CaptainNor

Několik let jsem hledal slova k popsání tohoto skvostu a další roky si s nimi budu pohrávat, mazlit a dávat jim své místo a pořadí. Až budu konečně spokojen, pustím si na oslavu Markétu a s pokorou pochopím, že to byla marnost…a všechno smažu.. Lituji, neumím popsat lásku, Boha nebo princip kouzelné hůlky..

O řece Berounce mohu zcela sobecky prohlásit, že je „moje“ a zcela neskromně, že jsem její znalec, protože jsem na ní strávil nejhezčí chvíle svého života. Všechny volné chvíle… To platí i Otovi Pavlovi, který téměř básnickou řečí dokáže rozesmát i rozplakat. Jan Werich o něm kdysi řekl: „Kdyby to byl anglicky píšící autor, ležel by mu svět u nohou.“ Který sebevrah se může pokusit převést tu jedinečnou poetiku na filmové plátno? Karel Kachyňa! A povedlo se mu to na 300%! Pochopil nejen Otu Pavla, ale i kouzlo nejhezčí řeky na světě. Tak jako Jiří Menzel pochopil Bohumila Hrabala! Díky Pane režisére za jeden z nejlepších českých filmů

Vojtěch Jasný vytvořil film, který je prostý, jak studánka v lesích a přitom je čirým a průzračným uměním a vrcholným dílem československé kinematografie. Voní jarními květy, lány obilí, podzimním listím i mrazivým větrem. Voní koncem války, úlevou, svobodou, zoranou hlínou a poctivou prací,... mrazí a dusí tísnivou atmosférou kolektivizace a důsledků únorového komunistického puče. Postavy, které lze najít v reálném životě v každé době skoro všude jsou živé, skutečné, z masa a kostí. Snad proto, že je jejich představitelé nehráli, ale opravdu jimi byli..

Bzučení hmyzu, šumění letního povětří, rachocení bryčky a ržání koní, stejně jako unikátní barvy polí zralého obilí, letním žárem rozpálených selských staveních a večerním dusnem a strachem zpocených čel nejbohatších pantátů – už sama letní atmosféra, umocněná strhující hudbou, je důstojným pozadím pro hluboké a vážné drama, naroubované westernovým schématem na české prostředí. Sekalové byli, jsou a budou. Je jen otázka, jak dalece jim režim, společnost a zákon dovolí páchat svoje zločiny. Samozřejmě, že se jim nejlépe daří v totalitních dobách všude na světě. Vladimír Michálek je tichá, šedá myška, která vždycky tajně cosi kutí ve své díře, bez mediální kampaně a přeřvaných upoutávek na Nově a když vyleze dostane od Filmové akademie nějakou tu zlatou korunku a už je zase zpátky v pelíšku! Za Sekala jich dostal zcela právem hned 10 a ode mne dalšího za jeden z nejlepších porevolučních filmů..

První hlavní role Bolka Polívky a jeho první spolupráce s Věrou Chytilovou pro mne znamená hrubě nedoceněný film. Překrásná atmosféra Jizerských hor a hlavně atmosféra nádraží tady dýchá každým pórem a pulsuje pod mistrovskou taktovkou Laca Décziho. Výkony herců tehdy ještě liberecké Ypsilonky jsou přímo excelentní a pohyblivou kameru Ivana Šlapety si děj přímo vyžaduje. Žádná velká moralita na které jsme u první dámy CS filmu zvyklí, ale bravurně sestříhaný obyčejný příběh mladého muže, který „ví co chce“. Tohle je pro mne Věra Chytilová a její nejlepší film.

Jestliže se domnívám a jsem přesvědčen, že Kmotr je FILM FILMŮ a biblí filmařiny, pak může můj názor fungovat jen potud, pokud ho nikomu nevnucuji. Pak mohu prohlásit, že Bible je KNIHA KNIH a film života..