Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (3 570)

plakát

Očima Tammy Faye (2021) 

Pro mě osobně je tento snímek opravdu těžké nějak objektivně hodnotit, jelikož jako absolutní, v podstatě až fanatický ateista, jsem celý ten příběh naprosto nepobíral a jen jsem kroutil hlavou, co za vymazaný hlavy všichni věřící jsou, čímž se všem takovým popletům zároveň omlouvám, ale fakt nechápu, každopádně jsem prostě jen zíral, co za žvásty tam veškeré ty postavy trousí a nedokázal jsem se od nich oprostit natolik, abych dokázal plně vnímat i zápletku, respektive zde představenou životní pouť Tammy Faye a Jima Bakkera ode dna na vrchol a zpět, nicméně jedno jsem si z toho přeci jen odnesl, a to že mé opovržení čímkoliv náboženským je zkrátka opodstatněné. Přeci jen ale něco málo k filmu, co jsem stačil tedy pobrat. Myslím, že zpracování celého tohoto filmu není zrovna dvakrát záživné a šlo určitě udělat mnohem výrazněji a poutavěji, tvůrci zde spoustu zajímavých věcí jen nakousli, často i přešli, či jinými slovy, celé je to strašně povrchní, prostě takový životopisný rychlopřelet, bez zachycení zásadních momentů, bez opravdu působivých, dramatických scén, tím pádem pak i bez fungujících emocí, které tu určitě měly sehrát velmi důležitou roli, no a co se ústředních postav a jejich představitelů týče, o tom už vůbec nevím, co si mám myslet, jestli tedy byli i ve skutečnosti Tammy a Jim takhle teatrální a vlastně svým způsobem i naivní, nebo jestli tu jsou prostě jen herci tak nevkusně přehráváni, tak jako tak, Jessicu Chastain jsem v podstatě větší část filmu pod namaskováním ani nepoznal a Andrew Garfield pro mě stále představuje sice hodně zajímavého, výrazného a talentovaného herce, na druhou stranu na mě působí až příliš zvláštním dojmem, na který se zatím pořád nedokážu naladit. Očima Tammy Faye pro mě zkrátka představuje opravdu zvláštní filmový zážitek, který rozhodně nechci nikterak zásadně kritizovat, jelikož své určité kvality jistě má, jen ta dávka všeho křesťanského tu na mě byla tak silná, že nejsem schopný film asi docenit tak, jak by si možná zasloužil.

plakát

Bez východiska (2022) 

No Exit sice nepřináší žádnou žánrovou revoluci, kdy se v podstatě jedná spíš až o takové lacinější, thrillerové béčko, to ovšem tentokrát ani náhodou neznamená, že by si ho potenciální divák nemohl užít, naopak, kdy třeba já mohu upřímně konstatovat, že po nějakém čase mě nějaký takový jednoduchý, přímočarý filmeček zase potěšil. První polovina tedy sice není zrovna nějaká super jízda, na druhou stranu ale ani nenudí, prostě taková obstojná povinná představovačka a uvedení do zápletky, poté se to nicméně vážně slušně rozjede a závěr je pak opravdu záživná podívaná, kdy se to tam fakt pěkně vymlátí a škoda snad jen toho dost happyendového konce, něco nekompromisnějšího by přeci jen potěšilo ještě víc. K akci jinak dojde též až v oné druhé polovině, každopádně je zábavná a přesvědčivá, poměrně překvapivě působí i nějaké ty emoce a samozřejmě velkým plusem je zimní, zasněžená a mrazivá atmosféra, zásadně zlepšující celkový dojem z celého filmu. Pro postavy a jejich herecké představitele pak platí prakticky to samé, tedy žádná hitparáda to není, zároveň nikdo z nich ale nenudí, jsou zajímavý a rozhodně No Exit neubírají na kvalitě. Celkově se tak tudíž jedná o průměrný thriller, který sice není úplně nutné vidět, zároveň ale ani není vůbec třeba se mu vyhýbat, svá pozitiva jistě má a já osobně se u něj v rámci možností bavil přijatelným způsobem.

plakát

Smrt na Nilu (2022) 

Smrt na Nilu Kennetha Branagha je prakticky naprosto ve všech směrech, co lze hodnotit, zcela srovnatelná s Vraždou v Orient expresu téhož tvůrce, a od toho se tak odvíjí vlastně úplně všechno, takže koho jakkoliv oslovil první případ Hercule Poirota, též v podání pana Branagha, určitě bude spokojen i tentokrát, a naopak, kdo se Orient expresem třeba pronudil, například jako já, tak ani na Nilu si neužije žádnou velkou zábavu, která by stála za pozornost. Tudíž tu máme opět poměrně hvězdné obsazení, ovšem nikdo z přítomných výrazných a zajímavých herců nedostane prakticky jakýkoliv prostor ukázat něco ze svého talentu, nehledě na to, že ani jejich samotné postavy nepůsobí nikterak poutavě, všechny jsou takové mdlé a nezábavné. Zápletka, respektive případ, či ještě lépe řečeno, vyšetřování, je pak zpracováno též jako v Orientu, tedy naprosto bez spádu, bez napětí, bez gradace, jen spousta nezáživných dialogů, zdlouhavého představování postav a vlastně i veškerých scén, k ústřednímu činu též dojde až v polovině filmu a pointa v podobě rozlousknutí případu slavným detektivem pak sice nepůsobí jako v prvním filmu náhodně, tentokrát ale spíš nepřesvědčivě, kdy to celé budí dojem, že si Poirot polovinu věcí snad vycucal z prstu, takže ono odhalení zkrátka nepůsobí také vůbec dobře. Jinak atmosféra je docela fajn, na druhou stranu tu zcela chybí emoce, takže zkrátka ve výsledku i druhý případ s postavou Hercule Poirota v režii a podání Kennetha Branagha je především nudným, zdlouhavým, nezáživným filmovým zážitkem, vůbec jsem se nebavil a po dalším případu od tohoto tvůrce vážně již netoužím.

plakát

The Gray Man (2022) 

The Gray Man je po delší době naprosto ultimátní akční jízda, která za celé dvě hodiny svého trvání nesundá nohu z plynu a vlastně jediná výtka, která mi nedovoluje označit tuto parádní zběsilost za dokonalou, je omezený rating, jelikož být veškerá ta akce ještě pořádně krvavě nekompromisní, byl bych rovnou vystřelen do akčního nebe. Samozřejmě by se dala vyčíst filmu i poměrně béčková, nenápaditá zápletka, na to ovšem upřímně z vysoka kašlu, pro mě jsou v tomto typu filmu podstatné úplně jiné parametry a pokud jim zápletka vychází vstříc, tak opakuji, je mi její případná jednoduchost a neoriginalita zcela ukradená. Těmi parametry mám pak na mysli samozřejmě především akci, spád, postavy, jejich obsazení a celkovou zábavnost, a ve všech těchto ohledech The Gray Man splňuje mé nejvyšší nároky. Akcí je tudíž film doslova napěchován od začátku do konce, je nápaditá, rozmanitá, přehledná, choreograficky skvělá, dynamická, prostě pecka. Spád má tato podívaná též neuvěřitelný, bez zbytečných dialogů, scén, odboček, zkrátka plynulá jízda, bez jediného nudnějšího momentu. No a postavy mě vesměs velmi bavily, a to jak ty kladné, tak záporné, působí výrazně, přesvědčivě a sympaticky, k čemuž přispěly samozřejmě i herci, na čele s ústředním duem Gosling vs. Evans, oba fakt řízci, velká paráda. Ze mě se tak zkrátka jedná o opravdu výbornou akční podívanou, kterou mohu jen doporučit, jsem z ní upřímně nadšený a plný počet * je v tomto případě samozřejmostí.

plakát

Spirála strachu: Saw pokračuje (2021) 

Absolutně nechápu, kde všichni vidí problém? Respektive ono je to podle mě vlastně dost jednoduché. Kdo totiž hledal všemožné mouchy na Saw již dříve, ten je bude hledal i dál, a to ještě intenzivněji a nesmyslněji, než doposud. Kdo ovšem naopak celou dokonalou sérii Saw hltal tak jako já, nemůže být ani s tímto jeho následovníkem nespokojený, jelikož prostě a jednoduše onu sérii následuje skutečně se vším, co k ní patřilo, tedy naprosto perfektní, syrová, nekompromisní atmosféra, spousta brutálních scén, obrovské množství dokonalého napětí, strhující zápletka, která je opět totálně nepředvídatelná, plná šokujících překvapení a zvratů a celé je to pak završeno nervy drásajícím, úžasně vygradovaným finále, kde se postupně odkryjí všechny karty a je to zase paráda. Tady bych tedy upřímně měl ale mírně z toho nadšení ubrat, jelikož jen trochu znalý a vnímavý divák je schopen pointu vytušit v mnoha ohledech již poměrně dříve, než s ní přijdou tvůrci, nicméně i tak to díky výbornému zpracování působí pořád skvěle a přesvědčivě. Spirála strachu se zkrátka i díky šílenému spádu opět nadprůměrně povedla, je to dech beroucí jízda se vším všudy a já jen opravdu upřímně doufám, že se bude pokračovat i dál, jelikož pro mě celá tato značka představuje opravdu dokonalý fenomén, který zbožňuji.

plakát

Resident Evil: Raccoon City (2021) 

Pokud by se opravdu snad našel nějaký ten blázen s názorem, že Raccoon City je povedenější verzí Resident Evil než jakákoliv jiná ze série od P.W.S. Andersona s Millou Jovovich, tak by měl zůstat raději věrný Babovřeskům a do ničeho jiného se dál už nepouštět, jelikož se evidentně jedná o pomatence. Ale teď vážně, jako já fakt od této podívané čekal opravdu mnohem víc, a to v jakémkoliv ohledu, jenže ve výsledku mohu za pozitivní zmínit snad jen působivou atmosféru, jenže to je skutečně vše. Ze zbytku jsem jen těžce zklamaný, a to jak ze zápletky, tak hlavně z jejího zpracování, z postav, z akce, z hororových prvků, z napětí, prostě snad ze všeho, co mělo této podívané dominovat. Přitom úvod ze sirotčince a následná výborná scéna s kamionem navnadila na pořádně strašidelně krvavou jízdu, jenže pak se vše postupně rozmělní jednak do vztahových scén, a jednak do epizodních minipříběhů nepříliš zajímavých postav, které se navíc vesměs chovají opravdu naivně, k nějaké výraznější akci pak dojde opravdu až ke konci a také to není žádná výrazná show, jinak tento Resident Evil nabídl i málo efektů, ještě méně krve, nudné likvidace, monstrum jedno, a z toho všeho tak zkrátka bohužel vyplývá, že Raccoon City značce Resident Evil toho příliš oslnivého nepřinesl, nicméně já i přesto dál doufám, že z tohoto světa vzniknou ještě další filmy, jen snad už s jiným tvůrčím týmem, který k tomu přikročí už konečně tak, jak by si to RE zasloužil, tedy jako k ze řetězu utrženému, brutálnímu nářezu.

plakát

Rozkoš (2021) 

No co si budeme namlouvat, film Rozkoš na první pohled nabízel velice atraktivní, výrazný, odvážný a v podstatě i dost ojedinělý pohled do prostředí porno průmyslu, ovšem ne do nějakého toho undergroundového, ale naopak, do té nejvyšší ligy, no a jak moc jsem se na to těšil, tak jsem nyní po jeho shlédnutí stejně tak zklamaný, jelikož si vlastně neuvědomuji jedinou věc, se kterou bych byl ve výsledku opravdu spokojený. Ten nejzásadnější problém každopádně shledávám v opravdu prostoduché zápletce, kdy jsem tedy samozřejmě neočekával nějaký mistrovský opus, ale tohle bylo tak prostinké a hlavně prázdné, že to nelze pominout a hlavně ani prominout. První třetina filmu. Holka přijede ze Švédska udělat kariéru coby pornstar, ale chce toho dosáhnout jen klasikou. Druhá třetina filmu. Producenti jí řeknou, že pokud nepřitvrdí, pornstar se nemůže stát a tak holka přitvrdí. Poslední třetina filmu. Z holky se stane pornstar, aby následně ovšem zjistila, že to za to vlastně nestálo, i když ten závěr je takový nejednoznačný, že nevím, co se jí v té poslední scéně honilo hlavou, nicméně obsahově prostě takhle šlus, a já si tudíž stojím za tím, že nápaditější story než toto by vymyslel i méně učenlivý opičák. Dále pak obsazení ústřední herečky též nepovažuji za úplně tu nejšťastnější volbu. Chápu, že role to byla velmi odvážná a též beru, že ona postava nemohla působit až nějak moc šukézně, aby byla věrohodná, ale tahle herečka na mě prostě nepůsobila vůbec sexy, naopak strašně nesympaticky, a to i po všemožném nalíčení a oblečení, neoblečení, prostě s ní bych porno zrovna viděl fakt nemusel, a to vzhledem k filmu není také vůbec dobře. Hodně mě jinak naštvalo i to, že když už se tvůrci rozhodli pro nějaký ten explicitní záběr, tak nechápu, proč se to týkalo jen stopořených kohoutů (abych použil terminologii z filmu), ale u ženských postav nic, ale to není až tak podstatné, podstatně více mi spíš vadilo, že celý ten film byl zaměřen jen na ono ,,dobrodružství,, ústřední postavy, o samotném průmyslu pro dospělé ale film nenabídne téměř nic, což je taky velká škoda. Za velké negativum považuji i absenci prakticky všech filmových disciplín, jako emocí, dramatických situací, atmosféry, a tak když to po tomto výčtu vezmu suma sumárum, tak ve výsledku zůstává za pozitivum prakticky jen to, že se ten film odehrává v daném prostředí, obsahově je to ale fakt bohužel velká prázdnota.

plakát

Furioza (2020) 

Polský snímek Furioza mě naštval především proto, že sliboval něco jiného, než co nakonec nabídl. Já se totiž těšil na pořádně drsné, nekompromisní a syrové drama z prostředí polských ultra hooligans, ovšem o ně se to ve výsledku vlastně jen otře a celé se to spíše zabývá pátráním policie po dealerech drog, a vlastně pak těch pár scén, které se točí právě kolem řádění fotbalových výtržníků, tu nakonec naopak působí až nevhodným způsobem, narušující koncept ústřední zápletky. Tudíž ono propojení světa hooligans, policie a dealerů mě tu příliš neoslovilo, respektive spíš až zklamalo, samostatně by oboje fungovalo jistě lépe. Celá zápletka se jinak snaží dosahovat epických rozměrů, konkurenceschopné ostatním filmovým velmocím, bohužel ale zůstalo jen u snahy, a to především kvůli rozvláčnosti celého toho příběhu, dále pak kvůli mnoha ústředním postavám, ovšem jen minimum z nich dokázalo působit opravdu výrazně, kvůli mnoha různým nepodstatným odbočkám, způsobující vážně šílené množství fakt hluchých scén, kvůli naprosto nezvládnutým emocím, na které je tu kladen velký důraz, nicméně prostě nefungují, kvůli nepřesvědčivým dialogům a jistě i kvůli celkově vážně nezáživnému zpracování, kdy sice Furioza nabídne několik silných a divácky přitažlivých momentů, jako celek to je ale zkrátka slabota. Pozitivní dojem tak nakonec ve mně zanechali snad jen opravdu výrazní herci, především pak tedy ti v záporných rolích, jinak jsem ale vážně z této podívané zklamaný, i když samozřejmě musím na druhou stranu určitě uznat, že čest polským tvůrcům za vůbec takovéto filmy, o tom si v té naší zemičce můžeme totiž nechat jenom zdát.

plakát

Thor: Láska jako hrom (2022) 

