Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Oblíbené filmy (10)

Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)

Pulp Fiction je pro mě dokonalost v každém detailu. Čím vícekrát jsem film viděl, tím více si uvědomuji další a další geniální momenty a detaily po stránce scénáristické, dramaturgické, výtvarné i hudební. Geniální prolínání několika příběhů s prohozením časových os. Podle mého názoru film, který ovlivnil kinematografii asi jako žádný jiný, který já jako současník pamatuji. Mohl bych napsat asi desetistránkovou ódu, ale zmíním jenom základní tvůrčí ideu: Každý film vypráví nějaký příběh tak, že ukazuje určité konkrétní scény na časové ose. Zpravidla ty momenty, kdy se něco zásadního, divácky atraktivního či akčního stane. Lupiči plánují přepadení, lupiči vběhnou do banky, honička auty, bitka ... Pulp Fiction je film poskládaný právě z těch scén, které by v konvenčním filmu nebyly. Z těch předtím a potom. O čem se baví gangsteři 5 minut předtím než tam vletí, jak přesně se zbavují skvrn od krve v autě, noční konverzace boxera s jeho jednoduchou přítelkyní ... no v kterém jiném filmu než v nějaké zhovadilé komedii uvidíte pistolníka sedět na hajzlu s knihou v ruce? Ale proč nakonec ne, vždyť je to sakra taky jenom člověk, a kdy jindy má člověk najít chvilku na knihu?

Lovec jelenů (1978)

Jeden z těch úkazů geniální kreativity. Naprosto úžasné dílo Michaela Cimina, na kterém se pravděpodobně coby tvůrce vyčerpal už jednou pro vždy. Film Lovec jelenů je totiž úkaz, který se objeví maximálně jednou za mnoho let a myslím, že je to typ filmu, který už asi nikdy budoucnu nevznikne. Dneska už asi nikdo nedá 40 minut na až dokumentární zachycení svatby v komunitě ruských emigrantů v Pensylvánii. Ale právě to je jedna z úžasných součástí tohoto filmu. Jak pomalu a důkladně vás režisér vtahuje do prostředí, jak detailně vykresluje sociální prostředí průmyslové aglomerace a zatahuje do komunit, o nichž jste vůbec netušili, že existují, do jednotlivých vztahů. Ač je to film o hrůze důsledků války ve Vietnamu pro jednu americkou generaci, a ukazuje to silněji než kterýkoliv jiný film, válečné akce je ve filmu naprosté minimum. Přesto je psychické utrpení Michaela (De Niro), který zdánlivě přežil bez zjevných následků mrazivé a jasně cítíte, že už v životě nenalezne klid. Geniální film dotváří vynikající kamera, skvělá hudební stránka filmu s jednou z nejsilnějších ústředních melodií (Cavantina, Stanley Myers), fantastické herecké výkony celé plejády špičkových herců (Robert De Niro, Christopher Walken, Meryl Streep...). A nakonec barová scéna s písní I CAN´T TAKE MY EYES OFF YOU (aka I LOVE YOU BABY) od Frankie Valli myslím přesně vystihuje to "... a co se vám na pití nejvíce líbí?". Prostě erupce tvůrčí geniality a i pokud už Michael Cimino nic kloudného nenatočí (což se bohužel jeví jako pravděpodobné) i tak zůstane v dějinách kinematografie zapsán jako super velikán a nebyl tady zbytečně. Na druhou stranu to musí být balvan tohle udělat v 39 letech a mít před sebou ještě velkou část tvůrčí kariéry ...

Jednej správně (1989)

Film Spikeho Lee, který si v něm i sám vystřihnul hlavní roli. Odehrává se v převážně černošské části Brooklynu, kde se ale mísí i jiná etnika a kultury. Velmi zajímavý a silný obraz tradičních předsudků a stereotypů etnik, které se žádné necítí v Americe úplně doma, ale ze všeho nejvíc ho žerou právě jiná podobná etnika. Mooky (Spike Lee) začne pracovat v italské pizzerii jako roznašeč. Majitel je milý chlapík, dobře se s ním klábosí, postupně je ale Mooky konfrontován i s tradičním italským rasizmem na jedné straně a militantním černošským radikálem a la Malcom X na straně druhé. Na filmu je úžasné pomalé plynutí a dokonalé vykreslení atmosféry Brooklynu (úplně fyzicky cítíte to vedro na nějž si občas protagonisté stěžují…) zaplněné řadou velmi autentických a svérázných postaviček jako například slaboduchý Radio Raheem, který neudělá ani krok bez obrovského magneťáku na rameně s řádně ohulenou muzikou. Film pomalu plyne a fascinovaně sledujete, jak se z klábosení a špičkování postupně vytrácí lehkost a humor a jedním katalyzujícím momentem rázem přerůstá do násilného konfliktu. Najednou víte, že to vlastně od začátku byl jen klid před bouří. Je pozoruhodné, že výsledkem onoho slavného amerického „tavícího kotlíku“ je stále společnost, kde jednotlivá etnika nežijí spolu, ale spíše vedle sebe, vytváří ghetta, kde platí rozdílné hodnoty a normy a na jejich rozhraní vždy dýmá konflikt. Jak křehká je hranice mezi úctou ke kořenům, patriotizmem, šovinismem, xenofobií a rasizmem! I o tom je tento film. Zajímavé je že Spike Lee se k tématu staví téměř dokumentaristicky. Nesoudí, nemoralizuje, nehledá pravdu. To nechává na divákovi. I proto je to určitě film který vám zůstane dlouho v hlavě. A doživotně budete mít pocit, že jste byli v Brooklynu a důvěrně jej znáte …

Mocná Afrodíté (1995)

Asi nejlepší komedie WA. Scénář, který by prostě nedokázal vymyslet nikdo jiný než Woody Allen. Film plný vtipných situací a překvapení až do úplného konce. Woody Allen si může díky své komediální mistrnosti a vtipnosti dialogů dovolit zajít v paradoxnosti vytvářených situací tam, kde by už každý jiný scénárista a režisér s jistotou vytvořil akorát nebetyčnou blbost. Ale Woody Allenovi to prostě funguje! Občasné předěly s řeckým fórem překvapivě nejen neruší, ale výborně akcentují. Co dodat - je to film z mého Top 10.

Spy Game (2001)

Pro mě nejlepší špionážní thriller co jsem viděl. Vynikající scénář dotažený do každého detailu. Výborné vyvážení exteriérové akce a interiérových dialogů. A podle lidí z té branže je to film, který velmi věrně a realisticky ukazuje techniky a praktikality zpravodajské práce. Okořeněno vynikajícím Robertem Redfordem a Bradem Pittem. A vynikající replika s obrovskou moudrostí: "Víte kdy začal Noe stavět Archu? Než začalo pršet!"

Knoflíkáři (1997)

Geniální film, který by mohl mít v podtitulku "O fatálních důsledcích banálních náhod v životě člověka". Celý film vlastně definuje úvodní část "Štěstí z Kokury". Dva sousedé v japonské Kokuře zkouší po vzoru Američanů nadávat na počasí ".. fucking weather, fucking weather...". Střih. B-29 Superfortress Enola Guy "...nad Kokurou jsou mraky, změňte kurz na náhradní cíl, město Hirošima". Petr Zelenka vyhmátl téma o němž jsem tisíckrát přemýšlel, a zpracoval je po všech stránkách geniálně. Apokalyptická skladba "Juleček" od Už Jsme Doma je skutečně asi to jediné co se dá použít jako podkres v momentě, kdy B-29 začíná sestupovat nad Hirošimu… Vše to perfektně funguje v čase a prostoru, i herecká účast osobností hudební scény (Pavel Zajíček, Jan Haubert, Jan Čachtický…) vůbec neruší a perfektně funguje. Zajímavé na filmu je i to, že různý typ diváka si v něm najde něco jiného. Setkal jsme se s překvapivě hodně lidmi, kteří vůbec nepochopili vzájemnou provázanost jednotlivých povídek náhodnými momenty … a přesto se jim film velmi líbil. Pro mě je to rozhodně film z mého Top 10.

Amores perros - Láska je kurva (2000)

Amores Perros jednoznačně patří mezi nejlepší filmy, co jsem kdy viděl. Téma determinující role náhody a nahodilosti v lidském životě. Tři protínající se příběhy. Trochu podobný princip jako Pulp Fiction, ale tady o to zajímavější, že se prolnou úplně rozdílné světy, jedinci, kteří by se asi jinak nikdy nepotkali, a jejich byť mnohdy vteřinová interakce zásadně mění osudy. Skvěle zachycený genius loci Mexico City, města takové dimenze a pestrosti, od úplné chudoby až po obrovské bohatství, které se ale úzce prolínají. V jádru je to ale o lásce a o životě, v jejich kráse, paradoxnosti i krutosti. Úžasně syrové a opravdové. 100% a top 10.

Četa (1986)

Četa je pro mě jeden z nejlepších filmů. Absolutní peklo. Takhle to tam muselo vypadat. A uprostřed toho pekla ve vzájemném kofliktu pár chlapíků reprezentujících různé životní postoje. Všichni už dávno ztratili iluze, ale stejně jsou jejich postoje nekonečně vzdálené. Konfrontace těchto charakterů ve Vietnamské džungli uprostřed nepřátelské ofenzivy má extrémní podobu. Nezapomenutelná, byť možná až kýčovitá scéna kdy Elias padá na kolena a zvedá ruce k nebi… Někteří lidé tento film kritizují jako moralitku a příliš černobílé rozlišování dobra a zla uprostřed války. Já myslím, že právě za těchto okolností to nakonec většinou černobílé prostě je. Buď si člověk nějakou elementární lidskost uchová, a nebo zbývá jen vraždící mašina. Je to trochu moralitka, a je to tak dobře. Četa je pro mě jeden z 10 nejlepších filmů.

Rivalové (2013)

Fantastické drama z prostředí automobilových závodů, které je ale zajímavé i pro toho, koho Formule 1 vůbec nezajímá. Je to především drama o střetu dvou velmi silných eg a odlišných životních filozofií a hodnot. Jedno ale mají společné - obrovskou vůli vyhrát. Napsané a natočené tak zajímavě, že divák se během filmu stále nemůže rozhodnout, kdo z nich je vlastně větší hovado a komu fandit. Arogantní, nespolehlivý, lehkovážný, poživačný Hunt, který má ale i momenty s perličkou na dně (scéna s novinářem na záchodě) versus metodický, disciplinovaný, chladně kalkulující dříč Lauda postrádající velkorysost, projevující ale věrnost, loajalitu a svým způsobem i lásku své ženě. Oba občas vtipní, většinou nesnesitelní. Oba herci v hlavních rolích podávají fantastické výkony. Ač byl film natočen s poměrně skromným rozpočtem, na výsledku to vůbec není znát, atmosféra závodů je vynikající. I když dopředu víte, jak to dopadne, je to dramatická a napínavá podívaná. Všechno to funguje jak má. Celkově fantastická práce režiséra. Kořením filmu jsou scény jako ta se stopováním v Itálii, která je vtipná, ukazuje perzonalitu Laudy v dobrém i zlém a je to možná moment, kdy jsem tu "jízdu" nejvíce procítil. Určitě jeden z nejlepších a mému srdci nejbližších filmů, co jsem viděl.

Reklama

Reklama