Elerrina

Elerrina

Česko

0 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3
    • 15.8.2020  16:58

    Vynikající dickensovská adaptace a zároveň tradiční romantický příběh o mladém hrdinovi, který čelí překážkám a zlu. Příběh v tak dokonale čistě klasickém podání, že mu například současné české jakobypohádky nejsou hodny ani utřít boty. Takže tu máme charakterního, soucitného a dokonce i pohledného mladíka, opravdu zlého a manipulativního strýce a jeho všehoschopné přátele, ne jednu, ale hned dvě krásky v nesnázích (sestra a milá hlavního hrdiny), a opravdu lítost vzbuzujícího sirotka a jeho trýznitele, zbytek pak jsou různé bizardní a typicky dickensovské postavičky. Největší devizou této adaptace a důvodem, proč ji vidět jsou bezpochyby herecké výkony. O doslova zkřiveném sirotkovi Jamieho Bella tu básní skoro všichni, ale bez opravdu sympaticky působícího Hunnama a správně ztvárněných zlounů, které si s chutí střihli Plummer a Fox, by to také nefungovalo. Osobně mě ale nejvíc zaujal Jim Broadbent, který jako ředitel děsivé venkovské školy Squeers fascinujícím způsobem mixuje krutost a omezenost se směšností. K dokonalosti tomu celému chybí jen lepší vizuál - lokace, ale i práce s kamerou jsou bohužel nenápadité - a promyšlenější koncovka, která sice přináší tu správnou katarzi, ale moc dobře nevysvětluje okolnosti kolem ní. Tahle chyba se ovšem táhne už z románu, který je prostě ve své druhé polovině trochu odbytý.

    • 9.8.2020  11:27
    Saiunkoku monogatari (TV seriál) (2006)
    ***

    Krátce k ději: sedmnáctiletá Shuurei je urozená, talentovaná a chytrá, ale velmi chudá, proto přijme nabídku stát se na půl roku konkubínou mladého, údajně líného a neschopného císaře, o kterém se navíc říká, že je na chlapce. Prvních sedm epizod tedy sledujeme netradiční a velmi povedenou romanci, obohacenou v závěru o slušnou porci palácových intrik. Pak následují ještě tři zajímavé epizody s minipříběhem nové důležité postavy, pak zdlouhavá nuda o tom, jak Shuurei studuje, skládá úřednické zkoušky a čelí povinné šikaně, aby všechny nakonec ohromila svým úspěchem a byla jmenována guvernérkou ve vzdálené vzbouřenecké provincii. Druhá polovina je pak uceleným příběhem o nebezpečné cestě na tento post, který je chvílemi docela napínavý, chvílemi ale roztahaný a zbytečně nastvavovaný. Celý seriál je vůbec strašně nevyrovnaný - zdlouhavé pasáže o ničem a debilní dialogy se střídají s opravdu nápaditými zápletkami, atraktivními prostředími a fascinujícími příběhy vedlejších postav (Seiran, Ensei, vlastně i císař). Na jednu stranu tu máme skvěle vymyšlený pseudostaročínský svět, kde by se mohly odehrávat opravdu úžasné příběhy, na druhou stranu jsme nuceni sledovat, jak se vše točí okolo ne úplně sympatické a přehnaně sebevědomé naivní holčiny, které všichni kolem jen masírují její přebujelé ego. Absurdita takto deformovaného děje vrcholí konfrontací s překrásným hlavním padouchem, který poslouží vlastně jenom k tomu, aby to naivní děvče trochu pomuchloval a tím ji maličko znejistil, což rádoby ochraňující ji klaďasové kolem ní samozřejmě nemohou. Díry v logice jednání postav se ke konci zmnohonásobí do velikosti kráteru po menší atomovce, ale hlavně, že všechno dobře dopadne, a nad zničenou provincií se rozklene jas výcházejícího slunce a spravedlivější vlády. Ty tři hvězdičky dávám ne za to, čím to je, ale za to, čím by to mohlo být v rukou schopnějšího dramaturga.

