Oskar

Kdo by to do Francise Vebera řekl, že se vydá na tak tenký led a napíše komedii o natáčení pornofilmu? :o) Všechno uvidíme je tak trochu vítězství formy nad obsahem, protože navzdory zápletce je to film vkusný a poměrně cudný. Když Gérard Jugnot a Pierre Richard v restauraci projednávají změny ve velmi peprném scénáři, celý rozhovor vedou v "nezávadných" útržcích vět a s tajnosnubnou gestikulací, protože u vedlejšího stolku sedí žena s dětmi. Když režisér a producent sledují pornofilm, aby si vybrali "herce", vidíme jen Richarda a Mariella. Jen z jejich reakcí na viděné a z diskuse o přednostech a nedostatcích jednotlivých těl uhadujeme, co se na tom plátně vlastně odehrává. Tento princip domýšlení věcí pouze naznačených zkrátka přinesl překvapivě zábavné plody. Všechny scény bohužel tak vtipné nejsou, ale těch pět či šest výborných si žádá ten film ocenit. 60%

K tomuto filmu se váže lehce skandální historie. Billy Wilder s I. A. L. Diamondem totiž psali scénář pro Petera Sellerse a ten skutečně začal film točit. Jenže se ukázalo, že jeho zvyk improvizovat je neslučitelný s Wilderovou matematickou přípravou. Svedli spolu souboj na ostří ega, který vyvrcholil Peterovým odletem zpět do Londýna, kde si v tisku vylil srdéčko z hollywoodských křivd. Podle zasvěcených ho to stálo Oscara za Dr. Divnolásku. A tato komedie, od začátku avizovaná jako Sellersův nový kousek, proto nebyla tak úspěšná, jak by si zasloužila. Přitom je třeba říct, že Sellersův náhradník, televizní komik Ray Walston, podává bravurní komediální výkon. Hraje paranoidního žárlivce, který se ale nepodobá obyvklému "italskému" vzorci. Tento pán si svou slabost uvědomuje, jako slabost ji vnímá a stydí se za ni. Je to životní outsider, který přišel k milé a krásné manželce, čemuž vnitřně odmítá uvěřit.. Proto ji zas a znovu podezřívá a vzápětí se za to stydí. I bez toho výtečná situační komedie tím dostala ještě jakousi nadstavbu, dějový motiv, který přesahuje zvolený žánr. 90%

Hlavní hrdina Nick Bianco je parádní role. Není klaďas ani úplný bídák, je v situaci, kdy se v něm perou protichůdné zájmy... Dobrý herec by z takové příležitosti leccos vytěžil. Proto je škoda, že Nicka hraje Victor Mature. Troufám si tvrdit, že herce s bohatší škálou výrazových prostředků bych byl schopen vyrobit ze dvou kaštanů a několika špejlí. Na Mr. Matureovi stojí za zmínku jen pozoruhodná práce obočím, jemuž s důvěrou přenechal větší část role. ;) 40%

Takových filmů o souboji dvou individualit - strážce zákona a zlosyna - je spousta, mění se v nich rekvizity a prostředí, ale obvykle v nich zůstává takový ten bohorovný americký machismus, který je mi silně protivný. Tak protivný, že se vlastně vyhýbám celému žánru. :) Film s Walterem jsem ovšem vynechat nemohl a nelitoval jsem. Už sám únos vagonu metra je čin tak nevídaný a zdánlivě pošetilý, že mě ani z hlavy nenapadá srovnatelný film. Celé to navíc přineslo zajímavou inovaci. Obrazně řečeno, Walter Matthau hraje s Robertem Shawem imaginární šachy se zavázanýma očima. Aby uspěl a zneškodnil z komunikační centrály únosce, tušeného kdesi v útrobách metra, potřebuje "poslepu" odhadnout všechny varianty jeho příštího tahu, což může a nemusí vyjít. Nepostupuje proto s onou protivnou nabubřelostí, s neochvějným přesvědčením, že "dobro" zvítězí nad "zlem" jaksi á priori, buď jak buď. To je asi hlavní důvod, proč mě tento film bavil a napínal víc než jiné, vnějškově podobné. 80%

Vzestup, pád a opětný vzestup vyjukaného mlékaře "mezi provazy", opentlený ironickým rámcem pseudodokumentu. Přiznám se, že úplně nechápu, proč všichni pořád tak kritizují Orlanda Blooma. Nejsa chichotající se třináctkou, rozhodně si nezdobím stěny jeho fotografiemi, na druhou stranu ale nevidím důvod, proč někomu zazlívat, že se narodil jako mončičák. Jiné minority jsme se přece naučili tolerovat a Mr. Bloom navíc opakovaně dokazuje, že mu jeho postižení nebrání vést plnohodnotný život. Navrhuji proto "causu Orlando" definitivně uzavřít a nastolit jinou palčivou otázku, která nedá spát milionům dychtivých: Podaří se té Britney ten comeback, nebo ne? 50%

Nejméně tři dojatí pamětníci už mi v životě líčili, jak se kdysi poskládali smíchy u filmu Zásah v pravou chvíli. A představa člověka, který se smíchy poskládá jako zahradní lehátko (na hromadu a snohama podivně vytrčenýma vzhůru) mě bohužel bav víc než samotný film. :) Norman Wisdom se snaživě zmítá jako tatramatka při posledním ždímání, ale téměř ke každé situaci, kterou jako pan Pitkin podstoupí, bych našel vtipnější ekvivalent v jiném filmu. Svérázná estetika (film vypadá o třicet let starší než je) a smysl pro dětinský humor mi přesto umožňují dát 60%

Skupinka spořádaných vězňů má v úmyslu den před propuštěním na svobodu uloupit zásilku diamantů a v zájmu vlastního alibi se včas nenápadně vrátit na pryčny. Problém nastane, když je dobromyslný bachař, na jehož laxní přístup spoléhají, nahrazen fanatikem, všeobecně zvaným Kruťas (Lionel Jeffries)... Tato komedie se viditelně snažila navázat na klasické kousky studia Ealing (Zlaté věže atd.), ale jejich kvalit přece jen nedosahuje. Ani Peter Sellers zde nemá tak šťavnatou roli jako obvykle. Přesto lehce nadprůměrný film. 60%

Po zkušenosti s komentářem k filmu Ptačí klec píšu s obavami. Tehdy mi interní poštou přišel gramatický zločin, jehož autor mě vyzýval, abych snížil hodnocení filmu, "protože je o teplouších," jak mě důvěrně informoval. Zřejmě v domnění, že při své chabé inteligenci jsem tak závažný prohřešek přehlédl. ;-) Tentokrát se obávám opačné reakce, protože se chystám mírně polemizovat s všeobecným nadšením. O to, že Zkrocená hora je formálně dokonalý film s bravurními hereckými výkony, se nepřu. Co mě ale mrzí, je drobný alibismus, s nímž umožňuje dvě zcela protichůdné interpretace. Nevěřím, že dokáže zliberalizovat úzkoprsou většinu. Spíš si myslím, že jak tolerantní, tak předpojatou část publika pouze utvrdí v jejich dosavadním názoru na homosexuály. Ti první budou Zkrocenou horu vnímat asi takhle: Dva honáci dobytka, chlapáci každým coulem, se do sebe zamilujií, s panikou si uvědomí, že to, co o sobě zřejmě tušili celá léta, nebylo jen střídavé pominutí smyslů, ale konstantní citové zaměření, nicméně nemají odvahu je ventilovat v obavě z veřejného odsouzení. Rozhodnuti zapomenout a potlačit svou přirozenost si založí rodiny. Naoko žijí v šabloně "amerického způsobu života" a to, na čem jim nejvíc záleží, odsouvají do ilegality místa, kam bedlivé oko veřejnosti nedohlédne. Je nám líto, že se narodili v nesprávné době na nesprávném místě. Jenže druhá varianta dovolu konzervativnímu publiku považovat Jacka a Ennise za mravně přijatelné PROTO, že své zaměření sami chápou jako trestuhodnou úchylku, kterou je třeba prozíravě tutlat a "odčinit" založením rodin. Popřením osobních preferencí ve prospěch unifikované společnosti. Nepochybuji sice, že Angu Leeovi šlo o poselství č. 1, ale masový úspěch filmu bych připisoval spíš oněm zadním vrátkům, té rafinované kličce. Zkrocená hora není čistokrevnou romancí dvou mužů, netroufá si být tak transparentní. Ve jménu odsouzení většinové netolerence dává vlastně požehnání k tomu, čemu se tuším říká internální homofobie. Stejně jako se Jack a Ennis průběžně ujišťují, že jsou nanejvýš bisexuálové, film podobně konejší uražený jemnocit okázale "tradiční" většiny, která se skřípějícími zuby přijme maximálně neupřímný kpmpromis. Cítil jsem potřebu to napsat, i když i můj dojem z filmu byl primárně dobrý. Jen by se mi víc líbilo, kdyby byl v tomto směru odvážnější, drzejší. Nic to ale nemění na tom, že mě emocionálně zasáhl víc než většina instantních melodramat a ležel mi v hlavě celé týdny. 80%

"Federico Fabrizzi." "Promiňte, neumím italsky." :-) Liška v tomto případě není ryšavé zvíře, rdousící slepice, ale pseudonym mazaného lupiče Alda Vanucciho (Peter Sellers). Ten se za legračních okolností dostane z vězení, aby jako správný Ital dohlédl na zachování počestnosti své sestry (Sellersova sličná choť Britt Eklandová) a při té příležitosti uloupil náklad zlatých cihel... Neil Simon napsal tradičně řízné dialogy v rytmu nahrávka-smeč, nahrávka-smeč, Peter Sellers uplatnil v míře vrchovaté své nadání pro grotesku a parodii a Vittorio De Sica, otec italského neorealismu - zesměšňuje italský neorealismus. :-) Liška totiž na útěku před spravedlností správně usoudí, že nejnápadnější věci bývají nejméně nápadné, vydává se za afektovaného režiséra Fabrizziho a s náležitým povykem začne "točit" imaginární film. V době, kdy je v módě účast náhodně odchycených neherců a neexistence scénáře, není nic snazšího. Původně jsem tuto komedii viděl dabovanou na Nově a zdála se mi spíš průměrná a poněkud ukřičená. V původním znění je to ale nesrovnatelně lepší a pokud máte tak jako já rádi Petera Sellerse (nebo Neila Simona), nebudete zklamaní. Ne všechny scény jsou vyrovnané, ale ty dobré jsou opravdu nezapomenutelné. A titulní píseň je stejně chytlavá jako Pink Panther Theme nebo What´s New, Pusssycat? :-) 80%

Tato krátká komedie běžela v roce 1996 v tv Filmovém klubu jako součást cyklu montypythonských filmů. Omylem, protože s tehdy už nenávratně rozpadlými Pythony ji spojuje jen herecká účast Michaela Palina v několika vedlejších rolích - a to ještě dělá garde Tracey Ullmanové. :-) Vyberte si svou třídu je pořádně jízlivá satira na elitářství, rozdělená do tří segmentů, jež rámuje handrkování o rozesazení cestujících v letadle podle společenských tříd. První část paroduje časosběrné dokumenty, druhá zachycuje rozmanité návštěvnice dámských záchodků a třetí - IMHO nejlepší - je o genezi snobismu na prestižní internátní škole. Samozřejmě je to velmi vtipné, ale chvílemi jsem se zapomínal smát a jen fascinovaně zíral na proměnyschopnost Tracey Ullmanové, která zde exceluje snad v patnácti rolích. A to, co vytvořila, není jen taková rozverná travestie, jakou známe třeba právě od Monty Pythonů. Jsou to samé plnohodnotné postavy, odpozorované a zahrané se smyslem pro sebemenší detail. Ta žena je skutečně komediální génius, jak o ní říká Woody Allen. 80%