anthraxCZ

anthraxCZ

Česko


12 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2
    • 27.1.2014  17:14
    47 róninů (2013)
    **

    Filmu ale - a to je zásadní nedostatek - chybí hloubka. 47 Róninů z vás po úvodní desetiminutové eufórii z toho, že se na něco s japonskou tématikou dá vlastně dívat, okamžitě odejde. Za dalších deset minut po skončení filmu pak dost možná zapomenete, kdo to vlastně ten Rónin je. Jedná se o film, který rozhodně nemusíte vidět. Jako seznámení s legendou, která se někde vypráví, to ale postačí. http://opynion.blogspot.cz/2014/01/plakat-vypada-paradne-na-sklonku.html

    • 19.3.2008  10:47
    Ajťáci (TV seriál) (2006)
    *****

    Spolu s třetí sérií přidávám jednu hvězdičku a pasuju Ajťáky na momentálně nejlepší komediální sitcom vůbec.

    • 7.8.2008  14:34

    Pod to, že první hodina je trochu pomalejší, bych se podepsal - nicméně na druhou stranu, zase dochází k podrobnýmu rozboru Batmana, jeho minulosti, dozvídáme se o pozadí příběhu, "jak se ke všemu vlastně dostal" atd... Naopak v druhý polovině Nolan servíruje parádní - ničím nerušenou - akci! Všechno to v průběhu dvou hodin krásně graduje a vrcholí odkazem na Temného rytíře. Naprostá paráda ***** 90% ///

    • 7.8.2008  21:18
    Cry-Baby (1990)
    ****

    Skvělý songy, stopáž akorát a neodolatelnej Johnny - ala Elvis - Depp (tak jak ho neznáte) - sem tam navíc povedenej vtípek. Celý ozdobený zajímavou stylizací a šílenými kostýmy hlavních hrdinů. Co víc si přát? ZA ČTYŘI **** z pěti možných.

    • 12.4.2009  17:38
    Cure: Trilogy, The (koncert) (2003)
    *****

    Po zhlídnutí záznamu Trilogie ještě víc lituju toho, že jsem The Cure v minulým roce v Praze propásnul. Doufám, že se tu ještě objeví a taky, že mají dostatek tvůrčí iniciativy a přijdou po 4:13 Dream (2008) s dalším parádním albem.

    • 19.3.2008  10:38
    Dexter (TV seriál) (2006)
    *****

    Nejlepší seriál. Tak nashle v roce 2009 se čtvrtou sérií.

    • 5.7.2008  18:35
    Hancock (2008)
    ****

    Průměrný průměr... První zhruba polovina je nářezová one-man show Willa Smithe aka Hancocka, totiž pobudy odmítajícího všechno a trousící jednu hrubou poznámku za druhou. "Abych ti nepřejel ksicht, ženská.." Druhá část filmu je trochu vláčnější - svěžest a skvělé tempo nasazené úvodními třemi desítkami minut se tak trochu vytrácí. Trošku mě zamrzely i efekty, neboť některý z nich působily dost lacině a nepřirozeně. Nicméně furt nejde o nic, co by bylo nekoukatelné a tak vám Hancocka jako průměrný a místy docela vtipný popkorňák můžu doporučit. Hodnocení 3+

    • 19.4.2008  19:13
    Jsi můj život (TV seriál) (2006)
    *****

    Jeden z TOP seriálů mého žebříčku. Tolik nečekaných zvratů, akce a napětí ve více než 200 dílech jsem ještě neviděl! A hlavně, Facundo Arana je k sežrání!!!!! *BRAVO*

    • 1.4.2008  20:03
    Kameňák (2003)
    *

    Původně jsem chtěl dát dvě hvězdy, ale když jsem viděl ten cover..

