Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (4 019)

plakát

Status: Naživu (2022) 

Last Seen Alive hodnotím sice jen průměrně, což ovšem neznamená, že by mě tato podívaná neoslovila, to spíš naopak. Já vlastně dokonce když nad tím tak přemýšlím, tak tomu filmu nemám ani příliš co vytknout, když tedy pominu jediný, ale bohužel zároveň i docela zásadní moment, kdy se ústřední hrdina rozhodne celou záležitost vyřešit sám, ovšem to tím nejnesmyslnějším, nejsložitějším a nejnebezpečnějším způsobem, i když samozřejmě na druhou stranu chápu, že se tímto směrem vydali tvůrci účelově, jen si k tomu ale prostě mohli pomoct nějakou inteligentnější berličkou, a ne takhle hloupě a nepřesvědčivě. Toť ovšem má jediná výtka, zbytek šlape jako velmi dobře namazaný stroj, a já si to především díky vážně parádnímu spádu fakt užíval. Ten film totiž vážně nasadí velmi slušné tempo hned od první minuty, má spád, disponuje napětím, v závěru působivou gradací, fungují zde emoce, akce je pak sice minimum, ale jelikož o ní tu opravdu nejde, tak to nepovažuji za výtku, bavila mě nicméně i atmosféra celého filmu, no a opomenout nemohu samozřejmě ani výrazné a sympatické postavy, na čele s jedním posledních ryzích akčních hrdinů filmového plátna, Gerardem Butlerem, který má charisma, pohled zabijáka a svým parádním působením ve svých filmech nechává nostalgicky vzpomenout na zlaté doby akčních jízd. Za mě si zkrátka tento svižný, záživný a působivý krimi/thriller zaslouží velmi silné 3* a jistojistě doporučení všem, kdo má rád tyto sice méně náročné, o to víc ale funkční podívané, prostě je to taková žánrová sázka na jistotu.

plakát

Horké křeslo (2022) 

Na jednu stranu, vzhledem k jménu pana režiséra a obsazení, musí být hned každému dopředu jasné, že se jedná o béčko jako řemen, ovšem pozor, ačkoliv je toto tvrzení nepopiratelný fakt, tak se zároveň ale nejedná o vyloženě typické laciné a hloupé béčko, a to především díky jeho zpracování, které by se dalo označit za průměrné, což v souvislosti s talentem tvůrců a možnostmi producentů znamená v podstatě až nadprůměrné, a vlastně když to možná až přeženu, tak ve většině ohledech celý ten film tak nějak drží pohromadě a kupodivu i funguje, samozřejmě opět opakuji, vše bráno v rámci možností. Zápletka je tedy taková tuctovější, ale smysl dává, efekty hlavně výbuchů mají snesitelnou úroveň, postavy jinak působí nezajímavě, ale rozhodně neurážejí, no a asi největším pozitivem je přítomné obsazení, tedy až na Shannen Doherty, kdy se jí nechci vzhledem k její nemoci nějak dotknout, ale ta ženská je fakt peklo, a to hlavně tedy po herecké stránce, nicméně naopak mě docela mile překvapil Kevin Dillon, který tu podal opravdu ojediněle přesvědčivý výkon, jelikož jinak je to pro mě prototyp antiherectví, no a samozřejmě spolehlivý výkon podal očekávaně Mel Gibson, který tu ovšem svou přítomností jen znovu potvrdil, jak nesmyslně v podobných produkcích plýtvá svým talentem. Každopádně, ačkoliv jsem až doposud vybarvoval Hot Seat v poměrně růžových barvách, tak já ten film stejně ale nakonec ohodnotím docela podprůměrně, jelikož vše to výše zmíněné v dobrém světle je tu zásadním způsobem zadupáno do země celkovou nehoráznou nudností a nevýrazností. Jinými slovy, Hot Seat je sice s mírnou tolerancí slušně natočené a zahrané béčko, které ovšem doplácí na nenápaditost, nezábavnost a mdlé rutinní pojetí, vyvolávající ryzí nezájem.

