Sarkastic

(Viděny všechny díly) Na pohřbu manžela: „Je mi líto vaší ztráty.“ – „Děkuju.“ – „Není to, jako kdybyste ztratila pero, že? Je to...je to tak o moc horší. Chtěla byste pero? Mám jedno náhradní.“ – „Ne, děkuju.“ – „Prosím, vemte si ho.“ – „Proč mi ho dáváte?“ – „Já nevím. Něco odchází, něco přichází…“. Linehanovo jméno na pozici scenáristy i režiséra mi po předchozích 2 zkušenostech slibovalo určitou kvalitu, ale že se budu tak skvěle bavit a tolik brečet smíchy, to jsem opravdu nečekal. Tolik parádních hlášek a situací v každé sérii (a že byly všechny víceméně stejně zábavné) se jen tak v seriálové tvorbě nevidí! A tak jsem si užil chvástání se bohatými pc zkušenostmi nové vedoucí IT, omluvnou večeři v dětské restauraci, oživlou Jen a popisování „jejích dnů“ v sérii 1. Hned na to mě bořily návštěvy toalet v divadle, pohřeb, upozornění na nelegální kopírování filmů a večeře u Jen doma v sérii 2. Následující řada mě bavila satirou na společenské sítě, „krabičkovým“ internetem, fingovaným manželstvím či focením „sexy“ kalendáře. A nakonec přišla série číslo 4 (moje nejoblíbenější), která si na mě připravila pouliční Odpočítávání, zamilování se do klávesáka za doprovodu Bolera, svědčení u soudu o nemístném masérově činu, požár v mořském parku nebo rozvodové řízení v posledním díle, který byl naprosto dokonalý (zejména svými křížovými výslechy, u nichž se vyřádily všechny hlavní postavy, mě nejvíc pobavil Mossův výstup, u kterého jsem se až zalykal smíchy). O bonusovém prodlouženém díle ani nelze hovořit jako o 5. řadě, šlo už „jen“ o malou rekapitulaci, rozloučení se s fanoušky, mírnou snahu o to být aktuální (ať už vizuálem nebo trendy-anonymous, virální videa atd.). O humor tu sice není nouze, ale byl to jednoznačně nejslabší díl celého seriálu a zastánci tvrzení, že končit se má v nejlepším, by se této epizodě měli raději vyhnout (protože poslední regulérní série opravdu skončila na vrcholu). A sice mi budou postavy chybět, ale tak vysoké úrovně, kterou si tvůrci nastavili, by už asi po letech znovu dosáhnout nešlo ani díky možnostem držení kroku s dobou (jak to předvádí např. Teorie velkého třesku), takže je asi lepší nechat seriál ukončený (a přestávka v tom také hraje svoji roli). Pominu-li výše zmiňovanou speciální epizodu, je to za mě jednoznačně 5* a navíc zařazení mezi moji seriálovou topku. „Šel bys se mnou a pomohl mi prokousat se touhle právnickou šaškárnou, Mossi?“ – „Raději ne. Nemám dobré zkušenosti s právním systémem.“ – „Jakto?“ – „Když mi bylo 11, rozbil jsem světlík a má matka se se mnou soudila.“ – „Soudila se?“ – „Ano. Aby mi dala lekci. Byla velmi agresivní vyšetřovatel.“ – „A to se dá? Soudit se s vlastním dítětem?“ – „Šlo o přelíčení v kuchyni. Vyrobila hlediště pro kočky.“ – „Jak to dopadlo?“ – „Vyhrála. Dodnes splácím pokutu.“

(Viděny kompletní 3 série) „Okamžitě sem musíte někoho poslat. Dobře, ale ještě dnes. No dobře, tak zítra. Ale hned ráno. Dobrá, po obědě. Ale hned po obědě. V šest hodin, skvěle.“ Black Books je v mnoha ohledech takřka dokonalým prototypem britského komediálního seriálu. Jistě, sem tam se objeví lehká kolísavost kvality humoru, Bernard je na mého oblíbence "Gandalfa" někdy až přespříliš krutý (ok, možná jenom můj osobní problém), postava Simona Pegga mohla dostat více prostoru (jeho šílence Evana jsem si okamžitě zamiloval) a vůbec 18 dílů je pro fanouška seriálu zoufale málo, ale žádná z těchto skutečností nemění nic na tom, že jde o super zábavu s výborně napsanými postavami, dialogy a hláškami. Po čtvrtém kompletním zhlédnutí všech 3 sérií si Black Books vytvořil pevnou pozici v mé seriálové topce. „Takže jsi ho vyhodil.“ – „Možná jsme měli malou rozepři. Týkala se kuchyňského přístroje a ruky. A možná to byla Mannyho ruka a ten přístroj byl toastovač. A možná jsem je spolu seznámil.“

