detektiv

Ze Zaklínače jsem byla opravu nadšena. Ačkoliv jsem nečetla knihy ani nikdy nehrála hru, seriál mě vtáhnul do děje a i když asi nechápu všechny odkazy, dokázala jsem v jednotlivých příbězích relativně brzo zorientovat. Různé časové roviny narozdíl od mnohých hodnotím kladně jako zajímavý vyprávěcí prvek, který nutil diváka neustále přemýšlet o jednotlivých scénách v kontextu celého příběhu a dodával vyprávění dramatičnost. Henry Cavill je jako hlavní postava výborný a ostatní herci ve vedlejších rolí mu zdatně sekundují. To, že se občas chová jako bručoun nebo působí odtažitě beru jako součást jeho charakteru. Rozhodně se těším na další sérii a pro mě to byl jednoznačně nejlepší fantasy počin za celý rok 2019.

Úžasné, absolutně věrohodné scenérie a historické obrazy, bezchybné kostýmy, líbezná ústřední melodie, něžná Julie, nedostižný a krásný Romeo. Příběh nejsmutnější lásky v dějinách, která,ač už je stará několik staletí, je neustále silná. Scéna v hrobce Kapuletů vystihuje lásku a trápení jako žádná jiná v dějinách filmu.

Ach, Audrey – ztělesnění něžnosti, elegance, krásy a roztomilosti. Nemůžu se na ni vynadívat. Vím, že nejsem jediná, která je jejím šarmem naprosto okouzlena a je to jedině dobře, protože ona je opravdu úchvatná. A s ní i celý film, už jen to, že se to odehrává v Římě, v jednom z nejkrásnějších míst planety, za doby, kdy ještě nebyl zkažen turisty a nezkomerčnil se. Líbí se mi, že celý film má v sobě takovou lehkost, je vtipný, není zde žádné násilí. Gregory Peck má kouzlo osobnosti a když se tohle všechno dá dohromady, po zhlédnutí vám tento film zůstane v srdci už navždy.

Klasika nad klasiky. Už jsem je viděla snad stokrát a stále se na ně těším, až je uvidím znova. Vyskytuje se zde všechno, Problémy doby minulé, střet socialistického a imperialistického myšlení u obyvatel jednoho domu, které nakonec k sobě najde cestu, když zapůsobí vnější síla. Dále středoškolská láska a trápení, rodinné neshody…ale hlavně je to chytrá komedie, některé chvíle se nedokážu přestat smát a je to dáno samozřejmě scénářem, ale hlavně postavami. Nikoho ( snad kromě Jindřišky) bych nevyměnila, protože tady se sešlo několik skvělých hereckých výkonů najednou, z nichž na prvním místě je u mě Bolek Polívka a v těsném závěsu za ním Miroslav Donutil. Na jejich společné scény se vždy těším už dopředu..Jsem moc hrdá, že máme v naší kinematografii takový klenot.

Je to už trapné, ale já stejně musím zmínit nejprve Heatha…je to jeden z mých nejoblíbenějších herců (podle mě i nejkrásnějších), ovšem v tomto filmu představuje ztělesněné zlo, doslova. Jakmile se na plátně objevil, zamrazilo mě v zádech a bála jsem se i dýchat, aby mi neublížil. Celý film se ale netočí jen kolem něho, pochopitelně. Bale je jako Batman úžasný, neuvěřitelně vystihl rozpolcenost svého charakteru…Christopher Nolan se bezpochyby stává jedním z mých favoritů ve světě kinematografie. Celý film je fantasticky promyšlený, nechybí mu nic, má spád, napětí, čiší z něj naprostá beznaděj a bezútěšnost, které jsou ale zároveň protkány láskou, něhou a žárlivostí.

Rob Marshall naprosto vystihl japonské prostředí, ten vnitřní klid, ta symetrie…Po prvním zhlédnutí jsem byla trochu zklamaná, ale to bylo jen proto, že jsem před tím už stihla přečíst knihu. Přesto jsem gejšu viděla již několikrát a s každým dalším zhlédnutím si film vychutnávám čím dál tím víc a všímám si i těch nejmenších detailů. A jsem ráda, že konečně někdo ukázal, co všechno se skrývá pod pojmem gejša a že to rozhodně není synonymum ke slovu prostitutka.

