stub

Kritizovat tuhle zhovadilost by bylo jako se vysmívat postiženému. Smetana to konečně dotáhla do bodu, kdy téměř veškerá její publicita stojí na tom, že všechny sere (a byť mně osobně je zcela lhostejná, tak se upřímně ani moc nedivím). Na tom svého času postavili kariéru Hanychová, Novotný a podobná esa - asi tedy nezbývá, než pogratulovat. Skutečně vybraná společnost! 8D

Dost možná nejslabší zpracování daného tématu, jaké jsem měl zatím možnost vidět. První polovina je o Heydrichovi, druhá o odbojářích, přičemž obě linie se protnou až atentátem a následným běsněním. Oddělenost obou částí nefunguje dobře a je v podivném kontrastu s těkavostí a epizodností v jejich vnitřním rámci. Závěr z toho pak celkem logicky vychází nejlépe, bohužel však tvoří jen zlomek filmu (na rozdíl od Anthropoidu, kde je závěr nejslabší částí, navíc poněkud rozvleklou). Jediné postavy, u nichž se daří vybudovat jakousi životnost, jsou paradoxně Heydrich a především pak jeho manželka Lina, což vytváří mimořádně podivný narativ. Další z mnoha nepodstatných filmů o podstatných tématech...

Důstojná pocta tvorbě I. Bergmana, či spíše jejímu specifickému segmentu. Vytknout vlastně není co, ale asi jsem zrovna od Kore'edy čekal i něco navíc.

Druhá řada docela překvapila. Jde více do hloubky a zároveň je pojatá "artověji". V případě Euforie bych čekal, že podobný přístup seriálu zlomí vaz, ale tvůrci se s tím kupodivu dokázali vypořádat celkem důstojně. Takové pojetí zákonitě klade vysoké nároky na vyváženost děje a lyriky, což se (přes občasné masturbační záchvaty v lyrické rovině) v podstatě daří, snad s výjimkou posledních dvou dílů, u kterých to však v rámci dramatické křivky lze akceptovat. Tempo je sice dějově poměrně pomalé, ale neztrácí dech. Rovněž nevyhnutelná sebereflexe jednotlivých postav neupadá do sebeparodie (ač je to občas trochu na hraně). Silné je budování atmosféry a s tím související OST. Vhodné obsazení rolí bylo jasné již u první řady, zde se jen potvrzuje a vedle Zendayi je třeba opět, jako v případě Bílého Lotosu, vypíchnout Sydney Sweeney - byla by škoda přes její vnady nedohlédnout také její talent...

Parádní pecka s dokonale sluníčkově dusivou atmosférou. Vyjádřit lépe současný zeitgeist se nedaří zrovna často. Klíčovou ingrediencí úspěchu jsou perfektně napsané postavy - v jádru zcela realisticky, pouze obaleny značnou vrstvou nadsázky a sebeparodie. Kontrast galerie úsměvů, "úspěchů" a "sebevědomí" s naprostým vnitřním osaměním téměř všech postav (s částečnou výjimkou těch pár, které si to alespoň dílem uvědomují) se neodhaluje v průběhu, ale je zjevný hned zkraje a časem se jen stupňuje k hranici snesitelnosti a udržitelnosti. Zmíněnou dusivost dokonale podtrhuje "přiléhavě padnoucí" soundtrack, který se nebojí zacházet až na hranu iritace diváka. Obsazení sedí jak "prdel na hrnec", obzvlášť Sweeney a Bartlett předvádějí velmi přirozené a dynamické herectví. Za mě příliš nechybí k nejvyššímu hodnocení.

No, není to ani tak studie křesťanství (nebo nedejbože nacismu), jako spíš altruismu a především optimismu. Vyznění je mrazivě zábavné a ani sebeparodická nadsázka mu neubírá na vážnosti. Nelze nevyzdvihnout hereckou souhru dvou hlavních představitelů. Jensen je originální režisér, který vždy přesně ví, co dělá a jehož žádné dva filmy si nejsou příliš podobné - u nás má trochu podobně našlápnuto Štěpán Altrichter a já pevně doufám, že laťku udrží.

Vynikající podobenství s naprosto neuvěřitelnou a přitom fungující vývojovou křivkou. Přepnutí mezi dvěma filmařskými polohami v půli filmu je geniální a dokonale oživí diváckou pozornost. V současné nadprodukci všeho je čím dál vzácnější nacházet originalitu, aniž by byla vykoupena křečovitostí a asi nejsilnější stránkou filmu je, že se mu právě toto daří. Za nešťastný považuji pouze název, který akcentuje rasové motivy, přičemž nosné téma je podstatně širší (v tomto smyslu je paradoxně mnohem výstižnější alternativní název "Underdog"). kleopatra: prosím, nezkoušej to a vrať se k Sexu ve městě; btw taky mám rád psy, ale netuším, jak to s tím souvisí;))

Můžeme si o tom myslet, co chceme, ale kdo nezná wrestling, nezná Ameriku. To se pak někdo pořád diví, že jsou za oceánem takoví... jiní. Když člověk nahlédne do světa wrestlingu, tak už se ohledně US pochopitelně nemůže divit vůbec ničemu (na straně druhé však nelze opomíjet nesmírnou popularitu i ve zbytku světa, od Latinské Ameriky po Indii, naopak my jsme spíše výjimkou). Ostatně, Ice-T kdysi řekl něco ve smyslu: "Je třeba si uvědomit, že titíž lidé, kteří chodí na wrestling, chodí také k volbám...". Budiž jen vrcholem bizarní pyramidy, že největší akce všech dob se uskutečnila před dvousettisícovým publikem v Severní Koreji. No a právě o ní je tento dokument (v rámci širšího pásma, jehož je tento díl jednoznačným vrcholem). Lze každopádně doporučit i těm, kteří by jinak o podobnou kulturu neopřeli ani sdílené růžové kolo...

Tohle asi řekne něco hlavně jen pamětníkům, nebo spíš pamětnicím. Za zmínku nicméně stojí mimořádný půvab a nadání mladé Y. Kornové. Je bolestné, když si člověk vybaví její následné životní pády, ale jsem rád, že to nakonec víceméně ustála a dnes má, přes všechny šrámy, fungující vztah a tři zdravé děti.

Mrzí mě, že už se podobné inscenace vesměs nenatáčejí. Tyto úsporné formáty nerozptylovaly zbytnými triky a jinými formalitami, ani samoúčelným megalomanstvím pro spoluobčany, kteří se vydali na náročnou evoluční stezku od člověka k opici. Humblové zásadně tvoří většinu společnosti a proto bych uvítal, kdyby bezcharakternost hl. protagonisty byla ještě podstatně rozostřenější; takto si každý postmoderní "svazák" připadá morálně nadřazený - ale možná právě v tom je ten největší vtip: Paradox děl s touto tématikou tkví v tom, že se vždy všichni Humblové ozvou, aby vyjádřili hlasitý despekt vůči Humblům.