Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (620)

plakát

Zootropolis: Město zvířat (2016) 

Lenochodi na dopravním inspektorátu jsou absolutně dokonalí! Jinak celkem slušná kreslená detektivka pro celou rodinu.

plakát

Návrat idiota (1999) 

Mimořádná sešlost mimořádně talentovaných lidí od režiséra přes herce až po štáb (např. asistent režie Ben Tuček) a Saša Gedeon to dokázal fantasticky ukočírovat. Fantastická minimalistická hudba, nálada, tok děje, dialogy. Podle mého názoru něco zcela mimořádného, co nemá v Čechách obdoby a mě to při každém dalším zhlédnutí nadchne více a více.

plakát

Mission: Impossible - Národ grázlů (2015) 

Opravdu hodně dobrý, řekl bych dobře vykradená bondovka, akorát agent je Američan. Má to příběh, má to napětí a spád, akční scény nejsou samoúčelné, ale posouvají děj a do poslední chvíle jsem si nebyl jistý, jak to s tou hlavní hrdinkou je. Dobrý scénář, dobře vyprávěný. Přijde mi to rozhodně lepší, než předchozí díly. Super.

plakát

Star Wars: Síla se probouzí (2015) 

Je to natočené s naprostou pokorou a respektem k prvním dílům série a je to na vysoké úrovni. Ale 2015 není 1977 a do jedné řeky není možné vstoupit dvakrát. Prismatem dnešní doby je to poněkud rozvláčné, ničím překvapivé a nové, a pro ty, kdo neviděli žádné předchozí díly ne úplně pochopitelné. Je to podobné, jako koukat dnes na bondovky ze 70. let. Věřím, že fandové Star Wars si přijdou na své, ale já bych preferoval, kdyby se bývali pokusili to natočit tak, jak by to býval natočil původní tým, pokud by to natáčel v roce 2015.

plakát

Spectre (2015) 

Předchozí bondovka Skyfall porušila spoustu pravidel a hodně se vzdálila pohádce o agentovi, který zachraňuje svět. Její úplný závěr byl ale příslibem návratu k tradicím. SPECTRE tento příslib do značné míry naplňuje. Je to opět pohádka o neohroženém agentovi, který zachraňuje svět za pět minut dvanáct, stará dobrá Británie drží tam, kde jiné mocnosti už selhaly... V mnoha ohledech se vrací někam ke Zlatému oku. Spektakulární honičky za pomocí letadel a vrtulníků pilotovaných agentem 007 jako by celý život ani nic jiného nedělal, na hranici fyzikálních zákonů (či dokonce za nimi), Bond přežívající bez zranění situace neslučitelné se životem. Film je plný situačních a vizuálních odkazů na předchozí bondovky (rvačka ve vlaku, sanatorium na vrcholcích Alp, pojetí honiček, katapultáže, hodinky... a mnoho dalších momentů). Navíc šarmantní a vtipný svůdník, který se ale nakonec docela romanticky zamiluje... V tomto smyslu absolutní návrat ke klasické formuli a příznivci bondovek si opravdu přijdou na své. Navíc po stránce filmařské a produkční je to dokonalost sama. Bohužel ale chybí něco, co k nejlepším bondovkám také patřilo: schopnost být velmi aktuální v kontextu společenské a sociální situace a vizionářský pokud jde o technologie, zejména vojenské. Zlaté oko se zabývalo situací rozpadajícího se Sovětského svazu, kdy se k moci a vyspělým vojenským technologiím mohl dostat kde kdo. Zítřek nikdy neumírá se zabýval problematikou manipulace médií, Jeden svět nestačí nestabilní situací okolo ropy v Kaspiské oblasti, dokonce i Quantum of Solace se trochu dotknulo ekologických témat. Poslední bondovka se velmi úzkostlivě vyhýbá reálným tématům, byť je na ně naše současnost bohatá a britský agent už by zase mohl mít dost reálných důvodů zachraňovat svět. Místo toho se potýká s imaginární zločineckou organizací s velmi pochybnou motivací. Ba co hůř, hrabe se zde již podruhé (po Skyfall) ve svém soukromí a dětství, a to je něco, co zaprvé do bondovek nepatří a je to navíc past pro další rozvoj. Pevně doufám, že se na to napříště už vykašlou a britský agent začne zase více řešit problémy Británie a světa, než své vlastní. Bond není Bourne. Pokud jde o technologické vizionářství, také jsem nic zajímavého nepochytil. A jako poměrně laciné považuji angažování Christopha Waltze jako hlavního padoucha. Ve velmi podobné poloze ho už dvakrát použil Tarantino a jeho herecký projev je tak specifický a stále stejný, že už je to velmi neoriginální. Takže ve výsledku jsem maličko rozpačitý. Je to klasická bondovka, návrat k tradicím, dobře natočená show, ale chybí tomu něco aktuálního, vizionářského, originálního, co by to posunulo mezi nejlepší bondovky historie. Nepochybně to bude jedna z finančně nejúspěšnějších, neboť marketingová strategie funguje skvěle. Například PR vytažení Moniky Belluci, která ve skutečnosti hraje velmi epizodní roli, byl výborný nápad.

