bubun

Všechno v perfektní rovnováze, skvělá hudba, jemný, ale přesný humor – člověk se nepopadá za břicho, o to je ale reálnější, nenucenější, charaktery jsou přesvědčivě zahrané, Giamattimu to prostě musíte věřit (včetně znalostí ohledně vína), a kromě příběhu má také atmosféru. A pro mě speciální význam, možná v tom „smolařství“ sympatického Milese.

Film se skvělou kamerou, herci i nehercem, vtipem, atmosférou a hlavně hudbou. Dřív jsem z něj byla možná trochu odvařenější, ale když se dívám ve správný čas, na konci mě to vždycky dostane. Je tam toho přesně tolik, kolik tam toho být má, nic navíc.

JEDNOZNAČNĚ nejlepší z Jonesů. Napínavý, vtipný, mysteriózní, se skvělým původním dabingem a úžasným závěrečným vyvrcholením. Jako dítě jsem z toho byla vykulená a unešená zároveň, takže je tady i špetka nostalgie, ale tenhle film se spádem a humorem, sympatickými postavami, na pět hvězdiček s přehledem dosáhne. Dala bych klidně šest.

Někde jsem tady četla, že je ve filmu příliš hluchých míst. Kde? Můj názor je zcela opačný, myslím, že lepší to být už nemůže, tady sedí každá věta a navíc je to perla. Opilý Abrhám („byli i tací, kteří nechopochopili“), Smoljak fotící s krytem na objektivu, oddávající svačí chleba, zatímco mistr Bílek se snaží chytit správný tón, originál akademického malíře Kouřila, Máňa v kredenci a paní Jechová („to by mi asi dost fadilo, fite?“), soused Klabouch, chladnutí těla („přikrejte ho!“).... Nemyslím si, že by kdy Smoljak natočil lepší film.