Oskar

Oskar

Stuart Hample

okres Brno
neusmrtitelný astrolog

homepage

384 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 13 26 38 50
    • 3.3.2013  12:53
    Český lev 2012 (TV pořad) (2013)
    **

    Konzervativnější ráz ceremoniálu jako pouhého předávání bez laškování s ministryní, mimózních hudebních čísel a ztrapňování oceněných vpodstatě vítám, ale proč to celé i po eliminaci těchto notorických brzd trvalo skoro dvě hodiny? Moderátorský styl Jana Budaře mi silně připomíná Luďka Nekudu a jeho Sešlost, což asi není ideální pro pořad z roku 2013, který tvůrci opakovaně nazývají "galavečerem". Scénografie Michala Cabana patří do divadla 90. let minulého století a oslavy dvaceti let Českého lva až do příštího ročníku. Loňská velkoblamáž s Lucií Bílou mě bavila víc. 30%

    • 1.3.2013  20:08
    Ako sa neoženiť (TV film) (1982)
    ***

    Málo se to ví, ale Fan Vavřincová napsala po Takové normální rodince ještě jeden seriál. Realizovala ho slovenská televize (pod názvem Ako to bolo naozaj) a je tak zapomenutý, že na ČSFD ani nemá profil. Při neúspěšné snaze ho někde vypátrat jsem nicméně narazil na jiný "slovenský" kus téže autorky, o jehož existenci jsem nevěděl. Jde o tradiční papundeklovou televizní hru, která se celá odehrává v jedné místnosti (kam některé postavy - jak je u autorky zvykem - vcházejí oknem) a točí se okolo podobných nedorozumění jako epizoda TNR s protivnou tetou z Kroměříže. Starý mládenec by se po delším korespondenčním vztahu rád oženil s jakousi paní a jeho zlomyslná neteř chce sňatek překazit. Namluví proto dalšímu příbuznému, že baba trpí nervovými záchvaty, pročež je třeba ji bez varování polévat studenou vodou, a jí zase že dobrácký strýc je ve skutečnosti cynický děvkař, který utrápil už několik žen. Expresivita herců mi zpočátku trochu vadila a řekl bych že ne všechny vtipné dialogy přežily překlad do slovenštiny, ale v početné konkurenci velice pitomých normalizačních mikrokomedií jde o nadprůměr. 60%

    • 3.1.2013  12:38

    "Elementary, my dear Freud!" Autorovi knižní předlohy i scénáře Nicholasi Meyerovi se nedá upřít, že měl nádherně praštěné nápady. Ve filmu Čas po čase posadil H.G.Wellse a Jacka Rozparovače do stroje času a poslal je do budoucnosti, v tomto doyleovském apokryfu zase svedl dohromady Sherlocka Holmese a Sigmunda Freuda. Setkání dvou podobně uvažujících a srovnatelně inteligentních mužů v napjatém vztahu "pacient a terapeut" slibovalo značný dramatický potenciál, stejně jako rozkošná myšlenka, že profesor Moriarty (asi tříminutový výstup Laurence Oliviera) byl ve skutečnosti neškodný stařík, kterého paranoidní detektiv pod vlivem drog všude možně pronásleduje. První nápad je rozvíjen docela zajímavě (i když ne tak konfliktně, jak jsem si představoval), druhý bohužel nikoli. Specialista na pietní přepisy úspěšných divadelních představení Herbert Ross inscenuje i tento (nadstandardně vypravený) film velice konvenčně a staticky, v pomalém tempu (v první, upovídané polovině) a s nedostatkem smyslu pro gradaci (v druhé, detektivně-akční půlce). Nervní Nicol Williamson, vizuálně připomínající mladší vydání komika Alastaira Sima, není tak docela Holmesem podle mého gusta, Watson Roberta Duvalla by byl příjemným překvapením, kdyby se z něj v okamžiku setkání detektiva s Freudem nestala jakási mrtvá váha, vláčená zbytkem filmu bez jakéhokoli přínosu pro děj. Detektivnímu případu ubírá na zajímavosti, že jsme už zdálky upozorňováni, kdo je pachatelem a jaké jsou jeho motivy. Jestli existuje důvod, proč bych tento film přece jen zařadil do kategorie "must see", je jím jednoznačně Alan Arkin v roli Sigmunda Freuda, perfektní jako vždy. 60%

    • 29.9.2012  20:32

    Dvě stárnoucí sestry už asi třicet let drží ve sklepě svého šíleného bratra. Když ze sklepa uteče a v okolí dochází k vraždám, hrdinky si kupodivu asi polovinu filmu nedají dvě a dvě dohromady... Film otevírá poměrně brutální vražedná scéna, točená ze subjektivního pohledu útočníka, ale dál se pokračuje v tak utahaném a nedramatickém tónu, že jsem málem usnul. The Beast in the cellar bývá sice řazen do série grande dame guignolů, ale jeho hrdinky jsou spíš takové běžné důchodkyně než nějaké groteskní kreatury. Jejich vztah (Flora Robson je rozumnější a mírně panovačná, Beryl Reid trochu infantilní a submisivní) mi silně připomínal dvojici z filmu Drahé tety a já. Přes nekonečné hovory o počasí (inu, Britové), několik logických mezer a jednu hodně směšnou retrospektivní sekvenci se ale film dopracoval k poměrně nečekané pointě. 40%

    • 29.9.2012  20:31
    Allan nebo jeho sestra (TV film) (1970)
    **

    Televizní horrory většinou za moc nestojí, ale když jde o společné dílo Henryho Farrella, scenáristy Baby Jane a Sweet Charlotte, a Curtise Harringtona, který sám natočil několik podobných filmů, jdou předsudky stranou. Allana a jeho sestru s dříve jmenovanými spojuje téma patologických rodinných vztahů a v rámci podmínek (natočeno za deset dní) je to docela obstojný film. Problém je spíš v tom, že děj je variací na jednu starší Farrellovu povídku, kterou jsem naneštěstí znal (tady je, kdyby vás to zajímalo) a její pointa mi připadala mnohem lepší než zdejší varianta. 40%

    • 4.8.2012  06:15
    Kdo přežije: Nikaragua (TV pořad) (2010)
    ****

    Podle mě vůbec ne tak tragická série, jak to z okolních hodnocení vypadá. Jedním z důvodů té averze je jistě nejednoznačně vnímaný vítěz a druhým to, že po dvou předchozích řadách, kterým kraloval evil-maharádža Russell Hantz, tady podobně dominantní postava chybí. Nicaragua je na velké myslitele a stratégy vážně dost chudá. Dva jednoocí králové mezi slepými - licoměrný Sash, z jehož řeči těla a obličejových tiků by kdokoli s třímístným IQ okamžitě poznal, kdy mu lže, ani nabubřelý Marty, jehož osud ve hře je celou dobu v rukou jiných lidí, jimi rozhodně nejsou. Lidé jako Chase nebo Jimmy T. už v mých očích jen potvrzují, že Charles Darwin měl pravdu. Na druhé straně ale Nicaragua vyniká několika zábavnými excentriky, které je radost pozorovat. Nemůžu říct, že bych pomstychtivé stařence Jane nebo psychopatické Naonce "fandil", ale rozhodně jsem se vždycky těšil, co zase řeknou nebo provedou. :-) Pokud jde o všeobecně vysmívaného modela Fabia, mám za to, že vlastně docela chytře využíval ve svůj prospěch přesvědčení ostatních, že nepobral moc inteligence, a právě tím ji paradoxně prokázal. Oblíbené postavy: Fabio, Holly, Brenda. Neoblíbení: Tyrone, Shannon, Marty, Chase, Alina. 70%

    • 28.7.2012  08:35
    Judex (1963)
    ***

    Tak dlouho chtěl Georges Franju natočit remake němého Fantomase a tak dlouho to odkládal, až ho předběhla konkurence. Zatímco André Hunnebelle chystal svou komediální verzi, Franju rychle sáhl po jiné němé klasice Louise Feuillada. Titulní (anti)hrdina Judex je něco mezi Fantomasem, Arsénem Lupinem a Jánošíkem. I on má spadeno na bezcitné a nepoctivé boháče, narozdíl od víceméně šíleného teroristy Fantomase je ale ušlechtilejší a dává svým obětem i možnost nápravy. Stylizace filmu do poetiky němé éry dopadla tak napůl. Franju umí efektně využít černobílý obraz a obejde se bez přemíry slov. Občas zapojí i některou z "němých" konvencí (mezititulky v ozdobném rámečku, kruhové roztmívačky). Některé scény jsou nádherné, některé jednotlivé obrazy až ikonické, ale... skoro bych řekl že hodné lepšího filmu. Celek působí strašně pomalým a špatně gradovaným dojmem, spíš jako rozhýbané obrazy s perfektní kompozicí než živé, dramatické dílo. Iluzionista Channing Pollock v titulní roli je výrazně působivější ve scénách kde je maskovaný a nemluví (jedna za všechny) než když spoléhá na svůj líbivý exteriér, hudba Maurice Jarreho je nádherná na poslech, ale nehodí se k dobrodružnému filmu. Jako kuriózní artefakt mimo kinematografické trendy své doby Judex stojí za vidění, ale nejsem si jistý, zda bych se na něj podíval i podruhé. 50%

