sedm.1

Extrémní nálož, absolutní nářez, dokonalá zábava, prostě TOP, TOP a ještě jednou TOP, a je mi naprosto ukradené, respektive v souladu s filmem, naprosto u prdele, že to zde někdo dokáže označit za pokleslou zábavu, za úpadek komediálních filmů a podobný žvásty, mě je těchto diváků, ze kterých tohle padá, spíš jen upřímně líto, podstatné každopádně je, aby tyhle kecy ostatní ignorovali, a bavili se u této jízdy tak, jak jen lze. Já tu každopádně tedy nehodlám popírat, že se jedná o ten nejprimitivnější typ komedie, respektive humoru, obsahově postaveném jen a pouze na naprosto nevídaném sledu těch nejšílenějších vulgarit (CZ dabing jednička s hvězdičkou), fekálním humoru a dialozích o chcaní, hovnech a samozřejmě psím sexu. To je fakt, ovšem co jako? Důležité je, že to baví, že to má koule, že se to nebojí bořit určité hranice, že je to nekorektní, to vše je pro mě prostě daleko důležitější a zásadnější, než nějaké ubohé poukazování na nenáročnost a jednoduchost, kvůli tomu ten film totiž nevznikl, aby uspokojil intelektuálně náročné publikum. Zápletka je každopádně tedy sice tuctová a předvídatelná, což ovšem vůbec nevadí, jelikož to bohatě vynahrazují jednotlivé nápadité scény, od začátku až do konce napěchované naprosto nezapomenutelnými a ultimátními hláškami a momenty, a samozřejmě všemu zde vévodí skvostné psí postavy, které si nelze nezamilovat. No a co považuji za ještě další obrovské pozitivum, podtrhávající už jen výjimečnou zábavnost celé této jízdy, tak to že se zde po celou dobu dokázali tvůrci naprosto bravurně vyhýbat jakýmkoliv trapnostem, poučování, moralizování a podobným znehodnocujícím elementům, za což si zaslouží absolutorium, jelikož bez těchto prvků se v dnešní době již příliš komedií neobjevuje. Já jsem si zkrátka čas strávený ve společnosti těch čtyř čtyřnohých hrdinů užil jako už dlouho nic jiného, nepamatuji si, abych se u jakékoliv komedie tak neskutečně smál, a to prakticky nonstop, a opakuji, poukazování na to, že to má nízkou intelektuální úroveň, tak tomu se musím smát snad ještě víc. Za mě prostě BOMBA zábava a hotovo!!!

Jakožto obrovský příznivec toho nejbrutálnějšího, nejnekompromisnějšího a nejefektnějšího násilí a krvavých masakrů ve filmech nemohu dát této podívané naprosto nic jiného, než samozřejmě maximální počet hvězd, jelikož v tomto ohledu se Project Wolf Hunting řadí k té absolutní špičce, co filmy něco podobného nabízejí, jelikož celý film se skutečně nedá označit jinak, než jako opravdu ultimátní jatka, masakr a řezničina v jednom velkém luxusním balení, a výraz luxusní bych rád zvýraznil a dvakrát podtrhnul, protože kvalita veškerých zde přítomných efektů je vážně na té nejvyšší možné úrovni, a je prostě znát, že tvůrci jednak měli k dispozici slušný finanční obnos a jednak určitě lze z daného výsledků vytušit i jejich neoddiskutovatelný talent a nadšení pro věc. Vzhledem k tomuto faktu je pak ovšem těžké hodnotit cokoliv jiného, co tento snímek nabízí. Zápletka je jednoduchá a přímočará, což mi na jednu stranu určitě vzhledem k typu filmu nevadí, na druhou stranu ji nelze zároveň považovat ale ani za jakkoliv pro film přínosnou, není zábavná, nepřináší nic nečekaného, či výrazného, prostě tu tak jenom nějak je, ovšem její vliv na výsledný dojem tu je nulový. Co mě ovšem bavilo hodně , jsou jednotlivé postavy, které jsou hodně výrazné, zajímavé a ty na rozdíl od zmiňované zápletky vliv na film mají, a rozhodně k tomu přispěli jednotliví herci, s charismatickými a sympatickými ksichty, a co se ještě týče atmosféry, tak i ta zde působí poměrně pozitivním dojmem, ovšem stejně jako vše ostatní, i ona je evidentně přebyta dominantním působením ultranásilných scén, což mě k naprosté spokojenosti absolutně stačilo, nicméně pochopím i argumenty diváků, kteří by od filmu chtěli víc, a to jim Project Wolf Hunting rozhodně nedopřeje.

