Samuel7

Nečekal jsem, že právě Zaklínač, poměrně oddychová četba, bude mít v seriálu tak složitou chronologii vyprávění. Až někdy po 4. epizodě jsem se začal orientovat, co se stalo v minulosti, a co se děje v přítomnosti. Chápu, že povídky tam bylo potřeba nějak zapracovat, ale to skákání v čase zkrátka mátlo. Henry Cavill seriál pro mě zvedá do lehkého nadprůměru, jinak mě herci příliš neohromili, ale možná jsem rozmazlený hvězdným obsazením Hry o trůny. Pochválit musím výpravu a výběr lokací, hlavně hory na Kanárech byly úchvatné, a specifické nasvícení seriálu dodává svérázný dojem, i když osobně mám radši realističtější vizáž. Co bohužel vůbec nefungovalo, jsou emoce, a to je pro mě naprosto zásadní nedostatek, který naprosto pohřbil finále první řady. Říkal jsem si jen "a to je vše?" a "opravdu se to děje, nebo se jim to zas jen zdá?", takže gradaci děje podle mě naprosto nezvládli, o mdlé bitvě, která zabírala většinu epizody, ani nemluvím. Přitom potenciál měla. Nápady, efekty, lokace, to vše super. Ale opět - žádné emoce. Zkrátka, doufám, že druhá řada bude lepší. První rozhodně navnadila, ale také zklamala. Ovšem když odhlédnu od závěrečného dílu, na čtyři hvězdy to za mě je.

Námět velmi originální, kritika společnosti úderná, nicméně bez jakýchkoliv emocí. Jediná, kterou jsem cítil, byl šok - brutální úmrtí lidí i zvířat a zvrácené tresty za jakoukoliv neposlušnost vůči sektářským pravidlům. Takovému filmu zkrátka nemůžu dát vyšší hodnocení, protože kromě chytré myšlenky ve mně nic hlubšího nezanechá. Tyto avantgardní vyprávěcí postupy mi zdá se nikdy k srdci nepřirostou. A skoro mi přijde škoda takových velkých herců pro film, kde na několik drobných momentů, bylo jejich úkolem hrát jako roboti. Milovníci festivalových filmů si asi smlsnou, ale pro většinového diváka, který úplně neocení ten odosobněný a syrový styl, se asi nebude jednat o něco pamětihodného - a že ten příběh k tomu potenciál měl. Film tu ale svou formou sám sobě kope hrob (pun intended).

Nádherný film, při kterém se ke konci ozývaly kinem vzlyky. A není divu. Pohled na lidskou a z dětství těžce traumatizovanou Judy Garland, která i po desetiletích stále trpí nejistotou, nespavostí, depresemi atd. opravdu dojímal. Myslím, že každý, kdo se v něčem odlišuje, nebo vyrůstal pod hrozným tlakem, se ve snímku může zhlédnout. A ten celý stojí na naprosto úžasné Renée Zellweger (Judy je tu skutečně jediná hlavní role), která už předtím patřila mezi mé nejoblíbenější herečky hlavně díky své sympatické Bridget Jones, a zde ukázala, že sama utáhne i velmi závažné drama, navíc s několika skvěle zazpívanými písněmi. Komentář Arsenal83 ohledně vzhledu Renée je ohavně osobní a jedovatý, ale celkem v duchu přesně toho, co film taky zobrazuje. Pro většinu publika jsou umělci jen zdrojem pobavení a odreagování a to, že mají nějaký osobní emoční život, jako obyčejní lidé (a často mnohem náročnější), jim vůbec nedochází (ano, i herečky se mohou cítit nejistě ohledně svého vzezření, a podobné jízlivé komentáře tomu asi moc nepřidají, že...). V každém případě, Renée kamennou tvář ani náhodou nemá. Ve scénách se střídala euforie s hlubokou depresí a Renée to vždy naprosto přesně vyobrazila. Nedivil bych se, kdyby za tuto roli dostala po 15 letech dalšího Oscara. Film mě velmi mile překvapil, protože o Judy Garland se v Česku v podstatě neví, takže jsem k její postavě neměl žádný zvláštní vztah, ale po dnešku mám chuť si konečně pustit minimálně Čaroděje ze země Oz a Judy si rozhodně pustím rád znovu.

Za mě mnohem lepší než první díl. Posun děje sice opět nepříliš velký, ale aspoň jsem se tentokrát nenudil. A mimořádně se v tomto díle vyvedla kamera, která ale na sebe na rozdíl od spousty jiných dílů nestrhávala pozornost a ty pěkné záběry nebyly samoúčelné (možná až na ten závěrečný, ten mi přišel pro seriál typicky zdlouhavý). Nicméně tempo je pořád tak rozvláčné, že Handmaid's Tale se rozhodně nemůže zařadit mezi seriály, které bych si chtěl pustit znovu.

Pátá hvězda za závěrečnou scénu. Judith je vážně magor. Škoda Aethelreda, oblíbená postava a dobrý herec. Nejlepší scéna otravy od Joffreyho svatby. A i na jiných frontách mám pocit, že se to konečně rozjíždí. Anglie ale stále jasně vede v zajímavosti.

Všichni si stěžují na osmou řadu GoT, ale proti Vikingům je to pořád o několik tříd výše, přestože hodnocení je úplně převrácené. Většina postav zde má IQ tykve (hlavně Bjorn, nehledě na to otřesné, rádoby drsné herectví), dialogy jsou naprosto ubohé a hloupé a postavy se objevují jen tak do počtu, aby se aspoň něco dělo. Scénáristické peklo. Jako už dlouho, u seriálu mě drží pouze setrvačnost a dějová linka Anglie, kde se postavy alespoň nechovají jako vraždící stroje bez mozku a občas se objeví alespoň náznak nějakých politických intrik. Poslední řada GoT možná byla uspěchaná, ale pořád lepší možnost, než sledovat díl po dílu vyplněné vatou.

Tuto epizodu jsem si musel pouštět na vícekrát, protože z Dany jsem byl naprosto na nervy, nikdy jsem nevěděl, co udělá příště. Už když stála s kruhy pod očima u okna na Dragonstone, myslel jsem, že spáchá sebevraždu ve stylu Tommena. A nakonec by to asi tak bylo nejlepší. Naprosto tragické - Varys měl pravdu a zaplatil za to, navíc zrazen nejlepším přítelem. A nejhrůznější moment pravděpodobně celého seriálu byl ve chvíli, kdy zazvonily zvony a Dany přesto udělala to, co udělala. Myslel jsem, že třeba ve výbuchu hněvu tedy rozboří Red Keep, ale ne, ona jela uličku po uličce, dokud celé město a skoro všichni v něm nehořeli. Ale i to dává smysl, chtěla přece Cersei odstranit "root and stem". Přišla ve chvíli o všechny, které milovala (ještě ale, že se toho Jorah nedožil), krom Jona, který ji v jejích očích zradil, stejně jako Tyrion. A ve svých očích dělala dobrou věc. Nakonec tedy stejně převládlo Targaryenské šílenství... Dany jako postava byla rozhodně velice komplikovaná a tento její pád není vůbec neopodstatněný (už její reakce na Viserysovu smrt v první sérii byla znepokojující). Je mi líto lidí, co vše hejtí jen proto, že se postava nezachovala podle jejich představ. Dany nám připomíná, jak snadno se můžeme zmýlit i v lidech, kterým věříme, či dokonce milujeme. Ani já bych si nemyslel, že udělá to, co se stalo, rozhodně ne poté, co zazvonily zvony... Ale také jsem se spletl. A zaslouží si kvůli tomu epizoda odpad? Nemyslím si. Co ty úžasné momenty jako dojemné rozloučení Tyriona a Jaimeho, poté Ohaře a Aryi - a velice se mi líbila ta její scéná s bílým koněm, která pro mě symbolizovala, že nakonec v ní zvítězila něžná stránka, že není živa jen touhou po pomstě, protože její příběh k tomu dlouho směřoval. Vizuálně a hudebně navíc opět nádhera. A znovu nám GoT ukázalo, že můžeme soucítit i s těmi "zlými", jako se Cersei. Její scéna, kdy se bojí o své miminko a říká, že nechci umřít, byl další naprosto srdceryvný moment. A opět to ukazuje, že kdyby ty postavy nešly sobecky po moci, mohly být šťastné. V posledních momentech i Cersei poznala, že to nejdůležitější je láska. Zkrátka nakonec šlo o boj mezi dvěma teroristkami a s oběma lze soucítit. Zklamala mě Dany? Jistě. Zklamaly mě GoT? Rozhodně ne.

Nádherná práce se světlem a stíny, hlavně ta úžasná Melisandřina kouzla, a naprosto ubíjející pocit beznaděje. Opravdu hutná atmosféra. A líbilo se mi i jak se vyplnilo proroctví Melisandry o Arye (a jestli to tak tvůrci zamýšleli, nebo nezamýšleli od začátku, mi je jedno, funguje to), či dojemné rozloučení s Theonem, který kdyby se choval jinak, tak tam nebude stát a vše by mohlo dopadnout jinak. A o dojemné a hlavně vypjaté chvíle tam nebyla nouze. Opravdu intenzivní zážitek, na který jsem čekal přes 10 let.

Nádhera. Konečně se z postav dere opatrně ven ta potlačovaná lidskost. Konečně se všichni ocitli v kruhu lidí, kde si mohou relativně věřit a otevřít se. Krásná pocta "outsiderovi", jedné z morálně nejčistších postav. Taky skvěle cítit pocit osudovosti a nejistoty. A v takovéhle atmosféře mi i to první milování přišlo jako něco krásného - zažít ještě něco, o čem všichni neustále mluví, když se možná blíží konec. Tolik odlišné od běžného kontextu GoT bordelů. Odkryly se nějaké další záhady ohledně Brana a Night Kinga a opět skvělé sledovat reakce Jona a Dany na informace, které úplně obrací jejich svět a identitu vzhůru nohama. Dost možná pro mě emociálně nejsilnější epizoda, protože vidět všechny ty postavy pohromadě, jak spolu interagují a zároveň, spojeni hrozbou přesahující všechny rodové šarvátky, jak jsou schopni spolu v této epizodě tak lidsky vycházet i přes všechny ty komplikované vztahy. Tento rozměr mi v GoT v porovnání třeba s Pánem prstenů nebo Harry Potterem chyběl, ale vypadá to, že jsem se dočkal, a ve výsledku to možná bude právě pro tu komplikovanost vztahů o to dojemnější a realističtější. Protože kdo má i se svými nejbližšími naprosto idylické vztahy? Jsem zvědavý hlavně na Dany, která se z mé nejoblíbenější postavy v posledních sériích propadla na žebříčku sympatií poměrně hluboko. Jak se postaví k oné novině bude podle mě finální test jejího charakteru.

Letošní přenos mi přišel dost obyčejný a až na pár výjimek bez emocí. Ale jsem rád, že poprvé za jedenáct let, co přenosy sleduji, vyhrál cenu za nejlepší film ten, který se mi opravdu líbil nejvíce. Takže s výsledky vesměs spokojenost. Nominace ale zas často pro mě naprosto nepochopitelné a až na vítěznou Green Book a Bohemian Rhapsody pro mě filmy z kategorie Nejlepší film zase brzy zapadnou. Ještě, že nevyhrála utahaná Roma.