Bohužel do kina jsem šla až po zveřejnění nominací na Oscary a byla jsem tedy tímto faktem chtě nechtě velmi ovlivněna. Začátek filmu se mi zdál relativně zdlouhavý a chvíli mi trvalo, než jsem se dokázala do muzikálového prostředí La La Landu ponořit. Emma Stone patří dle mého názoru k nejsympatičtějším herečkám vůbec a ačkoliv nejsem bláznivá fanynka Ryana Goslinga, musím uznat, že má ohromné charisma, tento pár spolu se mi velmi líbil už v Bláznivé zatracené lásce a i zde byl pro mě jedním z největších kladů celého filmu. Obecně se neřadím k muzikálovým nadšencům, ať už jde o samotné pojetí děje nebo hudebních scén, ale v La La Land byly hudební scény začleněny v rozumné míře, ať už se jednalo o množství nebo zpracování. Závěrečná sekvence celého filmu od okamžiku, který posunul děj do pozdější doby, byla ohromující a posledních několik minut filmu jsem ani nedýchala a nechala jsem se naprosto unést. Tedy závěrem, film nominovaný na čtrnáct zlatých sošek? Rozhodně ne. Muzikál, který se zařadil mezi nejlepší ve svém žánru? Rozhodně ano.

scénář filmu je psaný jako kronika a působí velmi depresivně. Postavy si každou chvílí více a více uvědomují, že není cesty zpět a rozhodně se neblýská v budoucnu na lepší časy, někteří to řeší alkoholem, aby zapomněli, někteří to řeší ještě radikálněji, buď utečou, nebo se sami rozhodnou opustit tento svět. Film jasně ukazoval, že totalitní režim vyžadoval poslušnost, snažil se nutit strojenou radost. V těchto časech nebylo možné být svobodně svobodný, šťastný a pozitivně smýšlející. Herecké výkony jsou úžasné, zahrála si zde elita tehdejší české herecké školy, v jejímž čele stál Radoslav Brzobohatý a Vladimír Menšík a zdatně sekunduje Waldemar Matuška nebo Vlastimil Brodský. Film byl ve své době zakázán, šířil se tajně na videokazetách a režisér filmu tímto snímkem ukázal otevřeně svůj názor, který se týkal tehdejších poměrů, a po natočení emigroval. Myslím, že tento film by měl být ve školách povinný a každý by si měl připomenout naši nepříliš veselou minulost.

Film byl velmi působivý. Dlouhá stopáž vůbec nevadila, naopak, nebylo tam jediné hluché místo. Život v osadě a historická cesta přes oceán je ztvárněna velmi reálně, výkon Maxe von Sydowa netřeba komentovat, byl úžasný. Spolu s Liv Ullman tvořili nádherný a hlavně velmi věrohodný pár. Beznaděj na začátku filmu na mě úplně dýchala a od okamžiku, co se rozhodlo, že odjíždí do Ameriky, jsem si přála, aby tam už byli a našli svůj kus štěstí. Tento film rozhodně řadím k jednomu z nejlepších, co jsem tento rok viděla a myslím, že je velká škoda, jak je opomíjen.

Tento film stojí kromě skvělé režie na neuvěřitelných hereckých výkonech. Sám Michalkov je naprosto přesvědčivý, správný voják, který je naprosto oddaný státu a zároveň milující svoji rodinu. Nejpozoruhodnější výkon ovšem předvedla dcera Nikity Michalkova – malá Naďa. To, že jsou děti roztomilé, to je samozřejmost, ale její výkon měl přidanou hodnotu – její přirozenost, lehkost, reakce na každého herce mi vzaly dech.Další zajímavý aspekt ve filmu je pomalé budování strachu ze Stalina, nic nebylo vyřčeno, ale podkres hudby, přítomnost vojáků, práce na blíže nevysvětlené stavbě v blízkosti vesnice nutil diváka uvědomit si, že přijde něco neblahého. Stopáž 150 minut by se mohla zdát až moc dlouhá, ale myslím, že by to nebylo správné ruské dílo, kdyby bylo kratší než dvě hodiny. O co tady chybí efekty, o to více vyniknou výkony výborných herců, kteří dokážou film vyplnit sami svými charaktery. Režisér dokázal pomalým rozjezdem podtrhnout dramatičnost závěrečných scén, ačkoliv pro mě nejstěžejnější věta filmu zazněla už ze začátku, když otec Sergeje Kotova prohlásil: „Přiznání je eso procesu!“ Poukázal tím na předpoklad presumpce neviny, který rozhodně v komunistických režimech své místo nenašel.