    • 19.7.2020  11:53
    Artemis Fowl (2020)
    odpad!

    Jak spláchnout do záchodu dvě stě milionů a pohřbít úspěšnou sérii, která se mohla stát novým Harry Potterem – Praktický návod podle Myšáka: 1. nalejeme do toho obří peníze a najmeme renomovaného režiséra s vizí, 2. zjistíme dodatečně, že hlavní hrdina i jeho otec jsou na začátku vlastně záporáci (což je v rozporu s family-friendly politikou studia), takže nařídíme předělat je okamžitě na klaďasy, 3. desetiletého, mírně retardovaného scénáristu pověříme napsáním úplně nového příběhu, ve kterém ale musí být původní postavy a alespoň polovina původních scén z prvních dvou knih - nevadí, že to nedává smysl, 4. obsadíme ta největší neherecká dřeva (čest vyjímkám jako je Farrell a Gad), plus z LDNky přivezeme na vozíku Judi Dench a nalejeme do ní litr whisky, aby mohla otupěle chraptět na kameru, 5. pečlivě dodržíme politickou korektnost tím, že nejen polovina obyvatel Irska, ale i polovina skřítků z podzemního světa(!) jsou černoši, 6. podivíme se tomu, že se vrcholně otrávený režisér odešel opít a režii svěřil náhodnému kolemjdoucímu, 7. výsledný patvar sestříháme tak, aby ztratil jakoukoliv kontinuitu, a proložíme ho strašlivě rušivým voice-overem vedlejší postavy, který se obrací přímo na diváka a polopaticky mu vysvětluje děj jako debilovi, 8. po testovacích projecích, na kterých diváci hromadně zvraceli, tento průser uklidíme rovnou na VOD a v tichosti odepíšeme ztráty.

