jusek

Lovec jelenů není jen o kontrastu bezstarostného života před válkou a poválečné deziluze a nekonečných útrap, které válka zanechala. Film je především o velkém přátelství hlavních hrdinů a o jeho limitech, které krystalizují v podmínkách válečné zkušenosti. Michael během zajetí a úniku nezaváhal a svým kamarádům hrdinsky pomohl dostat se z džungle. Ale co následovalo? Jeden kamarád ztratil obě nohy a jeho manželka psychicky zkolabovala. Druhý zůstal ve Vietnamu, když propadl závislosti na hře se smrtí-ruské ruletě. Z děje tak vyvstává otázka, do jaké míry je hrdinstvím zachránit přátele, když jejich život je nadále tak jako tak v troskách? Resp. je takové důsledky možno vůbec předvídat, nebo je přirozené později si klást za vinu, že všechno mohlo být jinak. To je doplněno morálním konfliktem hlavního hrdiny spočívajícím v tom, že ta, kterou vždy tajně miloval, je nyní dostupná ovšem za cenu ztráty kamaráda, přičemž ve chvíli, kdy se Michael rozhodne pro něj vrátit, je příliš pozdě. Paradoxní je závěr, kdy Nick umírá výstřelem při ruské ruletě, ač se mu to Michael snaží rozmluvit, když právě Michael byl tím, kdo mu ji vnutil hrát, aby se zachránili ze zajetí vietkongu.

K autorům pokusu o vystihnutí typických sparťanských fanoušků mám několik výhrad, jež víceméně bohužel převažují nad pozitivy. Za prvé jde o formu, jíž je jakýsi neuchopitelný formát oficiálně vydávaný za dokument. Také ho tak možná masové laické publikum bude vnímat, vždyť většina "normálních spořádaných" občanů mezi ožralé hlučící primitivy na fotbalové zápasy přece nechodí. A tudíž ani ale nemá ponětí, o čem fotbalové prostředí vůbec je, nicméně automaticky přebírá všechny negativní stereotypy podsouvané médii. Vadí mi, že projekt má od začátku scénář minimálně v podobě výběru dotyčných "typických" postav a to ať už jde o herce nebo neherce, všichni s natáčením souhlasili a teď nechci spekulovat, zda byli i instruováni, v jaké podobě se mají projevovat, ale místy mi jsem jim nevěřil, prostě přehrávali. Samostatnou otázkou je, zda byli tito honorováni za účast na projektu. Vůbec k autentičnosti měli blízko snad jen kluci z přípravky, letenský hlasatel a pak Čapoun a spol (který zrovna na svůj výkon i se Zelenkou hrdý být nemůže). To, že peprné reakce postav vyzněly kolikrát dost vtipně a divácky atraktivně považuji spíš za vedlejší produkt. Vsadím se, že kdyby měl divák sledovat jen jedinou ze skupinek po celých devadesát minut utkání, umřel by nudou. Strašákova self promotion (a ještě k tomu na Letné) mě vysloveně jakožto sparťanského příznivce uráží. Člověk zainteresovaný v českém fanouškovském prostředí ale dávno ví, že mediální obraz je jednou z jeho dlouhodobých priorit..Vyloženě neautenticky působí fakt, že ani jedna kamera nezabírala sparťanský kotel, přičemž ten během derby prakticky atmosféru zápasu utváří; i co týká fotbalových fanoušků z kotle, měl by být záběr na ultrasáka z kotle co nejreprezentativnější, když už se chtěli autoři trefit do fanouškovský stereotypů. To, že evidentně nikdo z kotle s nahráváním nesouhlasil, je pak už ale riziko a problém autorů. Samozřejmě, spousta hlášek mě v "dokumentu" pobavila, ale jelikož zápasy navštěvuji už pěknou řádku let, slyšel jsem i lepší projevy, než ty zde publikované. Nekompaktně na mě působila i jistá umělecká ambice autorů proložit projevy fanoušků statickými záběry na krajinu, stolek s občerstvením. Ač má dílo čím zaujmout publikum, přetrvává ve mě pocit nedotaženosti a překombinované schématičnosti, jakoby sami autoři čekali, co z toho nakonec vypadne. Na počátku možná dobrá myšlenka byla pokažena tím, že bylo přijato levné řešení - hybrid mezi regulérním hraným dokumentem či filmem o derby a mezi autenticky objektivním dokumentem s neutrálním přístupem autorů.

Škoda nevyužitého potenciálu, které dané historické období nabízelo, po zdařilém Protektorovi nebo Poutech jsem čekal více i od tohoto dílka. Detektivní linie příběhu byla až moc jednoduchá a do politické stránky se nešlo příliš hluboko. Herecké výkony Trojana a Kocha vysoce kvalitní, ale to je tak všechno. Někteří další herci např. Taclík ale i Štěpnička působili, jako by si svoji promluvu přečetli pět minut před natáčením scény, totálně nepřirozeně. Naštěstí moc dalších postav vlastně ani nepromlouvalo. Dále je třeba vytknout hudbu, to tvůrci opravdu přehnali, chvílema jsem měl dojem, že sleduji Batmana. Něco komornějšího by naopak dovolilo více vyniknout příběhu.