    • 28.7.2012  07:24
    Kdo přežije: Mikronésie (TV pořad) (2008)
    ****

    V době její premiéry mi tato řada připadala jako jedna z nejlepších, s odstupem let a po nedávném znovuzhlédnutí musím hodnocení trochu zmírnit. Na první pohled Mikronésie obsahuje všechno, pro co mám Survivora rád - mazané intriky, nečekané zásahy vyšší moci, kreativní práci se skrytou imunitou, do té doby největší počet blindsidů za sérii a navrch i pár osvědčených kádrů z minulých řad. Protože polovinu "obsazení" tvoří zkušení hráči a druhou polovinu zanícení fanoušci hry, tentokrát odpadl stále se únavně opakující střet přístupů svatoušků ("jsem nejlepší, protože hraju čestně") a sviní ("jsem nejlepší, protože jdu přes mrtvoly"). Všichni soutěžící z Mikronésie jsou na podrazy připravení a akceptují je jako součást hry bez melodramatických sebelítostivých výlevů. Tolik k pozitivům. Jenže... Zaprvé Mikronésii malinko ublížil neobvykle vysoký počet soutěžících, kteří odešli ze soutěže buď dobrovolně nebo ze zdravotních důvodů. Zadruhé - moc se v dobrých dvou třetinách série přenáší z osoby na osobu tak často, až v ní vlastně postrádám nějaké opravdu dominantní hráče. Takové, kteří myslí na pět tahů dopředu a mají neustálou kontrolu nad soupeři (asi nejvíc se tomu blíží chladnokrevná Natalie). Parvati, Ozzy, Cirie i všichni další původci zajímavých tahů prostě jen využili nějaké pomíjivé momentální situace, ale nikdo z nich neměl opravdu dobře naplánovanou dlouhodobou strategii. Takže nakonec jsem si proti svému zvyku vlastně nejvíc oblíbil těch několik pošetilých naivků, protože byli ve své naivitě konzistentnější než "padouši" ve svých pletichách. :) Oblíbené postavy: Jason, Amanda a "nejhloupější člověk v historii soutěže" Erik. Neoblíbení: Chet, Jonny Fairplay, Parvati. 80%

    • 26.7.2012  21:40
    Hisardot (TV pořad) (2007)
    *****

    Po dvanácti letech a čtyřiadvaceti sezónách amerického Survivora a po značném zklamání z české, britské a australské mutace, jsem přirozeně očekával, že izraelský Survivor bude přinejlepším zábavná obskurnost. Ale víte co? Je tak jednoznačně nejlepší ze všech, že mám skoro chuť zpětně všem dříve viděným snížit hodnocení o hvězdičku. To, čeho jsem se nejvíc obával - dvojnásobný počet dílů proti US - se nakonec ukázalo být obrovskou izraelskou předností. Každého soutěžícího opravdu poznáte bez ohledu na to, jak brzy soutěž opustí a oproti poněkud manipulativně "vyprávěnému" originálu zde absentuje tendence tlačit na nižší pudy a dělat z jedněch padouchy a druhých hrdiny. Delší stopáž jednotlivých dílů je efektivně využita (delší a více konfrontační kmenové rady, kromě obligátních soutěží o imunitu ještě dvě další v každém díle). Jediným trochu sporným bodem je přemíra twistů. V roce 2007 by byl samozřejmě nerozum natáčet Survivora podle prvotní přímočaré šablony, ale chvílemi jsem měl pocit, že množství vnějších zásahů do hry změní prohnané stratégy v rezignované apatické loutky, které si řeknou "proč se snažit, když zítra bude všechno stejně jinak". Jen zázrakem se to nestalo. Ještě musím zmínit nejefektivnější a nejdůslednější použití redemption islandu, jaký tato soutěž zažila, a opravdu grandiózní finále. Oblíbené postavy: Neama, Noam, Dan. Neoblíbení: Marina, Shahar, Idan. 100%

    • 6.7.2012  19:27
    Jasnovidec (TV film) (2005)
    ****

    Rozporuplné dojmy. Na jedné straně jde o mnohonásobně lepší televizní inscenaci než je většina těch natáčených okolo, na druhé se nemůžu zbavit dojmu, že někdo vytáhl ze skříně scénář starý třicet nebo čtyřicet let. Vzhledem k vývoji televizního vyprávění je dnes Jasnovidec trochu anachronický - pomalý (oželel bych dobrou polovinu scén mimo soudní síň) a plný nadbytečných postav, jejichž mikropříběhy zůstanou nedořešeny. Naopak osvěžující je obsazení některých herců proti jejich obvyklému typu (pantátovský Rudolf Hrušínský jako agilní prokurátor, Ljuba Krbová jako labilní puťka, výjimečně neafektovaný Jan Přeučil jako přísedící u soudu). Mile mě překvapili i někteří, kterých už jsem díky jejich nadužívání přesycen (Vašut, Stropnický). Trochu mě mrzí nevyužitý potenciál celé kauzy (kdybych o Hanussenových dalších osudech a zapletení s třetí říší nic nevěděl, z filmu bych nebyl o moc moudřejší) i dávno přežité ukončení s titulky oznamujícími co se s jednotlivými aktéry stalo po letech, ale mám slabost pro soudní dramata a buď jak buď, tohle je docela solidní. 70%

    • 6.7.2012  19:26

    Kladu si otázku, co by mě vlastně mělo děsit na příběhu, v němž duch protagonistovi nijak neubližuje, neohrožuje jeho a nikoho jiného a je vlastně v pozici bezbranné oběti, která jen pasivně čeká na jakousi formu vysvobození. Stejně jako třeba u filmu Full Circle mi trochu vadí, že se původně tajuplné vyprávění zvolna překlopilo v tuctovou detektivku, kde hrdina chladně a racionálně dedukuje a rozplétá jako kriminální případ něco, co by mělo být strašidelné svou iracionalitou. Přesto má The Changeling velmi dobré momenty (při spiritistické seanci jsem ani nemrkal). 50%

    • 2.4.2012  09:40
    Mumie (1959)
    ****

    Hammerovská verze filmu s Karloffem se mi líbila výrazně víc. Narozdíl od melodramatického originálu má jednotný styl (který je se svými červenými bažinami a smaragdově zelenými zákoutími hrobky sice nerealistický, ale opravdu krásný) a především výrazně lepší scénář. Karloffova postava byla u Hammerů moudře rozdělená na dvě a v obou případech lépe motivovaná. Původcem zla je člověk. Egypťan domestikovaný v Británii, který se chce pomstít za "rouhání" britských archeologů. Mumie je jeho nástrojem (podobně jako třeba Golem v Císařově pekaři). Je zvláštní, že i roli, která zdánlivě předepisuje jen neartikulované mručení a klátivou chůzi, naplnil Christopher Lee čitelnými emocemi a diferencovaným vývojem napříč dějem. Jeho mumie (i když nebyl mumifikován, tuto chybu originálu tvůrci převzali beze změn) se zpočátku chová jako dobře naprogramovaný stroj, který po rozehřátí na provozní teplotu slepě plní příkazy Egypťana, později se začíná rozpomínat na svou lidskou minulost a chce na ni navázat. Dobře motivovaná je i postava Petera Cushinga (který byl nicméně o generaci starší, než by se k jeho postavě hodilo). 70%

    • 2.4.2012  09:39
    Mumie (1932)
    **

    Příběh je téměř totožný jako v Draculovi, jen přesazený do jiných exotických kulis. "Monstrum" ve skutečnosti opět není monstrózní, protože v zafačované podobě se Boris Karloff ukáže jen na začátku (který zůstane nejlepší sekvencí filmu). Staří Egypťané museli být velmi předvídaví. Poté, co ji oživí magická formule, mumie nezažije žádný kulturní šok ze skoku v čase o 3700 let, ničemu ve svém okolí se nediví, okamžitě se zorientuje, osvojí si společenské návyky oxfordského gentlemana a překvapivě dobrou angličtinu. Asi největší botou ze všech ale je, že film se jmenuje Mumie, ačkoli mumifikace podle bláhových představ tvůrců spočívala v pouhém omotání oběti gázou a pohřbení zaživa. ;-) Kdyby to tak bylo, po 3700 letech by archeologové otevřeli sarkofág a s trochou štěstí v něm našli nanejvýš pár zrnek prachu. Nemůžu se rozhodnout, který tvůrčí handicap je zodpovědnější za tak slabý výsledek. Chabý scénář s jalovými postavami a nulovými vztahy mezi nimi, nebo spíš impotentní režie, která hlavně dbá na to, aby bylo všechno dobře nasvícené, bezproblémově romantické a zbavené veškeré tajemnosti? 30%

    • 2.4.2012  09:39
    Dracula (1931)
    **

    Kousky jako Dracula s Bélou Lugosim jsou důvodem, proč většinu lidí těžko přesvědčíte, aby systematičtěji sledovali filmy starého Hollywoodu. "Povinná" chvála kanonizovaných kousků jim dělá medvědí službu. Má smysl někoho přesvědčovat, že takzvaná zlatá éra universalovských monster, začínající Draculou, je ve skutečnosti naopak odklonem studia k bezpečně konzervativním fantasy báchorkám pro masy? Že skutečnou zlatou érou horroru byla předešlá dekáda, v níž herci jako Lon Chaney nebo Conrad Veidt hráli rozmanité psychopaty, tedy "monstra", která mohla být reálná a právě proto jsou děsivá dodnes? Filmy jako Dracula a Mumie z velké části stavěly na xenofobii publika - na podvědomém strachu z jiné kultury na blízkém i dálném východě, na rozporu mezi přitažlivostí a odpudivostí čehokoli "odjinud". Béla Lugosi byl mizerný herec, jehož pro roli zjevně kvalifikoval jen maďarský původ, Todd Browning (režisér nekonečně lepších filmů Alonzo, muž bez rukou a Zrůdy) se tentokrát nejspíš řídil mantrou "Když něco nemá smysl dělat, nemá smysl dělat to dobře" a bezděčně komických míst není dostatek, aby filmu dodala novou kvalitu. 30%

    • 28.3.2012  00:40
    Steve (2010)
    ****

    Krátká dramedy o třech dějstvích (předevčírem, včera a dnes). Hysterická žena a její věčně prokrastinující manžel mají hlasitou krizi, do které jim pod různými záminkami zasahuje vtíravý soused zezdola. Něco na způsob skvělé komedie A co Bob?, jen ne tak přímočaře legrační. Můj celkový dojem z filmu je pozitivní a je moc milé vidět Keiru Knightley a Colina Firtha pohromadě, ale musím připustit, že s neznámým obsazením by mě to asi neohromilo. Moje titulky najdete zde. 70%