    • 1.6.2020  17:36

    Nový Star Trek je zapotřebí vnímat minimálně ve dvou rovinách: v primární ideové a v sekundární realizační. Ideová rovina, která kdysi dávno stvořila nesmrtelné kouzlo tohoto seriálu, se bohužel v současnosti propadla do toho nehnusnějšího liberálního bahna současné protitrumpovské Ameriky. To se projevilo tím, že hlavní (i vedlejší) postavy jsou vydefinovány jako politicko-genderová klišé. Takže tady máme MLADOU ČERNOŠKU, která je na začátku ponížená a traumatizovaná, ale nese to s hrdostí, a je předurčena všem dokázat svoje kvality a očistit své jméno. Dále pak ZLÉHO BÍLÉHO HETEROSEXUÁLNÍHO MUŹE ve vedoucí pozici, který se dlouho pokrytecky přetvařuje, ale nakonec se odhalí jako padouch, a ARABA, KTERÝ BYL MUĆEN A ZNEUŽÍVÁN, ale ve skutečnosti to s ním možná bude ještě horší. Toto hlavní trio doplňuje párek sympatických (jak jinak) HOMOSEXUÁLŮ, z nichž jeden je nerd, mírumilovný mimozemšťan a pubertální užvaněná kamarádka. Zvláštní ideové místo má pak ČÍŇANKA, která je na začátku mateřským vzorem hlavní hrdinky a na konci pak jeho zvrhlým opakem, ovšem zřejmě stále obdivovaným. Fascinujícím symptomem téhle freaky show je fakt, že za celých patnáct epizod tyto postavy nemají žádnou lidskou interakci s jakýmkoliv jiným členem posádky, která je obklopuje, což maximálně podtrhuje jejich ideovou odtrženost od reality. Na straně nepřátel se můžeme kochat zvrhle fundamentalistickými a vizuálně opulentně barokními Klingony. V rovině realizační seriál čerpá především z abramsovského důrazu na maximální dramatický efekt a současně přebírá narativní koncept ze Hry o trůny, kdy dějotvorným prvkem jsou výzvy, které jsou předkládány jednotlivým postavám, a o kauzalitu nebo logiku se nikdo nestará. Nesouvislost dějové linky posiluje i to, že každou epizodu psal jiný scénarista a režíroval jiný režisér, což ale na druhou stranu umožnilo částečné rozmělnění výše zmíněného ideového konceptu, tedy alespoň v první polovině série. Nicméně je vidět, že spousta lidí do toho dala srdce, některé scénaristické nebo výtvarné detaily docela potěší, a většina epizod má drajv a daří se jim udržovat napětí a pozornost diváka. Herci se převážně pevně drží svých škatulek, ale třeba zrovna Jason Isaacs svého kapitána Lorcu ztvárňuje téměř po celou dobu natolik nejednoznačně, že je možné uvěřit i tomu, že se prostě jedná o zarpulého válečného veterána, který neposlouchá nadřízené a má nějaké to trauma z minulosti. Doug Jones svého mimozemšťana také dopiloval k naprosté dokonalosti. Před těžký úkol je postavena Sonequa Martin-Green, která má ztělesňovat jakýsi ultimátní rasový symbol, něco mezi černým Einsteinem a Terminátorem, navíc obohaceným o slušnou dávku traumat, nad kterými musí postupně zvítězit. Což se snaží uhrát hrdě vystrčenou bradou a výrazem chladné nadřazenosti, které občas proloží emočním zhroucením. Slabou stránkou jsou tentokrát technobláboly, které si vždy v minulosti ve Star Trecích držívaly alespoň nějaký standard. Tady je celý ten koncept astromykologie WTF obřích rozměrů, i když připouštím, že to scénaristům otevřelo dveře k mnoha zajímavým dějovým zvratům i vizuálním hrátkám. Ve výsledku je tak první série Discovery nevyrovnaný a na prvoplánových efektech postavený seriál, který sice má pár (asi omylem) povedených epizod, celkově ale doplácí na omezující rámec dementní politické agitky a na touhu po dramatických dějových zvratech za každou cenu, tedy i za cenu naprostého pošlapání logiky a kontinuiity děje.

    • 30.5.2020  23:55

    Všichni jsou na ní hnusní, ale Michael to nevzdá. První půlka nuda, druhá půlka rádobyhoror se světly baterek v temných chodbách cizí lodi plné mrtvol.

    • 30.5.2020  23:43

    Až na ty zbytečné odbočky k hnusným, chrchlajícím, barokně oblečeným Klingonům velmi dobré. Klasický spor vypatlaný zelený mozek versus vědec, snažící se dělat precizně svoji práci, tu probíhá souběžně hned ve dvou rovinách, k tomu máme samozřejmě i časový limit, aby byli všichni pod tlakem. Lorca se ukazuje jako obratný manipulátor, ale chápeme, proč to dělá. Michael i Stamets to nakonec zvládnou na výbornou a najednou si docela rozumějí. Ovšem Michael, v závěru epizody důvěřivě otevírající zadržovací komoru, aby nakrmila spórami domácího mazlíčka, který před hodinou brutálně roztrhal její přímou nadřízenou, působí extrémě neuvěřitelně.

    • 30.5.2020  23:16

    Konečně sci-fi epizoda, která má koule. Kapitán je zajat Klingony, Saru se tím pádem potýká s vedením lodi a Michael a Stamets přitom zjišťují, že želvuška asi brzo vypoví službu. Perfektní útěk z vězení a odvážné Stametsovo rozhodnutí, hm, tohle nemá chybu. Saru se konečně smiřuje s přítomností Michael na palubě.

    • 30.5.2020  22:24

    První ze tří fillerových epizod. Snaha o Sarekovu záchranu je v podstatě jen záminkou pro rozbor jeho komplikovaného vztahu s Michael a jejího traumatu, že náhradní tatínek jí nedával najevo dost lásky. Citovou prázdnotu jí zřejmě pomůže vyplnit Tyler, který se ze všech sil snaží zalíbit, takže je asi zaděláno na románek. Naopak kapitánův románek s admirálkou právě končí. Přitom spát s nabitým phaserem pod polštářem je přece úplně normální.