plakát

Cabin Fever (2016) 

Tak nevím, zdali vzhledem k místnímu nízkému hodnocení a negativním komentářům, jsem já tak nenáročný, a nebo ostatní tak nároční, každopádně za mě je Reboot Cabin Fever naprostou hororovou peckou, které nemám vůbec co vytknout a já se u podobné krvavé žánrovky už dlouho nebavil tak, jako právě u této nekompromisní jízdy. Rothův originál jsem tedy viděl, ale už je to tak dávno, že už si jeho obsah pamatuji jen velmi matně, každopádně tento Cabin Fever funguje od první až do poslední minuty na 100%, a to ve všech ohledech, je to zábavné, napínavé, svižné, chvílemi správně odlehčené, párkrát i slušně překvapivé, veškeré postavy a jejich herečtí představitelé mě bavili na maximum, kluci jsou sympatičtí, holky pohledný a nestydatý, alespoň tedy jedna, a navíc i jejich chování mi pak přišlo povětšinou až neobvykle rozumné a přesvědčivé, což se v podobných filmech děje skutečně jen málokdy, většinou se totiž chovají úplně imbecilně a nepřirozeně, což ovšem není tento případ. Fajn je jinak i atmosféra, no a samozřejmě dominantním prvkem této podívané jsou pak veškeré krvavé gore efekty, kterých je jednak opravdu hodně a jednak jsou na fakt zatraceně vysoké úrovni, čímž dělají z Cabin Fever Reboot skutečně nekompromisní a brutální podívanou, kde se tvůrci s ničím a hlavně s nikým naprosto nepárali a podle toho to i tak parádně dopadne. Za mě se zkrátka prakticky díky všemu jedná o vážně nadprůměrný, krvavý horor, co skutečné příznivce žánru musí jednoznačně oslovit a bavit, prostě parádní jízda a hotovo.

plakát

The Trust (2016) 

The Trust považuji za vážně slušnou zábavu, u které je ovšem nutné zmínit jeden podstatný fakt, a to že žánrové zařazení krimi/drama/thriller není z těch nejpřesnějších, a spíš bych ho určitě změnil na krimi/komedie/thriller, jelikož toho dramatického se zde vážně moc neobjevuje a naopak, neoddiskutovatelná odlehčenost, v případě obou postav až zábavná potrhlost, tu poměrně výrazně dominuje, takže spíš než o nějaký vážný thriller se ve výsledku jedná o takový odlehčený thriller, který se nedá brát snad ani příliš vážně. Způsobeno je to pak, jak už jsem ale zmiňoval, především oběma ústředními hrdiny, kteří spíš než jako dva nekompromisní drsňáci, jdoucí si za svým cílem přes mrtvoly, působí jako dva popletové, kterým se lepí smůla na boty,  vymamlasí co mohou a i přestože se občas jako temné osoby zachovají, tak za mě přeci jen převládají ty jejich ťulpasovské rysy. Každopádně tahouny tohoto filmu jsou oba herci, kteří ony ústřední figurky ztvárnili, a to jako vždy skvělý Nicolas Cage a Elijah Wood, jelikož oba tu jsou fakt zábavní a výrazní, nicméně krom nich mě bavila ale i celkově nepředvídatelná zápletka, která navíc disponuje svižným spádem, napětím, sem tam se objeví nějaký ten povedený a neotřelý nápad, ke konci se to pak navíc i slušně vyhrotí a závěrečné rozuzlení prostě též pobaví. The Trust tak zkrátka sice není žádná ultimátní pecka pro davy, ale jako svižné, zábavné a nápadité béčko, s dvěma parádními herci v hlavních rolích, funguje naprosto dostatečně.

plakát

Venuše (2022) 

