stub

Pro západního filmaře mimořádně složitá látka k uchopení. Byť se atmosféra liší, obsah zůstává v podstatě zachován. Původní dílo, a částečně i Shinodova adaptace, obsahuje množství mikro-motivů a i jednotlivé scény mají obvykle symbolický význam, což je pro Japonsko dost typické. Scorsese se vydal o něco "západnější" cestou a je to tak asi dobře (ačkoli některé záp. pokusy točit "po japonsku" nedopadly nejhůř - např. Herzogovo "Family Romance, LLC", či povídkové "Tokyo!"). Jeho verze je doslovnější a více se soustředí na několik nosných myšlenek. Dokonale vyniká paradox mezi přirozeným vývojem na straně jedné a lidskou snahou uvádět totéž v praxi svými neohrabanými prackami (dnes se můžem pokrokově smát tehdejším misionářům, ale dopouštíme se stále téhož, ať už na poli globalizace, gentrifikace, čehokoli, co lze zaštítit ekologií či lidskými právy...vlastně je tehdejší "svatá válka" proti té dnešní slabý odvar; dnes je to ale samozřejmě něco jiného, poněvadž jsme velmi vědečtí a už jsme na všechno podstatné přišli). Stejně úspěšně se film vypořádává s příbuzným tématem psaných a nepsaných pravidel, jejich významu a rozdílům mezi nimi. Vrcholem je pak iritující postava Kichijira, ze které Scorsese dokázal suverénně vytvořit maskota celého díla. Konec je pro Američany trochu přihlouple pocukrovaný (obzvlášť v porovnání se syrovým vyzněním od Shinody), ale neurazí.

Tady to vidím jinak, než většina (jak netypické). Uznávám, že dospělé postavy zůstaly trochu plošší, střihač se ve snaze nacpat do filmu úplně všechno nejspíš párkrát dost zdunil a konec už je vysloveně na speedu, ale je třeba si uvědomit, že natočit tohle je násobně těžší, než natočit "dětskou část". A zdařilo se to podle mě nad očekávání. Kingovo psychologizující pojetí trochu oslabilo, ale zůstalo +- zachováno, kontrast dětského a dospělého také funguje slušně. Triková stránka a "lekačky" jsou perfektně odladěné - trochu retro (což se ke Kingovi výborně hodí), ale přitom nikterak vousaté. Důstojné ****

Silné ***. První polovina (tedy celý tento film) je zvládnuta důstojně, atmosféra, lekačky, sžívání se s postavami, vše funguje přibližně jak má. Vzhledem k tomu, že filmovou partii je vždy jednodušší rozehrát, než vypointovat, je "jedničku" samu o sobě dost těžké hodnotit, protože až ve světle "dvojky" si lze udělat komplexní představu.

Vzhledem k tomu, že jsem dospíval v 90. letech, tak jsme se dost navyváděli a zobrazované mne nikterak nepohoršuje. Nicméně o totální krizi identity současných generací jsme si mohli nechat jen zdát, za což jsem opravdu vděčen. Pokud se seriál snažil tuto krizi vyjádřit, pak se mu to dost daří a zasloužil by o hvězdu dvě víc. To si ale v nejmenším nemyslím...

Seriál je silný v budování atmosféry, ale ve své podstatě je o ničem. Tedy začátek zaujme, ale posléze to celé dost ztratí dech. Myslím, že je to problém mnoha filmů a tvůrců. Zpravidla to vypovídá o schopnosti dobře zvládnout formu a naprosté neschopnosti dodat jí i nějaký obsah. Typický a čím dál běžnější úkaz. Čučí se na to ale celkem dobře.

Když si vzpomenu na "Dvaadvacítku" (jasně, Soda byla lepší, ale když beru v potaz náš tehdejší hlad po podobných formátech, tak z toho byl člověk stejně u vytržení) a na "Další, prosím" (v podstatě totéž co teď, ale o 20 let dřív, kdy byla arogance moderátora ještě neobvyklá a zábavná), tak je mi z toho dost smutno. Dávno je to jen trapná exhibice zaslepeného egomaniaka, přesvědčeného o tom, že každý s odlišným názorem je totální idiot. To mu samozřejmě jindy nijak nebrání šavlovat tolerancí a dalšími hodnotami dneška - čili, tolerovat je třeba to, co si myslí a má rád p. Kraus, to ostatní samozřejmě nikoli, tam je v pořádku nahradit toleranci hulvátstvím. Málokdo reprezentuje stav dnešní společnosti lépe, než tento sebeparodický pán. O hosty už dávno nejde, z těch se stal dávno jen Krausův kompars.

Ne jedné straně mě fascinuje, kolik nadaných, mnohdy velmi mladých lidí, mezi námi vlastně pobíhá (např. vařit ze suroviny, se kterou pracuji prvně v životě, vyžaduje značnou dávku vnímavosti i inteligence), na druhou stranu si říkám, o kolik by byl svět lepším místem, kdyby takoví lidé dělali raději něco užitečného...

Poměrně nízké hodnocení zde by mne překvapovalo, ale chápu, že pro evropského diváka tohle nemusí být úplně stravitelné. Každopádně film v nejlepším duchu navazuje na tradici velkých, spletitých příběhů, jejichž jednotlivé linie se jako drobné potůčky sbíhají do velké vodní plochy, kde se teprve celý obraz skládá dohromady (a obvykle odkrývá nějakou formu odlidštění, která dílu dodá patřičnou perspektivu a skrze kterou lze uchopit motivace postav). Řekl bych dokonce, že je vysloveně režisérovou poctou tomuto propracovanému typu tvorby a je dost možné, že ca od poloviny 80. let nikdo nic srovnatelného nenatočil. Zároveň jde podle mě jednoznačně o dosavadní vrchol Leeho tvorby. Pro pochopení toho, nač snímek filmařsky navazuje doporučuji mj. A Fugitive from the Past (Tomu Uchida, 1964), tvorbu Yoshitara Nomury (např. The Castle of Sand, 1974), či o něco lépe stravitelné Kurosawovo Nebe a peklo (1963).

Vynikající téma zasazené do atraktivní doby, utopené ve filmařské nemohoucnosti. Film vůbec neví, co se snaží sdělit a výsledné vyznění má jen krůček k tomu, že prostituce je vlastně bezva, jen kdyby ta politika nebyla takové svinstvo. Mám pocit, že režisér natočil desítky hodin materiálu, se kterými si vůbec nevěděl rady (ostatně, gros jeho tvorby jsou seriály) a nebohý střihač se pak nepříliš obratně snažil vyrobit z toho cosi, co by dávalo alespoň elementární smysl. Ono je to těžké - musím-li být za každou cenu liberální a tolerantní (a v tom jsou Skandinávci obzvláště vyhrocení), mohu být těžko zároveň autenticky kritický. Jedna hvězda za téma, jedna za obstojné herectví (zejména představitelka hlavní role hraje dokonale...pokud to tedy hraje).

O moji krevní skupinu se rozhodně nejedná, ale funguje to. Velké téma je sdělováno velmi prostým způsobem a právě v tom bych hledal jádro úspěchu a všeho toho "oscarování".