Mbali

Je to šedesátkové, barevné a "oui, tout est possible". Sice mi k té vší hudbě, lásce a zadumaným tvářím zamilovaných chybí ještě o krapet více procházek po městě... ale Anně Karině a jejímu milému tu mně blízkou pařížskou zádumčivost, melancholii, nikdy nekončící hledání dokonalosti okamžiku a prchavou fatalitu (kde taky jinde než v Paříži! Anebo...?) docela věřím. Konec nejvíc svůj a tak to má být. A je tam Gainsbourg - a je sakra zábavný! Je cherche en même temps l'éternel et l'éphémère.

"Stmívá se a vzduch je chladivý. Rýn klidně plyne úžlabím, vrcholek hory v podvečer se skví v záblesku slunce posledním. Tam nahoře panna sedí V záři své nevídané krásy, očima jak démanty v dál hledí a pročesává své zlaté vlasy. Češe se zlatým hřebenem a přitom píseň zpívá, píseň s tak podivným nápěvem, jež velkou sílu skrývá. Ta píseň bolem sevřela i lodivoda v loďce malé, na útes zapomněl snad docela, vzhůru teď hledí neustále. Lodníka s bárkou nakonec Pohltí vlny, děj se co děj, To zpěvem způsobila přec Ta mocná Loreley." Heinrich Heine