(Viděno kompletních 9 sérií) Tvůrci seriálu ví, jak na diváka, a umí ho dostat tam, kam chtějí, takže hltá díl za dílem a stále nemá dost. Dexter je bez nadsázky 1 z nejpropracovanějších a nejsympatičtějších seriálových postav vůbec. Fandíte mu, žerete jeho vnitřní ironické, cynické poznámky („Debra už nemůže spát v prázdném domě. Vlastně skoro vůbec nespí. To se asi stává, když se vás snoubenec snaží rozřezat na malé kousky.“), objevujete jeho osobnost a vytváříte si k němu neobyčejný vztah. Samotnou kapitolou jsou velmi dobře napsaní záporáci, mně osobně přišel nejstylovější hned první z nich, Ice Truck Killer. Seriál si po celou dobu drží svou úroveň, i když samozřejmě někdy zakolísá a původní konec (8. série), působí malinko bezradně. O to víc jsem byl zvědavý na New Blood. Těch 8 let změnilo mnohé, přesto po pár dílech cítíte toho starého dobrého Dextera, i když teplo vystřídá mrazivá zima. A definitivní konec? Těžko soudit jistá rozhodnutí, přesto je ten závěr dost symbolický a jde o dobrou nápravu toho původního.

„Co chceš, abych řekl novýmu šerifovi?“ - „Že sem viděla oceán…a že byl mokrej.“ Seriál (zatím) 3 řadami v mnohém předčil film (který je dobré vidět i skrz „kufr“, abyste tušili), a to jak v postavách, černém humoru, zápletkách, atmosféře, tak i napětí. První série má nejživotnější charaktery, nejzajímavější proměnu (Freeman) a nejstylovějšího záporáka (démon Thornton). Zjistíte, že smlouvat o ceně ponožek se vyplácí, ale otvírat dveře do minulosti ne…jasných 5*. Druhá řada se i přes rozpačitý úvod (+ víte, které 2 postavy přežijí) postupně nastartuje, protagonisty si pozvolna oblíbíte, v očekávání masakru se dostaví napětí a naučíte se, jak zacházet s rukojmím (groteskní „konvice“). Finále už nabízí top kvalitu, škoda ale „talíře“…i proto „jen“ silné 4*. Třetí série má zas výborné postavy (např. slizký Thewlisův záporák, dvojitý McGregor, víc hrdinek), originální zlodějův „podpis“, 1 velký návrat, řadu parádních zvratů, …ale i nudnou „LA“ kapitolu a pár podivností/náhod, jež mi „nevoněly“ („vede“ bowling). Na 5* to ale stačí. Celkově? Slabší plný počet.

Předlohu neznám, přesto jsem se po celých 8 sérií královsky bavil. Nechybí tu nic, ať už chytlavý, více vrstevnatý a napínavý příběh, neustálé zvraty, široká nabídka (perfektně napsaných) hrdinů, luxusní výprava, skvělé akční scény, padnoucí hudba, solidní triky či chytlavé, postupně se měnící intro. Ač fantasy, působí Hra kupodivu docela dlouho poměrně realisticky, ovšem nadpřirozených jevů postupně přibývá, a to s rostoucí důležitostí (což jsem přijímal nelibě, ale zvykl si). Pro jedince, který nemá načteno dopředu, je pak sledování seriálu jedno velké a adrenalinové dobrodružství, neb si nikdy nemůže být jistý, kdo „zařve“ (naštěstí dostává už od úvodu na výběr jiné zajímavé postavy, ke kterým není těžké si najít vztah, když přijde o 1 ze svých oblíbenců). Závěr mě přes dílčí výtky příliš nezklamal a vyústění šlo min. z části odtušit už před poslední, citelně uspěchanou sérií, která očekávání mnohých namlsaných fandů neustála. „Láska je smrtí povinnosti.“ - „To jsi teď vymyslel?“ - „Mistr Aemon to kdysi řekl.“ - „Někdy je povinnost smrtí lásky.“

(Viděno kompletních 5 sérií) „A takhle sem poznala Profesora. Když sem mu mířila bouchačkou na koule. Na vztazích je dobrý to, že člověk zapomene, jak vlastně začaly.“ Oblíbit si prakticky jakékoliv z „měst“ je velmi jednoduché, a přestože vás některé z nich občas vytočí, každé (včetně Profesora) je perfektním dílem sestavy. Seriál není dokonalý, určité motivace, rozhodnutí a činy postav jsou méně uvěřitelné, protože tvůrci dávají prostor naplno vyniknout španělskému naturelu a protagonisté se občas nechávají unášet emocemi až příliš. Ale stále je Papírový dům napsán natolik chytře, originálně a napínavě (s tunou výborných zvratů), že mu tu „přecitlivělost“ snadno odpustíte, protože v současnosti patří jednoznačně k těm nejchytlavějším. Závěr 2. řady byl grandiózní a najednou začalo nové, podobné dobrodružství, které…bylo až překvapivě pořád kvalitní, ačkoliv míra zasahování citů do chování postav ještě vzrostla, pro někoho asi až přespříliš. Seriálový fenomén, který mě i přes řadu much dokázal vtáhnout a maximálně pobavit po celou svou dobu.

(Viděny kompletní 4 série) Jeden z nejlepších (nejen kriminálních) seriálů vůbec, který má všechno. Napětí, poutavost, dánsko-švédskou řevnivost, seversky chladnou, depresivní atmosféru (svou roli hrají i Kodaň a Malmö…pro mě o to osobnější města, neb jsem v obou byl a některá místa viděná v seriálu osobně navštívil), naproti tomu i fungující humor (ten zajišťuje protiklad vyšetřovacího páru a pak svérázná, neempaticky nemocná ženská hrdinka oproti které si i slon v porcelánu počíná jako ohleduplná baletka), skvěle napsané a zahrané postavy, evropskou hořkost (za velkou louží by pár věcí neprošlo, ať už u diváků či producentů) a v neposlední řadě co do kvality vyrovnané 4 série. Tu a tam se najde nějaká ta muška, ale je jich minimum (od konce bych možná čekal něco malinko jiného, ale s odstupem času jsem s ním čím dál víc spokojen). Má seriálová TOP 10. „Proč se nesnažíš, aby tě lidi měli rádi?“ - „Jak to myslíš?“ - „Sama jsi ztratila sestru. Jak by ti bylo, kdyby někdo řekl, že tě neměla ráda?“ - „Však neměla.“

Přátelé se stali za těch 10 sérií i mými přáteli a setkání s nimi u obrazovky počítače či televize mě dokázalo dostat do dobré nálady. Smekám před herci a tvůrci seriálu, kteří dokázali přes 200 dílů udržet vysoký standard vtipu (kromě trochu slabší poslední série) a přitom mně nezevšedněli. Po zhlédnutí posledního dílu jsem byl upřímně dojatý a smutný, že už jejich příběh nebude pokračovat. Ale vím, že do budoucna se k nim budu rád vracet. Dlouho jsem přemýšlel, kterého ze šestice přátel mám nejraději (samozřejmě všechny), ale nejvíc asi Rosse.

„Neprodleně přijeďte, můžete-li. Nemůžete-li, přijeďte rovněž. Holmes.“ S filmovým Sherlockem mám minimální a literárním dokonce žádné předchozí zkušenosti (což je možná i výhoda, o kterou se nebudu připravovat). Oproti většině žánrovkám má seriál mnohem větší důraz na humor a dlouho jsem se při detektivce nepobavil tolik jako právě u něj (i u pro někoho slabšího 2. dílu mi až tekly slzy smíchem, jak bylo „první rande“ přes své napětí a téměř bezvýchodnou atmosféru vtipné). Vypisovat všechny Sherlockovy přednosti nemá cenu, bylo by to jako nosit dříví do lesa. Nedostatků jsem naopak zaznamenal minimum, i ta délka, tj. hodina a půl na 1 díl, je pro mě spíš krátká. Po 4 sériích si Sherlock vydobyl pevné místo v mé TOPce, a přestože již má své vrcholy asi za sebou, kvalita se stále drží vysoko. „Paní Hudsonová, domácí, mi dává speciální cenu. Dluží mi laskavost. Před pár lety byl na Floridě její manžel odsouzen k smrti. Byl jsem schopen pomoci.“ - „Ty jsi zastavil popravu jejího manžela?“ - „To ne, já jsem ji zajistil.“

(Viděno kompletních 12 sérií) „Leonarde, přátelé jsou jako toaletní papír. Vždy je dobré mít pod umyvadlem nějaké navíc.“ Po skončení Přátel jsem nevěřil, že by mě ještě nějaký sitcom dokázal tak pobavit. Ale zázraky se dějí. TBBT se pro mě stal návykovou drogou, kterou jsem si byl schopen dávkovat prakticky neustále (a také se po jejím aplikování dostavily požadované účinky), a ve výsledku mi přišel ještě vtipnější než výše zmíněná parta (i přes občasné „skřípání“ neznám seriál, který by u mě dokázal po tak dlouho dobu vyvolávat smích). Z postav mám nejraději Sheldona, ale i k ostatním jsem si postupně vytvořil silný vztah. A líbilo se mi, jak šli tvůrci s dobou a krom odkazů na Star Trek či Star Wars (!) upozorňovali i na jiné fenomény (až budoucí projekce ukážou, jestli se kvůli tomu na seriálu nepodepíše zub času). Závěr už byl hodně sentimentální a dojemný, ale upřímně, fanoušek, který si s postavami prošel všechny série, to snad ani nemůže tvůrcům zazlívat. Smutek po skončení byl pak stejný jako u Přátel…i to o TBBT něco vypovídá.