Po fantastickém Otcovi přechází Florian Zeller s dalším zpracováním své vlastní divadelní hry, a je to opět neuvěřitelná pecka a především opět naprosto dokonalá emoční jízda, která mě semlela a  já nenacházím oslavných slov, která by trefně vystihla ten silný zážitek, který jsem si z tohoto dramatu odnesl. Upřímně tedy ale moc nechápu zdejší v podstatě jen průměrné hodnocení tohoto snímku a důvod tohoto doslova zločinu spáchaném na této geniálnosti, shledávám snad jen v tom, že oni uživatelé, kteří to tak podhodnocují, buď ještě nemají děti, a nebo žijí ve svým vlastním zkresleným sluníčkovým světě, jelikož divák, který žije v realitě, musí být Synem doslova ohromen, a to především jeho realičností, věrohodností a upřímností. Syn je zkrátka ve všech ohledech perfektně podmanivá podívaná, zpracovaná tak lidsky a věrohodně, až z toho mrazí, je to přirozené, je absolutně reálné, a díky průběhu doslova děsuplné, o závěru pak ani nemluvě, ovšem silnější je to pak o to víc, že to prostě snad ani jinak dopadnout nemohlo. K celkovému úchvatnému dojmu jinak určitě napomáhají i veškeré herecké výkony, na čele s naprosto dokonalým Hugh Jackmanem, který tu pro mě podává oscarový výkon a zmínit ještě musím představitele syna, který mi po celou dobu přišel neskutečně nesympatický a fakt divný, hned při závěrečných titulkách jsem si ovšem uvědomil, jak moc neskutečný výkon vlastně podal, a tak i on si nakonec zaslouží potlesk ve stoje, ostatně stejně tak jako ovšem úplně vše, co The Son vůbec nabízí. Zkrátka ryzích 5* a poklona jak panu režisérovi a scénáristovi v jedné osobě, tak všem hercům, za ojediněle silný filmový zážitek.

Přestože jsem se nakonec Terrifier 2 rozhodl hodnotit maximálním počtem *, nemohu skrýt určité zklamání z tohoto pokračování, a to hned ze dvou důvodů. Jednak téměř 140 minutová stopáž je na takovýto typ filmu prostě neúnosná, zbytečná a nepřinášející nic dobrého, jelikož je natahovaná prostě jen nepodstatnou dějovou vatou, bez které by ten film fungoval i tak a prostě tento tvůrčí krok musím jednoznačně odsoudit, a jednak to co si tvůrci připravili zhruba v závěrečné čtvrthodince, co se tedy týče děje, tak to se omlouvám, ale to mělo jako znamenat co? Já vůbec nepochopil především dění kolem ústřední hrdinky, především to její WTF oživení, no a mezititulková scéna tomu pak dala korunu úplně, to jsem fakt nepobíral už vůbec a jako jestli to měla být prostě jen cestička k oživení klauna Arta, tak to jsou tvůrci pěkní břídilové, že to udělali právě tímto způsobem, který je sice správně brutální, nechutný a efektní, ale zároveň hlavně i fakt hloupý. Toť tedy k těm výtkám, kvůli kterým jednička nad tímto pokračováním u mě jednoznačně vítězí, zbytek je ale v naprostém pořádku, a já si opět chrochtal blahem. Především tedy jakmile se dostane klaun Art ke svému řádění, tak to je lahůdková záležitost, totální gore festival, vrcholný masakr, a dokonce ani kvalita veškeré té řezničiny není vůbec špatná, zvlášť když divák ví, že finanční prostředky tu nebyly příliš k dispozici. Fajn jsou jinak i veškeré postavy, které jsou sympatické, slečny jsou pohledné, parádní je opět i dokonale syrová a špinavá atmosféra, nechybí tu napětí, několikrát jsem se i leknul tak, že jsem si musel jít přehodit pleny, a hlavně, postava Arta se tu pak díky svému nekompromisními a zároveň vtipnému masakrování dostává na pomyslný vrchol mého osobního žebříčku oblíbenosti mezi hororovými figurami, a doufám, že další díl to jen potvrdí.