Na jednu stranu musím tedy sice podotknout, že mě Venus úplně na zadek neposadila, na druhou stranu je ale zároveň pravda, že nemám této podívané v podstatě ale ani co vytknout. Jinými slovy, Venus není horor, který by byl v jakémkoliv ohledu výjimečný, ale funkční a působivý je v ohledech všech. Zápletka má spád, je nepředvídatelná, zajímavá, trochu i nevšední, disponuje napětím, slušnou gradací a fakt krvavým finále. Za pozitivum lze určitě považovat i prostředí ústředního baráku, které působí vážně strašidelně, a velmi mě oslovila i atmosféra, která tu sehrává poměrně zásadní roli, ve které určitě obstála. Jednotlivé postavy pak působí také skutečně výrazně, samozřejmě na čele s ústřední kočkou v hlavní roli, která mě bavila jak vzhledově, tak herecky. Co mě osobně jako příznivce brutálnějších filmů nadchlo, tak je i docela slušná dávka krvavých efektů, jejichž zpracování je jednak na vysoké úrovni a jednak jsou fakt docela nekompromisní, zvlášť pak ve zmiňovaném finále. Venus tak lze zkrátka jistě považovat za velice slušný žánrový příspěvek, který má co nabídnout a který dokáže i určitě pobavit, jak už jsem zároveň ale již zmiňoval, abych ten film doporučoval na každém rohu, tak to asi ne, zas až taková pecka to totiž vážně není.

plakát

Operace Mořský vlk (2022) 

Pravdou je, že ačkoliv mám pro Dolpha stále docela slabost, tak ze všech těch akčních veteránů, kteří ještě stále aktivně točí, tak je právě jeho tvorba tou jednoznačně nejslabší, pro něj tedy bohužel s tím, že to už Seagal s Wllisem zabalili a navíc je potřeba i podotknout, že se na něm zároveň i nejvíc podepsalo stáří, prostě už je to fakt dědeček. Každopádně Operace Mořský vlk by se dal s pořádnou dávkou nadsázky považovat za mírně ambicióznější a výpravnější projekt, než je v jeho případě zvykem, což ovšem nelze brát v žádném ohledu jako pozitivum, spíš je to jen informace, která nicméně nemění nic na tom, že je to i tak ve výsledku jen další jeho velká bída, kde se nějaké prvky, co by dokázali potencionálního diváka oslovit, hledají jen velmi těžko. Zápletka má tedy sice jakýs takýs spád, ale že by bavila, tak to rozhodně ani náhodou, stejné je to pak i třeba s atmosférou, která se též dá považovat za poměrně působivou, že by ale nějak zaujala, tak to také ne, jednotlivé postavy jinak působí nevýrazně, nezajímavě a mnoho přítomných (skoro)herců si pak dovolím drze označit za ryzí amatéry. Vizuálně to nicméně zas až tak špatné není, i když je vidět, že lacinosti se to nezbavilo, takže úroveň těch efektů není rozhodně vysoká, a co tu fakt hodně bolí, tak to jsou dialogy, které si dovolím označit za vyloženě mizerné a směšně teatrální. Operation Seawolf tedy zkrátka v Lundgrenově filmografii posledních let nepůsobí sice až tak špatně, což ovšem neznamená, že by to snad stálo za pozornost, či že by to snad dokonce mělo ještě třeba oživit jeho kariéru, která se podle mě už navíc také blíží ke svému konci a je třeba si přiznat, že by to bylo asi už jen dobře.

plakát

Nikdo nepřežije (2012) 

No One Lives je přesně moje filmová krevní skupina. Já tyhle rubanice můžu prostě sledovat do nekonečna a stejně mě budou pořád bavit. Přímočarý, velmi brutální, násilný a nekompromisní akční nářez, kdy jsou během první čtvrhodinky obecenstvu načrtnuty postavy a velmi jednoduchá, postupem času zároveň ale i překvapivá zápletka, každopádně hned poté započne už jen až do konce luxusní krvavé inferno, kde si tvůrci nebrali naprosto žádné servítky, a pomocí mnoha nápaditých a především efektních likvidací se začali postupně zbavovat jednotlivých postav, a to stylem, kdy jsem už jen očekával, jestli mi nezačne krev téct i z obrazovky, no prostě dokonalost sama. Navíc veškeré ony gore efekty dosahují opravdu maximálních hodnot, nejde tedy o žádné laciné tríčky, ale o fakt zatraceně kvalitně odvedenou práci, která snese ty nejvyšší měřítka. Zápletka jinak nabízí i slušné zvraty, atmosféru si též dovolím označit za působivou, jednotlivé postavy jsou výrazné a co se týče hlavní hvězdy filmu, tedy Luka Evanse, tak ten si to tu slušně užívá, a to asi o to víc, že nejde o pro něj úplně typickou roli. No One Lives je zkrátka podívaná vytvořená ryze pro cílové publikum, mezi které se já stoprocentně řadím a především díky tomu jsem si ji tak dokázal užít. Prostě zábavná akční řezničina jako prase!

plakát

Diablo (2015) 

Prakticky si tu otázku pokládám po každém filmu se Scottem Eastwoodem, a nic se na tom nezměnilo ani po tomto jeho dalším excelentním výkonu, ale já fakt stále nechápu, jak to, že jeden z nejcharismatičtějších a nejvýraznějších ksichtů Hollywoodu doposud není na naprostém hereckém Olympu a v podstatě stále jen paběrkuje vedlejší role v ne až tak zásadních projektech? Nechápu, nechápu a ještě jednou nechápu. Každopádně Diablo je další jeho parádní herecký zářez, který považuji za krutě nedoceněný, a to z mnoha důvodů. Jednak se tedy na western jedná o skutečně netuctovou podívanou, se sice ne zcela originálním zvratem a pointou, ovšem v rámci žánru ji za ojedinělou považovat určitě lze, navíc se tu tvůrci opravdu s ničím nezdržují a na ploše pouhých osmdesáti minut jdou přímo na věc, kdy pak tedy kvůli tomu divák notnou část filmu tápe, nicméně v závěru do sebe vše parádně zapadne a především to i funguje, a v tomto ohledu mohu vytknout snad jen to, že se víc nedozvíme právě o Eastwoodově postavě, jelikož ta je zajímavá a výrazná jak už dlouho žádná jiná. Dále zde musím určitě pochválit i působivou atmosféru, slušnou nekompromisnost, a samozřejmě ještě jednou musím zmínit Eastwoodův výkon a charisma, které tu jednoznačně dominuje. Za mě je zkrátka Diablo skutečně skvělá podívaná, která dokáže zatraceně překvapit, která funguje vážně ve všech ohledech a kterou si dovolím označit za skrytý klenot, který je naprosto neprávem přehlížen a nedoceněn.

plakát

610 metrů nad zemí (2022) 

Já tedy nechci nějak zbytečně prodlužovat své už tak dlouhé komentáře, ale nad jednou věcí se tu musím v souvislosti s tímto filmem pozastavit a fakt se jako nad tím už hodně kysele ušklíbnout, ale co má do prdele znamenat ten český distribuční název filmu? Fall vydávat jako 610 metrů nad zemí? Fakt kašpaři! K filmu. Za mě nejlepší reklama pro tento film je můj vlastní zážitek, kdy jsem se zhruba po nějakých pětačtyřiceti minutách trvání tohoto snímku zvedl z gauče, jelikož polévku, kterou jsem se snažil při tom konzumovat, jsem absolutně kvůli staženému žaludku nedokázal pozřít, tak jsem se rozhodl odnést do kuchyně onen stále plný talíř, cestou jsem se ovšem musel přidržovat věcí, kolem kterých jsem procházel, jelikož se mi točila hlava a fakt jsem doslova hledal pevnou půdu pod nohama, u kuchyňské linky jsem pak zjistil, že se mi třesou i nohy, a to takovým způsobem, že jsem se lekl, jestli není zemětřesení, no prostě masakr. Jako výšky v reálu nevyhledávám, ale že by mi nějakým zásadním způsobem vadily, tak to zas taky ne, nicméně to co se odehrává zde, a co tu prožívají ty dvě ústřední postavy, tak to prosím pěkně děkuji, ale já byl zesranej od uší až k palcům u nohou, a za všechno může jen naprosto geniální zpracování této naprosto jednoduché záležitosti. Ta zápletka je tu skutečně minimální, ale tvůrci z ní vážně vyždímali absolutní maximum, těch sto minut bylo děsivějších než ve společnosti těch nejbrutálnějších filmových řezníků, celé to bylo neuvěřitelně napínavý, strhující, totálně nervy drásající, a dokonce ke konci došlo i k parádnímu zvratu, kdy jsem jen polkl na prázdno, prostě boží!!! Navíc obě herečky jsou opravdu sympatické a sexy, v té výšce se pak chovají vcelku racionálně, bez nějakých hovadských filmařských berliček a zbytečného tlačení na pilu, a i když já tyhle adrenalinové lidi naprosto nechápu a spíš mě až serou, jak nesmyslně a hlavně zbytečně hazardují se svými životy, tak zde jsem každopádně oběma holčinám upřímně přál šťastný konec a samozřejmě mě i zásadním způsobem potěšilo, že to zas až tak sluníčkový závěr nakonec nemělo. Fall je zkrátka opravdu luxusní filmová pecka, která mi sevřela krk i prdel, nicméně odměnou pro mě byl vážně intenzivní a šíleně adrenalinový filmový zážitek, který hodlám doporučovat naprosto každému.

plakát

Medvídek Pú: Krev a med (2023) 

Samozřejmě že dvouhvězdičkové hodnocení neznačí žádnou filmovou událost, na druhou stranu je nicméně určitě nutné podotknout, že takovou všeobecně krutopřísnou kritiku a tolik Odpadů si tato podívaná rozhodně nezaslouží. Pravda je pak i ta, že většina diváků tento film sledovala jen a pouze ze zvědavosti, případně díky nějaké té potrhlé šuškandě a nikoliv kvůli třeba žánrovému zájmu, nebo z důvodu náklonnosti k ujetějším projektům, a i to se podepsalo na všem tom podhodnocování, které je opakuji dost přehnané. Takže ano, celé je to tedy sice bez diskuzí hlavně extrémně levné, hloupé, s nebývalým množstvím chyb, s mizernými herci a ještě mizernějšími herečkami,  ale já si i přesto troufale říkám, no a co? Ten film přece má i svá nepopiratelná pozitiva. Postavy jsou nesoudně tupé, ale zároveň mají sympatické tváře, které jak jsem zmiňoval, neumí sice příliš hrát, ale vypadají dobře, tak co? Mordů je dostatek, jsou překvapivě efektní a pozor, trikově nepůsobí vůbec zle, nehledě na to, že přítomné gore je fakt šťavnaté. Zápletka je pak opět sice vrcholně imbecilní, ale když vezme divák v potaz ten celkový nápad, tak je to přeci fajn úlet, ne? Navíc se tu podle mě tvůrcům povedla v porovnání s daleko ambicióznějšími projekty navodit i opravdu působivá atmosféra a i hudební temný doprovod není úplně mimo. Takže opravdu ano, je to ultralaciný, ultrapitomý, ultramizerně natočený a ultrašpatně zahraný, mě to přesto všechno ale kupodivu bavilo, a s klidným svědomím mohu kontrovat, že je to zároveň i svižný, nápaditý, slibně krvavý, takže žánrově bych to zkrátka skutečně zas až za takový průser vážně nepovažoval.