stub

stub

martin jílek

okres Praha

46 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 13 18 24
    • 13.5.2011  17:35

    O moji krevní skupinu se rozhodně nejedná, ale funguje to. Velké téma je sdělováno velmi prostým způsobem a právě v tom bych hledal jádro úspěchu a všeho toho "oscarování".

    • 13.5.2011  17:27

    Jakási mrazivá dokumentární báseň. Oshima vlastně jen přejíždí kamerou po vlastnoručně pořízených fotografiích (podobně jako později v o něco známějším Ninja bugei-cho) z Korey, za lyrického, ale zároveň věcného, přemítání o životě (a zejména dospívání) na ulici korejských velkoměst (jmenovitě Soulu) a japonské spoluzodpovědnosti za tento stav. Pátou hvězdu zvažuji...

    • 13.5.2011  17:05
    Gonin 2 (1996)
    ****

    Gonin pro ženy. O chlup slabší než první kousek, což ovšem kompenzuje působivý Ogata.

    • 13.5.2011  17:03
    Gonin (1995)
    ****

    V rámci žánru žádná velká revoluce, extra hvězdu dávám za geniálně napsanou postavu Shoheie Ogiwary (Naoto Takenaka, který hrává magory často, obvykle však jiného typu).

    • 13.5.2011  16:55
    Mujô (1970)
    ****

    S jistou nadsázkou lze říci, že Masao je typově takový japonský antikrist (není to zdaleka přesné, ale na druhé straně to dobře vystihuje rozdíl mezi jejich a naší religiozitou). Byť je to opravdu tvrdé, hranice dobrého vkusu není jedinkrát překročena. Problematika zažitých norem, prolínání osobních prostorů a souvislost mezi těmito dvěma skutečnostmi, je podtržena motivem incestu, jednoznačný vrchol představuje konfrontace Masaa s mnichem. Nemilosrdná důslednost evokuje Imamuru, syrovost Oshimu, projev Yoshidu (rozhodně však nejde o žádný kompilát, celkový rukopis je vesměs nezaměnitelný)...

    • 13.5.2011  16:38

    Čistokrevná válečná propaganda, o nic lepší ani horší, než jiné válečné propagandy. Pikantností je účast první herecké ligy, jíž vévodí Setsuko Hara osobně. Co k tomu dodat? Vojáci se hrnou do armády, vojáci cvičí, vojáci zpívají, vojáci soutěží, vojáci útočí na Pearl Harbor či britskou flotilu a jsou při tom všem nesmírně chlapáčtí a obětaví zároveň. Prostě klasika. Za zmínku každopádně stojí špičková technická stránka, zřejmý je vysoký rozpočet. Podobně jako další tématická dílka bylo i toto po válce zabaveno MacArthurovými cenzory.

    • 13.5.2011  16:22

    Poměrně kultivovaný nunsploitation od maniakálního Suzukiho. Překvapivá estetická kvalita všelijakých japonských "céček" mě nepřestane udivovat. Dějově je ústřední postavou Maya, obsah je však odvazen především od postavy arcibiskupa Kakinumy (dost komicky nalíčený, a především pak ovousený, Fumio Watanabe). Nosnost sdělení nicméně není značná (v tomto byla zajímavější "Davidova hvězda" téhož režiséra). Zajímavý zástupce žánru, nic více, nic méně.

    • 13.5.2011  16:07

    Tak tomuhle říkám zapadlá perlička, upřímně nechápu neslavné hodnocení na IMDb. Snímek se tváří, jako že je natočen podle skutečných událostí, jak je to s autenticitou děje ve skutečnosti, nevím. Model, kdy jde odsouzenec (v tomto případě odsouzenkyně) na smrt a nám je zpětně podáván jeho příběh, není netypický, zpracování je však perfektní, děj, i přes romantizující vypravěčství, nesmírně realistický (byť občas formulovaný trochu zkratkovitě) a srozumitelný i schématizovaným povahám. Pravdivě a neprvoplánově jsou exponovány rozdíly mezi mužským a ženským archetypem myšlení, ústřední pětice představuje zajímavou psychologickou mozaiku. Tetsuro Tamba se role zhostil zábavně až poťouchle a byť jeho postava nehraje zdaleka první housle, strhává na sebe množství pozornosti.

    • 13.5.2011  15:41
    Fusa (1993)
    ****

    Filmů, kde se odnikud vyloupne tajemná postava bez paměti, je mnoho a rozuzlení mívají překvapivá. Ichikawa docílil maximálního překvapení tím, že použil snad nejméně překvapivé rozuzlení ze všech. Rozklíčování obsahu není podmíněno věcným vypointováním dějových jednotlivostí a málokterý snímek to demonstruje lépe. Na pozadí člověk cítí tíhu nesmazatelnosti, jediného pokusu na každý okamžik života. Uvítal bych o něco detailnější optiku, faktem nicméně je, že by mohla rozmělňovat stěžejní sdělení. Je také na místě podotknout, že konec může západního diváka mírně zprudit (tedy ještě více, než je u jap. filmů běžné;)

    • 13.5.2011  15:21

    Atmosférou film trochu připomíná Inugamis Kona Ichikawy (není divu, autorem obou předloh je Seishi Yokomizo) , je však zahalen do podstatně mystičtějšího oparu. Ichikawa sám tuto látku ostatně zpracoval o nějakých dvacet let později. Od Nomury lze očekávat perfektní práci v podstatě vždy (je vysloveně škoda, že ve své silné filmařské generaci poněkud zapadl), více mu ale přece jen sluší civlinější polohy, přes značnou stopáž nepředvádí své vypravěčské umění v plné šíři a relativně dost prostoru dostávají akční a vizuální scény (což může leckdo naopak ocenit). Hranice mezi realitou a fikcí je záměrně narušována v překvapivých bodech, čehož účinnost je z diváckého hlediska značná, lehce tím však trpí kompaktnost děje. Pro Nomurovy příznivce tak či onak téměř povinnost, už jen pro zajímavé vybočení z typického stylu práce.

    • 20.4.2011  17:30
    Kóšonin (TV film) (2003)
    *****

    Nejprve se film tváří jako sonda do práce policejního vyjednavače - a kdyby tomu tak zůstalo, šlo by asi o největší překvapení Miikeho kariéry. Sběhlý divák samozřejmě tuší, že jej čeká nečekané, ale gradace "směrem do prostoru" (kdy se začínají rýsovat další rozměry a snímek nabírá na plastičnosti) á la Junya Sato či Yoshitaro Nomura (byť přece jen v o něco jednodušším pojetí, s méně komplikovanou retrospektivou apod.), je dárkem, který od tohoto režiséra čekal asi málokdo. Skutečná libůstka, zvláště když si uvědomíme, že jde o televizní produkci...TM zdraví Kavčí hory;)

    • 20.4.2011  17:03

    Podotýkám, že neznám seriál ani původní mangu. Já tedy ani nevím, jestli to podle mangy vůbec je, ale přijde mi to téměř zjevné - vizuálním pojetím i dějovými zkratkami. Přes slušnou propracovanost zamrzí určitá trivializace užitých podvodných triků, především vzhledem k tomu, že jde o naprosto ústřední motiv - "podvádění podvodníků" si přece jen říká o kolosální, do detailu promyšlený konstrukt. Jedinou další slabinou je několik zcela nadbytečných záběrů, jejichž jediným smyslem je prezentovat oblečení sponzorujících módních značek - není jich přespříliš, ale jejich samoúčelnost je zbytečně do očí bijící.

    • 9.4.2011  11:05
    Kokoro (1955)
    ****

    Poměrně náročná záležitost na téma mezilidských vztahů a zejména pak důvěry. Ichikawa je mistrem detailu, což se zde neodráží ani tak ve vizuálnu, jako především v dějových nuancích. Úvaha "jungovského typu" je vypravěčsky mistrně zvládnuta (mj. skvělá práce s retrospektivou), zlehka však trpí přílišným sestříháním (mmch čas přesně 120 min. zavání požadavkem studia na zkrácení). Skvělému hereckému obsazení vévodí Michio Aratama (ta je +- dokonalá, jako vždy) a Masayuki Mori (místy přece jen trošinku prkenný).

    • 9.4.2011  10:48

    Příjemný neo-noir lehčí váhové kategorie. Henry Sanada si nepříliš typickou roli jazzového trumpetisty střihne naprosto suverénně a přirozeně. Atmosféra je stylová a tvoří jeden z pilířů filmu, vizuální stránka však rozhodně není nikterak onanistická (což platí i pro hudbu - jazzové standardy jsou podávány spíše umírněně, s pokorou vůči původnímu náboji děl). Vkusný je i humor (práce s dusítkem při úvodní bitce, "zručné" plížení se potemnělou kanceláří...), klišé jsou zcela ignorována, a to oběma směry (např. v americkém filmu by se Moriyamův černý idol do klubu jistě ještě vrátil..;). Svou standardně vysokou úroveň si drží veterán Akira Emoto v roli "krtka" z vnitřních záležitostí, neumělá japonština Michelle Reis (viz Vavča) mi nevadila, naopak mi přišla docela sexy...

    • 16.3.2011  14:52

    Shinji Aoyama ve vrcholné formě, jediným lepším dílem z jeho dílny je geniální Eureka, LMC se však směle vejde do stejné váhové kategorie. Dvě hodiny utečnou jak nic, přes minimum akce je divákova pozornost zcela zaměstnána. Napětí je dokonale dávkováno - přesně takto má být thriller vystavěn. Byť vnímavý divák začne brzy tučit, odkud vítr fouká, a patrně se nezmýlí, konečné rozuzlení veškerá očekávání značně předčí. Masivní finále přesně ilustruje rozdíl mezi japonským a americkým (bohužel zpravidla už i evropským) přístupem a tam, kde by západní filmař zpravidla volil metodu "překvapení za každou cenu", se kromě neočekávané pointy dočkáme i zachování dynamiky, kdy vše velmi přirozeně "vykvete" do působivého celku.

    • 10.3.2011  16:54

    Menší spád, než v případě prvního snímku, což by samo o sobě příliš nevadilo, nebýt poněkud problematické dramatické křivky, která je rozdělena na dvě nerovnoměrné vlny ("pracovní" zápletka v první části příliš brzy zcela ustoupí osobní rovině Kyoichiho příběhu). Obsahově i z hlediska jednotlivých nápadů (míněno takových těch "bobónků") však svého předchůdce zlehka převyšuje.

    • 10.3.2011  16:47

    V zásadě klobouk (které Tsukamoto tak rád nosí) dolů. Snad jen Japonci svedou natočit něco takového, aniž by to byla úplná slátanina. Styl je výrazně komiksový, práce s napětím sofistikovaná (působit na dnešního otrlého diváka podobně nepřímočarými prostředky je docela kumšt). Přes "fantastický" příběh je atmosféra taková pěkně skutečná a chladná. Matsuda typově výborně sedí, výkon jako takový však podává jen průměrný - z Kyoichiho je příliš cítit určité "dobráctví"...

    • 10.3.2011  16:31

    Milostný trojúhelník - dva gayové, z nichž jeden uzavře formální sňatek. Ten je však méně a méně formální, všechno se začne komplikovat, postupná gradace vrcholí bouří, která však jako vždy předchází čisté obloze. Můj šálek kávy to není. Za vyzdvihnutí však stojí výrazně osvěžující výkon představitelky hlavní role (Hiroko Yakushimaru).

    • 3.3.2011  15:35
    Krev a kosti (2004)
    ****

    Souhlas, že jde o Kitanovu životní roli, čímž na druhé straně dost vyniká skutečnost, že Kitano je dobrý "typ", ale víceméně průměrný herec (a samozřejmě velmi zajímavý režisér). Kdo si zde však bezpochyby sáhl na svůj tvůrčí vrchol, je Yoichi Sai a řekl bych, že svůj výkon ani jeden z pánů již nepřekoná. Celý ten formát výrazně evokuje pozdního Goshu, je však syrovější, přímočařejší a hybnější, bohužel však také přece jen méně sofistikovaný...

    • 22.2.2011  14:38

    Dost mě to mrzí, ale byť snímku přeji vysoké hodnocení, sám nemůžu dát víc než ***. Ono to není špatné, ale ducha původního Zatoichiho to téměř ničím nepřipomíná a narozdíl od Kitanova snímku ani nepřichází s dostatečně silným odlišným pojetím, Shingo Katori se navíc pro titulní roli příliš nehodí. Audiovizuální stránka je pěkná, silnou stránkou je především zajímavá, stabilně působivá lyrika (Ichi působí tak nějak ztraceně a vnitřně vyčerpaně), která dynamicky vygraduje ve zvlášní konec. Potěšující samozřejmě také je, že film zdobí herecké veličiny Chieko Baisho, Yoshio Harada a hlavně Tatsuya Nakadai.

    • 22.2.2011  14:16

    V podobně neobvyklých polohách mám TM nejraději a ze tří japonských ""muzikálů"", které jsem měl možnost poslední dobou vidět (ještě Karaoke Terror a Yaji & Kita: The Midnight Pilgrims), vychází právě tento jednoznačně nejlépe. Miike jde totiž podstatně dál, demontuje žánr jako takový, aby jej posléze mohl přeskládat do nového celku (podobně jak učinil s westernem (Sukiyaki Western Django), či hororem (Gozu)) a byť písně nedostávají takový prostor, aby mohly začít iritovat, jsou naprostým základem díla. Ideální občerstvení pro ty, kteří se chtějí ujistit, že rejstřík tohoto režiséra je výrazně širší, než se může jevit.

    • 22.2.2011  13:56

    Nelítostný boj rádoby nekonformních znuděných adolescentů se zcela nepokrytě konformními ženami středního věku. Dlužno podotknout, že oba gangy jsou skutečně nemilosrdné, a to nejen při vzájemném vyhlazování, ale především svým zpěvem. Japonský název odkazuje k původům písní, které jsou spjaty s érou Showa a obvykle s prostředím yakuzy (angl. název je tedy zavádějící). Problém je, že originální písně a jejich "mateřské" filmy zná v dostatečné šíři asi málokdo a je patrné, že právě odtud těží velká část humoru (já sám si vybavil snad jen tři, přičemž tento segment jap. filmu poměrně dost sleduji). Nechci vypadat, že neumím uznat výkony mladých herců, ale nemohu si pomoci - jednoznačně nejlepší je postava veterána Yoshia Harady.

    • 22.2.2011  13:37

    Myslím, že humor lze naplno ocenit jen tehdy, zná-li divák alespoň trošku klasické příběhy Yajiho a Kity (ve filmové podobě především studio Toei, často v podání Hashiza Okawy a Azumy Chiyonosukeho). Jde o skutečně extrémní parodii, humor kombinuje psychedelii a léčbu šokem, vizuální stránka je cítit po amfetaminech a místy i halucinogenech. Hudební motivy jsou podobně přímočaré, ani v nejmenším však psychedelické a ač stojí hudebně víceméně za houby (toto slovní spojení je příznačné;), jsou zpravidla celkem vtipné a dobře doplňují úchylnou atmosféru.

    • 22.2.2011  13:21

    Ve zkratce jde o to, že Setsuko Hara očekává svého adoptivního bratra, který odjel na několik let studovat do Německa a po návratu si ji má vzít (k podobným adpocím se kvůli zachování rodu občas japonská šlechta uchylovala). Ten však přijede s německou přítelkyní Gerdou a západem ovlivněným smýšlením, které se domluvenému sňatku vzpírá. Logickým vyústěním je vnitřní krize obou hlavních postav, která je poměrně detailně zpracována, aby poté vygradovala do překvapivě lyrického závěru. Následný epilog (spolu s několika dalšími scénami) pak dokonale ilustruje dobovou notu ("je třeba kolonizovat Mandžusko") a dnes se oprávněně jeví jako propaganda, ne však víc, než se bude množství dnešních manipulací jevit za pár let (pokud tedy ještě bude mít lidstvo nějakou reflexi).

    • 22.2.2011  13:02

    Perla, která ve stínu divácky atraktivnějších mistrových děl bohužel poměrně zapadla. Děj zde přehledně shrnuje vypravěč. V kontrastu se zmíněnou scénou bych si dovolil podtrhnout rovněž jednu, méně nápadnou, ale srovnatelně silnou, která naopak reprezentuje Yukii ve fázi nezralosti. Tu, kdy po Itakawovi žádá, aby se ji vkleče omluvil, on se ptá zač a ona odvětí, že jen tak - když dostane, co chce, rozpláče se jako malé dítě (scéna zároveň dokonale ilustruje archetyp Itakawy). Právě takto skromně zabalené velké obsahy jsou jednou z Kurosawových specialit. Závěrečný motiv, kdy apatický tchán znovuzíská odhodlání postavit se svému osudu, patří naopak mezi nejvýraznější, síla sdělení z něj doslova prýští. Herecké výkony jsou vynikající, počínaje samotnou Setsuko, přes (dnes již téměř legendárního) Denjira Okochiho v roli otce, Haruko Sugimuru jako tchýni a parádního zlouna Takashiho Shimuru (byť jeho role je v zásadě epizodní), dobří jsou i Susumu Fujita a Akitake Kono, jejichž postavy představují dva konce osy vztahu člověka a svobody.

    • 22.2.2011  12:28

    Poměrně typická Teshigaharova existenciální sonda, tentokrát však maskovaná za detektivku. Pokud by snad někdo této "kamufláži" podlehl, bude po dvou hodinách patrně nepříjemně překvapen, jelikož o případu jako takovém Katsu nezjistí de facto nic. Zato(ichi;) se však dozví něco o sobě o životě jako takovém. Vizuálně intenzivní koncentrované obrazy k Teshigaharovi tak nějak patří, hutná a přitom jakoby abstraktní atmosféra jakbysmet. Herecké výkony mají příjemně vysoký standard, sám Katsu však nepřekračuje vlastní průměr (ani se však nedostává znatelně pod něj). Se svým VW Broukem nicméně aspiruje na největšího filmového drsňáka přinejmenším let šedesátých;)

    • 16.2.2011  16:44

    Excentrická komedie vyniká zejména kontrastem mezi lehce surrealistikým vhledem do dětské duše a brutální porcí poněkud primitivního humoru. Většina děje se točí především okolo malé Mieko (která má mmch ještě dva sourozence, přičemž každé ze tří dětí má otce jiné rasy - typický okinawský humor, řekl bych), jejíž linie, kdy s kamarády hledá místního bůžka (Kijimunaa), je jednoznačným vrcholem filmu.

    • 16.2.2011  16:43
    Dekigokoro (1933)
    ****

    Kihachi žije v chudinské čtvrti sám se svým synem, s přítelem Jirem vyráží každé ráno do fabriky a svůj životní stereotyp rád utápí v saké. Jednoho večera potkají mladičkou Harue, jenž nemá kam jít. Pomohou jí, zařídí ubytování a práci. Kihachi nezůstane chladný a rád by ji viděl po svém boku jako maminku pro Tomia, terčem jejích citů je naopak mladší Jiro. Kihachiho žal se projeví nezřízenou konzumaci saké a postupujícím sociálním rozkladem, což vyvrcholí konfliktem se synem (pro YO velmi typický motiv). Situace se dá do pohybu až když malý Tomio onemocní, otec si musí půjčit peníze a rozhodne se odjet za prací. Konec je velmi půvabný, vtipný a na svou dobu i mimořádně originální a uvolněný. Na poměry němého filmu je tento nesmírně bohatý na dialogy. Již zde je patrné, že určující význam pro režisérovu optiku hrál vztah k otci (oproti Mizoguchimu, kde je zas velmi zjevný klíčový vliv životního příběhu starší sestry).

    • 16.2.2011  16:42

    Zářivě excelující Mariko Kaga ztvárňuje do extrému dovedený archetyp ženy, jejíž život je definován pocity a na rozum tak nějak nezbývá prostor. Nakahirův debut Crazed Fruit proletěl ve své době japonským filmem jako světelný paprsek a v tomto směru bude asi vždy vnímán jako režisérův nejvýznamnější, já však považuji za zajímavější a silnější právě příběh Yuky, jejíž mentalita je sice zveličena a dohnána poněkud do extrému, ale právě tím dokonale odhaluje místa ženské duše, která mužům zůstanou navždy utajena. Vztah k hlavní postavě je výrazně ambivalentní (zjevný záměr) - od soucitu a sympatií k suverénnímu opovržení. Je zvláštní, že z patriarchálního Japonska pochází tolik režisérů s tak výrazným citem pro ženskou duši (od Mizoguchiho, přes Yoshidu, až po Goshu).

    • 16.2.2011  16:41

    Pozdně novovlnná experimentální perlička svým pojetím dávající vzpomenout na vrcholná díla Nagisy Oshimy (k jehož dvorním hercům patřil i Kei Sato, protagonista hlavní (dvoj)role). Typická témata šedesátých let (levicová vlna a sexuální revoluce) zde ještě dominují v plné síle a jak se posléze ukáže, zasáhnou ještě hluboko do let sedmdesátých. Kvalit monumentálního Silence has no Wings sice nedosahuje, ale ve své kategorii se stále jedná o špičku.

<< předchozí 1 2 3 4 7 13 18 24
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace