stub

Pod to, co napsal Paldini, bych se klidně podepsal (pravda, mockrát jsem to neviděl). Baví mě, jak si na Babicovi honí své malé pinďourky a velká ega půl národa a panu "..tak tam plácnem todleto.." zajišťují potřebnou publicitu. Pokud jde o mě, já se u toho smál jak pominutý - to se nepodaří ani většině komedií z místního žebříčku. Já, poněvadž nemám tak vybrané způsoby, skvělé rétorické schopnosti ani fenomenální kulinářský přehled, jako mnoho místních uživatelů, dám schválně *****, aby bylo dobře vidět, jak intelektuálně nedostatečný oproti místní většině jsem;)

Otevřená propaganda marxismu, komunismu a vlastně i terorismu. Zajímavé je, že Wakamtsu partii rozehraje definicí propagandy, spolu s konstatováním, že propaganda je vlastně vše a teď nám tedy předloží on tu svoji, čímž účinně odzbrojuje méně zdatné odpůrce;). Obsahově se soudný člověk může s máločím identifikovat, výpovědní hodnota je však poměrně silná. Ps: Vynikající dráždidlo na různé strážce laciné morálky;)

Jeden z režisérových nejlepších kousků, 3 hodiny nabité skutečnými událostmi okolo japonské Sjednocené rudé armády, jenž vznikla v červenci r. 71 sloučením Frakce rudé armády a Revoluční rudé frakce (zasvěcení vědí, jak obrovské množství podobných organizací na přelomu 60. a 70. let existovalo, viz stále omílaná kapitola kolem Badera a Meinhofové, italské Rudé brigády a mnoho dalších). Wakamatsu problematiku dokonale zná, stejně jako zná osobně mnoho zúčastněných (jeho politická orientace je dostatečně známa), a zuřivě tepe do vlastních řad, za což mu patří můj hluboký respekt (jistě, mělo by to být samozřejmostí - ale jak často se toto, zvlášť u politického radikála, vidí...zejména v době alibistických egomaniaků). Prolog se nese v dokumentárním duchu - dominují čb historické záběry a věcný komentář (Yoshio Harada), následně vstupuje stále častěji do popředí barevná kamera, která nejprve jen představuje jednotlivé aktéry, aby se poté vlomila dovnitř příběhu a převzala dominanci. Vše vrcholí známým incidentem, kdy se pět členů frakce na útěku zabarikádovalo v cizím domě, odkud je posléze dostávalo více než 1500 policistů. Konec filmu je opět dokumentární povahy. Oproti dílku z r. 71 nejde o propagandu, ale naopak o kritickou reflexi vlastní ideologie a neschopnosti jejích představitelů uvést ji v život, jejich požírání se navzájem, reálné disfunkčnosti komunity ("soustředění" v horách postupně končí zbytečnou smrtí 14-ti z 26-ti účastníků) apod. Politika jde v mezích možností stranou, Wakamatsu se zaměřuje spíše na vylíčení jednotlivých charakterů v nestandardních podmínkách (nejpůsobivější obrázek v tomto směru představuje Mieko Toyama v podání velmi přesvědčivé Maki Sakai). Perfektně přiléhavou hudbu má na svědomí Jim O`Rourke. Intenzivní, pravdivé, šílené a smutné...

Tenhle režisér to se mnou nemá jednoduché - většina jeho děl mi spadá přesně mezi **** a *****, přičemž nakonec z praktických důvodů volím hodnocení nižší a tak je tomu i zde. Byť obecně neuznávám názor, že Naruseho tvorba je podobná tomu, co dělal Yasujiro Ozu, v tomto případě se obdobému srovnání neubráním ani já - uměřený, komorní, přesto však hluboce osobní a lidský přístup je tentokrát opravdu na podobné vlně (což není vůbec na škodu). Citlivý vhled do života rozpadající se rodiny v rozporuplných poválečných časech. Btw debutující osmnáctiletá Mariko Okada hraje slušně, ale ještě lépe vypadá (kamarád mj. pravil: "..ty vole, to je lízátko..";))

Tohle je jasné - jeden z nejlepších akčních filmů všech dob a nevysychající studna inspirace pro Suzukiho kolegy, kterým nebyl dopřán dostatek vlastní invence (chtělo by se říci - protože už příroda všechnu vyplýtvala na něj), navíc Jo Shishido jako by se pro roli narodil. Množství v budoucnu vykradených scén ani nelze dopočítat (nejen ta s umyvadlem, ale také scéna s autem a provazem, závěrečná scéna ad. ad.). Kdysi jsem sem v prvotním nadšení napsal obsáhlou recenzi, která se mi však patrně neodeslala a znovu tolik slov o jednom filmu chrlit nebudu - prostě si tu představte hromadu superlativů;)

Mám Suzukiho nenapodobitelnou tvorbu velmi rád a tento film je v jejím rámci skutečně výjimečný. Jednak tím, že jde o ultraoriginální remake slavného Branded to Kill (který však z původního díla nechává pouze esenci, prostředí nájemných zabijáků a základní dějovou kostru), druhak svou šílenou, intenzivní vizuální stránkou a třeťak (to už zní hodně kokotsky;)) pouhou skutečností, o kolik dále se již SS autorsky nacházel v době, kdy impotentní (až na čestné výjimky - viz Jarmusch) Hollywood vykrádal jeho stylové scény z 30 let starých kousků. Silné **** a velké uznání za naprosto nové pojetí + skvěle upravený konec. (Mmch hudba skvěle koresponduje s obrazem, zejména častý najazzlý reggae motiv nenuceně spoluvytváří atmosféru.)

Skvělý kousek. Na jedné straně úspěšný vlastník počítačové firmy (byť v době, kdy už začíná praskat bublina, na které letí) s rozpadající se rodinou, na druhé pak mladý prostituující se výrostek Keichi, jenž rodinou nedisponuje vůbec. Bohatý tápající Nagai se (s podivným masochismem, mnoha lidem vlastním) rozhodne zaplatit Keichimu za svedení své "ex" a jejich dva zcela odlišné (v určitém slova smyslu vlastně přímo opačné) světy se začnou prolínat. Film je poměrně náročný na sledování, je však dobře srozumitelný a v mezích možností i celkem zábavný. Silnými tématy je mísení vnějšího a vnitřního světa v optice jednotlivce, subjektivní podstata hodnotového systému a smyslu konání, či totální ztráta orientačního smyslu (samozřejmě v přeneseném významu), nahrazeného vsugerovaným balastem a nesmyslnými ambicemi. Hutná atmosféra a vyvážené herecké výkony, geniálně pojatý střih a některé až ikonické scény (např. hořící "příbytek"), to jsou jen některé z předností chytrého, vyváženého a dokonale kompaktního snímku.

No jasně, děti, poučte nás:) Idiotské formálně i obsahově, dokonale čistý odpad. Co by vykládali (a vykrádali) před pár desítkami let, to si raději ani nechci představovat... Mmch větší legrace by byla, kdyby si ti primitivové zvolili jinou polarizaci - např. "Přemluv cikána" (pardon, ale defektní slovo "rom" používat nebudu).

Oproti o rok mladšímu Orgies of Edo (o pozdějších žánrových jízdách ani nemluvě) je to ještě poměrně "měkké" a málo explicitní, což může rozhodně ocenit ten, kdo chce bádat o exploatačních tématech, ale nemá žaludek většinu podobné produkce sledovat. Ishii se dá bez větší nadsázky považovat za zakladatele subžánru a, jak už zde padlo, narozdíl od mnoha jiných se neutápí v samoúčelném násilí, ale zajímá jej zápletka a děj, při mučení se dočkáme častěji záběru obličeje, než slinivky či jater a z jeho dílek je vždy patrný důvod, proč podobné šílenosti zobrazuje. Obstojné herecké výkony v tomto případě mile překvapí (snad až na zde uvedeného Watanabeho - ten je skvělý vždy). Byť to může znít sebešíleněji, Ishii je svého druhu strážcem morálky a já dávám na své poměry nebývale vysoké hodnocení, přičemž na svého prvního pětihvězdičkového zástupce žánru nadále čekám...

Pokud chce někdo něco opravdu divného a bizarního, je toto vynikající volba. Větší část filmu se drží až překvapivě při zemi a na Ishiiho poměry je vlastně všechno uměřené a decentní (snad až na komické kostýmy). To se ovšem zcela změní v poslední části, kdy se začnou dít různé podivnosti, z nichž (následuje nepatrný spoiler) nejšílenější je příchod Tetsura Tamby (oděného á la Bohachi - http://www.csfd.cz/film/200993-bohachi-bushido-poruno-jidaigeki/ ) v roli největšího hříšníka, který pobije něco místních démonů, zahlásí cosi ve stylu "Na světě to stojí za h***o, v pekle taky...vyjde to nastejno.." a důstojně odkráčí... Seriózní hodnocení může jít těžko přes 2-3 hvězdy, pokud však hledám co největší podivnost, nepřipadá v úvahu jiné hodnocení, než plné.