CaptainNor

Není pro mne jednoduché zachovat objektivitu hodnocení při pohledu na starou domkovou čtvť Kladna, kde se děj odehrává, protože se mnou cloumá vlna nostalgie. Kladno bylo tehdy černé, špinavé, zaprášené popílkem z Poldovky, ale mělo svojí nepopsatelnou poetiku a kouzlo. A to se Dušanu Kleinovi podařilo ve filmu vykreslit znamenitě. Není založen jen na kriminální linii, ale především na dokonalé atmosféře a výborné režii, střihu, kameře a hudbě. Komunistické bláboly vyšetřovatelů a funkcionářů nejsou žádnou úlitbou ale faktem, protože takhle opravdu mluvili a jednali. Neustále sami sobě namlouvali jak humánně a efektivně vyřešili cikánskou otázku tím, že je nacpali do paneláků a tím jim dali "svobodu"!? V protiváze těmto nesmyslným výrokům jsou pravidelná intermezza koníka s cikánským vyzdobeným vozem, kterým autoři ukazují dost odvážně skutečnou svobodu a romantiku tak, jak si jí sami romové představují. Nehodlám dělat komukoliv advokáta, snad jen slušným lidem, ale než bych překročil práh vily architekta Rumla, radši bych šel skotačit na cikánskou svatbu!

Snová vize každé klasické předlohy je velice individuální a éterická záležitost a je nabíledni, že si jí vytváří každý čtenář ve svém nitru, považuje jí za svůj duševní majetek a těžko se smiřuje s vizí někoho druhého. Tím neochotněji s vizí umělce, pokud se zrovna nepřiblíží té jeho.. Nechci ani domyslet, co by s Kyticí provedl kdokoliv jiný, než takový mistr kompozice, dynamiky a bizarního oka, jakým je F.A.Brabec. Kritizovat technické disciplíny by proto bylo ode mne ještě větší odvahou, než od režiséra Kytici natočit. Malé zklamání je pro mě jindy skvělý Karel Roden, který svojí trapnou artikulací a frázováním svou postavu degradoval na komickou a to v básni, která by měla být ta nejděsivější a role Polednice, která má sice plachetku, hnáty křivé, ale měla by být malá a Polívka má bezmála dva metry. Jistě se dočkáme dob, kdy bude hrát Popelku, Barunku nebo Marušku Kudeříkovou..

Nejsem takový znalec, abych hledal důvody pro stržení hvězdičky v drobných technických nuancích.. Michael Mann je prostě mistr a všechno si jako vždy uhlídal. Poměrně běžný příběh je rozveden do kvalitních dialogů, které vyvažují slušné akční scény natolik, že drží diváka v napětí. A jestliže použil digitální kameru pro dokonalejší prokres nočního města, jistě věděl proč a kvalitě to rozhodně prospělo. Otázkou je, zda neměl do role nelítostného nájemného zabijáka Vincenta obsadit někoho drsnějšího, přestože jí Tom Cruise zvládl výtečně. S jeho zženštilým ksichtíkem by však měli maskéři méně práce, kdyby hrál Amélii z Mortmartru, než brutálního vraha..

Forrest Gump je tak krásný a dokonalý film, že nemám čas, chuť, ani pomyšlení přemýšlet o manipulaci s divákem a jeho citovém vydírání. A pokud ano, tak v úplně jiné rovině: Který tvůrce, ať už slavný, či bezejmenný se o to nesnaží? Který nehoří touhou diváka ohromit, rozesmát, rozplakat? A asi žádný nechce prvoplánově diváka unudit, otrávit a uspat.. Zbývá tedy hovořit o míře talentu, odvahy, štěstí, aby vznikl film, jako je tento. A pak se milerád dávám k dispozici a nechám se vydírat! Forrest Gump je úžasný film, který si sotva která televizní stanice dovolí vysílat v jiném, než hlavním večerním čase i po patnácti letech…

Bzučení hmyzu, šumění letního povětří, rachocení bryčky a ržání koní, stejně jako unikátní barvy polí zralého obilí, letním žárem rozpálených selských staveních a večerním dusnem a strachem zpocených čel nejbohatších pantátů – už sama letní atmosféra, umocněná strhující hudbou, je důstojným pozadím pro hluboké a vážné drama, naroubované westernovým schématem na české prostředí. Sekalové byli, jsou a budou. Je jen otázka, jak dalece jim režim, společnost a zákon dovolí páchat svoje zločiny. Samozřejmě, že se jim nejlépe daří v totalitních dobách všude na světě. Vladimír Michálek je tichá, šedá myška, která vždycky tajně cosi kutí ve své díře, bez mediální kampaně a přeřvaných upoutávek na Nově a když vyleze dostane od Filmové akademie nějakou tu zlatou korunku a už je zase zpátky v pelíšku! Za Sekala jich dostal zcela právem hned 10 a ode mne dalšího za jeden z nejlepších porevolučních filmů..

Vojtěch Jasný vytvořil film, který je prostý, jak studánka v lesích a přitom je čirým a průzračným uměním a vrcholným dílem československé kinematografie. Voní jarními květy, lány obilí, podzimním listím i mrazivým větrem. Voní koncem války, úlevou, svobodou, zoranou hlínou a poctivou prací,... mrazí a dusí tísnivou atmosférou kolektivizace a důsledků únorového komunistického puče. Postavy, které lze najít v reálném životě v každé době skoro všude jsou živé, skutečné, z masa a kostí. Snad proto, že je jejich představitelé nehráli, ale opravdu jimi byli..

Několik let jsem hledal slova k popsání tohoto skvostu a další roky si s nimi budu pohrávat, mazlit a dávat jim své místo a pořadí. Až budu konečně spokojen, pustím si na oslavu Markétu a s pokorou pochopím, že to byla marnost…a všechno smažu.. Lituji, neumím popsat lásku, Boha nebo princip kouzelné hůlky..

Týmový režijní a autorský tandem Papoušek-Forman-Passer sehrál v „nové vlně 60.let“ patrně vůdčí úlohu. Dalo se logicky očekávat, že každý z nich pocítí touhu projevit své vlastní umělecké ambice. Poslední na řadě byl Jaroslav Papoušek a ten to vzal od podlahy! Stvořil perem i režií, již zcela sám rodinu Homolků, která se stala okamžitě populární a na světě tak byl další národní fenomén - prototyp české rodinky své doby a neskrývanou satirou i české mentality a povahy. Jediný skutečný neherec je Josef Šebánek, původem automechanik a později taxíkář, což ovšem vůbec nesnižuje jeho přirozený komediální talent a v tvrdé konkurenci nijak nezaostává, ale spíš vyčnívá. Na poměrně malém prostoru obyčejné neděle, vymačkal Jaroslav Papoušek z naší rodinky maximum a diváci jí přijali za svou a přijímají dodnes.

Jestliže jsme byli v prvním dílu o roztomilé rodince Homolků seznámeni s jednotlivými povahami, charaktery a prostředím kde žijí, prožívají rodinné strasti i radosti a neustále se handrkují, pak jím musel režisér v pokračování logicky nasadit křídla, aby se odlepili od země a vyrazili trochu do světa. Koupil jim proto nové auto, což v oné době nebyla zase taková samozřejmost a z našich hrdinů se rázem stala hogo fogo rodina! Kdyby ho neměli, nemohl by se děj rozvinout do více linií, což byl přece jenom malý krůček do průměru, ale nemohli bychom tak poznat pradědečka s prababičkou z malé jihočeské vesničky a to by byla věčná škoda. Jejich prostinké a přirozené výkony dávají druhému filmu nový půvab a rozměr, díky němuž nehodlám pitvat trochu komerčnější schéma a už vůbec snižovat nejvyšší hodnocení. To by si totiž zasloužila už jen typicky „česká“ reakce sousedky Suchánkové na nové auto…

Bůh dal Joskovi Platejsovi hodně. Píli, samostatnost, smysl pro humor a značnou dávku šarmu a kouzla osobnosti. Takoví lidé bývají středem obdivu, ale s odhadem lidí, důvěřivostí a naivitou bývají při své sebestřednosti na štýru. Joska je svým způsobem velmi šťastný i ve své samotě a já si umím docela žřetelně představit, že bych mohl takhle jednou žít.. Jen bych měl problém s vyvařováním pro bandu dřevorubců, to ať po mně prosím nikdo nežádá! :-) Obsazení a režie staví film na jedno z předních míst v Bočanově pestré tvorbě. Jen jednu velkou chybu Joska udělal: Svojí vysněnou Borodyiovou si měl ponechat jenom snem a byl by ještě šťastnější…