    • 30.5.2020  22:05

    Úplně zbytečná epizoda ve které překvapí pouze neobvykle sympatický Stamets.

    • 30.5.2020  15:47

    Ocenění si zaslouží pouze krátká, ale výborně ztvárněná bitva na začátku, ježíš, proč takhle nevypadá celý ten seriál? Zbytek je úplně zbytečný pseudokonflikt o ničem a slouží jen k prezentaci toho, že Saru, který je nám jinak předkládán jako výjmečně konstantně kladná postava, má také své slabé chvilky.

    • 30.5.2020  12:04

    Místy odfláklá režie - například v polovině série skoků vidíme Stametse na pokraji zhroucení, ale po jejich skončení už po něm neštěkne pes - ale jinak to vypadá, že to už zase konečně o něčem je. Tylera definitivně zařazuji na seznam postav, které je nutno co nejdřív odprásknout. Nebo je to možná nový trend v balení: na chladnou a výkonnou ženu jako je Michael uděláte největší dojem tím, když se uprostřed smrtelně nebezpečné akce nervově zhroutíte a necháte jí, aby vyhrála souboj s nepřátelským velitelem a zachránila jak misi, tak vás. Pak se jí v kajutě s brekem přiznáte, že milujete svou bývalou mučitelku a ejhle: už máte dojatou dívčinu v náručí. To gay líbání před akcí je asi taky nový level ve star trek vztazích. Sice nejsem v tomhle předpojatá, ale mezi těmi dvěma herci prostě chemie nefunguje, takže to vypadá jen jako další zbytečná queer korektní póza. Ale abych jen nekritizovala, je to slušně akční, Michael se uspokojivě vyrovnala se svou minulostí, Lorca se zase jednou chová jako pořádný kapitán a závěr docela navnadí.

    • 30.5.2020  11:51

    Až na to, že se nějak příliš snadno dostali k informacím o tom, jak mají vypadat a jak se mají chovat, to docela ujde, adaptace na zcela novou a nebezpečnou situaci vzbuzuje samozřejmě zájem. Tilly si konečně zaslouží naše sympatie, z Tylera se vyklubala skrytá hrozba a Lorka má scénu, kdy je fakt boží.

    • 30.5.2020  11:41

    Michael konečně(!) působí jako někdo, kdo je schopen plně zužitkovat svou chladnou odtažitost a své schopnosti. Jen škoda, že byla promarněna šance definitivně se zbavit Tylera, jehož postava prodělala zásadní proměnu.

    • 30.5.2020  11:14

    Několik souběžných dějových linek plných dialogů maskuje přípravu na nejvýznamější plot twist celé série v závěru, který je sice velmi efektní, ale v podstatě strašně pitomý. Novým levlem v blbosti houbové sítě jako prostoru, kde bloudí Stametsovo vědomí, je přítomnost nejen paraelního Stametse, ale i ducha mrtvého přítele. Který navíc poskytuje zásadní informace o tom, že v tomhle vesmíru je všechno špatně. Toxické koncentrace nesmyslnosti dosahuje i linka s Tylerem/Voquem, která se ještě navíc stala prvoplánově sadistickou. Copak si nikdo nevzpomene, že Voqua jsme viděli živého ještě na konci čtvrté epizody, tedy tři týdny před Tylerovým osvobozením v epizodě páté? Vedle tohohle balastu pak císařovna, která ve vztahu k Michael osciluje mezi projevy mateřské lásky a rozsudky smrti, vypadá jako docela milá a duševně vyrovnaná osoba. Tímhle dílem bohužel začíná spláchování do záchodu všeho, co bylo více či méně úspěšně budováno v předchozích devíti epizodách.