    • 7.3.2012  16:44
    Vesnice roku (studentský film) (2011)
    ***

    Možná bych šel s hodnocením i výš, kdyby šlo o pilotní díl zamýšleného seriálu. Pokud jím není, krouží mi hlavou spousta v ději nastolených a nezodpovězených otázek: Pokud mají Vetchý a Vlasáková potomka, jemuž je přes 20 let, kde je mu konec? Kdo byl před lety zmizelý občan, jehož ostatky jsou náhodně nalezeny na pozemku bývalého starosty? Šlo o vraždu? Zůstal, nebo nezůstal Vetchý starostou po událostech na konci? Dočká se, nebo nedočká ambiciózní Budař nějakého povýšení? Co je ochoten pro to udělat? Nebude Vetchého vydírat skrz tu kostru? V podobných prchavých epizodách a letmých zmínkách o něčem, k čemu už se pak nikdo nevrací, se skrývá tolik dramatického potenciálu, že bych takový seriál docela s chutí sledoval. Pokud je to ale jen jednorázová věc, jde spíš o lepší průměr. 60%

    • 5.3.2012  12:14
    Český lev 2011 (TV pořad) (2012)
    ***

    Protože výroční filmové ceny mi připadají už v principu nesmyslné, záměrně nechám stranou, kdo si co "zasloužil/nezasloužil" dostat. Vyjádřím se jen k ceremoniálu s pozoruhodnými statistickými výsledky: historicky nejvyšší sledovanost versus suverénně nejnižší spokojenost. Loni jsem byl příjemně překvapen Vachlerovou dobrou vůlí poučit se z chyb a vyslyšet některé námitky svých kritiků. I letos něco z loňské progrese zůstalo - snaha doprovodným komentářem představit nominované i ostatní loňské filmy i těm, kdo právě spadli z Marsu a jakživi o nich neslyšeli. Nebo princip zúžení pěti nominací na první tři místa. Díky němu máme bližší představu o pořadí a můžeme z něj vyvozovat obecnější věci - například že nesouhlasná hysterie kolem 12 nominací za Odcházení byla buď úplně zbytečná, nebo akademiky mezi prvním a druhým kolem hlasování ovlivnila. Nakonec i snaha pojmout ceremoniál formálněji než dřív zůstala a byla by se vyplatila, kdyby... Kdyby někoho nenapadlo angažovat Lucii Bílou, a co hůř - kdyby se jen na základě této volby celý večer nestylizoval jako "hudební". Vzhledem k tomu, že loni byl do kin uveden jediný (a ještě svorně vysmívaný) muzikál, nechápu prostě smysl takové stylizace. Hudebně taneční výstupy stejně jako loni zpomalovaly tempo (tentokrát ale víc, protože byly delší a častější) a bezradná moderátorka se potácela od jednoho trapasu ke druhému. Přesto všechno mě velmi bavilo to pozorovat a považoval bych proto za pokrytecké jít pod tři hvězdičky. :) 50%

    • 1.1.2012  06:00

    Zdaleka ne tak originální film, jak se původně zdálo. Podivná černá komedie si bere motivy z Psycha, Homicidalu a Peeping Toma, aby je zasadila do nového příběhu. Jenže ani ten není tak docela nový - je to vlastně hodně volná variace na Alenku v říši divů. Předčasně vyspělá teenagerka jménem Cheryl najde zaměstnání v hotelu své staré tety. Protože dostává podivné nepodepsané vzkazy, začne Cheryl slídit po pokojích hostů a hrabat se jim ve věcech, aby srovnala rukopis na lístcích a zjistila, kdo je píše a proč. Každý z hostů tají před světem nějakou opravdu bizarní deviaci a zdá se, že teta (která vášnivě ráda chodí s fotoaparátem na pohřby cizích lidí, aby "zachytila okamžik, kdy duše opustí tělo") má své důvody, proč ve svém hotelu poskytuje útočiště výhradně úchylům. Stejně jako je Carrollova Alenka jen zdánlivě marnotratným ohňostrojem nahodilostí a ve skutečnosti má až matematickou vnitřní logiku, ani bizarnost Private Parts není samoúčelná. Rozuzlení dává všemu viděnému smysl a dokonce film tak trochu přeřazuje do jiné žánrové kategorie. Jde o podobný případ zdánlivého braku, který překypuje trefnými postřehy o dvojí společenské morálce, jakému se věnuje například John Waters. 60%

    • 29.11.2011  15:22

    Kirk Douglas v rozsahem menší, ale velice efektní roli muže, který se pomocí důkladných masek vydává asi za pět dalších lidí. Aby toho nebylo málo, mimikry nosí i několik velkých herců v malých rolích a jejich totožnost vyjde najevo až na samém konci. Velká škoda, že jsem tento film neviděl v dětství. Možná bych ho dodnes ze sentimentálních důvodů nadhodnocoval jako třeba Fantomase. :-) Na druhé straně - čím by byl Fantomas bez humoru? Seznamem Adriana Messengera, obávám se. Masky sice mění herce k nepoznání, ale zároveň je až příliš zjevně odlišují od nemaskovaných herců, takže celý ten "gimmick", spočívající v přemýšlení, kdo ze slavných hostujících hvězd hraje v utajení, už od začátku kulhá na obě nohy. Horší ale je, že tyto mimikry zabírají dohromady asi 20-30 procent filmu, kdežto ve zbytku se jen velice zdlouhavě a často nezajímavě tlachá u stolu. Vyšetřovatel George C. Scott obvykle popisuje jiným postavám něco, co jsme předtím na vlastní oči viděli, nebo co naopak teprve uvidíme. Takže výsledkem je trochu nepochopitelně scenáristicky odbytý a režijně neohrabaný film s nádhernou kamerou a maskami, který přímo volá po pečlivějším remaku. 50%

    • 29.11.2011  15:22
    Věčná Eva (1941)
    ****

    Aby udělal radost umírajícímu otci, přivleče mu jeho syn ke smrtelné posteli dívku, již představí jako svou snoubenku, přestože ji sotva zná. Otec se rychle zotaví a slečna je nucena hrát svou roli dál. Poměrně běžná zápletka, jaká by P. G. Wodehouseovi stačila na sedmistránkovou povídku, malinko trpí natažením na celovečerní délku. Dokud se lže, předstírá a zatajuje skutečnost, je to docela legrace, ale myslím že nevyhnutelné odhalení pravdy přišlo moc brzy a následné půlhodinové omluvy a udobřování jsou na komediální film příliš dlouhé. Štěstí, že Věčnou Evu udržuje při životě povedené obsazení. Filmům s Deannou Durbin jsem se dlouho vědomě vyhýbal a začínám si říkat, že to byla chyba. Chudák herečka nemůže za své poněkud mimózní příznivce, kteří po různých koutech internetu trousí vrcholně trapné koláže jejích fotografií se srdíčky a kytičkami nebo lepkavě přeslazené YouTube tributy. Věčná Eva mě přesvědčila, že Deanna D. byla ve skutečnosti docela příjemná a civilní herečka a nejkýčovitější byl na ní její poněkud akademický, pseudooperní zpěv. Když se ozval poprvé, nadskočil jsem úlekem. Charles Laughton v roli, na jaké měl jinak patent Charles Coburn, přesvědčivě zestárnul o několik desítek let a moc pěkně přemostil zadání scénáře (vrtošivý stařík) se svým standardem mimořádného herce s přirozenou autoritou. 70%

    • 27.10.2011  17:07
    Holy Flying Circus (TV film) (2011)
    ***

    Pere se ve mně montypythonský fanoušek a odpůrce křiklounských manifestů. Prvnímu se nesmírně líbil nápad zdramatizovat události kolem přijetí filmu Život Briana a těšil se jako malé dítě na zdejší podobu Johna Cleese a spol. Druhý byl značně rozčarován upocenou vulgaritou humoru, který je přitom snaživě dosazován do známých pythonských vzorců, a z apelativního sdělení filmu "brojme proti cenzuře", které mi v roce 2011 nepřipadá o nic aktuánější než zakládání spolku pro potírání španělské inkvizice. Vážně si někdo myslí, že Monty Pythoni byli bojovníci za právo fuckovat ve filmu a televizi? Skutečně byl jejich humor až tak přízemní? Kdyby ano, neprokázal by tak dlouhou trvanlivost. Holy Flying Circus je roztomilá kuriozita, ale okouzlení z "reinkarnace" známých komiků do mladších herců mi vydrželo asi 10 minut a celá domnělá kontroverze kolem středně zábavné televizní diskuse s biskupem mi připadá jako bouře ve sklenici vody. Čekal jsem víc. Podrobněji v mé recenzi. 50%

    • 17.10.2011  02:39

    Trochu mě udivuje, jak se většina shoduje na tom, že "dvojka je stejná jako jednička". Jedni to myslí pozitivně, druzí naopak, ale všichni jako by přehlédli, jakou proměnou prošel titulní hrdina a o kolik pevnější v kramflecích je on i scénář. Oba filmy sice hodnotím třemi hvězdičkami, ale každý z jiných důvodů. U prvního filmu jsem měl (možná nesprávný) dojem, že autoři oprášili nějaký zamítnutý koncept regulérní bondovky (napsali celkem čtyři) nebo přinejmenším posbírali nepoužité odřezky filmů s Brosnanem, splácali je dohromady a Rowan Atkinson podobně nahodile přispěl dříve nepoužitými beanovskými gagy nebo variacemi na ty už použité. Nový Johnny English mi připadá mnohem komplexnější - děj postupuje pořád dopředu a i když není dostatečně originální, aby uspěl ve vážném filmu s Bondem nebo Bournem, rozhodně je efektivní - jednoduše řečeno, zajímalo mě, "jak to bude dál". A zatímco English z prvního filmu vzbuzoval spíš zlomyslný posměch a v duchu jsem mu přál jen to nejhorší, jeho reinkarnované já si zaslouží sympatie. Jinak a trochu podrobněji v mé recenzi. 60%