Vzhledem k formě, jakou je Final Cut zpracován, jsem se této podívané opravdu dlouho vyhýbal a vlastně jsem několikrát i sám sebe přesvědčil, že mu vlastně nikdy nedám ani šanci, jelikož jsem to celé jednoduše považoval za zcela marný a nesmyslný projekt, který prostě nemám důvod vidět. Pak jsem si ale řekl, čert to vem, těch osmdesát minut mě snad nezabije a alespoň si odškrtnu políčko ,,shlédnuto´´ ve filmografii mnoha mých oblíbených herců. No a jaký je můj názor nyní po těch osmdesáti minutách strávených ve společnosti tohoto maďarského experimentu? Takový, že jsem byl na osmdesát minut přenesen do ráje. Do filmového ráje, kde mi bylo nádherně, přenádherně a ze kterého jsem nechtěl ani na vteřinu pryč. Do ráje, kde jsem si užíval každičký záběr, každičký pohled, každičkou scénu, do ráje, kde jsem se osmdesát minut jen upřímně culil jak ještě nikdy jindy, kde mi bylo neskutečně příjemně a hřejivo, kde jsem prožíval sice miniaturní, díky onomu unikátnímu zpracování ale neuvěřitelně působivé love story, které bylo nevídaně silné, emočně dokonalé, zároveň ale i díky mnoha prostřihům neskutečně zábavné a vtipné, prostě do ráje, kde mi těch výsledných osmdesát minut uběhlo jako nic a já chtěl ochutnat ještě víc, ještě mnohem víc. Sledovat Final Cut bylo zkrátka úžasných osmdesát minut filmových orgií, navíc i s bonusem nemalé české stopy, tudíž tohle je prostě povinnost vidět pro každého filmového příznivce a z mé strany byla neskutečná hloupost se této dokonalé záležitosti tak dlouho vyhýbat, jelikož já tento experiment považuji za geniální dílo!

V souvislosti s třetím pokračováním Equalizer nemohu mluvit o ničem jiném, než o skutečně velkém a milém překvapení a zároveň tento díl považuji i za ten rozhodně nejpovedenější ze všech tří filmu s postavou Roberta McCalla, v podání opět bezchybného Denzela Washingtona, který i ve svých téměř sedmdesáti letech hází takové hlášky, pohledy a pózy, že mu musím tleskat ve stoje a bez problému jsem mu ochoten uvěřit i to, že právě jen on dokáže jen jednou rukou zlikvidoval několik vojsk najednou a ani se u toho nezapotit, což již dnes příliš akčních hrdinů, respektive herců nezvládne a on má za to můj upřímný obdiv, zvlášť pak s ohledem, jak jsem již zmiňoval, na jeho věk. Prostě přesvědčivý super řezník, jeden z nejnekompromisnějších drsňáků vůbec, který své protivníky zabíjí takovými lahůdkovými způsoby, že mé akční srdíčko jen plesá a fajn je to samozřejmě o to víc, že Fuqua se toho nebojí a zdejší likvidace tu jsou fakt masakrální, jejich brutalita nezná mezí, krev stříká na všechny strany, zkrátka přesně tak, jak to mám nejradši. Akce tu tedy ovšem není stejně jako v předchozích dílech až tolik, což mi konkrétně zde ovšem ani trochu nevadilo, jelikož právě v tomto ohledu přichází důvod, proč mě tento film bavil ze všech Equalizerů nejvíc, a to díky vážně skvělé zápletce, která tedy rozhodně nevyniká nějakou originalitou, či nápaditostí, ale její zpracování je i tak prostě parádní, úžasně mi sedla, prostě takové příjemné oldschool klasické story, bez nějakých zbytečných vedlejších píčovinek, nicméně velmi důležité je ale určitě i zmínit, že nemalou roli v tomto mém silném dojmu sehrálo i doslova dokonalé prostředí jihoitalského přímořského maloměstečka, kde se film odehrává a kde by asi chtěl žít opravdu každý a k tomu lze připočíst samozřejmě i jeho kompletní obyvatelstvo, které je pak vrcholem sympatičnosti. Velice výrazným elementem tu jinak jsou ale v podstatě i všechny ostatní postavy a i jejich herečtí představitelé, zvlášť pak ty na opačné straně zákona, mafiáni, kteří tu působí fakt jako ti nejzasranější parchanti, kteří si nezasloužili nic jiného, než co jim ústřední hrdina nakonec provedl. Krom toho tu jinak ale fungují i emoce, působivost atmosféry snad nemusím ani zmiňovat, parádní je i též fakt nekompromisní hudební doprovod, prostě Equalizer 3 mě opravdu nečekaně hodně nadchnul a jelikož podobných filmů vzniká čím dál méně, tak já si tuto jízdu dovolím mírně nadhodnotit a lupnu jí plný počet *!

Lovci z konce světa mě bavili skutečně hned od začátku, a to z mnoha důvodů. Jednak mě oslovila vizuální a atmosférická stránka filmu, jednak mi vesměs sedly veškeré postavy, a to i díky vážně parádnímu, výraznému a sympatickému castingu, bavily mě veškeré hlášky, kterých tu na daný žánr a zápletku bylo vážně až nečekaně hodně , ale vesměs byly fakt vtipné a samozřejmě nemohu opomenout ani akci, které sice v prvních dvou třetinách filmu nebylo zas až tolik, ale pokud se dostala ke slovu, tak jsem k ní neměl sebemenší výhrady. Nicméně i přes všechny tyhle pozitiva jsem se pořád, co se hodnocení týče, pohyboval někde na hranici nějakých tří, respektive spíš čtyř hvězdiček. Pak ovšem udeřila poslední třetina filmu a já nemohu ve finále Lovce z konce světa hodnotit jinak, než plným počtem, jelikož tak nekompromisní, brutální, ale především zábavné inferno už ani nepamatuji a i když si tedy uvědomuji, že film krapet nadhodnocuji, tak to dělám rád, protože takových rubaček není nikdy dost a hlavně mi pokaždé takovéto jatka udělají nepopsatelnou filmovou radost. Škoda tedy jen lacinějších efektů, což se projevilo především při ustřelování všech těch hlav, na druhou stranu to zas ale bohatě vynahrazují veškeré souboje, které jsou přehledné, choreograficky vychytané a opět fakt luxusně krvavé. Navíc i v této pasáži nezapomněli postavy slušně hláškovat, a to kupodivu pořád fakt vtipně, takže zkrátka ano, tohle je jízda jak hovado, završená vrcholným masakrem, a přestože bych i já v tom filmu našel pár mušek, tak jsem se je rozhodl pro tentokrát neřešit a jen mohu zopakovat, za tu poslední půlhodinku těch 5* musím dát.

