von_sudbohme

Snad krom mnohdy nepřehledného střihu je film až překvapivě dobrý a sledovatelný. Abych řekl pravdu, historie letů do vesmír šla vždycky nějak mimo mě, takže historickou správnost filmu objektivně hodnotit nemohu, přesto mi přišel popis událostí uvěřitelný, a dokonce na ruské poměry i nevídaně neutrální, až kritický k některým aspektům sovětského vesmírného programu (ačkoliv Jurij se tyčí nad ostatními postavami jako silný bohatýr, který má srdce na pravém místě). Zatímco skvělá kamera film vyzdvihuje, strádá epos na mnohdy slabších dialozích, které mnohdy byly ve filmu jenom kvůli vyzdvihnutí morálních hodnot, které "Rusům, a zejména Gagarinovi, nejsou cizí". Stejně tak herci nejsou sice vyloženě špatní, ale nemají tolik prostoru, aby mimo své tváře ukázali i talent, který v nich (snad) dřímá. To je právě bod jenž mě zaujal, protože jsem film pouštěl s konkrétní představou o dávkování děje ve filmu o takovém hrdinovi nejen celé Rusi. Očekával jsem průhlednou propagandu ve stylu one man show Jurije Gagarina, ale překvapivě se autoři vydali jinou cestou a poskytli nám film skoro až v dokumentární formě. Sledujeme sice život Jurije, přesto to není ta postava s níž procházíme cestu z vesnice do kosmického střediska. Divák tu z vpovzdálí nesleduje Jurije, spíše jsou mu nezávisle předkládány situace kolem Jurije. Film se snaží prezentovat jako historicky přesný, čemuž nahrává i opatrná občasná kritika režimu, přesto se na formě díla vidět účel pozdvihnutí ruské hrdosti. Stejně jako se stal český film "atentát" oblíbeným díky prezentaci hrdinného češství, slouží "Gagarin: Pěrvyj v kosmose" stejnému účelu. Stejně jako film "atentát" nebyl přijat zahraniční veřejností, kvůli nulovému přínosu pro "nečechy", nebude tak přijat i film o Gagarinovi. Důležité je, že se tento film očividně ani nesnaží dobýt kina na západě, je vidět, že filmaři přesně vědí na koho cílí a to je možná jeden z důvodů proč nám čechům moc nepřináší.

Co se týče vizuální stránky, je film pastvou pro oči. Záběry na kulisy města jsou dech beroucí, a kdybych viděl film v době svého vzniku, věřil bych, že Lang je cestovatelem v čase, protože bych této vizi budoucnosti upřímně věřil. Příběh se v dnešní době může zdát jednoduchým, přesto jsem si ho vychutnával se vším všudy. Málokdy se mi stane, že si v němém filmu dokážu zamilovat postavy, a vžít se do většiny z nich. Například postava Johhana Fredersena byla dle mého mínění opravdu dobře napsaná, ačkoliv znovu, z dnešního pohledu bude někdy vypadat trochu stereotypně. Stejně tak musím vychválit vizuál a speciální tradiční efekty, za které se film nemusí stydět ani v dobách CGI. Zajímavý je také pohled na třídní boj, který je jednou z hlavních myšlenek filmu. Langovo tíhnutí k socialistickým myšlenkám během třicátých let je obecně známo, přesto se do filmu pokoušel vnášet své myšlenky jen velmi zkusmo, a nahlížel spíš na metaforické vykreslení budoucnosti, která se z kapitalismu propadla do kastovního systému. Má jediná výtka se týká občasně příliš dlouhých scén, které jsem měl nutkání přesouvat. Film se objektivně může řadit mezi klenoty světové kinematografie, a po právu si vysloužil místo v mém žebříčku nejoblíbenějších filmů.

Bezmezně oceňuji režisérův zápal k natáčení filmu, který dohnal do takové fáze, že několik let čekal na rozvinutí CGI technologií, aby mohl divákovi dopřát správný vizuální zážitek, ale bohužel samotný vizuál nedokáže utáhnout 155 minut dlouhý film, a proto nemůžu, s klidným srdcem, film ohodnotit více než čtyřmi hvězdami, a dokonce mám nutkání ohodnotit film raději hvězdami třemi, ale to bych se možná nechal svést subjektivním popuzením z neoprávněného nadhodnocení filmu. Klišé z filmu srší podobně jako sršela radiace z otevřeného Černobylského reaktoru (not great, not terrible :/), a vojenské technologie jsou pro někoho, alespoň krapet zběhlého v teoriích vojenství, do oka bijící svou nesmyslností, což ovšem není důvod, proč mám s filmem problém. Problém s filmem mám kvůli úmorně jednoduchému příběhu, který by mi sednul možná u televizní produkce, ale na Hollywoodské úrovni nemá co dělat. Hudba nezapamatování hodná. S postavami jsem se nedokázal sžít, což byl možná můj kámen úrazu. Osobně bych uvítal, kdyby se zacházelo se světem bez avatarů, protože vidět lidskou rasu kolonizovat vesmír, by mohlo být dech beroucí, namísto toho je mi ukázán stereotypní život domorodého obyvatelstva na přehezké originální planetě. Film není špatný, ale jedná se o prostou popcornovku s překrásným vizuálem. Kategoricky odmítám časté umísťování mezi nejlepší filmy.

Svým způsobem je seriál z historického hlediska jedním z nejpřesnějších počinů, a velkolepé bitevní scény si ještě teď s oblibou pouštím na youtube, ale i přesto bych se na sebe nemohl do zrcadla podívat, kdybych dal minisérii pět hvězd. Problém tkví ve zdlouhavosti, protože osm dílů je opravdu hodně, a místy je vidět, že autor nemá už moc co nabídnout. Scény ze zákulisí politického dění jsem si hrozně užíval, bitevní masové záběry byly úžasné, ale ta výplň mezi tím, zejména v prvních dílech, byla z většiny nesnesitelně nezajímavá. I přes to, jsem první tři díly dokázal přežít, to co jsem ovšem stále nepochopil jsou prvky nějaké fantastické magie, která byla nastíněna postavou muže z majáku. Proč tam něco takového bylo? Nejdříve se o něm mluví jako o nějakém nástroji osudu, potom dokáže léčit pomocí doteků, má vidiny budoucnosti, ale i přesto je v poslední bitvě jen prostým dánským vojákem uprostřed vřavy, který přesto vyvázne z bitvy živ a zdráv, na rozdíl od zbytku nárazového oddílu . Největším slepým místem série pro mě, ale byly scény v naší přítomnosti. Chápu, že tím filmaři chtěli vyjádřit fakt, že i samotní Dánové zapomněli na tuhle etapu dějin, ale přišlo mi bizarní, když vypravěčem příběhu o druhé Šlesvické válce byl někdo, kdo o válce věděl pouze z příběhů jeho babičky, která se vlastně bojů ani nezúčastnila. Kdybych chtěl hledat jenom slepá místa děje, samotný portál csfd neutáhne délku mého komentáře. I přes to všechno má film velké množství skvělých momentů, opravdu krásné záběry, a většina postav má velké charisma, kterým táhnou film, a koneckonců jedná se o jediné přesné vyobrazení situace v Evropě, během táhlého sjednocování Německa.

První epizoda by klidně dokázala utáhnout i celý film. Herecké výkony byly obstojné, a zejména Claviera a Malkoviche jsem si v jejich rolích užíval. Poslední scéna u soudu byla, i se znalostí předlohy, doslova dechberoucí. Věrnost předloze z díla doslova vyvěrá.

Vynikající satira, která v sobě ukrývá i pořádné množství hlubokých myšlenek reflektující tehdejší nálady ve společnosti. Peter Sellers ve své trojroli doslova září a nepochybně jeho charisma přidává všem postavám na dokonalosti. Hlavní a nejdůležitější stránkou filmu jsou dialogy, které tu jsou, dovolím si říct "na bázi absolutní nebeské dokonalosti", a filmu dodávají tu potřebnou šťávu. Humor mi sedl na míru, a když jsem se neválel smíchy, tak jsem se alespoň pousmál, a rozhodně to nebyl humor vynucený, jako u některých moderních komedií. Chápu, že když si někdo o studené válce myslí, že to byla válka v zimě, tak mu tenhle film asi moc nesedne, ale s trochou znalostí se z filmu dají vyčíst souvislosti, čemuž přidává i fakt, že film byl natáčen v době, kdy studená válka vrcholila, a scénář filmu nebyl tak nepravděpodobný, jak se může zdát dnes. Kubrickovo mistrná práce se nezapře, a ať hledám, jak hledám, nedaří se mi najít jakákoliv výtka k filmu. Za mě se jedná o jeden z nejlepších filmů všech dob, a vřele všem doporučuji.

