berg.12

Tu hvězdu za první(?) akční muzikál beze zpěvu a tance prostě přihodit musím.

Písek. Pomsta. Proroctví. V druhém dílu se Villeneuve dává zcela do služeb feudální předlohy a konceptuálního příběhu. Tam, kde v prvním díle obrazy vypráví a objevuje, ve druhém skrze ně jen nechává proplouvat myšlenky o osudu, víře a mesiášství. Postavy téměř opouští a nové prakticky neetabluje. Opouští i náznak humoru, což vše ještě více odlidšťuje. Kéž bychom měli příklad nějaké epické trilogie, s posunem děje a příchodem nových postav, ve které všechno funguje mnohem lépe. Mimochodem, zkuste si porovnat černobílý souboj v aréně s o sto let staršími vozatajskými závody v němém Ben Hurovi z r. 1925 a říci mi, ve kterém aréna napráskaná diváky vypadá lépe.

Vražedně optimistický film. Na tři hodiny hudební výchovy v něm hudba není sice žádný skvost, ale pracuje se s ní účelně. Dobové zpívánky svým opakováním a proměnou v nových situacích dávají celému příběhu emocionální oblouk. Bezprostřednosti Julie Andrews navíc odolá málokdo. Snaha napodobit obrovský úspěch tohoto filmu se v dalších pár letech stala hřebíkem do rakve hollywoodského muzikálu.

První film s miliardovým výdělkem, co jsem nepochopil. Jakákoliv premisa tu má i svůj pravý opak.

Po dvou slabších přichází opět povedená série. Hrajou to asi jako já.

V roce 1949 byla udělena Nobelova cena v oboru medicína a psychologie. Za lobotomii. Jestli pro mě tenhle dokument něco odráží, je to především naprosté selhání vědy, lékařské etiky a terapeutických postupů, na jejichž výsledky budeme jednou nahlížet stejně, jako na onen zákrok prováděný dlátkem a kladívkem. Matt Walsh sice stojí nepokrytě na abrahámovských základech, ale uvidíme, jestli jeho otázka bude pro naše potomky jednou stejně nepochopitelná jako pro něj.

Film, který dokázal využít potenciál paralelních světů pro skutečnou metaforu a přetavit scénáristický masakr do fungující emoce. Zážitek z trochu jiného vesmíru srovnatelný třeba s Věčným svitem neposkvrněné mysli.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Pokračování animovaného pavoučího mnohovesmíru přebírá to nejhorší z Marvela a se sebestřednou jistotou drtí vše, co bylo úžasné na jedničce. Komentář a nadhled vystřídalo vršení jednorázových gagů, úžasnou animaci, která spoludotvářela příběh, vystřídal bezcílný stylový průjem. Postavy ztratily jakoukoliv kontinutitu a celý mnohovesmír je jen hračka pro Spider*ovy feelings. Reakce Evelyn Wang je zcela odpovídající.

Nepochopitelné UFO hollywoodské kinematografie, ve kterém se kdosi rozhodl nacpat porci kreativity, existenciální hloubky a zenové moudrosti do sequelu jedenáct let starého spin-offu. Tohle měl být Shrek 2.

Posouvání hranic filmové magie je úžasná věc. I když pomocí 3D tentokrát Cameron daleko více buduje a daleko méně vypráví. V mém případě má ale smůlu, že jsem hrál úchvatnou podmořskou Subnauticu. Do černého se navíc nestrefuje ani s jádrem vyprávění rodina vs. kmen a relativizací významu smrti. Symbolický přesah je ten tam a po hudební stránce je to doslova zombie, co ohlodává Hornerovy kosti. Hodnocení nechávám otevřené pro další části jeho Modrých válek.