Mám už upřímně ale opravdu hodně blízko k tomu definitivně nad čtvrtou fází Marvelu zlomit hůl. Aby totiž zatím jejím nejlepším filmem byl Doktor Strange, což je jedna z mých nejneoblíbenějších postav, to už je na pováženou, a naopak, jednu z mých nejoblíbenějších, Thora, takhle zazdít? Přitom jsem ale tomuto snímku tolik věřil a očekával jsem návrat na starou dobrou vlnu, a to především díky režii Taiky Waititi, jehož dosavadní tvorba je úžasná, a slibování šílené podívané mi vkládalo v nového Thora velké naděje, ovšem ve výsledku je to tedy fakt slabota a šílené to tedy rozhodně není, tedy alespoň ve směru, ve kterém jsem to očekával. Love and Thunder totiž pro mě až šokujícím způsobem chybí akce a humor, tedy dvě věci, které jsem od toho očekával především. Ono tedy ne že by se tam ani jedno vůbec nevyskytovalo, i když tedy té vtipnosti je tam skutečně jen velmi pomálu, spíš mě ale až zarazilo, jak nefunkčně bylo oboje zpracováno. Jak jsem zmiňoval, hlášek a vtipných momentů minimum a navíc zcela bez efektu, a akce též spíš méně a hlavně byla dost nepřehledná a vyloženě nudná, na nějakou velkolepost v tomto směru pak může divák zapomenout úplně. Další co mě hodně zneklidnilo, bylo zpracování Thorovy postavy, jelikož tu byl pojat prostě jinak, divně, jako takový dětinský otrapa, který se navíc snažil být za každou cenu strašně cool, ale nebyl v tom vůbec přesvědčivý a chvílemi spíš působil snad až rozpustile otravně. Navíc ani jeho spolubojovnící, tedy Jane Foster, alias žena Thor, Korg a Valkýra nepůsobili kdovíjak zábavně, prostě ani v podobě partičky to příliš neklapalo a když vezmu další postavy, tak za zmínku stojí snad jen Zeus v podání Russella Crowea, ovšem zmínka to není též pozitivní, jelikož byl vyloženě trapný. A tak co se týče postav, tak jediný, kdo si zaslouží být oslavován, je Christian Bale jako Gorr, který jediný přinesl výraznost, emoce a kus parádního herectví. Zápletku jinak též považuji za takové malé fiasko, jelikož i ona oproti ostatním Marvel filmům, o třetí fázi ani nemluvě, vyznívá neskutečně mdle, opravdu hodně jednoduše, bez nápaditosti a co se přímo závěru týče, to byla pořádná scenáristická křeč. Celý film zkrátka až příliš hodně vsadil na emoce, které tedy ne že by úplně nefungovaly, ale film nad vodou neudrží, zbytek každopádně ale prostě působí jen jako dost překvapivé tápání ve tmě, které mě příliš nebavilo a nezaujalo.

plakát

Revoluce bude! (2019) odpad!

Pardon, ale tohle mělo znamenat kurva jako co? Jako vážně sorry, ale já vůbec nepobral smysl existence této podívané, co tím chtěli tvůrci sdělit, naznačit, vyjádřit? To jako měla být nějaká politická satira? A do čeho že se to tedy snažili trefovat? Upřímně, já jsem při této podívané trpěl jako pes a sám sebe obdivuji, že jsem to dal až do závěrečných titulků, ale asi jsem pořád čekal, že se to nakonec vyvrbí v nějakou smysluplnější pointu, ale nic. Prázdno, pusto. Pokusím se to tedy alespoň nějak příběhově stručně shrnout, třeba mi to pak pomůže ten film pochopit. Jakýsi slušně vyhrabaný, ovšem v žádném případě ne jakkoliv záporný prosťáček, se pasuje do jakéhosi proroka, respektive vůdce čtyřčlenné sekty, na kterou z pro mě naprosto neznámého důvodu ušije FBI boudu, aby z něj udělali teroristicky smýšlejícího pomatence. To se jim po různých, totálně dialogově přeplácaných, nepřehledných, nesmyslných a hlavně ultra nudných peripetiích podaří, za naprostý nesmysl ho i se všemi ostatními členy zatknou a všem napaří třicet a více let. Hmmm, shrnutí zápletky nepomohlo, pořád to vidím jen jako naprosto zbytečnou, prázdnou a bezvýznamnou kokotinu, která mi vzala hodinu a půl života, který jsem mohl strávit daleko prospěšnějším způsobem, třeba čuměním do zdi. Odpad! a prosím, nikdo tomu nedávejte ani sebemenší šanci!

Reklama

Reklama