    • 4.9.2011  17:15

    Zapomenutý zlodějský film, v českých televizích prý kdysi uváděný jako Dům plný diamantů. Charles Grodin, který se také podílel na scénáři, hraje překvapivě nekomediální postavu. Na zakázku bohatého arcilotra Trevora Howarda se chystá vyloupit londýnskou úschovnu diamantů. Plán provede s pomocí své snoubenky (Candice Bergen), která účast na zločinu podmiňuje sňatkem, starého zaměstnance této "diamantové banky" (James Mason) a několika švábů. Pomalejší a trochu nepřehledný začátek filmu bohatě vykoupí samotná loupež. Nejsou to úplně čisté čtyři hvězdičky, ale viděl jsem tolik heist/caper filmů, které jsou po všech stránkách dokonalejšími filmy a přesto nenabízejí tak důmyslný a neokoukaný plán zločinu, že 3* by zkrátka byly málo. Dále stojí za zmínku, že film existuje ve dvou různých verzích. Sestřih je zřejmě stejný, ale druhá verze, vyrobená pro televizi, se od první liší přidaným voiceoverem Charlese Grodina. Právě tuto verzi jsem viděl. Narativ dodal filmu trochu humoru a pomohl zorientovat se v začátku, ale ve většině pozdějších scén mi připadal nadbytečný a když na konci přerušoval i jinak zdařile akční finále, vyloženě mi lezl na nervy. 70%

    • 4.9.2011  17:15

    Jediný horror ve filmografii Shirley MacLaine se povedl tak napůl. Hlavní hrdinka, ovdovělá newyorská matka dvou dětí, je po smrti manžela fixovaná na svého bratra a s obavami sleduje, jak se bez jasného důvodu mění v agresivního násilníka. Ukáže se, že je za vším voo-doo. Bratr je posedlý duchem svého zemřelého kupána, portorikánského pouličního rváče. Když velkoryse pominu, že film je v druhém plánu bezstarostně rasistický, jeho největší problém vidím v příšerné pomalosti první hodiny. Shirley i Perry King odvedli dobrou práci a nemůžu popřít, že mě zajímalo, co s nimi bude dál, ale během nekonečného čekání, až se děj trochu rozjede, jsem stačil vymyslet lepší varianty dalšího vývoje, než mi nakonec nabídli tvůrci filmu. Kromě toho je tu zvláštní rozpor mezi zdařile realistickým zachycením života v New Yorku (včetně jeho ghetta) a poněkud gumovými gore scénami. 50%

    • 25.7.2011  10:16
    Girl Most Likely to..., The (TV film) (1973)
    ****

    "Byla jsem nádherná osobnost v ošklivém těle," vzpomíná hrdinka Miriam na dobu, kdy vypadala jako zvoník od Matky Boží a každý na střední škole jí to předhazoval. Jedna autonehoda obrátila její neštěstí v možnost sladké pomsty. Nutnost zásahu plastické chirurgie ji nečekaně zrekonstruovala do podoby sexy dívky, kterou nikdo z jejích známých nepoznává a ona se jim proto může pomstít za všechna příkoří... Nejsem zvyklý očekávat příliš od televizního filmu, ale tato černá komedie mě nadchla. Stockard Channing hraje v jistém smyslu asi šestiroli, protože první polovinou filmu prochází - zohavena k nepoznání - jako neohrabaná, nešťastná puberťačka s nulovým sebevědomím, ve druhé vystřídá rozmanité převleky, aby každé ze svých budoucích obětí dopřála zcela individuální pomstu. Jednotlivé vraždy jsou tak nádherně nerealistické, že by mě nejspíš rozesmály už kdyby mi je někdo vyprávěl, ale vidět je na vlastní oči vážně stojí za to. Opravdu mě udivilo, že spoluautorkou scénáře je Joan Rivers, dnes známá především jako maskot bulvárních amerických talk show a chodící reklama na plastickou chirurgii. Že by autobiografické prvky? 80%

    • 25.7.2011  10:15

    Francis Girod v jednom rozhovoru lamentoval nad tím, jak je televize zahlcena podřadnými detektivkami a že jediný způsob, jak na stejný žánr přivést lidi do kina, je natočit thriller. Snad proto je Ďábelská trojice tak naturalistická. Asi nejsem schopen plně porozumět kontroverzi kolem dějinných narážek na situaci po první světové válce, ale kontroverze vnějšího děje a způsobu, jak ho film ukazuje, je očividná. Filmů o dokonalých vraždách jsem viděl nepochybně stovky, ale máloco z nich se mi vrylo do paměti tak silně jako zdejší sekvence s odstraňováním obětí ve dvou vanách plných kyseliny sírové. V devíti filmech z deseti by se taková situace odehrála za zavřenými dveřmi, kdežto Girod naturalisticky ukazuje postup zločinců od vraždy po značně nechutné detaily, kdy je třeba výsledek rozleptání těl odnášet z domu v kýblech. Zajímavě ožehavé jsou ale i jiné momenty a ze všeho nejvíc mě zaráží, že i přes všechen ten "hororový" naturalismus zůstala Ďábelská trojice vpodstatě satirickou černou komedií. V jistém smyslu je to ideový příbuzný Velké žranice. 70%

    • 24.7.2011  11:15
    Šplhající profesor (TV film) (1992)
    ****

    Sherlock Holmes a doktor Watson rozplétají pikantní záhadu - proč ctihodný vysokoškolský profesor pobíhá po čtyřech a šplhá po fasádě vlastního domu? Také se vám stává, že vidíte po dlouhé době film, který vás kdysi nadchnul, a zjistíte, že jste si ho pamatovali lepší, než jaký reálně je? Mně se to čerstvě přihodilo se Šplhajícím profesorem. Vybledlá vzpomínka na vzrušující kombinaci detektivní komedie a horroru po dvaceti letech od prvního vidění vzala zasvé. Komediální to tedy je, ale na hororu bych už netrval. :-) Jedna působivá scéna ze závěru, která si tak pohrála s mou pamětí, k mému překvapení trvá pouhé dvě minuty a je spíš legrační. Jako ryze komediální věc ale není Šplhající profesor k zahození. Rudolf Čechura napsal v podobně odlehčeném duchu celou sérii rozhlasových her (Sherlocka v nich hrál Svatopluk Beneš, představitelé Watsona se měnili) a Viktor Preiss sice možná není Holmes, jakého by si představoval A.C.Doyle nebo jeho bigotní příznivci, ale ze zhruba pěti českých herců, které jsem v této roli viděl, je nejsympatičtější a snesu od něj i všechny ty operetní grimasy a "zpívané" repliky, typické atributy režie Zdeňka Zelenky. Somrův doktor Watson připomíná komisaře Ledvinu z filmu Adéla ještě nevečeřela, Jan Šťastný a Kateřina Brožová statečně zápasí s plochostí svých postav pohybovým neklidem a trvale rozrušenými výrazy. Nejlíp by se mi bylo psalo o Petru Kostkovi v titulní roli, ale protože bych nerad prozrazoval rozuzlení, napíšu jen, že je to nejvýstřednější role jeho jinak celkem konzervativní dráhy. 70%

    • 24.7.2011  11:14
    Fantom opery (TV film) (1987)
    *

    Sherlock Holmes vyšetřuje záhadný útok na operního pěvce těsně před začátkem představení. Epizoda z celkově nepovedeného cyklu Povídka pro... je tak špatná ve všech ohledech, že nevím, co kritizovat dřív. Nevysvětlitelný knír pod nosem velkého detektiva v podání Viktora Preisse je naprostá prkotina proti šmíráckému přehrávání všech zúčastněných v čele s Ondřejem Havelkou, nevhodně obsazeným do role doktora Watsona. Povídka Ilji Hurníka byla už jednou zdramatizována jako součást filmu Touha Sherlocka Holmese. Z něj sice puritánským ctitelům Doyleova odkazu naskakuje kopřivka, ale věřím, že by své lamentace ještě rádi odvolali tváří v tvář této trapnosti. Láká-li vás přesto představa Viktora Preisse jako Sherlocka Holmese, vsaďte raději na Šplhajícího profesora. 20%

    • 11.6.2011  11:35
    Paul (2011)
    **

    Podezřele odbytý scénář, průměrná režie, velmi zdařilá postava mimozemšťana, jinak slabé kreace hluboko pod možnostmi vesměs talentovaných herců. Všudypřítomné podbízení a polopatické předžvykování potenciálně vtipných nápadů. Jestli Paul něčím vstoupí do dějin, tak prohnaností marketingu, který udělal z většiny diváků i novinářů loutky, aniž si to uvědomili. Více v mé recenzi. Dosud jediná věc se Simonem Peggem, kterou hodnotím méně než čtyřmi hvězdičkami. 40%

    • 28.5.2011  03:27
    Toast (TV film) (2010)
    ****

    Pěkný malý retropříběh o tom, za co lze vděčit životnímu nepříteli. Jediný důvod, proč nedávám Toastu pět hvězdiček, je, že tento takzvaný nepřítel je v podání Heleny Bonham Carter nejsympatičtější postavou filmu a některé scény (zejména úplný závěr) kvůli tomu nefungují, jak by měly. Ale asi nemá smysl opakovat, co jsem napsal v delší recenzi. Autor Billyho Elliota se pokusil vstoupit podruhé do téže řeky a myslím, že se mu to docela podařilo. Toast je v porovnání s jeho starším filmem méně okázalý, méně sociálně kritický a víc komediální. Vřele doporučuji každému, kdo má rád malé britské komedie jako Tichý hlas. 80%

<< předchozí 1 2 3 4 13 26 38 50
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace