Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (3 336)

plakát

Nikdo (2021) 

Ilja Najšuller už s Hardcore Henry věděl, jak diváka pořádně rozdivočit a i když se u Nobody krapet zklidnil, tak ze zábavnosti neubral ani o píď, a já se tak mohl opět královsky bavit nad efektní jízdou, která disponuje naprosto vším, co z ní udělá nadstandartní nářez. Tudíž, sice jednoduchou, ovšem zatraceně nenudící zápletku, zpracovanou s funkčním nadhledem, odehrávající se v šíleném tempu, s lavinou perfektní akce, která je přehledná, nápaditá a nekompromisní, s kupou sympatických postav, obsazených výraznými herci, co prostě chtít víc. Samozřejmě asi nejvíc, stejně jako ostatní, pak překvapil Bob Odenkirk, kterého jsem si v takové roli absolutně nedokázal představit, ale on si jí užíval fakt na maximum, a hlavně v ní byl vážně přesvědčivý a prostě mě bavil, ostatně stejně jako se asi bavil on v ní. Film mě překvapil ale i v nepředvídatelnosti, fajn je i atmosféra, která je jak žánrově správná, tak zároveň i taková uvolněná a opomenout nemohu ani výborně zvolenou hudbu, která tu ke všemu tomu dění tak nějak jednoduše seděla. V případě Nobody zkrátka nemá moc cenu co řešit, celé to působí jako švihnutí bičem, diváka to opravdu doslova napumpuje adrenalinem, prostě efektní zábavná jízda, které nelze co vytknout.

plakát

Mortal Kombat (2021) 

Když vezmu, jak moc jsem se na nový Mortal Kombat těšil a jak moc jsem nyní z výsledku zklamaný, mám chuť dát Odpad!, což ovšem samozřejmě neudělám, ovšem ono i to mé tříhvězdičkové hodnocení jasně vypovídá o mém pocitovém rozložení, které se pohybuje blízko bodu mrazu. Jistě, šlo to posrat určitě i víc, ale od totálního průseru to dělilo už skutečně jen nebezpečně málo. Především mě nevídaně štve, že když už se tvůrci odvážili mít koule natočit MK v nekompromisním eRku, proč toho do prdele nevyužili a nenatočili prostě to, co daná látka nabízí, tedy nepřetržitou lavinu efektních soubojů s cákanci krve a vnitřností na všechny strany? To ale ne, proč by se totiž zavděčovali příznivcům hry a pořádných filmových nářezů, že? Radši tam narvou tuny pitomých dialogů, plynoucích z úst hromady neskutečně zmršených herních postav, obsazených krutě nevýraznými herci, a to vše se odehrávající v nevídaně nudné zápletce, které nechci vytýkat její očekávanou hloupost, ale spíš množství akce, které je prostě strašně málo, a právě to považuji za nejzásadnější problém této podívané. Nehledě na to, že i její zpracování má dost daleko k mému vysokému očekávání, jelikož není ani nápaditá, ani až tak nekompromisní a násilná, ale především není přehledná natolik, abych si mohl říct skutečné Wow, borci umí. Hodně se tu tak skrývá za kamerové veletoče a střih, párkrát i za dráty a s tím ať jdou páni tvůrci pěkně do prdele. Navíc se tu nepodařila podle mě ani zachytit atmosféra světa MK, chybí tu i jakýkoliv nadhled, emoce, napětí, je mi to prostě fakt líto, ale já se u toho fakt nebavil, a opakuji, v souvislosti s tímto snímkem nemohu použít jiného výrazu, než obrovské zklamání. Takže dvojku prosím jen v případě, že se režie ujme Gareth Evans a přizve k tomu Scotta Adkinse, Iko Uwaise a Tonyho Jaa! Jinak snad už radši ne. Děkuji.

plakát

Daisy Diamond (2007) 

Vždy je příjemné, když se tvůrci snaží diváka ve svých filmech šokovat, ale rozhodně mě nebere, když se toho pokouší dosáhnout takto lacině, nevěrohodně a především nudně. Popravdě, hned při závěrečných titulcích jsem si položil otázku, jaký cíl vlastně tento snímek měl? No, ať už byl ale jakýkoliv, na mě to nemělo dopad absolutně žádný, tedy krom devadesáti minut spláchnutých do hajzlu. Příběhově je to naprosto plytký, egoisticky samoúčelný, záměrně chladný, ovšem to zcela nefunkčním způsobem, dále i bez tempa, s minimální zápletkou a se závěrem, který jen potvrdil prázdnotu a tápání veškerého předchozího dění. Depresivní styl zpracování, vyvolaný především tísnivou atmosférou, by pak mohl snést určitá měřítka kvality, jeho význam pro samotný film je ale nulový, jelikož není doplněn ničím dalším, co by mohl příznivě ovlivňovat. Odvážnost Noomi Rapace mě tu jinak dost překvapila, ovšem i když jí mám jako herečku vážně zatraceně hodně rád a svým netuctovým, zajímavým obličejem mě vlastně i přitahuje, tak zde přítomný non-stop pohled na její nahou postavu, ,,obohacenou,, o bobra jako krávu, mi nedělal ani trochu dobře, spíš naopak a docela dost negativně to ovlivnilo můj pohled na její herecký výkon, který tu jinak patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co Daisy Diamond vůbec nabízí. Veškeré dialogy jinak nemají jiskru, hloubku, je to jen takové ztroskotanecké tlachání bez efektu a na emoce, i navzdory obsahu, může každý též zapomenout, i když vlastně na mě to emočně zapůsobilo, jen v tom ohledu, že mě tam všichni strašně srali. Já zkrátka tento explicitní art zcela odmítám přijmout jako něco, co má mít nějaký účel, smysl, či snad význam, je to jen teatrálně a nepřesvědčivě vykonstruovaná depka, která vůbec nefunguje.

plakát

Konce a začátky (2019) 

Stejně jako u každého předchozí snímku Drakea Doremuse i pro tento platí, že se jedná o velice osobitou filmařinu, a stejně tak pro něj platí, že se zabývá tématem křehkých a nejednoduchých vztahů. Stejně tak pro něj ale bohužel platí i to, že forma zde opět zvítězila nad obsahem, tudíž film nabízí mnoho přesvědčivých emocí, silných okamžiků, podmanivých záběrů a celkově stylově opravdu výrazné zpracování, ovšem co se samotné zápletky, respektive jejího vývoje týče, tak se též opět nejedná o kdovíjakou hitparádu, spíš jen takový lehký průměr, který nedokáže překvapit, vyloženě zaujmout, natož snad strhnout. Prostě se jen jedna ženská nedokáže rozhodnout mezi dvěma mužskýma, kteří jak k životu, tak k ženám přistupují odlišným způsobem, a tak píchá s oběma. Toť vše a nic nezachrání ani závěr, jenž je nepřekvapující a navíc i dost chladný. Doremus zde navíc tentokrát upřednostnil před duchovním vnímáním lásky ve vztazích lásku fyzickou, což vnímám trochu jako krok ke komercializaci jeho tvorby, každopádně to tím ale především ztratilo dost z kouzla, kterým disponovaly jeho předešlé snímky. Zmiňovaný krok k cestě k širšímu publiku pak potvrzuje i poměrně hvězdné obsazení, bohužel ani jeden ze tří ústředních herců není úplně nejpřesvědčivější, za což ovšem nemalou měrou mohou i jejich na tohoto tvůrce až nezvykle ploché a nevýrazné postavy, jenž se ztrácí především v tuctovosti a charakterové nenáročnosti. Konce a začátky zkrátka patří v tvorbě Drakea Doremuse zatím k tomu nejslabšímu, co natočil, čímž ovšem nechci celý ten film srážet úplně na hubu, jelikož v rámci žánru patří pořád k tomu jistě zajímavějšímu, co vůbec vzniká.

plakát

Tolkien (2019) 

Chudák pan Tolkien, tohle si vážně nezasloužil. Ne zcela povedených životopisných snímků vzniklo sice jistě již nespočet, ovšem minimálně mezi těmi všemi, co jsem měl já osobně tu čest vidět, tak právě tento patří jednoznačně k tomu nejslabšímu a především nejnudnějšímu, co kdy vzniklo. Opravdu mě až zaráží, jak takhle nezáživný snímek o životě tak zajímavé osobnosti mohl vůbec vzniknout, jelikož nenabízí skutečně jedinou věc, která by mě během celé té stopáže byť jen trochu oslovila. Snad jen výraznější vizuální výprava by se dala označit za jemně průměrnou, jinak je to ale vážně nuda a šeď. Film se každopádně soustředí především na Tolkienova školní léta, kdy měl zřejmě získat inspiraci pro své ,,Společenství prstenu,, , ovšem pojetí této jeho životní etapy je tu bez jakýchkoliv zajímavých, natož výraznějších informací, dále zcela bez emocí, bez dramatických momentů, vložená romantická linie je pak naprosto nefunkční, bez jiskry a bez života, jinými slovy zbytečná, a ani veškeré dialogy tu nemají žádný hlubší podtext, či spojitost s jeho budoucí tvorbou, když tedy pominu to jeho vymyšlené brblání ze Středozemního světa, ale to je také o ničem, a co se jednotlivých postav týče, i v tomto ohledu film selhává, mdlé a nudné figurky, nehledě na to, že jejich obsazení také nic nezachraňuje. Tato podívaná zkrátka nenabízí vůbec nic, za co by stála za pozornost a příznivci J.R.R. Tolkiena by se tomu měli raději vyhnout obloukem úplně, jelikož ti by nemuseli být ani tak nasráni kvůli ztrátě času, který u toho strávili, jako spíš kvůli tomu, jak nekvalitním způsobem se filmaři vyřádili na jejich oblíbenci. Fakt strašná bída.

plakát

Ulice strachu – 2. část: 1978 (2021) 

Druhé pokračování této třídílné hororové série je sice o malou píď lepší podívanou než první díl, a to prakticky ve všech ohledech, nicméně pořád se jedná o vážně nepovedenou záležitost, odkazující především na slavné hororové série, v tomto případě na Pátek 13, každopádně nefunkční je naprosto ve všem. Hlavně styl zpracování mi připadá opravdu mizerný, kdy jakoby tvůrci absolutně netušili, jak to mají celé vlastně pojmout, jestli jako seriózní regulérní horor, nebo jako poctu žánrovým klasikám let minulých, či snad jako s nadhledem pojatou parodii na horory, prostě to ve mně celé budí dojem neuchopitelné a nevyzrálé filmařiny, která čerpá všude možně okolo, ale vlastní práce ve výsledku nestojí za nic. Jak už jsem nicméně zmiňoval, oproti prvnímu dílu se zde přeci jen ale jedná již o malý posun kupředu, kdy sice veškeré postavy a jejich herečtí představitelé jsou opět vesměs naprosto nesympatická a nevýrazná stvoření, ale především v druhé polovině filmu došlo k docela poutavému spádu, disponujícímu i slušným množstvím efektních mordů a kapkou působivé atmosféry, takže i přes všechny ty nedostatky mě dokázala dvojka v rámci možností chvílemi přeci jen bavit. Špatné časy nicméně pro hororový žánr zkrátka i nadále pokračují, jelikož první dva díly Ulice strachu spadají do velmi slabého průměru a opravdu nejsem ani trochu přesvědčen, že závěrečné pokračování na tom něco změní. Takže stále zklamání.

plakát

Den co den (2018) 