    • 29.5.2020  23:08

    Game of Thrones na "palácové lodi". Plus hromádka pitomých astromykologických keců na Discovery, Stamets už je zase v té nejlepší houbičkové formě. Tak ne, není to GoT, je to Maleficent. Černá Růženka bleskově změní loajalitu, taťku kapitána nechá padnout a sáhne po (staro)nové mamce. Jinak ty efektní střílečky a bitka v trůnním sále zakrývají dvě zásadní skutečnosti. Jednak, že jsme dostali ohledně Lorky mnohem víc otázek než odpovědí, a za druhé je popřen smysl celého předchozího dění, kdy to vypadalo, že právě kontroverzní Lorca představuje jedinou naději na úspěch ve válce s Klingony.

    • 29.5.2020  22:43

    A jsme zpátky doma, v našem důvěrně známém vesmiru, obývaném výhradně silnými ambiciózními ženami, pohlavně neutrálními mimozemšťany a gayi. A poručíkem Tylerem, který má voperovanou stereo poruchu osobnosti. Vážně, ta linka kolem Tylera je čím dál víc na blití, už je z něj z chudáka zase oběť. Proč se posunuli v čase dopředu, kvůli tomu, aby zoufalost válečné situace zakryla naprostou prázdnotu směřování celé téhle série? Aha, aby se našlo využití pro císařovnu, tak to jo. Zbývá už jen jeden díl, takže tipuju, že zakončení války budou muset nějak narychlo odfláknout.

    • 29.5.2020  22:17

    Jedna hvězdička za císařovnu v bordelu a zhulenou Tilly, jinak je to totálně promrhaná šance na jakékoliv zakončení, které by mělo špetku logiky nebo alespoň koule. Po těch několika odvážnějších hrátkách s obměnami ideové a politické korektnosti v minulých epizodách se scénaristé zbaběle vrací zase na úplný začátek. Do striktně feministického vesmíru, kde se několik silných žen sejde v podzemní jeskyni, pět minut žvaněj o tom, zda zmáčknout červené tlačítko nebo ne, a pak je najednou vše vyřešeno. Takže konec na úrovni postmoderní disneyovské pohádky. A zbytek jsou tuny nesmyslného rozebírání osobních traumat nesympatických postav, ideový balast a politické blouznění.

    • 15.5.2020  23:08

    Trochu slabší začátek série plně vyvažuje skvělá dvojepizoda 6 a 7 - první střetnutí Natsumeho a Natoriho se zaklínačským klanem Matobů a jejich slizce yakuzáckým šéfem. A další výborná dvojepizoda 10 a 11 - démonka, které blesk rozbil léčivé zrcadlo, posedne Natsumeho přítele Tanumu a nutí je, aby pro ni našli všechny ztracené střípky onoho zrcadla. Oba ty příběhy kladou zajímavá morální dilemata a typické je, že ani ten, kdo je prezentován jako padouch, není vlastně tak úplně zlý. Zbytek jsou standardní bubáčiny, kromě epizody 8, která je dojemným rozloučením s malým lišákem, kterého Natsume potkal v první sérii.

    • 15.5.2020  22:45

    Ve druhé sérii se už Natsume yujincho plnohodnotně stává tím, pro co ho máme rádi - hořkosladkou melancholickou přehlídkou prchavých okamžiků, které spolu zažívají lidé a neviditelná stvoření. Stvoření, která jsou někdy milá a citlivá, někdy legračně hloupá a někdy zase zlá, zatemnělá a nebo slepě hladová. Úžasná je hned první epizoda s dvojníkem Nyanko senseie, ze kterého se vyklube ztracený vládce lesa. A stejně tak druhá, tragicky dojemný příběh zamilovaných duchů dvou strážních soch. Další zajímavé epizody jsou 3 a 11 - Natsume pomáhá Natorimu s vymítáním démonů, a 6 a 7 - seznámení se spolužačkou Toki, která po svém dědečkovi zdědila magický kruh. Cením si především takovýchto epizod, které mají přidanou hodnotu v podobě originálního příběhu, rozvíjejícího nebo obohacujícího celé to universum. Postupem času totiž bohužel v tomhle seriálu dochází k recyklaci motivů, kdy většina příběhů už jsou jen standardně poetická či dramatická setkání s různými ayakashi, melancholické vzpomínky na Reiko a několik hororových variací.

    • 15.5.2020  22:15

    První série je ještě trochu nedokonalá, většina epizod má poměrně jednoduchý děj a celý ten fenomén Natsumeho přátel (a nepřátel) se terpve opatrně rozjíždí. Na první epizodu můžete pohlížet jako na takový trailer, ve kterém jsou shrnuto všechno, co je pro tenhle seriál typické: Natsumeho vyděděnost ze světa lidí, dramatické střety s různými ayakashi (což jsou duchové, strašidla a démoni), sladkobolná posmutnělá nostalgie vzpomínek na jeho babičku Reiko a poetické vykreslení citového života neviditelných bytostí, který se zas tak moc neliší od toho lidského. Takže pokud vás tenhle zvláštní a ojedinělý mix motivů a emocí zaujme, je Natsume yujincho právě pro vás. Zajímavé epizody: 1 - Natsume získává Knihu přátel a Nyanko senseie, 3 - seznamuje se s Tanumou, spolužákem z školy, se kterým bude později sdílet některá dobrodružství, 9 - seznamuje se se zaklínačem Natorim, další důležitou budoucí postavou a získává pro něj věrnou démonku, 12 - zkouška skrze prokletí démonem, jedna z těch mála dramatičtějších epizod.

    • 12.5.2020  20:39
    Ježek Sonic (2020)
    ****

    Pokud máte hyperaktivní šesti až desetileté děcko, neváhejte ani na okamžik, tohle je přesně pro něj. A pokud děti ještě nemáte, a jste zatím jen jedna polovina šťasně zamilovaného párečku, tak i v tom případě vám tenhle good feeling filmeček doporučím. Protože ono to báječně funguje na obě strany. Jak na děti, které si připomenou, jak je skvělé nebýt sám a mít rodinu, tak na dospělé, kteří si uvědomí, o co je jejich život bohatší a dramatičtější, když si pořídí takového roztomilého rošťáka. Je trošku škoda, že nezbyly peníze na nějaké ty výlety do ještě jiných světů, než je nudný americký zapadákov, ale to je asi to jediné, co Sonicovi schází. A Jim Carrey je pořád třída.

    • 8.5.2020  21:35
    Soredemo sekai wa ucukušii (TV seriál) (2014)
    ****

    Sebevědomá mladičká princezna s nenuceným chováním holky odvedle přichází do hlavního města. Nejdřív zažije nějaké to dobrodružství s místními lidmi, pak nakráčí do paláce a protože je to děvče, které se nenechá nic líbit a obvzláště ne od drzého nafoukaného fracka, tak logicky skončí v hladomorně pro urážku královského majestátu. Odtud ale uteče a jde si to s králem vyříkat ještě jednou ... Právě neustálé hádky, pojaté většinou groteskním způsobem, jsou motorem onoho zvlášního vztahu mezi Nike a Livim. Většinou působí jako hádky tvrdohlavého mladšího bratra se starší sestrou, souběžně s nimi se ale dočkáme i silných emocionálních okamžiků, kdy je život jednoho nebo druhého ohrožen a pak se ukáže, že mezi nimi vznikla skutečná náklonnost. Zajímavé je i odhalovaní Liviho pravé povahy, jeho geniality, psychické nevyrovnanosti a skrytých obav. K tomu vynikající kresba, slušný opening i ending, a ta píseň, kterou Nike přivolává déšť, je opravdu nádherná. Tím ale bohužel výčet kladů končí. Intriky a politika Slunečního království, které by měly v příběhu hrát dost podstatnou roli, jsou neuvěřitelně odfláknuté. Téměř všechny vedlejší postavy (snad s vyjímkou sluhy Neila) působí otravně a jejich motivace jsou těžko uvěřitelné. Další nedostatek vidím v tom, že autoři nejsilnější scény vyplýtvali hned ve druhé epizodě. Pak se sice ještě dočkáme prohlubování vztahu, smrtelně nebezpečné zkoušky, žárlivosti z jedné a pak i z druhé strany a nakonec návštěvy Dešťového království, kde se Livius setká s rodinou své ženy, ale to všechno už je obalené balastem nesmyslných podzápletek nebo hromadou zbytečných prázdných dialogů. Ale jako netradiční romantika s pohádkovým prvkem to naštěstí stále funguje.

    • 5.5.2020  21:38
    Tensei šitara slime datta ken (TV seriál) (2018)
    ***

    Nesdílím úplně to místní nadšení ze slizovitého hrdiny, ve skutečnosti mi začal být sympatický až tehdy, když už na sebe alespoň občas bral lidskou podobu. Nejlepší je pro mě tudíž prostředek seriálu, kdy vystupuje jako moudrý a silný velitel spojenecké armády v těle roztomilého chlapce. Ale stejně to má všechno příliš snadné. Z nepřátel se jediným rozhodnutím stávají oddaní stoupenci, všechny různorodé rasy navzájem hladce a bez třenic spolupracují, protože jim to koule slizu nařídila, a odstraňování protivníků a překážek jde jak na běžícím pásu. Navíc původní cíle hlavní příběhové linky - hledání jakéhosi arcipadoucha za účelem pomsty a vysvobození pohlceného draka - se neustále odsouvají do nekonečna, což je typický nešvar adaptací mangy. Takže škoda, že si autoři nedali trochu víc záležet na postavách, strategiích, dokončování načatých témat a poctivém budování světa, a spokojili se pouze s kawaii hrdinou a nezávazným blbnutím kolem něj.

    • 5.5.2020  18:46
    Kakurijo no jadomeši (TV seriál) (2018)
    **

    Deset hodin motivačního videa o vaření. Jinak je to bohužel přehlídka všeho, co nemám na shoujo ráda (čest vyjímkám): ploché a neprokreslené charaktery, strašlivě řídký děj a neschopnost dotáhnout načrtnuté konflikty k nějakému dramatickému vyvrcholení. Celé je to pouze o tom, že hlavní hrdinka je unesena a téměř všichni jsou na ni zpočátku hnusní, ale ona se nevzdá a okouzlí všechny kolem sebe přátelským chováním, cílevědomou prací a skvělým vařením. Pak je znovu unesena a opakuje se v zásadě to samé v jiném hostinci. V poslední třetině se pak dočkáme něčeho jako pokusu o záchranu světa (vlastně provincie), ale ve finále se to vyřeší tak banálně naivním způsobem, že jsem z původně zamýšlených tří hvězd musela jednu ubrat. Rovněž základní nosná představa celého tohohle příběhu, že se všechny trable na světě dají vyřešit pomocí dobrého jídla, mě trochu míjí. Ale pokud je vaší jedinou životní ambicí otevřít si hotel nebo restauraci a/nebo milujete japonskou kuchyni, klidně si tu jednu či dvě hvězdy přidejte.

    • 29.4.2020  23:13

    První půlka nádherná, nostalgie se mnou mávala jak větříček fanglí, ale pak se to bohužel celé nějak zvrtlo. Náznaky budování vztahu mezi Rey a tím srandovním černošským uklízečem nefungují, Kylo Ren si nikdy neměl sundavat masku a u scény na mostě jsem nad tímhle příběhem zlomila pomyslnou hůl. Po tomhle už nemůže následovat nic dobrého.