Po pravdě řečeno, ten film jsem viděl již před třemi dny, ovšem od té doby mi neustále rezonuje v palici, samozřejmě ale jen v dobrém a pořád dokola si říkám, co za neskutečně intenzivní mazec to bylo. Uf, tuhle podívanou skutečně jen tak z mysli nevymažu, nicméně já bych tu rád podotknul na rozdíl od ostatních ještě jednu věc, kterou tu většina uživatelů, kteří ten film chválí, opomíjejí a já myslím, že je to chyba. Ano, je tedy pravda, že Daddy’s Little Girl se sice pro spoustu diváků, včetně mě, nesmazatelně zapsal do filmových dějin především díky naprosto ultimátně Torture masakru z poslední třetiny filmu, který nelze popsat jinak než jako to nejextrémnější, nejotevřenější a nejpřesvědčivější mučení snad vůbec ve filmových dějinách, a to hlavně díky opravdu až neskutečně profesionálnímu zpracování, kdy se nejedná jako v naprosté většině podobných podívaných o nějaké poloamatérské nevěrohodné šaškování s kvalitou efektů za hranicí směšnosti, zde je totiž ta kvalita zobrazeného mučení naopak na tak vysoké úrovni, že i takové zvrácené hovado jako já jsem si musel dát dvakrát několikaminutovou pauzu, protože to byla fakt mimořádná síla, ze které mi nebylo vůbec příjemně, vše je zobrazováno nekompromisně explicitně, kosti a chrupavky křupou, krev teče proudem, všechno to neuvěřitelně bolí a veškeré ty zvuky a ten řev mučeného, to vše je tak věrohodný, že mi ještě teď běhá mráz po zádech. Prostě neuvěřitelný a především nevídaně profesionálně zpracovaný INFERNO se zatraceně nadprůměrnými efekty, které ze všech ostatních, podobně laděných snímků dělá podívané pro dětska. Každopádně abych se ale vrátil k myšlence, co se v souvislosti s tímto filmem naprosto neospravedlnitelně opomíjí, a to že Daddy’s Little Girl funguje minimálně stejně intenzivně, silně a přesvědčivě i co se týče dalších ohledů, a to že jde zároveň i o velice silně emotivní a dramaticky působivou podívanou, ze které mrazí i z důvodů jiných, než ze zobrazování mučení, tohle prostě nechce zažít žádný rodič a tady jsou veškeré ty pocity a dojmy zachyceny opravdu přesvědčivě a působivě. Chybou by bylo ovšem opomenout i herecké výkony většiny zúčastněných, které též nelze jistě považovat za slabé a oslovila mě i atmosféra filmu, která zde sehrála také svou významnou roli. Tím vším chci zkrátka je konstatovat, že  Daddy’s little girl není opravdu jen primitivní přehlídkou prvoplánového násilí, ten film má i hloubku a myšlenku, má emoce, má sílu, je to prostě skutečně nezapomenutelný filmový zážitek, který tedy asi běžnému publiku nelze doporučit, ale to nic nemění na tom, že se bez pochyb jedná o pětihvězdičkovou záležitost, která si zaslouží ovace.

S touto sérií je to skutečně jako na horské dráze. Až do pátého dílu pomalý rozjezd, poté během šestky a sedmičky vzestup rovnou na vrchol, osmičkou pak volný pád až k devítce, která sérii poslala na samé dno, no a nyní s desítkou zpět na vrchol a upřímně, po opravdu katastrofálním předchozím díle jsem nyní takovou pecku už vážně neočekával, leč naštěstí stalo se a těchto 140 minut je už zase opravdu až nehorázně našláplých vším, co dělá alespoň pro mě tuto sérii oblíbenou, tedy neuvěřitelně parádní akcí a záporákem, který i zde stejně jako v předchozích dílech rozhodoval, jak moc mě dotyčné Rychle a zběsile bude bavit, a ba co víc, v tomto ohledu dokonce musím konstatovat, že Jason Momoa je rozhodně tím doposud nejvýraznějším a nejzábavnějším padouchem celé série vůbec, a to jak díky samotné postavě, která je opravdu nápaditá a fakt nekompromisní, tak právě i díky výkonu Momoa, který se oné postavy zhostil s neskutečným gustem a takového zábavného filmového magora už snad ani nepamatuji a skutečně speciálně na něj se těším i ve finálovým díle, protože věřím, že ten tam nadělá ještě spousty libový paseky. No a když se pak ještě tedy vrátím k té zmiňované akci, tak ano, sice je opět nehorázně naivně přepálená a opět chvílemi i překračující veškeré meze tolerantnosti, na druhou stranu je po delší době ale zase zpracovaná tak, že mi je veškeré to popírání fyzikálních zákonů naprosto u konečníku, jelikož je maximálně kvalitní, nadupaná, přehledná, strhující, velkolepá, destrukční a efektní přesně tak, aby mě dokázala posadit na prdel a doslova mě tak nutí se při ní královsky bavit. Co se jinak týče zápletky, tak v tomto ohledu si tvůrci tedy vzali pořádný kusanec, protože zde krom té ústřední rozehráli ještě tolik dalších vedlejších linií, s tolika postavami s předchozích dílů, že budou mít v ,,jedenáctce´´ co dělat, aby to vše dali nějak smysluplně dohromady, každopádně i tak mě to ale tentokrát bavilo fakt hodně, nedějí se zde totiž žádné ukrutné nesmyslné dějové veletoče a vše se naopak děje pěkně přímočaře a přehledně, což je určitě fajn, a dokonce tu dojde i k tolika nečekaným a především fungujícím zvratům, že jsem si jen mnul ruce nadšením, takže též jasný palec nahoru. Mé nadšení pak sice krotilo pár prvků, jako například Torettovo členové bandy, kteří mě fakt již dlouhodobě nebaví, jsou trapní a nenápaditý, samozřejmě ta obehraná písnička na rodinu a emoce tu také bohužel nechyběla v měřítku více než zbytečném, a pak i jednotlivé dialogy nejednou až svou triviálností trhaly uši, to vše je zde naštěstí ale oproti všem těm výše zmíněným pozitivním dojmům natolik malicherné, že mi to nezabránilo se ve výsledku při Fast X skutečně luxusně bavit a užívat si zas po delší době nějakou akční jízdu na opravdu PLNÝ KOULE!!!

První, co musím v souvislosti s Dungeons & Dragons zmínit, je má ignorace kino návštěvy tohoto filmu, za což bych si nyní nejraději nakopal, jelikož na velkém plátně to musela být teprve extáze a já si v rámci fantasy dovolím tuto podívanou dokonce přirovnat k žánrovým milníkům jako LOTR, či Warcraft, které ve mně též zanechali dojmy, které již z paměti nevymažu a které zásadním způsobem odůvodňují, proč vlastně tak moc miluji filmy. Každopádně co k této pecce říct. Je to jedna z nejzábavnějších jízd co vůbec za x let nazpátek pamatuji, nabízející prakticky nepřetržitý sled fantastické akce a strhujících efektů, na pozadí zběsilým tempem odvyprávěné zápletky, která má koule, je nápaditá, svižná, plná neskutečně fungujících odlehčených scén, disponuje ale i slušnou dávkou emocí a dramatických scén, a to vše pak navíc podtrhují naprosto dokonalé a především výrazné postavy, kdy každá z nich je skutečně zajímavá, nápaditá a pro celý film podstatná, a samozřejmě i skvěle obsazená též výraznými a sympatickými herci, které evidentně natáčení bavilo a dokázali to skvěle přenést i na plátno. Jinak zde ale nechybí ani parádní žánrová atmosféra, která tomu dodává to správné koření, a já se tak i jako fanatický ateista modlím za pokračování, a že to nedopadne podobně jako u Warcraftu, jelikož by to byla obrovská škoda, Dungeons & Dragons totiž pro mě představují do posledního střípku prakticky dokonalou podívanou, která mě vystřelila do filmových nebes a kterou musím každému příznivci filmu na milion procent doporučit.