Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Poslední recenze (3 877)

plakát

Nesnesitelná tíha obrovského talentu (2022) 

V souvislosti s tímto filmem nastal v mém případě takový malý paradox, jelikož na rozdíl od většiny diváků, kteří za posledních pár let nenechali na filmech Nicolase Cage suchou nit, tak já si je vesměs více než užíval a stával se ze mě díky jim jeho čím dál zarytější příznivec, no a když teď konečně přišel film, kterým si Cage získal na svou stranu všechny ty své kritiky, tak já jsem z toho filmu ve výsledku naopak upřímně zklamán a znuděn. Každopádně co ale nelze The Unbearable Weight of Massive Talent upřít, je jeho vážně velká originálnost a nápaditost, v tomto ohledu se totiž jedná skutečně o nadprůměrnou záležitost, která je nepředvídatelná, disponující mnoha nečekanými momenty a mnohokrát dokáže příjemně překvapit, což v dnešní záplavě tuctových filmů představuje fakt milé zpestření. Toť je z mého pohledu z pozitiv ale vše, jelikož jsem přesvědčen, že z toho šlo vyždímat mnohem, mnohem víc, a to prakticky ve všech ohledech. Především mě tu ale zklamal hlavně výkon samotného Cage, který se zde snaží být daleko více umírněnější a přirozenější, z čehož možná vyplývá, že po delší době zas dokázal, že jako herec pořád dokáže podat výkon, kterým může zaujmout i to nejnáročnější publikum, mě nicméně baví mnohem více ta jeho exhibicionistická, výstřední a zběsilá herecká poloha, kterou se rázně odlišuje od zbytku hollywoodských hvězd a hvězdiček, a díky které si u mnoha diváků vydobyl až kultovní postavení, jako například u mě. Co se pak týče zápletky, tak ta má obrovské výkyvy v zábavnosti, nejednou jsem se i dokonce přistihnul, že se u toho nefalšovaně nudím a velkou výtku mám jinak i k minimální vtipnosti, kdy jsem znovu přesvědčen, že z toho příběhu šlo udělat daleko bizarnější humbuk, který by sebou přinesl nějaké fakt ulítlé scény, tohle se ale celé drží až nečekaně hodně při zdi, bez výraznějších scén a dialogů. Ve výsledku jsem tak tedy sice rád, že se tentokrát na Nicolase zas až tolik neplive, nicméně já osobně budu radši, když se zase Cage vrátí k natáčení všech těch levných sranděr, kterých se účastnil poslední roky, jelikož tam je mnohem zábavnější a především výraznější a já si ho tam užívám mnohem víc.

plakát

Rozhodně nejsi zvaná na mou bat micvu! (2023) 

Rozhodně nejsi zvaná na mou bat micvu! je rozhodně hodně židovsky pojatý snímek, díky čemuž si ovšem nejsem ani trochu jistý, zdali vůbec může zaujmout diváky jiné, či případně žádné víry, jelikož se musím přiznat, že mi jako až fanatickému ateistovi již po chvíli to veškeré non-stop přítomné židovství lezlo už všemi otvory z těla ven a po nějakých těch sto minutách jsem se z toho dokonce cítil až vyčerpaný, tak moc radikálně na mě v tomto ohledu tento snímek totiž působil, i když jsem tedy zároveň přesvědčen, že to Sandlerovic famílie nezamýšlela ale nikterak zle, spíš si prostě jen chtěli udělat radost a zároveň se prostřednictvím filmu rozhodli představit i své náboženské přesvědčení a nejspíš i tuto víru touto cestou snad i tak trochu zviditelnit a zpopularizovat, což se ovšem minimálně u mě nesetkalo s úspěchem, a na obřízku se tak stále nechystám 8D. Ale vážně, podle mě je tato podívaná cílená skutečně především pro publikum vyznávající židovskou víru, a u těchto diváků věřím, že se u filmu mohli bavit, že je mohl oslovit a že v tom mnozí z nich našli i mnoho momentů jako vystřižených ze svých vlastních životů, jelikož ať každý namítá co chce, pravdou zůstává, že je to celé zpracované přirozeně, lidsky a věrohodně, což lze jistě neskrývaně ocenit. Stejně tak ocenit lze i přirozené výkony většiny přítomných herců, kdy mě v tomto ohledu příjemně překvapila především mladičká sympatická Sunny Sandler, a nakonec musím pochválit i celkovou více než ,,sluníčkovou´´ atmosféru, která mě sice v průběhu filmu nehorázně vytáčela tím, jak moc zde bylo všechno a všichni happy, ve výsledku jsem ale nakonec musel uznat, že se ta maximální uvolněnost přenesla nakonec i na mě, což lze jistě též vnímat jako pozitivní dopad. Zápletka jinak působí jednoduše, přímočaře, předvídatelně a více než nenáročně, na druhou stranu se ale odehrává ve slušném tempu, nějakých trapných okamžiků, jejichž přítomnosti jsem se velmi obával, jsem se tu kupodivu také nedočkal, takže nakonec funguje poměrně dobře, ale prostě zázraky od toho čekat nikdo nemůže. Rozhodně nejsi zvaná na mou bat micvu! je tak zkrátka podívaná, které toho lze vyčíst více než dost, zároveň ale nechci tvrdit, že se jedná o nějaký vyložený průser, prostě jen jde o velmi specifický snímek a s tím spjatý zážitek, který bude mít jak své zastánce, tak odpůrce, no a já jsem šalamounsky někde mezi tím :-).

plakát

Pěsti z kamene (2016) 

Film Pěsti z kamene u mě selhal ve dvou zásadních pohledech, a to dokonce takovým způsobem, že si obě tyto výtky dovolím v rámci životopisných filmů dokonce označit za Nej. Jednak se zde tedy tvůrcům podařilo stvořit snad tu nejnesympatičtější postavu daného žánru vůbec, jelikož vážně ještě nikdy na mě žádný reálný hrdina nezapůsobil tak negativním způsobem, jako právě zde zpracovaný panamský boxer Roberto Duran. Od první chvíle mi totiž ta jeho arogantnost, povýšenost a popudivost lezla na nervy, a v souladu s jeho primitivností a tvrdohlavostí šlo pak o tak odpudivou figurku, že jestli byl takový i ve skutečnosti, tak bych mu přál v každém zápase tak akorát pořádnou nakládačku. No a druhá výtka směřuje k samotnému zpracování Duranova života, kdy se jedná o nejzkratkovitěji zfilmovaný životopisný příběh, kdy se zde tvůrci naprosto neobtěžují zabíhat do jakýkoliv podrobností a prostě jen do diváka bezhlavě sypou jednotlivé události, ovšem z tohoto způsobu lze skutečně jen těžko poznat, buď ať už jaký opravdu Duran byl, nebo co ho k jednotlivým činům vedlo, takže styl vyprávění: ,,šel kluk po ulici, viděl někoho boxovat, líbilo se mu to, řekl náhodnému trenérovi, nauč mě boxovat, hup a byl v ringu a boxoval o titul mistra světa´´, tak to vážně příliš přesvědčivosti a informací neposkytuje, případně: ,,jde Duran po ulici, potká holku, řekne jí, ty se mi líbíš, hup a mají pět dětí´´, a tak bych mohl pokračovat až do konce, takže zkrátka celá tato podívaná je tak zcela bez jakéhokoliv pohledu do nitra jak veškerých postav, tak jednotlivých událostí, čehož výsledkem je tedy jen naprosto odtažitý, nepřesvědčivý a zcela prázdný a povrchní pohled na jednu z největších sportovních osobností, a s něčím takovým nemohu být prostě ani trochu spokojen. Navíc alespoň k mírnému vylepšení výsledného dojmu nepomohlo ani poměrně hvězdné obsazení, kdy Ramírez nikdy příliš hereckého talentu a ani sympatičnosti nepobral, a i kvůli tomu na mě možná Duran působil tak jak působil a De Niro tu pak vyznívá dost utlumeně a nevýrazně, což se jen tak v jeho případě též nevidí. O Usherovi pak ani nemluvě, otřesný týpek a Ana de Armas je sice opět neuvěřitelný kotě, ale tím toho moc nezachrání. Pochvalu si jinak nezaslouží ani atmosféra a ani vizuální pojetí filmu, takže za mě se tento životopisný snímek vážně hodně nepovedl a pokud mají být tyto film považovány za poctu svým reálným představitelům, tak tvůrci by se měli mít před Duranem na pozoru, aby je někde nepotkal a nedal jim za tento jejich počin nějaký ten hák.

Poslední hodnocení (3 897)

Nesnesitelná tíha obrovského talentu (2022)

04.10.2023

Rozhodně nejsi zvaná na mou bat micvu! (2023)

04.10.2023

Pěsti z kamene (2016)

03.10.2023

Rytíř pohárů (2015)

odpad! 03.10.2023

Medvěd na koksu (2023)

26.09.2023

Hovoří ženy (2022)

25.09.2023

Profesor a šílenec (2019)

25.09.2023

71 (2014)

25.09.2023

Nikdo tě nezachrání (2023)

25.09.2023

Reklama