plakát

Vyměřený čas (2011) 

Dobrý základní nápad a pěkné estetické pojetí / art direction. Casting taky celkem zajímavý. Po asi 20 minitách jsem byl opravdu nabuzený. Ale byť jsem se vysloveně nenudil, bohužel se to jaksi nerozvinulo v nějaký zajímavější příběh či nějaké objevnější sdělení nebo poselství a nakonec to zůstalo výrazným vítězstvím formy nad obsahem a možná i primitivní agitkou.

plakát

Takovej barevnej vocas letící komety (2015) 

Na tomhle dokumentu je nejzásadnější to, že vůbec vznikl, že tady je a bude ucelený dokument o mimořádně talentovaném a charismatickém umělci, který zásadně ovlivnil část jedné generace u nás. Je to takový film od kamarádů (z části byl financován fanoušky, včetně mě) a asi i hlavně pro kamarády. Nejzajímavější asi bude pro fanoušky, kteří Filipa a Psí Vojáky poslouchali, ale nedostali se až do okruhu kapely. Býval jsem docela blízko, ale i já jsem dostal pár nových střípků do mozaiky. Třeba o "dívce odjezdu". Za nejzajímavější považuji pohled jeho bratra Jáchyma, který se často vyjadřuje s lehce ironickým odstupem. Druhým zajímavým rozměrem, který jsem si uvědomil až s odstupem, je jakási protichůdnost působení Filipa Topola i spousty věcí okolo kapely. Například dvě velmi přesvědčivá, ale vzájemně se vylučující vysvětlení názvu kapely, či vyjádření různých souputníků o tom, jaký byl Filip společník. Režisér často sekvencuje protichůdná vyjádření a já jsem si z toho odnesl, že je zajímavé, jak si vzpomínky lidí žijí vlastním životem a s odstupem času jsou možná více výpovědí o tom, kdo je vypráví, než o tom o němž vypráví. Z formálního hlediska to je velmi konvenční dokument, ale jde to slušně kupředu, jenom někde ve 3/4 to začíná trochu ztrácet tempo, konec už je ale zase dobrý. Objektivní a komplexní dokument, ale myslím, že nešel opravdu do hloubky a do duše Filipa Topola a Psích Vojáků a úplně nepostihl jejich výjimečnost. Je to takové trochu jako vzpomínání nad fotoalbem. Hudba, život a hlavně texty Filipa Topola jsou natolik zajímavé a bohaté, a doba v které žil tak specifická a bohatá na zásadní změny, že určitě zůstává otevřený prostor pro další filmy či dokumenty tímto českým Jimmem Morissonem inspirované, které by šly více do "mytologie" Psích Vojáků. Pořád mám pocit, že film Žiletky tak nějak lépe vystihuje tu atmosféru a emoce, byť formálně o Psích Vojácích a Filipovi Topolovi vlastně není. Zajímavý komentář - Radek99 - celkem souhlasím.

plakát

Rudý labyrint (1997) 

Tak je mi to rozhodně výrazně milejší, než Pretty Woman. Je to taky trochu odtržené od reality, ale má to trochu nádech thrilleru a určité angažovanosti, byť poněkud neohrabané.

plakát

Focus (2015) 

Podvodnická krimi s přídechem komedie a romance, která ale možná romancí není. Protože v tomto filmu rychle zjistíte, že ve světě špičkových podvodníků spousta věcí není tím, čím se zdá být a spolehnout se nemůžete prakticky na nic. Začíná to dobře a celkem to funguje. Triky jsou neotřelé a dějové zvraty neočekávané. Líbí se mi, že film je založen na hře s divákem, který netuší stejně jako oběti podvodů. Nesnáším tento typ filmu v provedení, kdy divákovi je vše odkryto předem a má se jenom bavit tím, že polovina lidí na plátně ví a druhá neví. Mínusem je, že ve snaze o trochu té komediálnosti je to chvílemi trochu schválně přetažené a herci občas zbytečně přehrávají. Chvílemi zase pokusem o romanci, kdy je to zbytečně užvaněné. Někomu se to může líbit, má to přídech takových těch odlehčených kasovních trháků z žánru romance či komedie. Mě to ale akorát irituje. Naštěstí to ale není moc často. No a pak taky ve dvou případech je to s těmi triky už trochu za hranicí reálného či pravděpodobného (viz trik s číslem) a závěr patří do stejné kategorie. Je to taková nenáročná oddechovka, scénář funguje, celkově pobaví, ale dramaticky nenadchne.

plakát

Železná srdce (2014) 

Tohle je opravdu velmi pozoruhodný a rozporuplný film. První polovina filmu je velmi drsné až naturalistické drama ukazující druhou světovou válku, tak jak vypadala na frontě. Krutá, krvavá, špinavá, bolestivá, bezohledná, zběsilá. Lidé ztrácející lidskost a podivně posunutá morálka vynucující absolutní bezohlednost a krutost v zájmu ochrany spolubojovníků. I děsivá adrenalinová závislost na boji. Navíc se tady hojně zabývá i momentem drancování dobytých měst a šikany obyvatelstva, o němž se zatím zejména v amerických filmech moc nemluvilo… Říkal jsem si, že tohle musí být přínosné ukázat všem těm bojovníkům z World of Tanks, že válka je ve skutečnosti něco hodně jiného, hodně hnusného, než vymazlená počítačová hra. Mnoho scén z první poloviny filmu si budu asi hodně dlouho pamatovat. Zejména postavu ztvárněnou Bradem Pittem, kde pořád vyselo ve vzduchu napětí absolutní nevypočitatelnosti toho, co udělá. Mohl pohladit nebo podříznout. Nedalo se říci… jednal podle nějaké své vlastní morálky. Režisér si pohrává s divákem, který si není jistý, co přijde, ani jaký postoj by měl k postavám zaujmout. Já jsem si kladl otázku, jestli se lidé, kteří tohle prožijí, mohou ještě vrátit do normálního života. Pak přichází druhá polovina. Tanková bitva, která se sice může zdát nereálná, ale takhle to údajně opravdu vypadalo. Akorát to je tady chvílemi snímáno a zvukově řešeno tak, že to opravdu vypadá jak z počítačové hry. Pak ale přichází poslední dlouhá část, kdy se vedoucí tanku mění v jakéhosi Ramba, či ještě spíše biblického mstitele, film zcela ztrácí na reálnosti, heroický spektákl se prolíná s citacemi z bible a všichni stejně tuší, jak to dopadne. A já jenom nevěřícně kroutím hlavou, když tam tak stojí na té věži za kulometem. Je to obrovská škoda. První polovina filmu je pro mě za 5 bodů, druhá tak za 2. I tak si myslím, že to rozhodně stojí za vidění. Jak jsme tady v Evropě už docela dlouho bez velké války, není od věci si připomenout, jak taková věc reálně vypadá a jak může být těžké dělat z naší vzdálenosti nějaké morální soudy.

Ovládací panel
6 bodů