání s Václavem Kadrnkou, ale dost možná také poslední. Neřadím se sice k divákům, kteří mívají problémy s artovými snímky vyznačujícími se pomalým tempem či dlouhými záběry, ovšem, jak to říci…vybavuje se mi trefná replika Jana Kašpara o zvědavých invalidech, kteří vydrží hodně, ale…! Více než šnečí tempo, superdlouhé statické záběry spolu s hypnotickou atmosférou se mě nejednou pokusily dostat do říše snů. Odolal jsem, avšak jen díky mé tvrdohlavosti, která mi velí, že musím (přece!) dokoukat úplně všechno…a pak kvůli tomu jedinému pozitivnímu na tomto filmu, tedy Rodenovi. Ne že by měl moc co hrát, ale i z toho mála dokázal něco vykřesat, takže to postupné nervové zhroucení, při kterém rytíř Bořek, hledající jehlu v kupce sena, vidí svého syna ve všech a všem, se tak nějak dalo vstřebat, jakkoliv mi byla tahle postava spíš nesympatická. Obvykle chodím proti zdejšímu proudu kritizující nové české filmy, u kterých se snažím hledat hlavně pozitiva, zde to ovšem moc nejde, a proto ty slaboučké 2*.

    • 28.7.2018  16:37
    Nepřátelé (2017)
    ****

    Mezi novými westerny si už raději pečlivě vybírám, mnohdy totiž opravdu není o co stát. Mezi kladné výjimky posledních let, myslím jimi Kosti a skalp spolu s Brimstone, se zařadí i Nepřátelé. Ti začínají pěkně zhurta, na nic se nečeká a snímek se s nikým nepáře. Záhy tempo sice výrazně zpomalí, ale to už má film plnou divákovu pozornost a zájem (nebo alespoň v mém případě tomu tak bylo). Postupně se utvoří výprava, jejíž součástí být rozhodně nechcete, nikdy totiž nevíte, kdo další zrovna „zařve“. Snad i proto je divák napjatý, i když se film nikam nežene. Ostatně, není to jen o tom převést někam pár indiánů a traumatizovanou paničku, jde o cestu za smířením (sám se sebou, ostatními) a odpuštěním (sobě, jiným). O to emocionálně drsnější je pak postupný zmar…ačkoliv úplný konec byl očekávatelný, tvůrci ho naštěstí dokázali vcelku důstojně ukočírovat, podobně jako scénu v nemocnici, která byla též na hraně. Ve výsledku jsem tak nepochopil jen pasáž s útokem na lovce (na co, sakra, čekali?!). Silné 4*, velká spokojenost.

    • 28.7.2018  16:32
    Kvarteto (2017)
    ***

    „Jestli chceš, můžeš se mnou na takovou skupinu s dobrou terapeutkou.“ - „Budou tam lidi?“ Tak mě Miroslav Krobot v roli režiséra/scenáristy poprvé trošku zklamal. Ano, jeho předchozí tvůrčí díla Díra u Hanušovic či Čtvrtá hvězda měla řadu much a mušek, ale převážně jsem se u nich bavil. V Případě Kvarteta už ale smích či poutavost docela často chyběly. A já nechápu, co se stalo, zdálo se, že by vše mělo fungovat. Krobot se Smékalem znovu spolu, přítomnost hned několika herců Dejvického divadla, specifické prostředí Olomouce, částečně téma vážné hudby, postavy mně věkem nepříliš vzdálené, tím pádem i jejich řešenými problémy blízké…a přesto zbylo jen pár podařených hlášek a situací, jinak nic, co by mě nějak zvlášť bavilo (a ani s „mimózními“ dialogy bych problém neměl, pokud by měly něco víc do sebe). No, nebudu házet flintu do žita, snad příště…protentokrát slabší 3*. „A mohl by ses nám teď krátce, svými slovy představit? Hraješ na violu…?“ - „Na housle.“ - „No vidíš, přece jen jsi nám o sobě něco řekl.“

    • 21.7.2018  15:40

    „…celý život jsem měl strach. Až do té doby, kdy jsem zjistil, že umírám…tehdy jsem si uvědomil, že i když realita dokáže být hrozná a bolestivá, je to taky jediné místo, kde se slušně najíš. Protože realita je skutečná. Chápeš, co tím myslím?“ Hezká pohádka. A zdaleka nejen pro puberťáky, jak jsem si myslel před zhlédnutím, řadu narážek by snad ani pochopit nemohli. Nezastírám, taky jsem ani zdaleka nepobral úplně všechny odkazy (otázkou je, zda se to vůbec dá při jediném zhlédnutí, zvlášť když člověk nezná předlohu), ale to mi nezabránilo se dobře bavit (hlavně tím co bylo v OASIS, který byl podstatně zajímavější než „reál“, ovšem na celkovém zážitku se to až tak neprojevilo). Z filmu jsem cítil obrovské nadšení pro věc, které mě okamžitě nakazilo. „Nabušený“ zvuk a vizuál tomu jen dodaly. Mezi herci vládne Rylance, který nad všemi vyčnívá, a to i přesto, že nemá až tolik prostoru (potěší i podobně skromná přítomnost Pegga). A také na něm vše nestálo jako v Mostě špionů, takže u mě si Spielberg po předchozím zklamání reputaci vylepšil.

    • 21.7.2018  15:37
    PIKO (2010)
    ****

    Řehořek se od Proměn posunul zase o něco dál. Pravda, zprvu jsem k tomu mixu dokumentárního a hraného filmu moc důvěru neměl a zpočátku mě to snad i rušilo, ale pak se mi podařilo tento způsob nevnímat a nesoustředit se na něj. Propojení příběhů 3 různých „hrdinů“ bylo i zpracované lépe, nenásilněji než jak tomu bylo třeba právě u Proměn. A více pohledů na danou problematiku bylo jedině ku prospěchu věci, a přestože zvláštní vztah policisty a feťáka byl vůbec nejzajímavější (asi nic ve filmu mě nebavilo pozorovat více), bylo mi v podstatě jedno, kdo byl zrovna na plátně, „těšil“ jsem se na každého z nich. A režisérův způsob natáčení a technická stránka věci byly znovu výborné. Ano, mnohdy dosti (pře)stylizované (a bohužel opakující se), ale nijak zvlášť nerušící. Poněkud horší to pak bylo s hereckými výkony, se kterými to bylo trochu jako na houpačce, což platilo jak v případě postav hlavních (hodně těžký part pro Nováka, nepříliš šťastný casting v případě Königa), tak těch vedlejších. Hodnocení vidím na slušné 4*.

    • 14.7.2018  17:29

    „Kdo jsme? Když je nedokážeme ochránit? Kdo jsme?!“ Konečně! Po všech těch zklamáních a průserech posledních let přišel Krasinski a dal mi alespoň malou naději, že ne z každého hororu mně nutně musí rupnout cévka vzteky nad tou všeobjímající debilitou. V Tichém místě jsem sice nejdřív kapánek trpěl (tím, jak moc mi ti malí smradi pili krev), ale tvůrci mému trápení brzy trochu odlehčili (hihi...ehm) a dál to už byla moc „příjemná“ podívaná. Pravidlo bylo jasné, buď budete ticho, nebo končíte (to kdyby platilo i v reálu…tolik klidu…teda, to byla nadsázka…možná). A díky mistrné práci se zvukem/tichem se podařilo co chvíli šponovat napětí na maximum, a o mrazivou atmosféru či zdařilé lekačky též nebylo nouze. A alespoň pár postav se chovalo vcelku racionálně (pominu-li nápad přivést na svět uřvané fakáně, které s sebou může kdykoliv stáhnout zbytek famílie). A vůbec tam těch logických renonců (krom snad ještě „sýpky“ a faktu, že sluch „strávníků“ sem tam maličko haproval) bylo málo. Jako poděkování musím napálit 4*.