Den co den je ojedinělým důkazem, že i v dnešní době se dá natočit opravdu originální romantický film, a ceněn by měl být o to víc, že se navíc jedná o podívanou o mladých, pro mladé. Upřímně bych až doposud totiž snad už ani nevěřil, že v tomto zaměření může něco tak netuctového a nápaditého ještě vůbec vzniknout, proto mě to tolik potěšilo, a to ani nemluvě, že Every Day není skvělý jen kvůli oné originalitě, ale že se mu povedlo mě oslovit i ve všech ostatních možných aspektech, ve kterých též dosahuje nadprůměrných hodnot. Každopádně tím hlavním pozitivem je tu skutečně zápletka, ze které jsem byl ze začátku tedy trochu zmatený a nebyl jsem si moc jistý, co to se mnou tvůrci vlastně hrají za podivnou hru, jenže záhy je vše uvedeno na pravou míru a právě v tom okamžiku přichází onen výrazný prvek překvapení, v podobě perfektního nápadu, jenž mě nadchl a nechal jsem se jím pak unášet až do úplného, emočně velmi silného závěru, který naštěstí nesklouzl k nějakému naivnímu, kýčovitému happy endu, ale naopak si zachoval svou působivou, důstojnou tvář. Celý vývoj pak sebou přináší i mnoho vydařených nápadů a překvapení, a rozhodně nelze hovořit ani o nějaké předvídatelné záležitosti, jelikož se to celé prostě mohlo ubírat jakýmkoliv směrem a opakuji, ten zvolený je prostě výborný. Krom zápletky nabízí film ale i velice působivé herecké výkony prakticky všech obsazených, jejichž postavy nelze též popsat jinak než výrazné a sympatické, na vysoké úrovni tu máme i emoce a dramatické scény, a chybné by bylo opomenout také fajn atmosféru, jenž tomu dodává takový poklidný a jemný pocit, jenž se v podobných filmech vyskytuje jen málokdy. Tato teen romantika je zkrátka zatraceně podmanivá a výrazná filmová záležitost, ze které jsem upřímně nadšený a která je bohužel dost opomíjeným snímkem, což si rozhodně nezaslouží.

plakát

Už je tady zas (2015) 

Já jsem z tohoto filmu rozhodně nadšený, jen mi ale tedy rozhodně nepřijde, že by mělo jít o komedii, to jako vážně ne, a pokud bych musel přeci jen v tomto ohledu něco připustit, tak bych byl ochoten přistoupit tak akorát maximálně k pojetí v rámci hodně černé satiry. Už je tady zas je totiž v první řadě zatraceně mrazivým dramatem, které se za jakýsi nadhled a odlehčení jen velice rafinovaně schovává, ovšem v jádru je to jednoznačně přímočaré a nekompromisní poukázání, že v současném Německu je to vážně úplně v prdeli a z celkového dojmu je též naprosto jasné, že objevit se v tuto chvíli skutečně nějaký další Adolf, tak získá takovou podporu, že by se kurva divil celý svět. Jenže pozor, ono to není jen tak, jelikož tento snímek zároveň udává i naprosto pochopitelné a přesvědčivé důvody, že ono by se zároveň ale nebylo divit čemu, jelikož ta zem, ze všech zde uvedených důvodů, je opravdu před kolapsem a pokud někdo už vážně co nejdříve razantně nezakročí, bude to v prdeli ještě víc, než si kdo dokážeme představit a připustit. A všichni víme, jaký vliv má Německo na celý svět. Tím vším chci zkrátka sdělit, že Už je tady zas není jednoduchým, prvoplánovitým snímkem, který má pobavit a který má nenáročnou formou poukázat na ,,co by, kdyby,, , to v žádném případě. Už je tady zas je zatraceně důležitým zvednutým prstem a varováním, ovšem za mě ne před dalším Hitlerem, ale před dalším působením současných politiků, kteří způsobili a bohužel i nadále způsobují nastalou situaci u našich západních sousedů. K filmu samotnému je pak každopádně určitě nutné zmínit výkon představitele ústřední role Adolfa Hitlera, který mu tedy sice zrovna není úplně podobný, nicméně potřebný efekt, hodný jeho osoby, z něj doslova číší, skvěle je zde pak zobrazen i neuvěřitelný vliv médií, z čehož každý rozumný člověk musí být též zděšen, ale to není nic nového, a oslovila mě i většina dialogů, které měli smysl a pointu. Za negativní lze považovat snad jen chvilkové úlety spadající do ranku mizerných německých sérií Holky to chtěj taky, či Fakjů pane učiteli, a myslím, že určitě šlo zapracovat i na výraznější atmosféře, jinak ale opakuji, tenhle film není žádná neškodná, přitroublá, nenáročná německá komedie, ale naopak hodně razantní varování, které je dle mého názoru dost přehlíženo.

plakát

Noví mutanti (2020) 

