marrjaana

Tak tohle bylo vážně něco. Tenhle film překoná snad jenom R.R.R. Vážně si nepamatuji, kdy naposledy jsem byla z nějakého filmu takto nadšena (oki pamatuji, bylo to již víše zmiňované R.R.R.). Toto je vymazleno po všech stránkách. Vizuálně naprostá dokonalost! Trikově to předčí polovinu současných Marvelovek (na které už ani nestojí za to chodit do kina, ale ve většině případů opravdu stačí si počkat až se dostaví k vám domů). Co se akce týče, tak ta zabere dobře tři čtvrtiny stopáže a co se týče třeba vizuální stránky, tak je místy dechberoucí (ještě teď jsem unešena ze scéna pod ledem a pak z pádu z nebes na koci :*). //Navíc mě neskutečně překvapil příchod Tigera (kdybych si přečetla obsazení, tak by mě možná překvapil méně), aby Pathaana na poslední chvíli zachránil, protože jak Salmana nemusím, tak Tigera mám ráda :D a to jaké byla v tuto chvíli mezi těmi dvěma postavami chemie, bylo neskutečné a pevně doufám, že to pozvání na další misi se týká trojky Tigera a SHK se tam ukáže ;)(a taky doufám, že se v tomto multiverzu bude pokračovat, protože představa akčního filmu, kde se v jedné scéně potká Salmam, SHK a Hrithik je naprosto úžasná)// Ovšem neskutečná chemie za mě osobně byla i mezi Pathaanem a Jimem a já po letech sledování indických filmů začínám přicházet na chuť J. Abrahamovi a začínám chápat, co na něm může někdo vidět, protože tato role mu naprosto sedla a vlastně mi bylo i Jima (občas) líto a dokonce sem snad i chvíli čekala, že třeba se mu to v hlavě rozleží a všechno si rozmyslí, protože od jiných záporáku byl po většinu filmu normálně uvažující. // Co si tedy z kina odnáším? 1. Nutně potřebuji sehnat soundtrack k filmu, protože lepší jsem neslyšela od Krále Artuše. 2. Potřebuji se naučit jezdit na motorce, abych mohla vyzkoušet, jak se na ní jedí na závějích sněhu a na ledu. 3. Trvalo to dlouho, ale SHK je zase ve formě a podařilo se mu natočit naprosto bombovej film. 4. Patnáctiminutové přestávky by se měli zavést i u ostatních filmů, které mají více jak 120 minut. 5. I hrdinové potřebují prášky proti bolesti

Tak to byl nářez. Jeden z prvních indických filmů, které jsem viděla byla Magadheera právě s Ramem Charanem od Rajamouliho a tento film stále patří k mým nejoblíbenějším filmům obou pánů a stéle si jej pouštím. A to i přesto, že SSR poté přišel s vymazlenou Eegou a opěvovaným Baahubalim. Ovšem toto všechny jeho předchozí filmy hravě trumfne a s přehledem strčí do kapsy. Jasně nemá to hravost Eegy, či epičnost Baahubaliho, nebo dokonalé písně Maagadhery, ale příběh je naprosto úžasný, hlavní hrdinové dokonalý, jejich vztah si nezadá s klukama z Rychle a Zběsile (jedničku myslím, pochopitelně) či z WAR. Naopak si myslím, že tady je ještě lepší a dojemnější. Ano i zde se nakonec (ale opravdu až nakonec) dočkáme nějakých náboženských odkazů a indícií, bez kterých by se SSR neobešel, ale kdyby to tam nebylo já bych si pak vlastně řekla, že to možná ani není film od něj :D. Na tento film jsem se těšila dobře dva roky a opravdu se to vyplatilo. Každý film SSR v podstatě překoná ten předchozí a jestli to takto bude pokračovat dále, tak já se už opravdu nemohu dočkat jeho dalšího počinu. PS: Zde máte důkaz, že když vás vychovají jako malou nacistku, tak i po emigraci do Anglie stále zužitkujete, to co se v SS naučíte :D

Upřímně, kniha mě nebavila, přišla mi zdlouhavá a nevyvážená. I přes to jsem si řekla, že na toto kouknu, že určitě vyhodí všechny zbytečnosti, přeci jen narvat Dunu do jednoho filmu bude chtít hodně osekat. A pak jsem se dozvěděla, že se zde dočkáme jen poloviny knížky a zase mě to nadšení přešlo, protože jestli z toho udělají dva filmy, tak mají hromadu prostoru pro ty nudné věci. Ovšem musím říci, že film hodně mile překvapil a já se oproti očekávání ani chvíli nenudila, i ty nejnudnější části filmu byly natočeny tak, že vlastně byly zábavné a vizuálně úchvatné. A já jsem opravdu nadšená a osobně si myslím, že toto je jeden z těch filmů, které jsou lepší než jejich knižní předloha. Ano, opravdu se mi film líbil daleko více než kniha.