    • 14.7.2018  17:23
    7 životů (2017)
    ****

    „Koneckonců, nikomu, kdo je ochotný obětovat někoho ze své vlastní krve, se nedá plně důvěřovat.“ Tak tahle „scifárna“ mi sedla. Vytknout se jí sice dá až hanba, od impotence Úřadu účinně zasáhnout přes možnost nabourat se kamkoliv až po nesmrtelnost postav (největším „sci-fi“ je pak konec). Ale zaměřit se jen na nedostatky by byla velká škoda. Má jít o budoucnost...ale ta vypadá až nepříjemně reálně, snad o žádném výstřelku, ať už technickém či ideologickém, se nedá s jistotou říct, že tu za „pár let“ skutečně nebude. Ale pochopitelně nejvíc jde o souhru postav a opatření, bez kterých to nejde. O sestry jsem se bál, fandil jim. Užíval si napětí a atmosféru. A co říct k Noomi… maskéři jí samozřejmě pomohli, přesto dokázala vdechnout život 7 různým postavám, což by každý neutáhl, za to klobouk dolů. Vůbec je casting zajímavý, ač jde o hollywoodský film, norský režisér si přizval hned několik seveřanů a žádný z nich se neztratil (třeba takový Hagen, ten se pro role slizounů snad narodil). I přes výše zmíněné zápory končím na solidních 4*.

    • 7.7.2018  10:04
    Odnikud (2017)
    ****

    Vnímání díla je poněkud problematické. Pokud bych se měl zaměřit na jisté souvislosti, o které se režisér očividně snažil, Odnikud by u mě vcelku propadl. Ze všeho nejsmutnější by pak byl ten dovětek, který film a jeho vyznění strhává někam jinam, řekněme k dosti banální obžalobě rasismu či radikalismu. Což by byla obrovská škoda, protože krom této tendenční (a pokřivené) optiky má rozhodně co nabídnout. Především silný příběh ženy, která přišla o všechno. A v podstatě to jediné, co jí ještě dává smysl, je pomsta. Rozdělení na 3 části pak kvituju. Všechny se vydařily. Přes úvodní ztrátu a vyrovnávání se s ní přes emocionálně vypjatý soudní proces až po „dovolenou u moře“, která obsahuje solidní dávku napětí, kterou bych před zhlédnutím nečekal. A konec vyloženě překvapí, inu, Evropa, v Hollywoodu by to dopadlo dost možná jinak (nejspíš hůř, patetičtěji). Zásluhou pevného pilíře celého filmu, ano, mám na mysli strhující herectví nejmenované herečky, hodnotím ještě slušnými 4* (koho „ten podtón“ bude dráždit víc, ubere si).

    • 7.7.2018  10:02
    Proměny (2009)
    ***

    „Viděli jste Jurský park?“ - „Příroda si vždycky najde cestu.“ Úvodní srovnávání neplodnosti s děním v Jurském parku mě docela vykolejilo, chvíli jsem si naivně myslel, že teda asi budu sledovat černou komedii, ale pak jsem se srovnal s náladou filmu a smích mě definitivně přešel. Z Proměn budete mít všechno, jen ne dobrý, uspokojivý pocit. Konstantní deprese, tíživá samota, ubíjející beznaděj…na těch jsou Proměny celé postavené. S čímž bych ostatně problém neměl, stejně jako s proplétáním příběhů jednotlivých hrdinů (nebo teda spíš trosek), i když někdy byly ty náhody už trošku na sílu. Horší je to s postavami a jejich dialogy. Bohužel je „zdobí“ přívlastky jako „nepřesvědčivé“ či „šustící papírem“. Naštěstí ne pořád, jen některé a místy, ale v daný moment vždy trošku zamrzí. Smířlivý závěr je pak kapánek jako pěst na oko…ovšem nevadí, jedná se Řehořkův debut, žádný učený z nebe nespadl. Určité, hlavně technické libůstky se naopak vydařily, za ty palec nahoru, navozovaly pocit svěží invence. Slabší průměr je tak akorát.

1 2 3 4 5 21 40 60 79
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace