Sarkastic

Protože si mé líné já přece jen konečně přiznalo, že se pravděpodobně k žádné z předchozích verzí filmu (1937, 1954, 1976) stejně nikdy nedokope, rozhodl jsem se zkusit rovnou tu nejnovější (tím pádem logicky nemůžu porovnávat). Pravda, film jede v docela zajetých kolejích, je předvídatelný, nenabízí žádné větší dějové zvraty, což je trochu škoda. Ale překvapivě to nevadí až tolik, protože celé dílo stojí na tom, že je hudebně a po herecké stránce zvládnuté bravurně. Oba hlavní představitelé hrají a zpívají výborně, u Coopera to překvapí pěvecky, u Gagy zas herecky (k čemuž film ostatně vybízel, ovšem výsledek v tomhle ohledu i tak předčil má očekávání). Pár navíc ještě doplňuje skvělý Sam Elliot, který je teď na stará kolena v té nejlepší formě (jak už ukázal i v The Hero). A to nejdůležitější, jde o hudební film a tahle složka je opravdu zdařilá, písně vám i po skončení snímku dál rezonují v hlavě. Cooper tedy svůj režijní debut ustál se ctí a byly to příjemné cca 2 hodiny, možná jen ten konec bych trochu zkrátil. Hodnotím solidními 4*.

„Kdo je čistý ve zpěvu, je čistý v životě. Mládeži pamatujte si, v hudbě život Čechů.“ Pět telat na krku by byl o něco výstižnější název. Ačkoliv opravdové telátko tu bylo ve výsledku vlastně jen jedno, ta zbývající se čím dál víc měnila na poměrně zákeřné a nepřející svině („Když ho nemůžu mít já, ať ho nemá ani vona!“). A je jen otázkou, zda by v téhle své šikaně postupně nepřitvrzovaly. Ne že by si za to hlavní hrdinka částečně nemohla sama. S Natašou to totiž bylo těžké. Člověk s ní na jednu stranu soucítil (nechtěla toho zase tak moc, v podstatě „jen“ trochu pozornosti a lásky), na druhou ovšem trpěl její naivitou a emoční labilitou. Zahrané to však bylo ze stran všech 5 děvčat dobře. S paralelou navozovanou vsuvkami z opery jsem větší problém neměl, plnila zde svůj účel. Pro mě zatím asi nejslabší Schormův film, přesto stále nadprůměrný, dávám slušné 4*. „Zdeničko, co je s tebou?“ - „Mami, mně nic není.“ - „To je jenom legrace.“ - „Prosím, ona je Zdena v částečně podnapilým stavu, potřebuje se jen vyzvracet a bude to dobrý.“

„Nevíte, na kterou? Na dvou židlích se sedět nedá, pane kolego.“ Při vzpomínce na výborný Hořící keř mi blesklo hlavou, že se tomuhle filmu vyhnu, neb ho vidět nepotřebuju. Ale po lvích nominacích mě přece jen zlákal. A nijak zvlášť nelituju. Především, Jan Palach končí tam, kde Hořící keř začíná, takže se nejedná jen o jiné zpracování téhož. Podle některých zdejších reakcí jsem čekal, že se v podstatě nedozvím nic o Palachovi jako takovém (ve smyslu jaký to byl člověk). Což je bohužel do určité míry pravda, ale vnímal jsem to spíš jako snahu ho trochu „odheroizovat“, ukázat, že to byl i „normální“ kluk. Ačkoliv tady šlo hlavně o ducha doby a její atmosféru. A ty se myslím podařily zachytit docela dobře. Škoda jen, že s navozováním emocí to bylo výrazně horší, větší zúčastněnost jsem cítil snad až chvíli před upálením (a po něm měl následovat závěrečný střih, ty poslední cca 2 minuty byly totálně mimo). Nevím, zda se tu dá psát přímo o zklamání, po Pravidlech lži jsem od Sedláčka už totiž nic neviděl. Dohromady mi to ale dává lepší průměr.

„Ne, doktore, ptám se, jestli je retardovanej.“ - „Retardovaný znamená pomalý. Byl snad pomalý?“ Od malička pro mě byl Bejby hlavně Dejdar, ale ten by tu asi nevypadal tak „cool“, ehm…Zatím se mi od Wrighta podařilo zhlédnout jen Soumrak mrtvých a Jednotku příliš rychlého nasazení, takže jsem moc nevěděl, co čekat (krom tušení neotřelé zábavy). A Wright byl zas hodně svůj. Úvodní jízda mě každopádně navnadila a určila ráz celého filmu. Byla maximálně na efekt, střelená, plná pohodové, chytlavé hudby, sázející na nadsázku…a zároveň hodně přepálená. Wright je fakt hračička, škoda jen, že má krapet problém odhadnout tu hranici, za niž už není nutné (ani žádoucí) jít. A s koncem mě zas zklamal. Naštěstí předešlý děj je natolik svěží a zábavný, že mu to odpouštím, i díky tomu luxusnímu hereckému ansámblu (z Elgorta jsem až tak nadšený nebyl, ale řada jiných moc potěšila, zvlášť skvělý Kevin…dávná minulost, kdy ještě nebylo módní ho kompletně vystřihávat, ehm). Pro mě zatím nejlepší Wrightův film, posílám slušné 4*.

(Viděny kompletní 4 série) „Takže, berete si vy, čtyři chlapci, tyto dvě dívky, aby se staly vašimi sedmi nevěstami?“ - Ano, pane.“- „Tak a běžte si psát úkoly.“ Začnu zápory. Když pominu kolísavost kvality humoru (+ smutný fakt, že 4. série bez Cleese je slabší) a mé osobní indispozice (řadu britských reálií neznám a hrátky s angličtinou plně nedocením), problém mám jen s Gilliamovou animací. Je sice plná fantazie a originality, ale já se u ní zasmál málokdy (zavděčil se mi hlavně parodií na 2001, alespoň někdo ji přesně vystihl). Klady však jednoznačně převažují. Inovativní zpracování skečů, vysoká četnost těch výborných, přechody mezi nimi, (ne)pointy, velmi odvážné narážky, kreativní práce s úvody a závěrečnými titulky…to vše a mnohem víc nabízí dílo, které bez nadsázky boří a posouvá hranice absurdního humoru. Srdeční záležitost, dávám slabších, ale přesto 5*. Oblíbené skeče: The Mouse Problem, The Dirty Fork, Silly Job Interview, The Lumberjack Song, Piranha Brothers, Mosquito Hunters, Scott of the Antarctic atd.

„I statečný platěj za chyby smrtí.“ Myslím si, že Zlatí úhoři jsou filmem, o kterém se dá s klidem prohlásit, že je hodně lyrický/poetický, ale přitom nesklouzává k lacinému kýči a falešnému sentimentu. Pravděpodobně to v sobě má už Pavlova knižní předloha, ale jak tomu tak bývá, to, co funguje na papíře, se ještě nemusí podařit úspěšně převést na plátno. Tady to ovšem naštěstí vyšlo. Lví podíl na tom má nádherné prostředí, kde se filmovalo, a které ještě nechala vyniknout kamera Jana Čuříka s hudbou Luboše Fišera. Přispěli k tomu i uvěřitelní herci (překvapivě nebyli špatní ani ti v dětských rolích) spolu s dobře vykreslenou atmosférou těžké doby, která obnažovala charaktery některých postav. Pod Kachyňovým vedením tohle všechno funguje a člověk se může kochat tou krásnou nostalgií. Jistě, fakt, že malému Prdelkovi vše tak snadno procházelo, je docela úsměvný, ale nijak zvlášť to nekazí dojem z filmu. Za mě to budou silné 4*. „Franci, nebuď hamoun. Poraž si můj akát, z toho vyudíš 10 volů, když počítám, že jedenáctej seš ty.“

„Pracovala v Disney Worldu. Bylo...bylo jí všechno jedno. Překročila hranice.“ - „Co jsi udělal?“ - „To se neříká. Jsem gentleman.“ Ano, skutečný gentleman… Zpočátku mě film vůbec nebral, upřímně řečeno, celkem jsem se u něj nudil. Ale postupně se mi do něj podařilo vpravit a jeho „hrdinové“ si mě čím dál víc získávali. Navzdory jejich chování (nebo právě kvůli němu?). Ostatně, nikdo z nich to neměl jednoduché (sám hlavní hrdina neustále bojoval s matkou a hlavně bratrem) a na nikoho nečekala žádná zářná budoucnost, spíš naopak. A atmosféra filmu se mi líbila, ani jsem k tomu nepotřeboval pocítit nostalgii. Přátelství, první zkušenosti s pitím, kouřením, opačným pohlavím…a hlavně trávení veškerého času s partou na skateboardech, nechyběla pohoda i vážnější momenty. Přišlo mi, že tvůrce dobře ví, o čem vypráví. Tím se dostávám k tomu, že mě Jonah Hill hodně (mile) překvapil. Zřejmě to byl pro něj i dost osobní film. Mid90s sice není úplně super pecka, ale počin hodný slušných 4* určitě (a to nejen na debut).

„Nepojede s námi jako žena, pojede jako náš kamarád a voják!“ Trockého ultimátum nevyděsí rozvážně zachmuřeného Švece hrdě sledujícího namalovaný husitský kalich! Je to vlastenecké, plné patosu, ale ne otravně (když už, tak nechtěně úsměvně) a především to má své opodstatnění. Innemann filmem vystavěl legionářům pěkný pomník. Ten má kvalitně natočené válečné a vůbec davové scény, které mají dynamiku a umí vtáhnout (dobývání Penzy, navíc gradované příchozí bouřkou, bylo nejlepší). Nepřekvapí kritika Rusů, ať už jde o zrádné bolševiky (pobavila informace o Masarykovi, který v USA dostává 800 dolarů denně!) či zbabělou buržoazii. Nechybí změny nálad (od zdravě bojovné až k depresi po ústupu z Kazaně), výrazné postavy, ke kterým si vytvoříte vztah (starostlivý Švec, věrný Kodl, horkokrevný Hofírek, citlivý Perný atd.), a silně emoční závěr. Solidní 4*, kvalitní podívaná. „Kolik tě třeba cenit, pouze ten se dozví, kdo tebe ztratil.“

„Kdo dneska pomáhá starým lidem?!“ Trefná otázka…Měl jsem trochu strach z toho slibovaného, no, řekněme „tvrdšího“ humoru, zároveň mě tím film ale hodně lákal. Nakonec převládá přece jen spokojenost. Ten humor tam je. A místy poměrně důmyslný a brutálně zábavný. Ale dost často také na hraně až za ní, někdy se ještě pobavíte, jindy už vám do smíchu moc nebude (film není pro širokou diváckou obec). Režisérské duo si hodně dovolí (v téhle podobě by to za velkou louží opravdu neprošlo), ale přitom jejich cynismus není hloupý ani samoúčelný. Zároveň se jim daří udržovat solidní tempo a napětí. A na diváka čeká pár morálních dilemat…ostatně, s kým v tomhle filmu se dá sympatizovat bez připomínek? Na to si už ale každý musí odpovědět sám. Škoda jen, že po Mickiho telefonátu to nabere kurs, který se mi vůbec nezdál, zlomyslně otevřený závěr tuhle nepříjemnou pachuť spravil bohužel jen z části. Přesto, podtrženo a sečteno, slušné 4*. „Pořád žiješ s rodiči, co?“ - „Rodiče jsou mrtví.“ - „Myslel jsem, že zabíjíš jenom děti…“

„Svědomí, to je jako taková…taková past. Vběhneš do ní, nevíš jak. Sklapne to za tebou, ať děláš, co děláš, nemůžeš ven.“ Hezky to Hejda řekl. A vůbec mě jeho postava společně s představitelem Františkem Kováříkem zaujala, možná vůbec nejvíc ze všech. I to jeho „procitnutí“ mi přišlo tak nějak důvěryhodnější než u Vávry (jinak patřičně nesympatického, ostatně Kreuzmann uměl podat tyhle figury výborně). Pak stojí za zmínku ještě Tréglův roztržitý čtenář románů, ostatní trošku zapadli (dokonce i Šmeral, ale u něj si to vysvětluju nezkušeností, byl to přece jen 1 z jeho prvních filmů). Děj dobře odsýpal, ale čekal jsem hlavně na to, zda se mi potvrdí domněnka ohledně důvodu zastřelení starého Bárty (což se kupodivu nestalo). Trochu překvapil ještě konec spolu s vyvrácením profláklého Čechovova principu ohledně objevení se jisté rekvizity (jen nevím, jestli to bylo opravdu schválně…ale budiž, Horovu předlohu neznám a pídit se po ní nebudu). Celkově slabší 4*. „Terezo, řekni, měla jsi mě někdy trochu ráda?“ - „Mám ráda…všechny lidi.“