Velmi dobrá podívaná, na to, že to má tři hodiny, tak mi to uteklo, příběh pěkně odsýpá a dokonce i ten Pattinson se v roli Batmana ukázal, že na to vážně má (já ho opravdu nemám ráda a bála jsem se, že ho prostě v této roli nezkousnu). Krásně temné a kulisami (a i atmosférou) mi to připomínalo Burtonovi Batmany. Ano Temný rytíř je temný rytíř a žádný Netopýr už na něj asi mít nikdy nebude, ale i toto má své úžasné kouzlo a rozhodně je super vidět v kině něco jiného, než rozdováděný Marvel, kde ač mě ty filmy baví, tak žádný z nich už pořádně nepřinese nic nového a už mě ani neláká na ně zajít do kina, ovšem pokud tomuto odklepnou další díl, tak se rozhodně na něj zase zajdu kouknout. Jen teda bez té jedné postavy na konci bych se asi obešla.

Miluji čokoládu a pečení a už dlouho obdivuji Amauryho. Sice bych více ocenila něco, kdy je více toho, jak pracuje přímo on, ale i tak jsem nadšená.

Tak to jsem nečekala. Poté, co jsem skoro až protrpěla druhou serii jsem si ani nebyla jistá, jestli se chci do třetí pouštět... Ovšem i přes nesmyslné natahování (oproti knížce, která má (stejně jak Hobit) jeden díl) a několik přidajích dějových linek z nichž některé jsou roztáhlé i na několik dílů a pro děj jsou naprosto zbytečné, mě tato serie bavila za všech tří asi nejvíc a neskutečně jsem si užila Technokluka :). A konečně mi došlo, kdo je ve skutečnosti pan World (knihu jsem četla hoodně dávno, tak nevim jak moc se tento detail od knihy liší nebo ne a jestli si to pamatuji- tuším zprávně). Pevně doufám, že čtvrtá serie bude stejně dobrá a už bude poslední! (přeci jen, to co se stalo na konci serie, se děje cca 50 stránek před koncem knihy, ne?... i když Gods omens má taky jen jednu knihu, kterou zvldánou odvyprávět během první serie a Prime připravuje 2. serii)

Chtěla jsem se bát a být posrána až za ušima stejně jako u první serie. No strašení se moc nedělo, bylo tam, ale spíš jen tak aby se neřeklo. Ale celá serie si s námi hraje jako kotě s klubíčkem, jen proto, aby nám na závěr naservírovala emotivní rozuzlení. Za mě osobně asi i lepší než řada první...

To byla strašná kokotina... Ale v tom dobrém slova smyslu. Celou dobu jsem se u toho neskutečně bavila, hlavně v druhé půlce, kdy už nám to přestane rozdávat karty a vysvětlovat, kdo je hodnej, kdo je zlej a kdo má všechny ty odstíny šedi mezi tím. I když na druhou stranu Lucky se mi víc líbil na začátku, kdy to byl budižkničemu a sígr a neměl svého dokonalého bratříčka rád a nedělal nic jiného než problémy. Na druhou stranu ta druhá půlka byla strašnej úlet.

Celé to začíná naprosto klasicky. Kluk potká holku a zamilují si. Ovšem chlapec je velmi výbušný, s dívkou se pohádá a rozejdou se. O tři roky později se potkají znovu. Ovšem dívka přišla o všechny své sny a je zlomená. Je tedy na chlapci, aby dívce dodal odvahu bojovat s démony. Nádherný příběh na vážné a stále aktuální téma. A to nejen v Indii.

Nečetla jsem knihy (jednu- dvě kapitoly nepočítám za přečtení knihy), nehrála jsem hru (asi deset minut u kamarádky na návštěvě opět nepočítám) a z polského seriálu jsem viděla asi dva díly. Přesto jsem se na seriál neskutečně těšila. A jako neznalec předlohy jsem byla nadšena. I když jak je několikrát zmíněno časově jsem v tom měla hokej. To že se to odehrává v různých časových linkách mi došlo až někdy u čtvrtého dílu. A i tak mě mrzí, že úplně nevim, jak moc velké skoky tam časově proběhli, protože, když jsem se poté snažila zaměřit na to, co se po čem odehrává a hlavně na to, jak velké jsou tam časové prodlevy, tak jsem byla ztracena. Ovšem první čtyři díly mě to netrápilo a pak jsem se snažila to nějak moc nevnímat, nebo si tím nenechat zkazit zážitek. A musím říci, že jsem nadmíru spokojena. Sice mi celá série přišla tak nějak málo ukončená, ale to bude nejspíše pocit čistě subjektivní.