    • 29.4.2020  22:57

    O čem to sakra bylo? O zmateném bloudění nesympatických postav postav od ničeho k ničemu? Vraťte mi Star Wars!

    • 29.4.2020  22:47

    Jak by to dopadlo, kdyby Uwe Boll dostal 275 melounů a úkol natočit monumentální zakončení nejslavnější ságy? No, asi o něco hůř, ale ne o moc. Protože tenhle dvouapůlhodinový videoklip na starwars téma je vhodný akorát jako doprovodný vizuální podkres na nějakou hodně zhulenou cosplay párty.

    • 12.4.2020  16:56
    Utawarerumono (TV seriál) (2006)

    Moje (velmi subjektivní!) hodnocení. Ep.1-7 100%: Tohle jsem si vždycky přála vidět. Tajemný hlavní hrdina a jeho v podstatě nechtěná pouť, napřed za záchranou vesnice a pak i celé země. Plus skvělé vedlejší postavy, hlavně Benawi mě dostal svým přístupem k plnění samurajských poviností - úžasná sedmá epizoda! A boj železným vějířem (tessenem) je k vidění opravdu málokdy. Ep. 8-24 50%: Strašně nevyrovnané a v podstatě chaotické pokračování. Scénaristé nevědí co by tam dali, tak zkoušejí všechno možné - křídlaté bytosti, falešnou identitu, nové postavy, nové nepřátele, nějakou tu výpravu a ke konci i mecha. Místy se jim podaří působivá scéna nebo dílčí zápletka, ale celek nedrží pohromadě a nedává to smysl. Navíc jsou mužské postavy upozaděny na úkor stále početnějšího a stále otravnějšího harému. Ep. 25-26 odpad! Ve finále se posouváme od historizující fantasy do jakési halucinnogenní rádoby sci-fi, která má vysvětlovat původ a proměnu hlavního hrdiny. Nevzpomínám si, že bych kdy viděla něco pitomějšího.

    • 7.4.2020  22:58

    Nefunkční vztahy mezi postavami, plus vykrádačky všech Miyazakiho filmů a zároveň Cesta do středu Země kombinovaná s orfeovským mýtem. V detailech občas mírně podmanivé, ale jako celek příliš eklektické a nesoudržné.

    • 6.4.2020  15:54

    Patřím k těm, kdo hru nehráli, ale její děj je očividně tak jednoduchý a generický, že pokračovat v něm není problém. Naopak mi ten nápad přijde geniální. Tam kde všechny normální hry a podobná anime končí - tedy porážkou finálního bosse - tam tento příběh začíná. Hned v první epizodě jsme hozeni do nepřehledné bojové vřavy s enormním množstvím postav a sledujeme, jak Černý král finální souboj vyhrává, hlavní hrdina Yuri dostává nakládačku a on i jeho přátelé musí utíkat. A pak řešit co dál. Několik epizod se v ději a postavách asi budete ztrácet, ale to se poddá. Psychologická linka kolem Yuriho a jeho pochyb o vlastních schopnostech je vystavěná výborně, a druhá nejdůležitější postava Aram je také uvěřitelná a sympaticky zarputilá. Škoda jen, že se scénaristé nedokázali odpoutat od té předlohy ještě trochu víc a snaží se nám během nelehkého putování hrdinů za druhou šancí vnutit co nejvíc lokací ze hry a ukázat co nejvíc bezvýznamných postav, místo toho, aby se pořádně věnovali těm důležitým. Klidně to mohlo být trochu delší a obohacené pár pořádných flashbacků, ze kterých bychom se dozvěděli třeba něco víc o Phoeně nebo o Shuzovi, takhle je tu totiž až příliš velký prostor pro vlastní fantazii. Také dialogy jsou občas (hlavně ve finále) na hraně snesitelnosti. Ale to jsou celkem vzato jen drobné vady na kráse tohohle jinak pozoruhodného příběhu o naději, která málem umřela.

<< předchozí 1 2 3