Noví mutanti jsou zpracovány naprosto úplně mimo svět doposud zfilmovaných X-Menů, což nevím, zdali je dobře, či špatně, nicméně toto jejich zpracování mě poměrně dost oslovilo, a to především díky zatraceně povedenému prostředí, kam byl děj zasazen a s ním pak i spjaté atmosféry, která nezapře ryzí, velmi působivý hororový nádech, takže co se prostě stylu zpracování Nových mutantů týče, nemám prakticky vůbec žádných námitek, ba naopak. Se vším ostatním už je to ale trochu na hraně. Zápletka sice jako celek nenudí, sem tam zafunguje napětí, dojde i k nějakému tomu zvratu a závěr je docela efektnější podívaná, na druhou stranu se tu ale vyskytuje až příliš hluchých míst, což vzhledem k dost krátké stopáži považuji za docela zásadní chybu, dále odkrývání schopností jednotlivých mladých mutantů je tu naprosto nezáživné a neefektní, hodně mi zde pak chyběly i nějaký výraznější momenty, a to ať už co se akce, tak samotného dějového vývoje týče, no a za vyloženě slabé musím označit i veškeré postavy, které mě nedokázali ani trochu zaujmout, a to i kvůli nesympatickému a zatraceně nevýraznému castingu. U Nových mutantů zkrátka z mého pohledu jasně zvítězila forma nad obsahem, což je sice určitě lepší než aby nefungovalo nic, zároveň je ale v podstatě dost těžké vůbec ten film někomu přímo doporučit, jelikož hororovým fandům jsou X-Meni u prdele, a stejně tak si nemyslím, že ryze komiksovým fanouškům by zas zrovna vyhovoval tento hororovější styl zpracování. Sám jsem zkrátka z tohoto filmu docela v rozpacích, takže asi takhle, viděl jsem, bavil jsem se, dál mě ale už nezajímá.

plakát

Black Widow (2021) 

Sice jako spousta dalších diváků se ani já nemohu po skončení Black Widow zbavit jistého pocitu zbytečnosti celého tohoto snímku, nicméně pokud se odkloním od této myšlenky, že to vlastně nemá téměř vůbec žádný vliv ani do minulosti, ani do budoucnosti pro existenci a dění kolem ostatních Avengers, tak jsem s touto podívanou ve výsledku vlastně docela dost spokojen, samozřejmě až na pár věcí, které mi naprosto brání dát maximální hodnocení, ale jinak se opravdu jedná o fajn zábavu. A do těch výtek se pustím hned z kraje a nemohu začít u ničeho jiného, než u akce, která drtivou většinu Marvel filmů zdobí, zde je ovšem zpracovaná bohužel dost slabě, a to především kvůli chaotickému střihu a tím způsobené nepřehlednosti, což mi je vážně líto, nehledě na to, že jí navíc není zrovna příliš. Nebavil mě pak ani záporák, který jednak dostane minimum prostoru a jednak je fakt slaboučký, a to ve všech ohledech. No a opomenout nemohu ani nefunkční emoce, o které se tu tvůrci snažili ve vážně velké míře, ale za mě prostě neklaply. Zbytek je ale vážně povedený. Zápletka je svižná, nápaditá, plná rozmanitých lokací, nechybí ani humor a oslovila mě určitě i působivá atmosféra. Na závěr jsem si každopádně nechal postavy a jejich herecké představitele, a to proto, že právě oni drží film asi nejvíc nad vodou a patří určitě k tomu nejlepšímu, co Black Widow vůbec nabízí. Scarlett Johansson je svou postavou už mockrát ověřená a i zde jasně dominuje, zahanbit se ovšem nenechala ani její filmová ségra, v podání talentované Florence Pugh a samozřejmě zmínit musím nejzábavnější figurku filmu, Davida Harboura, bez nějž by ten snímek byl snad poloviční. Black Widow mě zkrátka bavila, nějakými zásadními chybami vážně nedisponuje, takže opakuji, pokud pominu vůbec smysl existence této podívané, tak za mě velmi příjemná jízda. I když, smysl této podívané je vlastně jasný, Black Widow si totiž jednoduše svou sólovku za celé své mnohaleté účinkování u Avengers jednoznačně zasloužila, jen to asi mělo ale prostě přijít mnohem dřív.

Reklama

Reklama