V životě jsem neviděl film s tak nevyužitým potenciálem jako je Alois Nebel. Ze začátku jsem si užíval se vším všudy každý záběr filmu - atmosféra vystěhovaných Sudet byla uvěřitelně sžíravá, ale už od dvacáté minuty se s ní přestává zacházet, a všechno pohřbívá odjezd do Prahy. Po úmorné Praze, kde se vlastně nic nestane (kromě romance s toaletářkou), se vracíme zpět do pohraničí, ale tentokrát režisér zapomněl na pěstování temné atmosféry, a divák dostává nesmyslné vysvětlení motivace postavy Němého, kterého jsme za celou dobu neměli šanci poznat, protože za celý film měl pramálo prostoru, bez ukázání jeho hlavních charakterových rysů a motivací, takže postava působí prázdně a zbytečně. Film nám do hloubky neukáže charaktery vedlejších postav, ale ani u samotného Aloise nakonec nevíme v čem je tak zajímavý, že se kolem jeho osoby točí celý děj. Přes to mě nejvíc mrzí nevyužité kulisy Sudet, protože vybydlené pohraničí ke konci socialismu, kde jsou staré křivdy stále otevřené, hlavní postava je výpravčí na prázdné stanici, to všechno zní hrozně zajímavě, ale bohužel film s tím nepracuje tak jak by měl. Nakonec můžu vypíchnout jen skvělou animaci a jistou poetičnost a magii, kterou v sobě film překvapivě drží.

Film Tenkrát v Americe se dá bez okolků nazvat uměleckým dílem a nebudu přehánět, když řeknu, že spolu s trilogií Kmotr patří ke špičce filmů z prostředí mafiánského podsvětí. Zpracování neustálého skákání mezi minulostí a přítomností je mistrně sestříháno, takže se divák s průměrnou pozorností v ději neztratí, dokonce bych i řekl, že je uděláno lépe než ve filmu Kmotr2. Musím také vypíchnout dávkování děje, protože finální zvrat, ačkoliv je docela předvídatelný, mě stejně dostal, a do poslední chvíle jsem napjatě sledoval plátno. Všechno korunuje úchvatná hudba od Ennio Morriconeho, která dokonale podtrhává atmosféru první poloviny minulého století. Jediná vada filmu je nedořešení některých postav a jejich jednání, například postava Joe Pesciho je ve výsledku nevyužitá, nebo samotný závěr filmu v detailech nepůsobí moc přesvědčivě. Chvílema se zdá, že si možná režisér vzal na svá bedra více, než dokázal unést. Ve výsledku se jedná o perfektní film, který vřele doporučuji každému filmovému nadšenci, nebo fanouškovi žánru.

Jugoslávský film underground je zajímavé nahlédnutí do balkánské kultury s poměrně zajímavým originálním dějem a nevšedním humorem. Základní premisou filmu je nahlédnutí na charakterové vady, jako je chamtivost nebo sobeckost, ale také se do filmu viditelně prolíná reflexe na události jugoslávské občanské války. Film ačkoliv se snaží ukazovat jugoslávskou historii není nikterak historicky přesný, ovšem tento fakt uvolňuje prostor pro mnohdy absurdní humor, který je kostrou filmu. Humor rozhodně nesedne každému, a mnohdy mi přišel až skoro jako trn v oku. Ve výsledku je film rozporuplnou záležitostí, protože z mě neznámého důvodu jsou ty nejméně zábavné části také ty nejdelší, jako příklad uvedu svatební scénu, která mě ke konci výslovně mořila, a jen tak tak jsem ji nějak překousl. Ale to co jsem překousnout nedokázal byly tunely, které spojovali celou Evropu, proč něco takového režisér zahrnul do filmu v životě nepochopím. Zajímavý, leč rozporuplný film, který doporučuji kvůli originalitě a náhledu na Balkán, nikoli kvůli přelomovým filmových technikám a předpokládám, že nesedne každému.