    • 24.8.2008  18:17

    Originální, neotřelé, vtipné a pravdivé. I když Spurlock kloudné řešení nenachází, parádním a osobitým způsobem prezentuje kontroverzní země Blízkého východu. Nejlepší byly dialogy se samotnými obyvateli a jejich postoje na celou věc. Pravděpodobně jsem viděl jeden z nejzábavnějších dokumentárních filmů. //Ještě bych si dovolil zmínit se o nezapomenutelné scéně, kdy Morgan kouká do jeskyně, kde dřív pobýval Usama a zvolá: "Hůůůůůůů, Osama". < Dokonalost // 90%

    • 23.3.2008  16:40
    Komando (1985)
    *****

    "Nedošla ti pára, Benete" nebo skok z letadla do půlmetrové kaluže bez úhony! Klasika klasik s neodolatelným Arniem(ať to zní sebedivněji), u které nelze jinak než za 5.

    • 9.7.2008  16:44
    Kouř (1991)
    ****

    "Je to fajn, fajn fajn, je to fajn, fajnový! .. Ale, ale.. co to nevidí oko mé modravé, ahoj kočko.." Osobitý humor divadla Sklep mi sedl, vyobrazení doby je dokonalý... Herecký výkony moc sympatický - za zmínku stojí povedený hlášky Čtvrtníčka - a boží Arnoštek. Celkově moc hezkej film a jeden z nejlepších českých hudebních ****

    • 14.9.2008  21:49

    Vypadalo to slibně, Schmitzer místy dokonce exceloval, nicméně konec je patlanina neskutečná.

    • 12.4.2009  16:16
    Marley a já (2008)
    **

    O všem a zároveň úplně o ničem . 2.5 / 5.0

    • 28.4.2012  18:25

    ÚVOD Stanley Kubrick, Anthonny Burgess a Malcolm McDowell. To jsou tři jména, která daly vznik jednomu z nejvíce šokujících filmů druhé poloviny 20. století. Filmu, který se kvůli svému zcela otevřenému zobrazování násilí a antiutopickým tezím dostal na seznam zakázaných filmů a jeho režisér požadoval, aby byl film stažen z distribuce. Mechanický pomeranč, který vznikl v roce 1971 scénaristickou a režisérskou prací Stanleyho Kubricka v hlavní roli s Malcolmem McDowellem na motivy stejnojmenné novely Anthonyho Burgesse, jsem si vybral, protože si myslím, že jde o film, který do zaštítění pojmem revoluce rozhodně spadá a patří mu v oblasti filmu speciální místo. A to nejen proto, že jde o film po technické stránce téměř dokonalý, ale především proto, co a hlavně jak to zobrazuje. OBSAH Hlavním tématem a také obsahem celého filmu je násilí. Malcolm McDowell v roli Alexe DeLargeho je vůdcem lidské smečky, která brutálně tyranizuje obyvatele Londýna. Ať už jde o obyvatele nepoctivé anebo slušné, banda výtržníků si nebere servítky s nikým. Toto běsnění však navzdory všem očekáváním bere konce, ano bere konce – Alex je totiž při jedné akci zadržen a je nucen podstoupit novou metodu léčení, jak se odnaučit zběsilému chtíči a potřebě násilí. Tato ultramoderní lékařsko-psychologická metoda spočívá v opakované a skoro nekonečné projekci násilných scén před obličejem léčeného (v tomto případě Alexe), jehož výsledkem má být vznik alergie na násilí, která se vyvine právě prostřednictvím této metody. Zda byla metoda úspěšná, se zdánlivě dozvídáme v průběhu filmu. Konečnou a definitivní odpověď ale na otázku, zda byla metoda výchovná a vyléčila Alexe či nikoliv, nedostaneme, protože Kubrick nahlíží problematiku hned z několika hledisek, čímž vytváří nestranný pohled a nutí tak diváka vytvořit si vlastní názor, je-li vůbec násilí možno odnaučit nebo je-li to posedlost lidstva? Nevede totiž násilná metoda léčení jen k dalšímu násilí? Více než na samotný film a jeho interpretaci bych se raději zaměřil na to, co je ve filmu revoluční, jaké ve mně film samotný vyvolával při projekci pocity a proč vlastně film s takovou tématikou vůbec stojí za zmínku. Revoluce. Pod tímto pojmem si většina z nás představí vládní převrat, puč, obrat či kompletní překopání hodnot. Mechanický pomeranč nepředstavuje revoluci ve smyslu vládního převratu, určitě ale zobrazuje proměnu hodnot z hlediska ideologie – totiž jak je nahlíženo na násilí ve společnosti. Samotný film staví do středu zájmu násilí – násilí, které nemá žádný smysl. Násilí, které je bezdůvodné, bezúčelné, prováděné na bezbranných, v dosti ohavných okolnostech, spojované s nejkultivovanější kulturou (Alex nejraději mlátí lidi, když hraje hudba Ludwiga van Beethovena), doprovázené sexuálními orgiemi, bizarním prostředím, ohavnými praktikami. Ale hlavně násilí zábavné, radostné a užívání si hodné, doprovázené tancem a zpěvem. Poslední tři přívlastky dost možná člověk, který Mechanický pomeranč nikdy neviděl, nepochopí. Může být vůbec násilí předmětem radosti? Mechanický pomeranč ukazuje, že ano. Parta vyvrhelů naprosto přesvědčivě a bez okolek ukazuje, že násilí je pro ně radostí, požitkem a zábavou. V podstatě i smyslem jejich života. Nestojí jim nic v cestě a nic jim není cizí. Jednotlivé scény a příklady nejsou důležité, ale co je stěžejní, je to, jaký efekt může takový film mít na diváka? Jaké poslání splňuje? Je Mechanický pomeranč díky zobrazování násilí kultem? Revoluce Mechanického pomeranče spočívá v tom, jak je násilí zobrazováno a ukazováno, ale ještě více v tom, jak je prezentováno. Samotná novela Anthonyho Burgesse není odlišná, ba naopak, díky prostoru pro imaginaci a interpretaci možná představuje ještě lepší médium, film ale v tomto případě funguje naprosto dokonale přesvědčivě, protože dokáže spojit hudbu, obraz, jazyk a celkové vzezření. Kubrick si navíc pohrál s jedním nadmíru důležitým detailem – Alexe prezentuje nejen jako lidskou zrůdu, která je schopná všeho, ale dost podstatně také jako oběť nesmyslné lékařské praktiky a politických machinací. Brutální scény ve filmu potom nepůsobí ani tak brutálně jako spíš komicky, groteskně až směšně. To pravděpodobně nejsou slova, která by měla ve společnosti charakterizovat činy spojené s násilím či dokonce vraždami. To ale nejspíš bylo záměrem režisérským, který vyšel na sto procent. Mechanický pomeranč totiž šokuje jednou scénou více než tou druhou, nutí diváka přemýšlet, co je to násilí, proč je násilí a kde se v nás bere, ale hlavně proč proti němu nikdo nic nedělá. Parta vyvrhelů totiž bez problémů dokáže řádit poměrně dlouho a to nedělá směšné vylomeniny, nýbrž terorizuje londýnské obyvatelstvo brutálními akcemi. Jeden z pojmů, který mne při sledování Mechanického pomeranče neustále napadal, byl pojem odtabuizování. V dnešním světě je pojem slova tabu vnímán něco jako cenzura a každé odstranění cenzury je chápáno jako maličký, ale další a jistý krok k větší volnosti a svobodě vyjadřování. Dle mého názoru ale každé odcenzurování nevede automaticky k tomu správnému. Mechanický pomeranč svým vyzněním působí hodně zvláštně. Slang, bizarní obleky a mladistvý vzhled výtržníků se může jednoduše proměnit v subjekt, se kterým má být sympatizováno. To byl ostatně jeden z důvodů, proč byl film ve Velké Británii několik let zakázán – film totiž podněcoval k násilí, k brutálním akcím a odtabuizování všeho. Toto odtabuizování – revoluční zobrazování ve smyslu převrácení hodnot lze vnímat dvojím způsobem. Jednak z hlediska společenského a druhak toho filmařského. Z hlediska společenského film představuje revoluční přístup k násilí. Zákaz projekce filmu v 70. letech dělá z filmu tzv. „zakázané ovoce“ a tedy něco, co každý mladý teenager chce okusit a vyzkoušet. Rázem se z filmu, který v podstatě nemá, co sdělit, pouze umí zobrazit brutalitu groteskním způsobem, stává hit. Toto pobláznění násilím ale specificky deformuje hodnoty lidské společnosti. Násilí je tak najednou viděno jako součást společnosti a jako něco, co je ospravedlňováno géniem Alexe DeLargeho – ten je totiž ve filmu zobrazen nejen jako šílenec, ale také jako jakýsi prorok, jakýsi průkopník a mluvčí mladé generace, a také jako oběť úřednického aparátu, jak již bylo řečeno výše, což mu dodává na důležitosti a vyvolenosti. Těžko říct, jak takový film dokáže ovlivnit hodnoty nedospělého a nezralého člověka, který ve světě hledá své místo; dozajista je ale nesměřuje správným směrem. Dokáže jedince film podnítit k podobným akcím? Vzhledem k tendencím v Británii a vzrůstajícímu neklidu 70. let určitě ano. Druhé hledisko je filmařské. Bezobalové zobrazování reality má dozajista šmrnc a divácky obdiv, stejně tak i potrhlost, šílenost a absurdita situací, otázkou však zůstává, zda je opravdu nutné vyobrazování veškerých nechutností. Postupné prolomování tabu nás dovedlo tam, kde jsme nyní – ve světě, kde je pornografický snímek, z jistého hlediska tedy něco, co není společnosti vůbec škodlivé či závadné, zpřístupněn až od osmnácti let. Na druhé straně máme filmový snímek, který zobrazuje násilí, vraždy, drogy a další daleko větší nešvary současné společnosti, který není nijak věkově omezen, v tom lepším případě je přístupný od dvanácti let. A to je problém celé společnosti – snaha regulovat něco, co být regulováno nemusí na úkor toho, co by mělo být. ZÁVĚR Další zhlédnutí Mechanického pomeranče tak ve mně vyvolalo smíšené pocity. Zatímco první projekce mne šokovaly a směřovaly mě k ocenění brilantní filmařské práce, ty další ve mně vzbuzují otázku, zda vůbec takové filmy potřebujeme. Potřebujeme filmy, které nám ukazují násilí a brutalitu na nevinných lidech? Potřebujeme filmy, které budou prolamovat tabu dál a dál až do té doby, než něco jako intimita či právo na osobní život nebude vůbec existovat? To je samozřejmě extrémní situace, ale je správné, že takové filmy vznikají a podvědomě nám tak vnucují násilí jako něco běžného? Nebudeme se v budoucnosti s rostoucím odtabuizováním všech oblastí lidského života setkávat se společenskými problémy daleko častěji? Mechanický pomeranč je revoluční film a to kvůli tomu, že převrací hodnoty. Pravděpodobně jen stěží budeme hledat komerčně známější a zároveň tak brutalitou otevřený snímek, než je právě Kubrickovo zpracování Burgessovo předlohy. Po technické a herecké stránce představuje rovněž špičku. Nutí k zamyšlení, boří tabu a mění hodnoty. Mechanický pomeranč převrátil morální hodnoty v 70. letech, dnes už tolik nešokuje, prošel zákazem cenzury, pak se dostal do širšího podvědomí, stal se hitem a vyhledávaným a za kultovní považovaným snímkem druhé poloviny 20. století. Není tak divu, že o třicet let později budou vznikat filmy daleko brutálnější, daleko divnější a daleko více šokující. Mechanický pomeranč totiž tvoří jeden z důležitých mezníků v oblasti prolomování tabu. Otázkou však zůstává, jak daleko až můžeme zajít a zda vůbec tak daleko zajít chceme? Jaký dopad to na nás bude mít? Film dost možná hraje daleko větší roli, než si myslíme. Dokáže totiž ukazovat to, co je a není možné zobrazit a následně tedy i to, co lze a nelze dělat.

    • 9.8.2009  21:01
    Milenci a vrazi (2004)
    odpad!

    Po 30 minutách jsem tuhle slátaninu musel vypnout.

    • 27.3.2008  17:18
    Monstrum (2008)
    ****

    Monstrum je o first-person pohledu a ten se povedl maximálně. Efekty a ozvučení neméně. Ostatní šlo tak trochu stranou

    • 22.3.2008  13:37

    Je až k nevíře, jak špatný Svatý Grál oproti například Brianovu životu, který pochází ze stejné dílny, je. A i přesto že má svých několik světlých chvilek, u mě se vůbec nechytá.

    • 17.3.2012  10:03
    Mupeti (2011)
    ****

    dobrá nerdovina a davea grohla 3,5

    • 10.3.2009  16:44
    Muse: HAARP (koncert) (2008)
    *****

    Ten, kdo viděl, bude souhlasit, ten, kdo neviděl, promine: Tohle je nářez jako svině! Kytarky na pojízdných vozících, vznášející se tanečnice, monstrózní světelná a hudební show a Červenej Vohoz Matthewa... filmařsky na špici, jak režie, střih, tak kamera. Muse prostě umí, a to nejen co se muziky týče ... 95%

    • 12.5.2009  17:46
    Muzikál ze střední (TV film) (2006)
    *****

    Guilty pleasure *

    • 15.5.2009  17:16
    Muzikál ze střední 2 (TV film) (2007)
    *****

    Guilty pleasure **

    • 16.5.2009  15:22

    Guilty pleasure ***

    • 7.8.2008  11:43
    Naqoyqatsi (2002)
    ***

    Po první půlhodině Naqoyqatsi ztrácí dech, naštěstí ho zase v té poslední nabírá a velmi působivým provedením tak prezentuje hlavní myšlenku filmu. Myslim si ale, že minimálně o třetinu kratší stopáž by prospěla - takhle to někdy byla docela nuda - zvlášť ten prostředek s uspávající hudbou. Tři hvězdy ***

    • 5.8.2008  12:02
    Plán 9 (1959)
    ****

    Zhovadilost největšího kalibru. A zařazení do hororu to má právem - vždycky jsem se totiž bál, jaká scéna / debilní dialog / stupidní trik / absurdní příběhovej posun či zvrat / trystní hereckej výkon / nebo cokoliv dalšího edovskýho / bude. O zábavu ale máte postaráno prakticky v průběhu celého filmu, protože něco takhle špatného jste ještě neviděli ****

    • 4.8.2010  18:30
    Poslední dny (2005)
    odpad!

    Žádný příběh, žádný smysl, žádné poslání. Prostě nic, absolutně nic se v tomhle filmu neděje. Je to šíleně roztahané, o ničem, bezmyšlenkovitě slepené záběry na rádoby Cobainovského Pitta, atd.. Odpad, ruce pryč!

    • 22.4.2008  17:59

    Zajímavé. Odlišný pohled na otázku konečného řešení, zachycující tentokráte dopad hrůz na lidskou psychiku. Film se povedl a kupodivu ani česko-německá účast a spolupráce nedopadla tak špatně. Víc než férové čtyři z pěti

    • 28.8.2008  18:39
    Postal (2007)
    ***

    Nebýt předsudku vůči Uwemu, Postal mohl mít daleko lepší hodnocení, protože celkem slušně zachycuje zvrácenost stejnojmenné hry, opravdu je kontroverzním filmem a pár mám momentů je opravdu libových. Na děj se sice trochu zapomnělo, ale o to v Postalovi jednoznačně nejde. Boll si dělá srandu absolutně ze všeho, včetně sebe, když v německém oblečku vysvětluje, za čí peníze že točí filmy. 50% povedená ale průměrná parodie / komedie , na jejíž sledování se musíte odprostit všech předsudků vůči režisérovi a nabrat potřebnou dávku nadhledu!

    • 2.2.2012  12:59

    2,5

    • 14.12.2008  00:08

    Craig je nejlepší Bond, Kurylenko nejlepší bondgirl. Jednu hvězdu strhávám za nedostatek totálně náhulových akčních scén.

<< předchozí 1 2
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace