Sarkastic

„V tom je problém Staten Islandu. Nemáme tu žádný super lidi z ostatních čtvrtí. Nikdo sem nepřijde. Zbývají nám jen ti kokoti, co tu bydlí.“ - „To mluvíš o nás. A před náma!“ - „Tak trochu..“ K filmu jsem se dostal díky Davidsonovi, který mě zaujal v o rok starším Big Time Adolescence. A do určité míry si byli Zeke a Pete podobní, přesto v novějším snímku dostal herec mnohem větší prostor a dobře se s tím popasoval. Navíc to téma pro něj bylo i osobní. Ale těch vyloženě vážných míst tu není zase tolik, vlastně bych si troufl říct, že pohodové převládají. A pokud vypnete a necháte se vtáhnout uvolněnou atmosférou, tak si třeba užijete i ten sice jednodušší, přesto ale povětšinou fungující humor (ať už Pete zrovna hulí u Spongeboba, bojuje v restauraci o dýška, dělá vzornou chůvu či třeba profesionálně hlídá při přepadení). A pak přežijete i trochu toho (nezbytného?) sentimentu. Konec byl též docela fajn, takže celkově dám slušné 4*. „Možná jsi k tomu už dozrál a ani to nevíš.“ - „Takže mě vyhazuješ?!“ - „Ne…jen chci, aby sis do léta našel vlastní byt.“

„Nemůžu letět.“ - „Proč?“ - „Slyšels.“ - „To si musíš vymyslet nějakou pěknou výmluvu.“ - „To nemusím, protože je to pravda. Trpím aerofobií.“ - „Co to je?“ - „To znamená, že nemůžu létat. Taky trpím akrofobií a klaustrofobií.“ - „Něco ti řeknu. Jestli nebudeš spolupracovat, budeš trpět i pěstifóbií!“ Já si k mému milému překvapení tenhle žánrový mišmaš užíval. Nejvíc pochopitelně pohodovou atmosféru s hudbou, spoustu drobných vtípků a chemii mezi ústřední dvojkou, potažmo jejich herectví (perfektně je doplňuje hlavně Yaphet Kotto a jeho věčně nakrknutý federál). A kupodivu to netáhne jen ironický Robert De Niro, ale místy snad ještě víc Charles Grodin, jehož mimika byla parádní (zejména jako falešný agent, který je na stopě penězokazům). Akční scény byly též docela fajn (i když na nich film nestojí) a konec mi přišel ještě pořád vkusný (čekal jsem horší), tudíž dám solidní 4*. „Nechceš bejt milovanej?“ - „Hodně lidí mě miluje.“ - „Fakt? Kdo?“ - „Mám bejvalku a dceru v Chicagu.“ - „Jak snášejí tvůj sarkasmus?“ - „Krásně. Neviděl sem je 9 let.“

„Musíš si to udělat před tím, než deš šukat holku. Chápeš, o čem mluvim? Protože jestli ne, uděláš se děsně rychle a ona se ti bude smát, jasný?“ Aneb není nad životní rady staršího kámoše, který bývá v pohodě trochu víc, než je zdrávo…Orley si pro svůj režijní debut vybral poměrně bezpečný žánr, protože se u něj nedá příliš pokazit, pokud přidáte ty správně přísady. Na druhou stranu, pokud vsadíte jen na ty již mnohokrát „provařené“, moc neoslníte. Big Time Adolescence není špatný film, má několik světlých momentů, scén či hlášek, které pobaví, bohužel originality je málo a koncentrace žánrových klišé zas až příliš velká (nebo jsem jen podobných a lepších filmů viděl až příliš mnoho). A tak zbývá jen pohodář Zeke, příjemná (i když nijak zázračná) atmosféra a ve výsledku vlastně jen jednostranné, opravdové přátelství, z čehož mi bylo spíš smutno. Dávám čistý průměr. „Dobře, dobře, jako tvůj kámoš ti musím říct, že se chováš fakt hloupě. Tý holce je tak kolem 16tti let. Styď se!“ - „Nicku, mně je 16 let!“ - „Přesně tak…cože?!“

„Život ovce je závislý od pastevce, jeho těžké práce a vytrvalosti. Pokud je ovce šťastná, slunce hřeje a všemu žehná. Pokud je ovce nešťastná, je noc temná a zrádná.“ A tenhle proslov je pro film fatálnější, než se může na první pohled zdát…Nemluvit spolu více než 40 let, to úplně nesvědčí o vřelém a láskyplném bratrském vztahu. A Gummi na tom neplánuje nic měnit, tím spíš, když se jeho bratr Kiddi rád napije, ustele si venku na sněhu a mrazu, nebo si jde večer procvičit střelbu, to, aby člověk chodil radši spávat do sklepa. A za sourozencem posílal raději jen psaníčka prostřednictvím psího pošťáka. Dokážou však bratři kvůli sdílené tragédii najít společnou řeč? Poněkud odtažité islandské drama, které mě však pomalu, postupně dokázalo vtáhnout do sebe. A já si u toho navíc užíval ještě krásný vizuál, pár černohumorných míst (vede nabírání ožralce buldozerem) a minimalistické herectví hlavních představitelů. To jsem ovšem ještě netušil, jak moc mě k mému překvapení emocionálně sejme závěr, který kvalitu filmu ještě zvedá. Dávám solidní 4*.

„Jak dlouho si myslíš, že to se mnou tady vydržíš?“ - „No tak samozřejmě, než mě začne srát tvůj parfém, že jo, to je jasný.“ Aneb jak někomu „elegantně“ říct, že ho už nechci ve svém bytě…Čekal jsem přímočarou „vztahovku“, která bude stát jen na Bokové a…chyba lávky! Film nabízí hlavně spoustu dialogů a myšlenek. Navíc má tahle konverzačka natolik civilní postavy, že většina z nich působí velmi přirozeně. Největší překvapení se ovšem týkalo protagonistů. Hlavní postavu Alexandry (na Lva nominovanou Bokovou) totiž téměř zcela zastínil „neherecký“ Dušan (ztvárněný samotným režisérem). Asi tomu pomohlo i to, že jsem mu rozuměl nejvíc a zklamal mě až cca 10 minut před koncem (což se ale dalo pochopit vzhledem k předešlému). A ten žánr komedie….film sám o osobě není vtipný, některé ze situací vám tak přijdou nejspíš jen tehdy, pokud jste je na vlastní kůži zažili (a já se zasmál hned několikrát). Podtrženo sečteno, slušné 4*. „Co ty? Jak se máš?“ - „Tak to nevím.“ - „Ty nevíš, jak se máš, jo?“ - „Tak…asi tak, jak si zasloužím.“

„Proč sis nabarvila vlasy? Kvůli tomu buzíkovi? Proč jsi s ním spala?!“ - „Proč jsi spal s jeho ženou?!“ - „Spala s každým, stejně jako ty!“ A Ethel ochotně ukáže a nastaví…ehm, svou (nejen) tvář každému. Po dílech Na stříbrném glóbu a Posedlost mi došlo, že jsme s režisérem každý někde trochu jinde. Přesto mně to nedalo a dal jsem mu (už opravdu) poslední šanci. Nevyšlo to. A kvůli tomu, že jsem mohl porovnávat právě s Posedlostí, mě tenhle snímek už neměl moc čím překvapit. Postavy předhánějící se v tom, které víc hrabe, teatrální, ukřičené, přehrávané výstupy protagonistů, „mimózní“ dialogy, přehršel erotických pasáží (z nichž zajímavější je jen ta s úzkou uličkou v bytě…naopak groteskní „výrazové“ focení jsem nepobíral), čím dál větší chaos a anarchie…ale hlavně totální režisérova zahleděnost do sebe sama. A já k téhle nekončící tvůrčí exhibici (sloužící k sebeukájení jednoho přerostlého ega) cítil stále větší apatii. Překvapivě kvalitní technická stránka (navzdory všemu ostatnímu) a české odkazy jsou pak trochu málo, končím na 2*.

Chcete se stát praktikujícím knězem snadno a rychle? Tak se inspirujte třeba Danielem, ale jen pokud stačíte utéct vlastnímu stínu…Základem k tomu, abyste si mohli užít tento film, je přijmutí faktu, že to hlavní postavě všichni sežerou i s navijákem. Pokud na to přistoupíte, čeká vás poutavá a přemýšlivá podívaná. Danielova nervozita se stává i divákovou. Ten mu postupně začne přát, aby ve své nové (a vytoužené) roli uspěl, byl přesvědčivý a našel si i cestu k místním, ačkoliv si je publikum zároveň velmi dobře vědomo, že se to časem musí nutně provalit. Corpus Christi je působivý od začátku do konce, nabízí nemálo silných scén, excelentní herecký výkon hlavního představitele a v neposlední řadě různá témata k zamyšlení (ať už jde o bolest, nenávist, ztrátu, zármutek, odpuštění, trest či svědomí). Na druhou stranu, ač jde o drama, poměrně dlouho jsem se musel usmívat (a u scény, kdy si Daniel googluje „jak zpovídat“, mě chytil upřímný záchvat smíchu). Po Kléru je tu tedy další polská pecka dotýkající se náboženství a já jdu znovu na 5*.

„Pamatuju si, že jsem někde četl, že muži se učí milovat osobu, která je přitahuje, a ženy čím dál víc přitahuje osoba, kterou milují.“ Aneb jak rozklíčit jeden pořádně zamotaný milostný čtyřúhelník…Navzdory tomu, že se toho ve filmu příliš neděje, jde o až překvapivě zábavný filmový zážitek. Sex, lži a video je snímek založený vyloženě na dialozích, hereckých výkonech a chemii mezi postavami. A přesto to filmu stačí. Až se mi ani nechce věřit, že jde o Soderberghův celovečerní debut, jak působí jistě. Nejvíc mě pochopitelně bavila interakce mezi Ann, procházející si proměnou, a Grahamem, hledajícím sám sebe a něco víc (trochu podivná intimita mezi postavami MacDowell a Spadera je nějakým prazvláštním způsobem snadno uvěřitelná). Úplný konec mi přišel možná až příliš banální, nikoliv však to, co mu předcházelo. Dávám solidní 4*. „Grahame, platíš daně?“ - „Jo, platím daně. Platím. Co tím myslíš? Když neplatíš daně, jsi lhář. Nejsem lhář. Lháři jsou druhou nejnižší formou lidského života.“ - „Co je tou první?“ - „Právníci.“

„Probere se?“ - „Paní…jednu věc člověk nedokáže. Dotknout se nosu jazykem…ale kromě toho se jí může stát téměř cokoliv.“ Jakože Mária toho zažila a přežila více, než je pro jednoho člověka vůbec zdrávo…Úvodní téměř 20minutový rozjezd byl poměrně dlouhý a příliš mě nebavil, ale pak to skutečné vyprávění konečně začalo. Polární záře (na kterou si v divák musí také počkat) má především silný příběh, na kterém ostatně stojí celý film. Ačkoliv nebudu zastírat, že scény z minulosti mě bavily podstatě víc než ty přítomné (řešící hledání vlastní identity a pravdy). Technická stránka je na světové úrovni, přitom je ovšem z Polární záře cítit nezaměnitelná „evropskost“ (myšleno v tom nejlepším slova smyslu). Za vyloženě slabší považuju jen naivní opití rohlíkem v podání sovětských úřednic a pak samotný konec (k tomuhle vyústění sice spěl film poměrně dlouho, přesto jsem tajně doufal, že to neskončím čirým…no, nevadí). Naše první filmové setkání s Mártou Mészáros dopadlo dobře a věřím, že nebude poslední. Za mě to budou slušné 4*.

Plnit si sny a následovat své touhy je přece tak snadné…anebo ne? Ten domeček z kostek v úvodu příběhu předznamenal ráz prakticky celého filmu. Ostatně hned od začátku je jasné, že výměnná studentka Sophie je nejen obrovsky hudebně nadaná, ale také velmi vnímavá, zvlášť k o mnoho let staršímu Keithovi…Nadechni se má v podstatě dost jednoduchý a předvídatelný příběh, žádný ze zvratů diváka nijak zvlášť nepřekvapí. Jenže na druhou stranu nabízí převážně příjemnou, vtahující atmosféru (podpořenou opravdu krásnou hudbou), uvěřitelné emoce, hezky vystihnuté náznaky problémů, podezření, žárlivosti, a více než solidní herecké výkony. Má řadu silných scén, od perfektního klavírního „ahoj“ přes lekce dýchání, osamocení v dešti až po hořký konec (sice také předvídatelný, ale to mu nijak neubralo na působivosti). A nejvíc se mi na filmu líbilo, jak pracoval s tou spoustou všeříkajících pohledů, z nichž každý má svou důležitost a nahrazuje spoustu (zbytečných?) slov postav. Tomuhle filmu o zakázané lásce dám silné 4*.